Okénko do historie 3. - Pentax - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

18. června 2007, 00.00 | Japonská firma Pentax si mezi výrobci optiky už od svého počátku roku 1919 začala budovat silné postavení a dnes je nejuznávanějším výrobcem fotoaparátů, lékařského vybavení, dalekohledů a dalšího optického vybavení. Zajímá-li vás vývoj a nejzajímavější okamžiky tohoto giganta, pak se pohodlně usaďte a čtěte dále.

Japonská firma Pentax si mezi výrobci optiky už od svého počátku roku 1919 začala budovat silné postavení a dnes je nejuznávanějším výrobcem fotoaparátů, lékařského vybavení, dalekohledů a dalšího optického vybavení. Zajímá-li vás vývoj a nejzajímavější okamžiky tohoto giganta, pak se pohodlně usaďte a čtěte dále.

Jak to začalo

U zrodu dnešní firmy Pentax Corporation stál Kumao Kajiwara, který v listopadu 1919 založil společnost pod jménem Asahi Optical Joint Stock Co. (původně - Asahi Kogaku Goshi Kaisha). Prvním produktem ve výrobní hale v tokijském předměstí Toshima byla produkce brýlových skel. Tehdy se k leštění skel používala vlněná látka, ale odborníci z Asahi vyvinuli novou metodu leštění za pomoci asfaltové pryskyřice. I když se to může zdát jako malý průlom oproti dnešním standardům, tak přijetí tohoto pracného procesu ilustruje Asahi jako výrobce velmi kvalitních skel. Tato metoda byla využívána i k leštění optiky dalekohledů a mikroskopů, čímž si Asahi rychle získala dobrou reputaci. Roku 1923 se společnost Asahi Optical Joint Stock Co. (AOCO) začala orientovat na výrobu objektivů a první typ byl určen pro promítací přístroje. Důležitý krok nastal začátkem třicátých let, kdy se v Toshimě začaly vyvíjet objektivy pro budoucí japonské fotoaparáty, které roku 1932 využívá firma Molta Camera Company (Minolta) a následně roku 1933 také Konishiroku (Konica). Minolta ve svém prvním přístroji využila objektiv 105mm f/4.5. Konica měla pro svou sérii fotoaparátů Pearlette k dispozici objektiv 75mm f/6.3 a 75mm f/8. Tento obchodní vzestup vyžadoval zvětšení výrobních prostorů, a proto AOCO roku 1934 otevřela novou továrnu na severu Tokia.

Nové vedení

Výroba objektivů probíhala až do roku 1937, kdy vojenská vláda začlenila AOCO do předválečného programu a za státního dozoru byli nuceni zcela obrátit výrobu. Namísto objektivů pro fotoaparáty se vyráběly periskopy a zaměřovače pro střelbu. Roku 1938 došlo k přejmenování společnosti na Asahi Optical Co. Ltd. (AOC) a po smrti Kumao Kajiwary do vedení usedá teprve 27letý Saburo Matsumoto. Matsumoto neměl žádné zvláštní zkušenosti, ale v AOCO pracoval 6 let, nejprve jako leštič optiky a později jako vývojový inženýr, čímž dokázal správně odhadnout perspektivu fotografického průmyslu. Během války došlo ke zničení výrobního závodu a byla zabita i část zaměstnanců. Po válce byla Asahi vypuštěna z vojenského programu a Matsumoto měl velké starosti, aby mohl vůbec ve své práci pokračovat. Rozprodal část zařízení, které sloužilo pro výrobu vojenského vybavení a veškeré zboží ze skladu. Po překonání finanční krize se mohl opět vrátit k předválečné produkci. Hned v létě 1946 přišla první objednávka na dodávku čoček do dalekohledů pro americké okupační síly. Zanedlouho společnost získala novou zásobu objektivů. Nicméně Matsumoto byl rozhodnut, že už nechce být jen pouhý dodavatel součástek, ale plnohodnotný výrobce spotřebního zboží.

