GIMP - 6. Simulace menší hloubky ostrosti

::GIMP - 1. Začínáme s úpravami fotografií
::GIMP - 2. Instalace, změna rozlišení, doostření
::GIMP - 3. Úrovně, převod barevné fotografie na černobílou
::GIMP - 4. Co přinesla verze 2.4
::GIMP - 5. Klonování a záplaty
::GIMP - 6. Simulace menší hloubky ostrosti
::GIMP - 7. Rámečky

Příliš velká hloubka ostrosti snímků značně znevýhodňuje současné digitální kompakty oproti zrcadlovkám. Některé náměty nesnesou „vše ostré“, na snímcích působí ploše a nepřirozeně. Nemyslím si, že by se výrobci fotoaparátů vzdali malých relativně levných a snadno vyrobitelných snímacích čipů, jimiž jsou kompakty až na vzácné výjimky vybaveny. Tam, kde nepomůže fotoaparát, může pomoci GIMP.

Princip vytvoření většího prostorového dojmu je jednoduchý. Stačí oddělit část scény, kterou chceme mít ostrou od části, která bude následně rozostřena. Rozdělení provedeme pomocí výběru a rozkopírování částí obrazu do různých vrstev. Moderní rastrové editory, mezi něž GIMP patří nabízí řadu možností, jak výběr provést. V minulém dílu seriálu jsme si předvedli „Volný výběr“ (Laso) a mnozí uživatelé jistě znají funkci „Přibližný výběr“ (Magická hůlka). Zkušenější upřednostní nástroj „Cesty“ a nejpokrokovější použijí nový nástroj "Výběr popředí“, který byl poprvé představen v nedávno vydané verzi 2.4. Každý z uvedených způsobů má svoje výhody a nevýhody. Pro jednoduchou, přesnou a poměrně efektivní práci je ale dle mého mínění nejvýhodnější postup s využitím rychlé masky.

Celý postup si předvedeme na momentce pořízené kompaktním fotoaparátem.

Vrstvy
Ještě než se do něj pustíme, bude užitečné, něco si říci o vrstvách. Jsou natolik důležité, že v minulosti byly rastrové editory kastovány na vyspělé, umožňující práci s vrstvami a na jednoduchá „kreslítka“.

Vrstvy si můžeme představit jako tabule skla položené na sobě. Pro úplné začátečníky bývá pochopení vrstev složité. Usnadněme si ho pomocí jednoduchého příkladu, který je k dispozici ke stažení. Obrázek obsahuje tři vrstvy, které jsem nazval obdélník, trojúhelník a kruh. Všimněte si, jakým způsobem se vrstvy na obrázku překrývají. Aktivní (můžeme do ní kreslit) je vrstva s modrým kruhem, jejíž prezentace je na panelu modře zvýrazněna. Posuvník „Krytí“ ovládá průhlednost vrstvy.

Pomocí symbolu oka můžeme zapínat a vypínat viditelnost vrstvy. Upozorňuji, že aktivita a viditelnost vrstvy spolu nesouvisí. Začátečníkům se často stává, že si zvolí aktivní vrstvu s vypnutou viditelností a kreslí do ní. Nejprve je jim divné, že kreslicí nástroje nefungují, po „zviditelnění“ vrstvy je překvapí, že fungovaly správně. Ale to je už většinou pozdě.

Kontextové ikony umístěné na dolním okraji panelu „Vrstvy“ mají následující význam. První zleva vytváří novou vrstvu, další dvě umožňují měnit pořadí vrstev, další se symbolem dvou obrázků kopíruje aktivní vrstvu a poslední s jednoznačným symbolem koše ji maže.

Základní minimum práce s vrstvami máme zvládnuto, můžeme se vrátit k původní úloze. Před jejím započetím doporučuji uložení obrázku do interního formátu GIMPu – XCF. Pouze tento formát vám při uložení zachová vrstvy, kanály, pomocné linky atd. Uložení do běžně podporovaných formátů TIF nebo JPG provedeme až na konci práce. Začneme vytvořením kopie vrstvy „Original“ v obrázku z našeho příkladu, nazveme ji „Pozadí“. Poté vytvoříme novou prázdnou vrstvu s průhledným pozadím a nazveme ji „Popředí“.

