Denní světlo - 9. Na horách a na sněhu

::Denní světlo - 1.Základní charakteristika
::Denní světlo - 2.Barva
::Denní světlo - 3. Jasné slunce, modrá obloha
::Denní světlo - 4. Východ a západ slunce
::Denní světlo - 5. Úsvit, soumrak a v noci
::Denní světlo - 6. Ve stínu slunce (skylight)
::Denní světlo - 7. Zamračená obloha (cloudy)
::Denní světlo - 8. Déšť, po dešti, v mlze a v oparu
::Denní světlo - 9. Na horách a na sněhu
::Denní světlo - 10. Denní světlo v místnostech
::Denní světlo - 11. Filtry a jejich užití
::Denní světlo - 12. Infračervená fotografie

Zima tak jako každá jiná roční doba poskytuje nádherné náměty na fotografii. Přesto zimních snímků tolik není. Zčásti za to může mýtus, že zimní snímky nejsou tak pěkné, zčásti kratší doba dne, ale hlavním viníkem je nepohoda při fotografování. Proto je třeba věnovat oblečení, obutí a celkové tepelné pohodě patřičnou pozornost. Jinak věřte, že se to na snímcích odrazí.

Silný mráz, vítr, vysoká vlhkost atd. vytvářejí velkou tepelnou nepohodu. Dobré oblečení je tak základem pro klidnou fotografii. Malá Skála, prosinec, -19° C.

Zimní snímky mají svojí nezaměnitelnou atmosféru. A i když nás po vyslovení slova zima okamžitě napadne sníh, tak paradoxně v našich zeměpisných šířkách sněhu tolik není a v některých zemích není sníh v zimě vůbec. Většina vegetace (pole, stromy, keře atd.) je bez listí, a tedy holá a téměř monochromatická. Slunce vychází jen velmi nízko nad obzor, a tak kromě krátkého poledního období snímky připomínají spíše východ nebo západ slunce.

V zimě je po celou denní dobu slunce nízko nad obzorem, a tak je řada snímků pořízena proti slunci nebo velmi jasné obloze. To zvyšuje jejich kontrast a společně s charakterem krajiny  vede často téměř k siluetám. Střední Čechy, prosinec, 11:00.

Obloha je velmi často kryta hustými mraky, které produkují silné difúzní světlo a nevytvářejí téměř žádné stíny. Difúzní světelné podmínky společně se sněhem, charakterem krajiny a holou vegetací vytvářejí snímky s velmi omezenou paletou šedých tónů.

Omezená barevnost v krajině společně se silně difúzním světlem zamračené oblohy produkuje téměř monochromatické snímky s omezeným kontrastem. Kontrast je někdy vhodné zvýšit až v PC, někdy však zvýšení kontrastu potlačí charakter snímku. Malá Skála, prosinec.

Sníh
Sníh na fotografii významně mění jasové poměry. Společně s ledem, charakterem krajiny a světlem vytváří mnoho námětů na abstraktní fotografii, makrofotografii atp. Čerstvý a čistý sníh působí jako odrazná deska, která odráží dopadající světlo a často i zrcadlí barvu oblohy. Podobná situace nastane ve studiu, když vytvoříte nekonečné bílé pozadí nasvícené velkým stropním světlem.

Snímání proti sněhu nebo proti jasné zimní obloze vede často k siluetám. Není-li to záměr, je třeba se tomuto snímání vyhnout, exponovat podle stínů nebo použít na přisvícení stínů blesk.

Pokud fotografujete např. portrét, je třeba dát velký pozor na vysoký kontrast obličejů a postav proti bílému pozadí. Stejně tak holé a tmavé větve a kmeny vegetace mohou vytvořit vysoký kontrast oproti bílému pozadí tvořenému sněhem. Naopak však při vhodném uspořádání může sníh působit jako odrazná deska, která odraženým světlem vykryje stíny, a tím vysoký kontrast sníží.

Při vhodném uspořádání funguje čistý sníh jako velká odrazná deska, která světlem vykrývá stíny a kontrast na snímku snižuje.