zleva: Mr. Ryohei Suzuki, Mr. Nobuyuki Yoshida, Mr. Saburo Matsumoto

První produkty

Prvním produktem z Asahi Optical Co. Ltd. byl hvězdářský dalekohled, vyrobený na jaře 1948, určený výhradně pro zatmění slunce, které bylo téhož roku viditelné ze severního Japonska. Dalekohled byl vyrobený z kartónového tubusu a osazen velmi kvalitním objektivem. Jejich dalekohled sice sklidil velký úspěch, ale společnost hledala stále něco víc. Ještě do konce roku 1948 byl vypuštěn populární kompaktní dalekohled Jupiter 6x15, který se mezi uživateli stal velkým hitem nejen v Japonsku, ale i v zámoří. Vývoj vlastního fotoaparátu začal v roce 1949, kdy Matsumoto hledal možnosti jak vyrobit vlastní fotoaparát, který by byl zcela odlišný od již prodávaných přístrojů. Na trhu byl Canon a Nikon, ale ty zpočátku jen kopírovali německou Leicu a Contax. Matsumoto razantně odmítl vyrábět jen nějaké napodobeniny jiných výrobců a uvědomil si, že k dokončení svého plánu potřebuje někoho vynalézavého a zkušeného. Při jedné příležitosti se Matsumoto setkal s Ryoheim Suzukim, který od roku 1933 pracoval pro Konicu. Matsumoto ho požádal, aby mu pomohl splnit jeho sen – vyrobit první japonský 35mm SLR fotoaparát. Suzuki tuto nabídku nemohl odmítnout. Měl velké zkušenosti s optikou, ale o návrhu těla nevěděl téměř nic, a tak Matsumotovi představil Nobuyuki Yoshidu, který býval jeho spolupracovníkem v Konice. Matsumoto nakonec souhlasil, aby i Yoshida vstoupil do týmu konstruktérů. Po společné dohodě se rozhodli, že Yoshida bude navrhovat tělo a Suzuki objektiv. Na předcházejícím náhledu vidíte všechny tři hlavní zástupce z Asahi Optical Co. Ltd.

Dalekohled Jupiter (1948)

První zrcadlovky z Japonska

Tým konstruktérů provázela spousta problémů, protože neměli k dispozici žádné sériové díly a každou část museli dělat ručně. Dokončení prvního modelu Asahiflex trvalo šest měsíců. Suzuki a Yoshida ukázali Matsumotovi fotoaparát a jeden z prvních snímků. Matsumoto byl s výsledkem spokojen a chtěl ihned zahájit výrobu. V říjnu 1951 byly hotovy první tři vzorky fotoaparátu Asahiflex. Matsumoto obešel mnoho obchodů a nabízel jejich fotoaparát, ale byl velmi zklamán, protože o něj nikdo nejevil žádný zájem. To nebyl slibný začátek, ale jak historie dokazuje, tak vytrvalost se vyplácí. Roku 1952 AOC dosáhla distribuční dohody s Hattori Tokeiten (budoucí Seiko Corporation). Nový distributor uvedl Asahiflex I na japonský trh jako jediný fotoaparát svého druhu. Asahiflex I brzy sklidil ohromný úspěch a společnost AOC zanedlouho zvedala produkci z 200 na 500 fotoaparátů za měsíc. Několik přístrojů se ale kvůli problémům se synchronizací blesku vrátilo zpět. Konstruktéři udělali další vylepšení a v květnu 1953 přichází model Asahiflex IA s novou mechanickou clonou a zlepšenou synchronizací blesku. Na následujícím náhledu můžete vidět skupinový snímek zaměstnanců AOC u tokijské továrny z roku 1953. Kvalita není příliš dobrá, ale ve druhé řadě uprostřed by měl být Matsumoto, vlevo od něho Suzuki a vpravo Yoshida.

