Jak správně vybrat digitální fotoaparát? - 3. díl - EVF fotoaparáty

::Jak správně vybrat digitální fotoaparát? - 1. díl
::Jak správně vybrat digitální fotoaparát? - 2. díl - Kompakty
::Jak správně vybrat digitální fotoaparát? - 3. díl - EVF fotoaparáty
::Jak správně vybrat digitální fotoaparát? - 4. díl - DSLR zrcadlovky

Předchozí díl se věnoval kompaktům, dnes si nastíníme, jaké důležité parametry bychom měli sledovat u EVF kompaktů ("elektronický zrcadlovek"). Je nutně důležitý stabilizátor, nebo se obejdeme i bez něj? Proč hledat přístroj s manuálním zoomováním? To se dozvíte v dnešním článku.

Funkční výbava
U kompaktů bereme manuální režim jako bonus, u EVF přístrojů je to samozřejmost. A to nejen manuální řízení expozice, ale také ostatních parametrů, jako je například zaostřování a vyvážení bílé barvy. I když manuální zaostřování některé méně pokročilé nemají, zpravidla nabízejí alespoň pokročilejší režimy automatického ostření. I když nemusíme stále fotografovat na "manuál", tak nám to v mnoha situacích umožňuje pořídit výrazně lepší snímky a mimo jiné máme i větší kontrolu nad celkovým výsledkem.
S tím souvisí i zpracování obrazu, které je i u EVF přístrojů stále nastaveno poměrně silné (podobně jako u kompaktů), ale máme lepší nástroje pro jeho kontrolu. Tím pádem by neměla u EVF chybět ani možnost fotografování do formátu RAW, což nás opět posunuje k větší samostatnosti a zlepšení kvality výstupu. Formát RAW ukládá surová data a umožňuje velké množství parametrů nastavit až při konverzi v počítači.
Na druhou stranu EVF přístroje zůstávají i na straně amatéra a automatické měření expozice se snaží pořídit co nejsvětlejší snímky, na rozdíl od DSLR zrcadlovek, kde automatika raději lehce podexponuje snímek, aby zachovala kresbu ve světlých oblastech. Práci nám také ulehčují histogramy, což je velká výhoda oproti pravým jednookým DSLR zrcadlovkám, které živý histogram zobrazit (při fotografování) většinou neumožňují. Dříve to bylo nemyslitelné, dnes již díky stále častěji využívanému režimu "Live View" můžeme živé histogramy vidět i na některých DSLR.
Individuální záležitostí je sériové snímání a rozsah časů závěrky. Zde musíme sami uvážit, co budeme fotografovat a zda-li tyto funkce využijeme. U sériového snímání je důležitá nejen rychlost, ale také maximální počet snímků, které touto rychlostí zachytíme, a rozlišení, v jakém se fotografie uloží. Rychlosti nad 3 sn./s dosahují spíše ojediněle, zejména díky rostoucímu rozlišení, které musí fotoaparát zpracovávat. Naopak pokud zvolíme menší rozlišení, můžeme se u některých modelů dočkat výrazně větších rychlostí. Takové fotoaparáty je však nutno hledat. Nejkratší čas závěrky bývá zpravidla 1/2 000 s, což je pro většinu situací dostačující. Maximálním časem expozice je však dobré se zabývat, pokud budeme chtít tvořit působivé noční snímky se stopami světel automobilů, případně extrémně tmavých scén. Zde přijde vhod několik sekund, např. 15 nebo 30.
Videosekvence jsou stejně jako u kompaktů velmi sledovanou záležitostí, protože velké množství uživatelů se snaží digitálním fotoaparátem nahradit kameru, což se u nenáročných krátkých scén může velmi dobře podařit. Pak bychom měli mít rozlišení alespoň 640 x 480 bodů a frekvenci snímkování alespoň 20 sn./s, nejlépe pak 30 sn./s.
Poslední námi probíraná funkce je velmi diskutovaná a mnoho uživatelů si myslí, že i zcela nepostradatelná. Řeč je o optické stabilizaci, která může být u vybraných modelů řešena pomocí pohyblivých čoček v objektivu, nebo posuvem snímače. Výkony stabilizací u jednotlivých výrobců se hodnotí velmi složitě, ovšem obecně lze říci, že nám umožňují několikrát delší časy expozice bez rizika rozmazání snímků. To využijeme při fotografování ve špatných světelných podmínkách, kdy zejména na delších ohniscích hrozí rozmazané snímky. Technologie má však své limity, a tak nemůžeme počítat s tím, že udržíme několikasekundovou expozici na dlouhém ohnisku. Kvůli tomu je efektivní použitelnost stabilizátoru omezena pouze na určité situace. Ale nedá se říci, že by se jednalo o nepostradatelnou funkci, bez které je fotoaparát nanic.