Na horách
Světlo na horách, zejména ve vyšších nadmořských výškách, vytváří zvláštní efekt. Při jasném a slunném počasí je naprosto nadstandardní viditelnost, kdy i předměty ve velké dálce jsou jasné a ostré. Příčinnou je jiné – řidší složení atmosféry. Proto se světlo při prostupu vzduchem rozptyluje méně a viditelnost je vyšší a ze stejného důvodu (menší rozptyl světla v atmosféře) mají snímky často vysoký kontrast. A do třetice ze stejného důvodu je barva světla ve stínu  mnohem více modrá než v nulové nadmořské výšce. Tento modrý posun oko běžně nevidí (resp. vyvážení bílé v mozku ho potlačí), a tak se i špatně odhaduje. Vysoko na horách se tedy vyplatí snímat do RAW, aby případné chyby vyvážení bílé mohly být snadno potlačeny.

Ve vyšších nadmořských výškách je skvělá viditelnost a světlo ve stínu má opravdu silný modrý nádech. Oboje se dá zvládnout, nejhorší je tam vyvláčet fotoaparát. Alpy, Val Thorens, 3300 m.n.m.

Barva
Stejně jako v jiných obdobích i v zimě barva světla silně kolísá. Při zatažené obloze se nijak výrazně neliší od světla zatažené oblohy v jiných ročních obdobích a vyvážení bílé nastavené na bude zcela vyhovující. Je-li však zimní krajina zalita sluncem, bude barva světla silně závislá na denní době. Kolem poledne bude přímé sluneční světlo odpovídat volbě , ráno či odpoledne (v zimě slunce vychází pozdě a zapadá velmi brzo) bude ale barva světla připomínat západy slunce a bude barvit snímky do teplých tónů. Navíc sníh má tendenci zrcadlit světelné podmínky a oblohu, a tak vliv barvy světla bude silně umocňovat.

Tento snímek byl pořízen v pražském parku v lednu v 9:30 ráno. Posun barvy slunce do žluto-červené způsobený podobně jako při západu či východu slunce prostupem světla atmosférou dal snímku i sněhu krásný teplý tón. Vyvážení bílé nastaveno na .

V zimě je ale také běžná barva světla typu skylight = ve stínu slunce, tedy modrá. Nastává vždy, když na nebi je modrá obloha, ale přímé slunce je mraky či obzorem blokováno. Tato situace nastává poměrně často vzhledem k faktu, že slunce nevystupuje v zimě na obloze příliš vysoko, a tak je snadné jej blokovat vegetací, domy, kopci či dokonce vysokými horami. Modrá obloha je potom zdrojem světla silně modré barvy, která dává zimním snímkům typický studený a nevlídný tón. Efektivně ho potlačí volba vyvážení bílé , ve vyšších nadmořských výškách však může být i ona nedostatečná a je třeba kompenzovat ještě více modrou barvu o teplotě až 10 000 K.

Na tomto snímku z Alp si všimněte silně modré barvy světla v zastíněné části ve srovnání s částí nasvícenou sluncem. Vliv modré oblohy navíc umocňuje sníh, který modrou oblohu zrcadlí. Vyvážení bílé nastaveno na .

Pro srovnání snímek, kde byla barva v PC vyvážena podle sněhu v popředí a modrý nádech tedy byl potlačen.

Expozice na sněhu
U běžných snímků v zimě je expozice stejná jako v jiných ročních obdobích a automatika si s ní celkem dobře poradí. Problém nastává u snímků obsahujících velké zasněžené plochy a u snímků s vysokým kontrastem, zejména v protisvětle. Oboje je v zimě celkem běžné, a tak je třeba v těchto případech věnovat expozici zvýšenou pozornost.

U běžných snímků se zhruba vyrovnanými tmavými a světlými místy nebude ani v zimě činit expozice problémy a automatika situaci vcelku zvládne.