Asahiflex I (1952)

Skupinový snímek zaměstnanců AOC (1953)

V roce 1954 došlo k nejdůležitějšímu zlepšení, které vyřešilo stinnou stránku první řady fotoaparátů Asahiflex, kde při pořízení snímku docházelo k jeho ztmavení. Yoshida přišel s návrhem, že problém se vyřeší změnou rychlého zpětného zrcátka. Asahiflex I měl polorychlé zpětné zrcátko, které bylo přímo připojené ke spoušti. Když byla stisknuta spoušť, zrcadlo vylétlo nahoru a spustila se závěrka. Zrcadlo se tedy vrátilo vždy, když byla uvolněna spoušť. Tento mechanismus dělal problémy při pomalých rychlostech, protože když fotograf uvolnil spoušť před dokončením expozice, tak docházelo ke ztmavení výsledné fotografie. Tento problém vyřešil Asahiflex II, který měl zpětné zrcátko připojené k mechanismu závěrky, takže k jeho vrácení došlo automaticky po dokončení expozice. Tento jedinečný a bezporuchový mechanismus byl velmi obdivován, a Asahiflex II tím získal na popularitě. Další japonské společnosti tento systém přijaly jako standard, ale němečtí výrobci byli neochotní zlepšovat své produkty, což jen napomohlo k pozdějšímu zhroucení německého optického průmyslu. V únoru 1955 byl uvolněn Asahiflex IIA, který vypadá jako vylepšený potomek Asahiflexu I z roku 1952. Přesto byl vrcholem v sérii Asahiflex. Kombinuje kvalitu první řady a přidává vlastnosti z řady druhé jako zpětné zrcátko a nové rychlosti závěrky. Asahiflex IIA byl nejvíce inzerovaný a zároveň i nejprodávanější model z celé série. Americké magazíny (Modern Photography a Popular Photography ) vydávaly celostránkové inzeráty, kde předváděly skvělé rysy tohoto fotoaparátu. Výroba Asahiflexu se zastavila v dubnu 1957, kdy byl představen nový fotoaparát Pentax, který vynesl Asahi Optical Co. Ltd. na nejvyšší světovou příčku mezi výrobci SLR fotoaparátů. A tuto příčku si Pentax drží dodnes.

Asahiflex IIA (1955)

Série Asahiflex (1951 - 1957)

Objektivy Takumar

Asahi Optical Co. pro své fotoaparáty přišel s novou řadou objektivů pod názvem Takumar. Název vznikl podle Takuma Kajiwary, který byl příbuzným zakladatele AOCO Kumao Kajiwary i prezidenta společnosti AOC Matsumoty. Takuma Kajiwara byl od roku 1900 v Americe, kde působil jako fotograf a také byl údajným spolupracovníkem George Eastmana, zakladatele Kodaku. Jméno Takumar bylo pro objektivy využíváno až do roku 1975, kdy Asahi přešel ze závitu M42 k bajonetu K a jednoduchému jménu SMC Pentax. První objektivy Takumar byly používány pro 35mm fotoaparáty, 6x7 fotoaparáty a další účely. Následná řada objektivů Takumar už měla 37mm závit a byla určena pro originální fotoaparáty Asahiflex. Tyto objektivy z chromové mosazi měly předvolenou clonu se dvěma kroužky. Jeden pro zvolení otvoru a zaostřování a druhý ke spojení pevně nastavených hodnot pro zhotovení snímku. Roku 1958 Asahi přinesl 42mm závit a s ním zcela nový objektiv Auto-Takumar s poloautomatickou clonou. Plnou automatiku nabízel objektiv Super-Takumar z roku 1962, který obsahoval ranou antireflexní ochrannou vrstvu a důmyslnější brzdný mechanismus. Posledním z rodiny Takumar je Super-Multi-Coated (SMC) Takumar (později SMC Pentax), který má speciální antireflexní úpravu povrchu. Tato jedinečná ochranná vrstva je nejuznávanější metodou v úpravách optiky, a potvrzuje tak profesionální přístup společnosti AOC.

