Mou první zakázkou byl pornografický časopis

Jak jste se dostal k fotografování? V době, kdy jsem skončil základní a odbýval si středoškolské vzdělání, bylo tak nějak zvyklostí, že ve spoustě vestavěných panelákových skříní přebývaly zvětšováky, misky a různá chemie, co čas od času putovaly do zatemnělé papundeklové koupelny… Ne jinak tomu bylo i u nás doma. Amatérská fotografická základna byla v té době v Čechách nebývale aktivní. Technicky jsem tedy věděl, o co jde, takže když kamarád potřeboval ofotit černobílý pornografický časopis, aby ho neustále nemusel svému otci odebírat z nočního stolku, vcelku hravě jsem tak zvládl svoji první zakázku. Druhou velkou výzvou byla nástěnka místního fotoklubu, co byla kousek od náměstí. Vždycky jsem si moc přál tam viset. Nikdy se mi to nepodařilo.

Co vám jako pedagog dal Vladimír Birgus? Vláďa Birgus jako pedagog? Nebývalý přehled, jak o domácí tak zahraniční fotografii, a pro mne osobně první skutečný kontakt se zahraniční výtvarnou a částečně i komerční scénou. Navíc jsem měl pocit, že tomu, o co se snažím, fandí. Co mě na Institutu mrzelo a vlastně mrzí dodnes, byla absence ryze technických rad ze strany profesionálů. Snad úděl výtvarných škol. Kamarádka v té době studovala malbu na pražské Umělecko průmyslové škole a nikdy se na akademické půdě nedozvěděla, jak vlastně správně napnout plátno. Obávám se, zda dnes není situace podobná. Na Institutu digitální fotografie, kde přednáším, mi již „prošlo rukama“ několik studentů ITF, aby si rozšířili technické znalosti.

Co pro vás znamená práce lektora Institutu digitální fotografie? Předně únik od komerce, ne tedy že by to byl jediný, ale hlavně možnost setkávání se s lidmi z oboru fotografie v trochu jiném světle. Předávám svoje zkušenosti a zároveň se toho sám spoustu dozvím.

Je pro vás složité vysvětlovat jiným technické postupy fotografie? Technické snad ani ne, zvlášť když je na to čas a prostor. Horší už je to někdy s estetickými aspekty. Tady si občas, pokud jde o diskusi, rady nevím.

Čím a na jaký materiál fotografujete? Nejsem na poli fotografie nikterak technokratem. Nemyslím, že technika je to nejdůležitější. Ovšem vzhledem k tomu, že mne živí komerční zakázky, neubráním se modernímu a spolehlivému zázemí včetně vlastního ateliéru. Nicméně ani tak občas nestačím žasnout, jaké technické možnosti mají někteří z mých posluchačů na IDIF ve srovnání s tím, co mám respektive potřebuji já.

Jaký máte vztah k digitální fotografii? Digitál? Odříkaného chleba největší krajíc. V době, kdy jsem již běžně spolupracoval s grafiky a DTP studii, jsem sám nedokázal na PC napsat ani dopis. Dnes tak trochu ke své nelibosti musím konstatovat, že jsem dva roky nebyl v temné komoře, a počítačovou úpravu fotografií ovládám snad i na úrovni profesních grafiků. Počítač je jen nástroj, a to nástroj s téměř neomezenými možnostmi. Je jen a pouze na nás, jak s ním budeme zacházet a co s jeho pomocí budeme produkovat. O degradaci výtvarna a podobných nesmyslech tak nemůže být ani řeč. Je to prostě nástroj, a tak jako s jakýmkoli jiným se s ním dají dělat věci špatné i dobré, vkusné i nevkusné.

Kde jste již vystavoval? Kde všude sem visel? To je zrovna jedna z věcí, které až tak bedlivě nezaznamenávám. Několikrát Praha, pak Opava, Chomutov, samozřejmě Kadaň, tam jsem doma, Varšava, Braunschweig…

Jak jste byl spokojen s ohlasy výstavy v Galerii Café? Plánujete nyní podobnou akci? Spokojenost s ohlasy na počin v Galerii Café? Hm, mě spokojeného jen tak nepotkáte. Ale když se ptáte na další akci, byl jsem díky věcem, které tam byly k zhlédnutí, přizván letos v létě na společnou výstavu opět tady v Praze, v prostorách Muzea policie ČR.

Známka: 2.72 (1823)
 Způsob hodnocení: 1 - výtečné, 3 - dobré, 5 - vysloveně špatné