Rychlá maska
Rychlou masku zapneme pomocí tlačítka v levém dolním rohu okna s obrázkem nebo pomocí příkazu „Vybrat – Přepnout rychlou masku“ a nebo efektivněji pomocí klávesové zkratky „Shift + Q“. Maska vypadá jako červeně zabarvená průhledná fólie a nápis „Qmask“ nás informuje o tom, že je maska aktivní.

Vybereme si vhodný nástroj, například kruhový štětec s měkkým prolnutím, zvolíme bílou barvu a už můžeme začít ubírat masku. Pamatujme si, že malování bílou barvou masku ubírá, malování černou barvou, ji přidává. Pro změnu barvy s výhodou využijeme přepínání „Barvy popředí a pozadí“ v panelu nástrojů. Pro vyplnění větších ploch můžeme použít některý z výběrů a jím omezenou část plochy vybarvit příslušnou barvou pomocí funkce „Nástroje – Kreslicí nástroje – Plechovka“ nebo kliknutím na ikonu „Plechovky“ v panelu nástrojů.

Po chvíli práce je zřejmá hlavní výhoda použití rychlé masky. Masku je možné libovolně přidávat a ubírat téměř do nekonečna. Máme masku připravenou? Přepneme se do záložky „Kanály“. Je vidět, že rychlá maska není ničím jiným, než specializovaným kanálem. Klikneme na její prezentaci v panelu pravým tlačítkem myši a vybereme funkci „Kanál do výběru“.

Tím se z „Rychlé masky“ vytvoří ve výběr.

Vybranou část obrázku začneme kopírovat pomocí klávesové zkratky „Ctrl + C“ nebo pomocí příkazu z roletového menu „Upravit – Kopírovat“. Zvolíme za aktivní vrstvu prázdnou předem připravenou vrstvu „Popředí“ a vložíme vybranou část obrázku pomocí klávesové zkratky "Ctrl + V" nebo pomocí příkazu z roletového menu „Upravit – Vložit“.

Popředí máme připraveno, je nutné zapracovat na vrstvě „Pozadí“. Ačkoli výběr zmizel, rychlá maska je stále k dispozici na panelu kanálů. Zopakujeme si funkci „Kanál do výběru“. Poté aktivujeme vrstvu pozadí a pomocí klávesové zkratky „Delete“ nebo pomocí příkazu z roletového menu „Upravit – Vymazat“ vymažeme tu část obrazu, kterou jsme již dříve vložili do vrstvy „Popředí“. Nyní máme k dispozici tři vrstvy – „Original“ s kompletním obrazem, „Popředí“, ve které je hlava holčičky a „Pozadí“, ve které je vše vyjma hlavy holčičky.

Pro další pokračování se nabízí několik možností. Nejjednodušší je rozostřit vrstvu „Pozadí“, pomocí příkazu „Filtry – Rozostření – Gaussovské rozostření“ s poloměrem 50 bodů a s „Metodou rozostření RLE“. Vyzkoušejte si různé způsoby rozostření – vedou k různě působícím výsledkům. Na závěr provedeme mírné doostření vrstvy v popředí a už se můžeme kochat výsledkem své práce.

Možná vás napadne otázka, k čemu je vrstva „Original“? Zkuste ji zneviditelnit a bude vám jasné, v čem je nedostatek uvedené metody.

Rozostření zeslabilo vrstvu „Pozadí" na ořezovém okraji. Právě toto zeslabení částečně zastupuje neupravovaná vrstva „Original“. V případě našeho snímku, u nějž bylo pozadí velice mírně rozostřeno před započetím editace, jde o prakticky nepostřehnutelný problém. U jiných snímků by vzniklý přechod ostrosti mohl působit nepřirozeně. Zdokonalení postupu není složité, ale musí být provedeno ještě před rozostřením vrstvy „Pozadí“. Pomocí funkce „Nástroje – Kreslicí nástroje – Klonovat“, nabírejte pozadí a trochu ho přidejte za vyříznutou hranu. Nemusí jít o dokonale přesnou práci, následné rozostření vrstvy „Pozadí“ případné nepřesnosti přikryje.

Výsledek je v tomto případě dokonalý – žádné chybějící pozadí, žádná potencionálně rušivá změna ostrosti.

Rozdělení pozadí a popředí snímku patří mezi často užívané postupy a otevírá mnohem větší možnosti manipulace s obrazem než předvedené rozostření pozadí. Ale o tom až někdy příště.

Známka: 2.93 (1377)
 Způsob hodnocení: 1 - výtečné, 3 - dobré, 5 - vysloveně špatné