Série Pentax

Vývoj nového fotoaparátu Asahi Pentax začal už roku 1954, kdy byl v prodeji Asahiflex IIB s novým zpětným zrcátkem. Asahi Pentax je vůbec první přístroj nesoucí právě jméno Pentax a je to první, resp. druhý (po fotoaparátu Miranda Orion) japonský fotoaparát obsahující pentaprism. Nový Pentax je postaven na těle Asahiflexu a obsahuje i některé jeho části jako závěrku a ovládání zpětného zrcátka, ale hnací mechanismus a konstrukční rysy jsou odlišné. Změnou je např. změna závitu pro objektiv ze starého M37x1 na nový M42x1, mírně širší zrcátko, atd. Porovnání obou závitů můžete vidět na následujícím obrázku. Standardním objektivem byl Takumar 58mm f/2, 55mm f/2.2 a Takumar 58mm f/2.4. Americká verze Pentaxu, Tower 26 byl prodáván s objektivem 58mm f/2.4. Jakmile byl Asahi Pentax v roce 1957 uveden na trh, byl o něj obrovský zájem. Viditelný obraz v hledáčku a fotografování v každé poloze, to byly pro uživatele dosud nevídané funkce. Tento první model byl stavebním kamenem pro pozdější přejmenování společnosti Asahi Optical Co. Ltd. na Pentax. Do poloviny šedesátých let AOC prodala více než jeden milion SLR Pentax.

Asahi Pentax (1957)

závit Asahiflex M37x1 vs. Asahi Pentax M42x1

Měsíc po uvedení Pentaxu S, který byl označován jako přechodový model, AOC uvedl roku 1958 úspěšný Pentax K. I ten byl stavěn na původním těle originálu, ale přidává několik inovací. Např. nový číselník zbývajících snímků a nové rychlosti závěrky, kde poprvé u modelu K končí u 1/1000 sekund. Ale významnější novinkou byla možnost použití nových objektivů Auto-Takumar s poloautomatickou clonou. Standardní objektiv pro Pentax K byl 55mm f/1.8 Auto-Takumar, ale v době uvedení byl k dispozici také objektiv 35mm f/2.3 a 105mm f/2.8 Auto-Takumar. Písmenem K ve jménu AOC znázorňuje Pentax K jako krále mezi zrcadlovkami. Roku 1960 na trh přichází nový Pentax S3, představený na Photokině 1960 a spolu s ním i nový objektiv Super-Takumar vybavený plně automatickou clonou oproti předešlému poloautomatickému Auto-Takumar (AT). Standardním objektivem byl 55mm f/1.8 Super-Takumar a je tedy plně automatický, tak jak je uvedeno nahoře, a to i přesto, že jeho specifikace hovoří, že jde o Auto-Takumar. Tato důležitá evoluce v návrhu objektivů znamená jednodušší a rychlejší obsluhu dovolující soustředit se např. na zaostřování, atd. S3 má vylepšený pentaprism, rychlosti závěrky jsou stejné jako u Pentaxu K, tedy 1/1000 a stejně tak i výběr z černé resp. chromové verze. Na obrázku můžete vidět Pentax S3 s nasazeným expozimetrem, který se jednoduše nasadil na horní část těla.

Auto Takumar 55mm f/1.8(1958)

Pentax S3 s expozimetrem

Super Takumar 55mm f/1.8 (1960)

Roku 1964 Asahi představil nový model Pentax Spotmatic, který jako první fotoaparát přinesl měření expozice TTL (Through-the-Lens) skrze objektiv. Zajímavé je, že první prototyp Pentaxu s TTL byl představen už na Photokině v roce 1960. Spotmatic byl určen profesionálům a spolu s objektivy Super-Takumar a řadou příslušenství byl považován za nejvýkonnější fotoaparát při zachování rozumné ceny. Podle informací byl Spotmatic v té době nejprodávanějším fotoaparátem na světě a cestu trhem si razil heslem: „Chyťte a držte si Pentax, on si podrží vás“. Není tajemstvím, že Spotmatic a jeho pozdější klony jsou mnoha fotografy používány dodnes. Pentaprism v hledáčku, dva 3mm kontakty pro blesk, závit M42 a rychlosti závěrky jsou stejné, jako měl Pentax K, tedy od 1 do 1/1000 sekundy. Standardním objektivem byl 50mm f/1.4 Super-Takumar.