Problém může nastat, pokud fotografujete velké sněhové pláně s převahou bílé (sníh). Do fotoaparátu se od sněhu odráží velké množství světla a automatika, která nemá ponětí o tom, co fotografujete, to vyhodnotí jako běžnou scénu, na které je velmi mnoho světla. Ubere expozici a výsledkem jsou fotky, na kterých je sníh šedý místo bílý. Čím větší plocha bílého sněhu bude na fotografii, tím větší chybu expoziční automatika může udělat. Problém zmizí v okamžiku, kdy budou světlé a tmavé části na snímku zhruba vyrovnané.

Na tomto snímku s převahou sněhu neměla automatika šanci, a tak je snímek podexponovaný. Na jeho histogramu je současně vidět, jak automatika exponovala na střední šedou, ve výsledku je ale sníh šedý. Expoziční korekce +1,5 EV byla nutností.

Řešení tohoto problému je při expozici hodně světlých ploch s převahou sněhu nastavit ruční korekci expozice, podle množství sněhu ve scéně od +0,5 až po +1,5 EV. Tyto hodnoty je samozřejmě možné přesně doladit podle histogramu, správný histogram by se měl svým pravým okrajem téměř dotýkat okraje grafu. Snímek ale nepřeexponujte! Přeexponovaný sníh ztrácí kresbu a vypadá jako bílý plech či umělohmotná fólie. Nemá-li váš fotoaparát výše uvedené funkce a má místo toho režim jako „sníh“ nebo alespoň „pláž“, použijte je.

Nejde-li vám vysloveně o dokument, tak pamatujte, že expozice je kreativní nástroj fotografa. Někdy to dá trochu práci naměřit – zejména u obtížných světelných podmínek – ale snímky budou mít mnohem více výtvarný a méně dokumentační charakter.

Je-li na snímku naopak převaha tmavých tónů a sníh tvoří jen malé světlé flíčky, hrozí opačný problém a sice přeexpozice míst se sněhem. Automatika si často malých bílých míst se sněhem "nevšimne", a tak je expozičně ignoruje. Místo sněhu potom budou na snímku bílé přepálené fleky.

Je-li plocha sněhu na snímku malá a kontrastuje-li s tmavými místy, hrozí přeexponování míst se sněhem. To obvykle nevypadá pěkně a přeexponovaný sníh potom vypadá jako fleky až kazy na fotografii. Mírná záporná expoziční kompenzace (-0,5 až -1 EV) pomůže.

Expozice v protisvětle
Zimní období často vede k fotografování v protisvětle. Slunce je celý den nízko nad obzorem, a tak často končí fotoaparát namířen do protisvětla. Umístíte-li do záběru záměrně přímo slunce, expozice je trochu oříšek a automatika málokdy nabídne dobrý výsledek. Tady nepomůže nic jiného než nastavit expozici ručně a kontrolovat výsledek na histogramu nebo použít tzv. bracketing – více stejných snímků lišících se expozicí – a ten správně exponovaný vybrat až doma u PC.

Zima nabízí nekonečně mnoho záběrů typu protisvětlo. Je-li v protisvětle šedá zatažená obloha, je to spíše komplikace než radost, zimní slunce ale dokáže vytvořit řadu zajímavých snímků.

Protisvětlo (byť ne přímo slunce) vede často ke vzniku nepěkných reflexí. Jsou to nežádoucí barevné fleky v obraze vzniklé na čočkách objektivu nebo na sklech filtrů. Je nutné se proti nim bránit sluneční clonou či prostým zacloněním objektivu rukou, bundou, papírem atp. – podobně jako si stíníme oči, když se díváme do protisvětla.

Vzhledem k trvale nízké poloze slunce na obloze nabízí zima nekonečné množství snímků, kde jsou slunce, obloha či různé reflexe zakomponovány jako protisvětlo. Expozice je často opravdový oříšek, výsledky ale stojí za to.

Známka: 2.83 (1671)
 Způsob hodnocení: 1 - výtečné, 3 - dobré, 5 - vysloveně špatné