manuální zoomování je rychlejší než pomocí tlačítek

Kvalita obrazu
V závislosti na konkrétních modelech se u EVF přístrojů setkáme s nejrůznějšími snímači s rozlišením od 6 MPix do 10 MPix a nejrůznější velikostí. Nejmenší snímače u EVF jsou ty samé jako u kompaktů, tzn. 1/2,5" (nejmenší). S rostoucí plochou snímače při stejném rozlišení klesá míra digitálního šumu a zvětšuje se citlivost buněk. EVF kompakty však nemají snímač větší než 2/3", výjimkou byl například Sony R1, kde byl použit snímač o stejné velikosti jako u DSLR zrcadlovek. R1 se ale již neprodává. Tím pádem většina EVF přístrojů trpí šumem na vysokých citlivostech. Novým trendem je zvyšování maximální citlivosti, takže často nekončí u ISO 400, ale lze pokračovat na ISO 800, nebo 1600. To samozřejmě situaci se šumem ještě zhoršuje. Obraz je pak výrazně neostrý kvůli silným softwarovým úpravám apod.
Objektivy nalezneme na EVFkách nejrůznější, ale zpravidla se bude jednat o tzv. "ultrazoomy", které disponují širokým rozsahem ohniskové vzdálenosti. Stejně jak bylo řečeno u kompaktů, nezáleží pouze na velikosti zoomu (10-18x), ale i na počátečním ohnisku. U kompaktů spíše zanedbávaný parametr světelnosti objektivu je u EVF přístrojů o něco důležitější. Konstantní světelnost F2,8 po celém rozsahu zoomu je takřka ideální, ale v praxi se setkáme s horšími čísly. Světelnost na počátku velmi často opravdu je F2,8, ale na nejdelším konci zoomu může skončit i až na F4,5. Jedním z důležitých parametrů je u objektivu i minimální zaostřovací vzdálenost, která ovlivňuje schopnost pořizovat makro snímky. Zde platí pravidlo – čím méně, tím lépe. Na druhou stranu extrémně krátké vzdálenosti (například 2 cm) také nejsou ideální. Objektiv pak samotný objekt zastíní a špatně se fotografuje.

klasický design menších EVF

Ovladatelnost
Mezi EVF kompakty existují velké rozdíly v ovládání. Zatímco nejjednodušší modely mají pouze minimum tlačítek, tak ty pokročilejší se velmi blíží ovládání zrcadlovek. Tlačítky pak můžeme nastavit ty nejdůležitější parametry, jako například čas, clonu, citlivost, vyvážení bílé, rozlišení snímků, režim zaostřování atd. K dispozici je již také dioptrická korekce u hledáčku.
Tím se dostáváme k "jádru pudla". Proč vlastně koupit "elektronickou zrcadlovku"? Zatímco slovo "zrcadlovka" nemá reálné opodstatnění, protože žádné zrcadlo nemají, tak EVF (electronic viewfinder) označuje přístroje s elektronickým hledáčkem (scénu sledujeme pomocí displeje v hledáčku). Mezi výhody patří to, že sledujeme scénu tak, jak ji vidí objektiv, nebo si můžeme na displeji zobrazit živý histogram. Mezi nevýhody patří velmi často nedostatečné rozlišení a zpoždění. Větší komfort při fotografování nám nabídne výklopný, případně i otočný displej, díky kterémuž můžeme pohodlně snímat "od podlahy" nebo "nad hlavou".
Poslední dobou se na trhu objevuje stále více přístrojů, které nabízejí manuální ovládání zoomu, tzn. že zoomujeme ručně pomocí prstence na objektivu. To nám dovoluje změnit ohnisko z nejkratšího na nejdelší během okamžiku. S ovládáním pomocí tlačítek se tato doba pohybuje i v jednotkách sekund.

výklopný a otočný displej je praktická pomůcka

Možnosti použití příslušenství
Jednou z velkých výhod EVF zrcadlovek je také širší nabídka nejrůznějšího příslušenství. Od širokoúhlých a tele předsádek přes filtry až po podvodní pouzdra. Výjimkou není ani přítomnost patice pro systémový blesk. Prakticky všechny fotoaparáty mají patici typu Hot-shoe, kam lze použít i obyčejný manuální blesk. Pokud budeme fotografovat v ateliéru, tak jistě oceníme synchronizační kontakt pro odpalování zábleskových zařízení pomocí drátu.
Mezi příslušenství také můžeme počítat softwarovou podporu, z čehož nejdůležitější je editační program pro RAW soubory. Ty jsou zpravidla nabízeny v jednoduchých verzích, kde můžeme nastavit základní parametry zpracování a konvertovat soubory do formátu JPEG.

Shrnutí
Kategorie EVF přístrojů nabízí více funkcí směřujících k větší kontrole nad kvalitou výstupu. Poskytují nám lepší ovladatelnost než kompakty, ale obrazová kvalita stále nedosahuje úrovně DSLR zrcadlovek. Na druhou stranu představují kompletní řešení. U DSLR zrcadlovek musíme vybírat tělo a objektiv zvlášť, kdežto u EVF přístrojů máme "all.in-one". V určitých situacích lze používat EVFka i k profesionálnější práci, pokud ovšem nebudeme exponovat s příliš velkou citlivostí. Svou roli hrají také menší rozměry EVF oproti DSLR.

Známka: 2.83 (1014)
 Způsob hodnocení: 1 - výtečné, 3 - dobré, 5 - vysloveně špatné