Pentax Spotmatic (1964)
černý s chromem a celočerný

Nejpopulárnější zbraň agentů CIA (1966)

Úspěšným modelem se roku 1969 stal fotoaparát středního formátu Pentax 6x7, který byl předurčen ke speciálnímu použití, např. astronomii. Jeho celokovové tělo se standardním objektivem 105mm f/2.4 Super-Takumar a hranolem vážilo 1760g. To ovšem nebyl nejtěžší fotoaparát, tím byl japonský Mamiya RB67 se svými 2690g. To už musely bolet ruce. Pro Pentax 6x7 byly k dispozici objektivy: 35, 55, 75, 105, 150, 200, 300, 400, 600 a 800mm Super-Takumar. Roku 1971 byly přidány ještě 90, 135, 500 a 1000mm Super-Multi-Coated (SMC) Takumar. V osmdesátých letech už nové objektivy obsahovaly ED skla a jejich značení bylo SMC Pentax 6X7. Největšími změnami modelu 6x7 oproti starším tělům je zejména změněná matnice, která usnadnila zaostřování v relativně vysokých ohniskách, tedy pro makrofotografii a hlavně pro astrofotografii. Mechanismus štěrbinové závěrky poháněl 6V akumulátor, ale závěrka byla velmi hlučná, což bylo také společnosti Asahi vytýkáno. Šlo o to, že uživatelé chtěli Pentax 6x7 používat na fotografování zvěře, ale hlasitá závěrka byla pochopitelně na obtíž. Rychlosti byly stejné jako na předešlých modelech, tedy 1 - 1/1000s a pro blesk 1/30s. K exponování se používal filmový pás typu 120 resp. 220, kde typ 120 nabízel 10 snímků a typ 220 20 snímků. Pentax 6x7 a jeho pozdější klony Pentax 67 z roku 1989 a Pentax 67II z roku 1998 s dalšími úpravami splňovaly veškerá kritéria pro astronomickou fotografii, kde jsou využívány dodnes. Jeho používání ale potěšilo i krajináře a novináře, pro které byl střední formát 6x7 ideální. Cena těchto upravených zrcadlovek byla vždy velmi vysoká a jejich zaměření jen potvrzuje, že středoformát opravdu není pro každého.

Pentax 6x7 (1969)

Pentax 67 (1989)

Pentax 67II (1998)

Příchod bajonetu K

Ještě krátce navážeme na sérii Spotmatic, která se vyráběla až do roku 1976. V roce 1971 byl uveden, úspěšný Pentax Electro Spotmatic, který byl první 35mm zrcadlovkou na světě s možností použití časové automatiky. Další modely už měly k dispozici motorovou jednotku jako např. Electro Spotmatic II Motor Drive z roku 1975. V polovině sedmdesátých let však začala společnost AOC pociťovat omezení závitu M42. Tento typ uchycení, dodnes známý jako Pentax závit, dosáhl konce své životnosti a jeho nástupcem se v roce 1975 stal bajonet K. Ještě téhož roku AOC přišel s novou řadou fotoaparátů a uvedl hned 3 modely Pentax K2, KM a KX. První model Pentax K2 byla 35mm zrcadlovka s jednoduchou a snadnou obsluhou s minimem parádiček, přesto ale s vynikající kvalitou výstupu. Priorita clony, plně manuální nastavení rychlosti závěrky od 1 do 1/1000s. Později byl ještě uveden model K2DMD, který měl i motorovou jednotku. KX přinesl měření TTL využívající Silicon Photo Diode (SPD) pro lepší snímání světla. Nebo nastavení clony a rychlost viditelnou v hledáčku. Pentax KM byl téměř identický jako předchůdce Spotmatic F. Sérii K kinofilmových fotoaparátů zakončuje roku 1976 Pentax K1000, který se ovšem vyráběl až do roku 1997. K1000 byl nejjednodušší fotoaparát z řady K a právě to mělo za následek jeho velkou úspěšnost. Je sice postaven na stejném těle jako předchůdci, ale jeho vnitřní elektronika a ovládání jsou odlišné. K1000 se prodával s objektivem SMC Pentax 50mm f/2, ale fotografové samozřejmě mohli kdykoliv použít jakýkoliv objektiv s bajonetem K. Tento levný fotoaparát určený především začátečníkům si navzdory obyčejnému designu zajistil obrovskou popularitu a tři miliony prodaných kusů.

