Jak nastavit vyvážení bílé barvy?

Jednou z vlastností, kterou se od klasického filmu digitální fotografování liší, je možnost nastavení vyvážení bílé barvy. Ne vždy je to však žádoucí, a tak disponují přístroje automatickým měřením, které uživatele oprošťuje od nutnosti nastavování. Začátečníci s tím mohou mít nemalé problémy a právě pro ně je určen dnešní článek. Máte snímky se silným modrým, žlutým nebo červeným nádechem?

Co je to vyvážení bílé barvy?
Vše způsobuje světlo, resp. jeho zdroje. Ideální světlo se zastoupením všech vlnových délek (plné spektrum barev) má ve výsledku bílou barvu. Nebo alespoň my jej tak vnímáme. Lidský mozek, jak víme, je velmi složitý a může nám zobrazovat věci, které nejsou, nebo naopak ty, které jsou, nezobrazuje. Podobně pracuje i s nedokonalým světlem. Automaticky se podle druhu osvětlení přizpůsobuje a snaží se zobrazovat barvy tak, jak jsou. I když okem také můžeme pozorovat jisté odchylky v barvě světla, tak rozhodně ne tak citlivě jako digitální fotoaparát.
Pro lepší orientaci se stanovila stupnice "teploty barev" v Kelvinech. Paradoxně i když je řeč o teplotě, tak studenější barvy (odstíny modré) mají barevnou teplotu nejvyšší a naopak teplejší barvy (červená a žlutá) mají barevnou teplotu nejnižší. Spektrum od cca 1 000 K do cca 10 000 K pokrývají nám dobře známé zdroje světla. Teploty se však mění v závislosti na konkrétním zdroji, ne každá žárovka má stejnou barevnou teplotu a například i sluneční světlo v průběhu dne mění barevnou teplotu. Při východu slunce má jinou barevnou teplotu než v poledne. Barevnou teplotu ovlivňuje i oblačnost. Definice praví, že uváděná hodnota je teplota, na kterou je nutno zahřát černé těleso, aby vyzařovalo danou barvu.

O vyvážení bílé se mluví proto, že na bílé ploše jsou změny nejmarkantnější a právě podle bílé plochy se digitální fotoaparát většinou řídí. Automatické měření tak může mít při absenci bílé plochy potíže se stanovením správného vyvážení.
Po získání dat ze snímače a jejich konverze pomocí A/D převodníků se provede interpolace, kdy se z RGB barev vypočítá pomocí sousedních pixelů výsledná barva bodů. Právě poté se uplatňuje vyvážení bílé a ostatní nastavení obrazového procesoru fotoaparátu, poté je snímek převeden do požadovaného formátu (JPEG, TIFF) a uložen na paměťovou kartu.
Problémy s barvou světla existovaly již u kinofilmů, kde se řešily různými druhy filmů. Není však příliš možné pro každý snímek měnit film, a tak se našlo řešení v používání filtrů, oteplujících a ochlazujících, kdy se barvy kompenzovaly použitím filtrů s opačnou barvou.

Možnosti nastavení vyvážení bílé
Pro uživatele nejjednodušší je samozřejmě použít automatický režim, ať se jedná o cokoliv. I vyvážení bílé má své automatické měření, které je přítomné ve všech digitálních fotoaparátech. Automatika je většinou velmi spolehlivá a selhává až při umělém osvětlení, kdy se zejména v žárovkovém osvětlení dočkáme snímků se žlutým nádechem. Prakticky vše probíhá tak, že fotoaparát odhaduje o jaké osvětlení jde a velmi mu pomáhá přítomnost bílé barvy na scéně. Některé modely mají například i externí senzory vyvážení bílé (drtivá většina přístrojů využívá dat z obrazového snímače).
Druhou možností, kterou disponují také takřka všechny digitály je volba přednastaveného druhu osvětlení. Zde můžeme zpravidla nastavit denní světlo, zataženo, zářivku (někdy i více druhů zářivek), žárovku, blesk apod. Jedná se o pevně nastavené teploty vyvážení bílé barvy. Při přechodu do jiného osvětlení ale musíme pamatovat na změnu nastavení, jinak se dočkáme modrých nebo červených snímků. Tento způsob je poměrně spolehlivý, ovšem ne zcela přesný.
U některých pokročilých přístrojů, většinou u DSLR zrcadlovek, můžeme také nastavit barevnou teplotu přímo v Kelvinech. Krokování stupnice záleží na konkrétním modelu.
Pokud nechceme hledat přesnou teplotu, nebo prostě toto nastavení nemáme k dispozici, je nejlepší variantou manuální měření vyvážení bílé. Touto funkcí jsou nyní občas vybavovány i poměrně jednoduché amatérské modely, takže je dobré tuto techniku zvládnout. Spočívá v tom, že fotoaparátu doslova ukážete, co je bílá a on se podle ní zkalibruje. Manuální měření tedy probíhá zabráním bílé plochy (nebo její části, přesnou oblast měření nalezneme v manuálu fotoaparátu, prakticky nikdy se nevyužívá celá plocha hledáčku) a stisknutím příslušného tlačítka. Vyvažovat můžeme podle čistě bílé plochy, ale i podle střední šedé (18% šedá). Jako bílou plochu lze použít obyčejný papír apod. Středě šedé tabulky vyrábí například GretagMacbeth.

 
Vlevo nastaveno denní osvětlení, vpravo nastavena žárovka

Jak obejít automatiku v případě, že nemáme podle čeho manuálně kalibrovat?
Existuje jedna možnost, vyvážení bílé nenastavit ve fotoaparátu, ale až při editaci v počítači. Právě to umožňuje formát RAW, který obsahuje pouze surová data ze snímače, která se zpracovávají až v počítači ve specializovaném programu. Více o RAWu jsme již psali ve více článcích. Vyvážení bílé tak můžeme velmi detailně nastavit v počítači a vyzkoušet si přitom více různých variant bez jakékoliv ztráty kvality snímku.

Shrnutí
Možnost vyvážení bílé barvy je jednou z velkých výhod digitálního fotografování oproti klasickému filmu. Nabízí jiné nastavení pro každý snímek, přičemž máme několik možností, jak vyvážení nastavit. Od automatického měření, přes předvolby až po manuální měření a přesné zadání teploty v Kelvinech. Nastavení můžeme provést i v počítači při úpravě snímků díky fotografování do formátu RAW.
Správné nastavení vyvážení bílé je ve většině situací nutností, ovšem pro vystihnutí nálady osvícení svíčkami, zapadajícím sluncem apod. lze nastavit vyvážení bílé tak, aby se nezkazila atmosféra scény

Známka: 2.83 (1283)
 Způsob hodnocení: 1 - výtečné, 3 - dobré, 5 - vysloveně špatné