|
Fotografie má mnoho podob, mnoho “tváří”, mnoho kategorií. Už dávno neslouží jen coby prostředek dokumentující všemožné (společenské, rodinné, politické, historické ap.) méně či více důležité události. Fotografie je dnes (díky masívnímu rozšíření) univerzálním výrazovým prostředem, uměleckým směrem a mnohdy také jen prostě čirou zábavou. Ať tak či onak, celkově je fotografie především inspirativní a zajímavou kreativní činností, kde jediné hranice a omezení jsou dány jen a pouze fotografovou fantazií. My se dnes podíváme na jednu zajímavou a rozhodně působivou techniku – Lightpainting neboli malování pomocí světla!
Začněme jedním světlem a něčím jednodušším...
Maluji, maluješ, malujeme
To, že nebude řeč o malířském plátnu, štetci a paletě barev je nasnadě. Naším plátnem bude krajina (potažmo tma), naší barvou světlo a jako štětec? Digitální fotoaparát! A co to vlastně Lightpainting je? Jak již sám název napovídá, hovoříme zde o malbě pomocí světla (což je vlastně fotografie sama o sobě). Sice zde neobjevujeme žádnou Ameriku, nicméně zatím jde stále spíše o okrajovou (specifickou) fotografickou disciplínu. Přesto nebo možná právě proto, výsledky většinou stojí za to a budou dostatečnou odměnou celého vašeho předešlého snažení. Povedené snímky “malby světla” jsou působivé, abstraktní, často s jistou dávkou mystiky. Vždy jsou však svým způsobem originální.
A zkoušíme a zkoušíme, střídáme barvy...
Jak na to?
Je to sice paradox, ale k Lightpaintingu potřebujeme tmu! Čím větší, tím lepší! Můžeme fotit jak v interiéru tak v otevřené krajině. První možnost je však přeci jen snazší (a pro začátky nejlepší), neboť si můžeme relativně lehce tmu “vytvořit”. Nemusí být po ruce přímo ateliér (ačkoli je to ideální volba), vhodnými kandidáty jsou logicky jakékoli místnosti bez oken (sklepy, půdy, sklady ap.). Dále potřebujeme světelné zdroje - nejlépe více a různě barevné. Fotíme-li venku, potřebujeme klidné, co nejméně frekventované místo, které není nijak osvětlené (nebo jen úplně minimálně). Vhod přijde i pár šikovných pomocníků, v opačném případě se totiž strašně naběháme. Dále potřebujeme odpovídající technické vybavení. Tím je v první řadě fotoaparát, disponující možností manuálního nastavení - hlavně dostatečně dlouhého expozičního času (nejlépe vč. režimu Bulb - neomezené doby otevření závěrky). Také nesmí chybět pevný, bytelný stativ a dálková (drátová nebo bezdrátová) spoušt. Vzhledem k extrémně dlouhým expozičním časům, totiž hrozí vysoké riziko rozmazání snímku – způsobené i samotným stiskem spouště.
V exteriéru je to samozřejmě o něco náročnější...
Nastavení a příprava
Máme vše připraveno? Máme již “své” vhodné místečko? A fotoaparát trůní pevně a pohodlně na stativu? Pak nás čeká to nejdůležitější – vedle určení vhodné kompozice je nezbytné správně nastavit samotný fotoaparát.
Nastavíme plně manuální režim (M), popřípadě režim priority času (S / Tv) – záleží na situaci. Nutnost manuálního nastavení clony dost závisí na aktuálním ohnisku i snímací vzdálenosti - zkrátka na dané hloubce ostrosti. Budeme-li fotit na krátká ohniska a větší vzdálenost (platí zejména venku), HO bude již z principu velká, tudíž clonu nemusíme řešit. Navíc “kreslit” budeme také převážně v jedné rovině, takže pak si vystačíme s prioritou času (S / Tv). V ostatních případech nebo chceme-li mít zkrátka jistotu, použijeme manuální režim a clonu nastavíme na F9-F11. Tím docílíme rozumné HO a zároveň i optimální kresby objektivu.
Citlivost (ISO) necháváme logicky co nejnižší (kvůli výskytu nežádoucího digitálního šumu). Vyvážení bílé (WB) nemusíme řešit, neboť v tomto případě není moc co vyvažovat (tím spíše, fotíme-li přímo do RAWu). Necháme to tedy na automatice (AWB) nebo v režimu slunce. Blesk pochopitelně zakážeme!
Zásadní problém však bude téměř vždy s ostřením. Vzhledem k tomu, že fotíme za úplné (nebo převážné) tmy, moderní AF systémy - pracující na principu pasívního TTL měření, se nemají čeho “chytit”. Proto musíme zvolit nějaké náhradní řešení. Nejjednodušší je, nasvítit (stačí bodově) požadované místo a následně na něj zaostřit. Nebo zkrátka přepnout na MF, změřit či odhadnout vzdálenost a zaostřit manuálně. Také můžeme využít aktivního ostření (např. pomocí ext. blesku), ovšem opět musí být "na co ostřit".
Máme-li hotovo, stačí už se jen chopit připravených světelných zdrojů - popř. zapojit své asistenty, a začít jimi mávat (světly, nikoli asistenty), kroužit, obtahovat... zkrátka “malovat”.
Na druhou stranu, otevřená krajina nabízí mnohem širší možnosti...
Praktické rady
Pokud nemáme dálkovou spoušť, můžeme si nouzově vystačit také se samospouští. Vzhledem k dlouhým expozičním časů (řádově i desítky sekund až minuty) doporučujeme aktivovat redukci šumu dlouhé expozice (většina moderních DSLR již touto možností disponuje). Též není od věci vyzkoušet snímání s funkcí předsklopení zrcátka. Možností je mnoho, je třeba vyzkoušet, co vám bude nejlépe vyhovovat a hlavně – co bude nejlépe fungovat. Též kvalitu stativu zde opravdu doceníte. Problémem v podobných případech jsou i mikro otřesy země, stačí totiž když poblíž projede např. nákladní auto. Naším cílem je zkrátka stabilizovat fotoaparát co nejvíce to jde... A ono to jde, i když to často není zrovna jednoduché!
A kombinujeme barvy...
Zkoušíme různé tvary...
Tohle už je poměrně náročné, navíc bez asistence už se zde neobejdete!...
Některé snímky mohou mít opravdu zvláštní - až hororovou atmosféru...
Závěrem
Žádný z uvedených snímků nebyl dodatečně nijak graficky upravován (vyjma běžných základních úprav typu: doostření, zmenšení, lehká úprava jasu/kontrastu). Máte-li ve svém "šuplíku" podobné snímky nebo třeba zajímavé postřehy a zkušenosti s danou tématikou, podělte se o ně s námi a s ostatními čtenáři v diskuzi pod článkem.
Dobré světlo (a v tomto případě hlavně tmu) a hodně štěstí při vašem “malování světlem”!
 Známka: 3.00 (765)
Způsob hodnocení: 1 - výtečné, 3 - dobré, 5 - vysloveně špatné
|
Nikon D4 pro náročné