Electro Spotmatic (1971)

Pentax K2 (1975)

Pentax K1000 (1976)

Další sérií byla řada M, která se vyznačovala především jako nejmenší a nejlehčí z 35mm kinofilmových zrcadlovek, které kdy byly vyrobeny. Prvním byl Pentax ME, představený roku 1976. I když jeho určení směřovalo k pokročilým amatérům, obsahoval průkopnické vlastnosti. Důmyslný měřící systém clony, kontrola nad rychlostí závěrky, korekce expozice a 1/100s synchronizační rychlost. Pentax ME byl oblíben hlavně mezi studenty, kteří mu zajistili prodej až do roku 2000, a spolu s objektivem SMC Pentax-M 50mm f/1.7 byl více než dobrou volbou. Později byl ještě představen ME-F, který byl raným pokusem o fotoaparát s autofokusem užívajícím zoomu 35 - 70mm s vestavěným motorem v objektivu. Na stejném těle jako měl model ME, byl postaven i Pentax MG, MV, MV1, které byly jednodušší verzí originálu Pentaxu ME. Jediným modelem ze série M, který se vymykal z původního návrhu, byl Pentax MX. Pentax MX byl navržen pro plné manuální nastavení, a tudíž určen spíše profesionálům. Na bateriovém pohonu byl závislý pouze měřící systém. Jeho příslušenství (např. motorová jednotka, výměnná matnice, atd.) bylo ve většině případů neslučitelné s dalšími přístroji v sérii M. Jako jeho klady si uživatelé chválili zejména větší hloubku ostrosti, větší a jasnější obraz v hledáčku, čímž daleko předčil úspěšný Pentax K1000. Zkrátka a dobře, v malém elegantním těle se ukrýval rychlý a pohotový přístroj, se kterým dle svých uživatelů byla radost fotografovat.

Pentax ME-F (1981)

Asahi Pentax (1957) vs. Pentax MX (1976)

Papírový model Pentax MX

Dalšího vylepšení a nových funkcí se dočkala série A. Hlavními lákadly byla plná kontrola expozice (nastavení clony a rychlost závěrky probíhalo zcela automaticky) nebo nový bajonet KA, který byl zpětně kompatibilní s předchozím bajonetem K a dovolil použít starší objektivy. Další novinkou série A bylo první použití LCD v hledáčku, který zobrazoval informace o nastavení expozice. Těmito vlastnostmi se mohl chlubit model superA/superPROGRAM z roku 1983, programA/programPLUS z roku 1984 a A3/A3000 z roku 1985, kde nejvyspělejší první dva obsahovaly nastavení režimů - P, Av, Tv a plný Manuál. Mezitím roku 1980 přišla série L, která byla vyrobena k šedesátému výročí existence firmy. Pentax LX vyšel krátce po uvedení Nikonu F3, se kterým mohl směle soupeřit a představoval profesionální třídu fotoaparátů. Pentax LX byl známý pro svou pevnost a odolnost proti prachu i vlhku. Jeho produkce trvala až do roku 2001. Další oslava byla o rok později, tedy 25. srpna 1981, kdy Asahi oslavila 18 karátovým Pentaxem LX Gold 10 milionů prodaných zrcadlovek. V dřevěné krabici pokryté sametem a vycpávkou z hedvábí byl uložen tento luxusní fotoaparát s hadí kůží a 18 karátovým zlatem pokrytý objektiv SMC Pentax 50mm f/1.2. Limitovaná série čítala 300 kusů, z čehož 200 bylo určeno pro domácí japonský trh a 100 pro trh mezinárodní. Také byste ho chtěli?

Pentax Super A (1983)

Pentax LX Gold (1981)

Příchod autofokusu

O následující sérii P se zmíníme jen okrajově, protože celkově nebyla moc populární. Hlavním důvodem bylo současné uvedení série SF, která oproti sérii P obsahovala autofokus. Další stinnou stránkou bylo vynechání ručního nastavení citlivosti ASA a vyvážení expozice a také tmavě šedé tělo, které nepůsobilo zrovna přitažlivě. Inovačně úspěšným se roku 1987 stal model ze série SF Pentax SFX, který jako první 35mm zrcadlovka na světě obsahuje autofokus a vestavěný blesk. Závěrka pracovala s rychlostmi od 1 do 1/2000s a synchronizace blesku s 1/100s. Produkce série SF trvala do roku 1993, vystřídala ji pak série Z. Připomeňme si třeba úspěšný model Pentax Z-1p, který byl svou pevnou konstrukcí a funkcemi cílen profesionálním uživatelům. Nabízel unikátní uživatelský režim pro nastavení expozice, výklopný blesk, 8-zónové bodové měření, kompenzace expozice do plus mínus 4 EV po krocích 1/2 nebo 1/3 a skvělé časy 30 - 1/8000 sekund. Fotoaparát už na první pohled vyhlížel moderním dojmem, ale měl i několik slabin, které uživatelé zdůrazňovali. Chybějící multisegmentové TTL měření, ale hlavní problém představoval prach, který rychle vnikl do těla přístroje a své uživatele tak velmi trápil.

Pentax SFXn (1989)

Pentax Z-1p (1994)

Pomalu, ale jistě se blížíme do digitální doby, která se samozřejmě nevyhnula ani společnosti Asahi. Nejdříve si ale musíme připomenout velmi úspěšný fotoaparát Pentax MZ-S z roku 2001. Jak už název napovídá, tak MZ-S patří do série MZ, resp. ZX pro USA. Šlo o špičkovou profesionální 35mm zrcadlovku, která si bez pardonu troufla na vlajkovou loď Nikonu, Nikon F80. Výtažek slov konstruktérů z Asahi zněl: „Ve vývoji zrcadlovky Pentax MZ-S bylo vše jednoduché a jasné už od samého začátku. Chtěli jsme vytvořit mistrovskou 35mm zrcadlovku, která by spojila pevné tělo, spolehlivost a výkon, ale zároveň jsme nechtěli obětovat kompaktní rozměry, které fotografové po celém světě od série MZ očekávali. V minulosti jsme uvedli technicky vyspělý digitální číslicový systém (Pentax Z-1p) a uživatelsky přívětivý číselník řídícího systému (Pentax MZ-3 a MZ-5N). Oba systémy měly svá pro a proti. Pokročilý Pentax Z-1p nabízel důmyslné vlastnosti jako např. Hyper režimy, ale jeho řídící systém byl pro některé uživatele příliš komplikovaný. Pro své uživatele jsme se rozhodli sladit to nejlepší z Z-1p, resp. MZ-3 a vyvinout naprosto nový hybridní řídící systém pro nový MZ-S.“ Výsledkem konstruktérů z Asahi byl výborně vybavený fotoaparát s jednodušším ovládáním, který si i přes své odolné tělo ze slitiny hořčíku udržel váhu něco málo přes půl kilogramu. Pro jeho koupi hovořila také zpětná kompatibilita objektivů s bajonetem K, včetně manuálně ostřených.

Pentax MZ-S (2001)

Světově nejmenší kinofilmovou zrcadlovkou s autofokusem se v roce 2003 stal Pentax *ist. Při své váze pouhých 335g nabízel velmi pokročilé funkce a přívětivé ovládání. Kombinací vysoké kvality a kompaktních rozměrů oslovil široký okruh fotografů, od náročných profesionálů přes pokročilé amatéry až k nováčkům. Za hlavní funkce jmenujme třeba 16-segmentové měření expozice, 11-bodový autofokus, velký LCD nebo vysokorychlostní závěrku pracující s časem od 30 do 1/4000s. Pro *ist je k dispozici velké množství objektivů SMC Pentax, kde Pentax FA a F jsou série s autofokusem a jsou vyvinuty, aby splňovaly požadavky svých uživatelů. Od ultra širokoúhlých objektivů k extra teleobjektivům a speciálním rybím okům a makro objektivům. Pro minimalizaci celkové velikosti těla s objektivem vývojáři vyvinuli dva kompaktní výkonné zoom objektivy. Byl to SMC Pentax-FA J Zoom 28 - 80mm F3.5 - F5.6 AL a SMC Pentax-FA J Zoom 75 - 300mm F4.5 - F5.8 AL. Ze slov jednoho uživatele: „Pět let jsem užíval Pentax K1000 a říkal jsem si, že se ho nikdy nevzdám, ale *ist mě přesvědčil. Když jsem ho koupil, zjistil jsem, jaký je to znamenitý fotoaparát, za který si Pentax jednoznačně zaslouží uznání.“

Pentax *ist a jeho kompaktní zoom objektivy 28 - 80mm a 75 - 300mm (2003)

Digitální fotoaparáty Pentax

Prvním prototypem digitální zrcadlovky byl Pentax MZ-D (krycí název MR-52), který byl představen v září 2000 na Photokině. Jednalo se o 6 megapixelový fotoaparát s rozlišením 3072 × 2048, tedy plným 135 filmovým formátem 24x36mm. Snímací čip byl typu CCD od firmy Philips, který využíval i Contax N Digital. MZ-D byl odvozen ze špičkového kinofilmového modelu MZ-S, ale pro nedostatek úspěchů a špatné obrazové kvality Pentax celý projekt MZ-D nakonec zrušil. Marketingový vedoucí John Dickins argumentoval slovy: „Vývoj MZ-D byl příliš nákladný a my jsme cítili, že to není životaschopný produkt pro náš cílový trh.“ Přesto si tím společnost zajistila jisté zkušenosti a znalosti pro další vývoj digitálních fotoaparátů. O rok později na trh přichází kompaktní Pentax EI-100, který disponoval snímacím čipem CCD o velikosti 1.31 megapixelů a umožnil snímat v rozlišení max. 1280 x 960. K 8MB vnitřní paměti bylo možno přidat CompactFlash typu I a o spojení s PC se staral konektor USB. Kvalita samozřejmě nebyla nijak oslňující, ale byl to další krok, který nastartoval produkci nových digitálních kompaktů.

Pentax MZ-D (2000)

Pentax EI-100 (2001)

V dnešním díle se převážně věnujeme zrcadlovkám, se kterými společnost Pentax, resp. Asahi začínala, ale nebylo by správné úplně přeskočit řadu kompaktů, zvlášť úspěšnou sérii Optio. Některé z nich si zde alespoň krátce představíme. V roce 2003 přichází 160g vodě odolný kompakt čtvercového typu Pentax Optio 33WR. Ve výbavě měl 3,2 Mpx snímač CCD a 2,8x optický zoom. Jeho odolnost zahrnovala třeba déšť, malé postříkání vodou a prý i pád do vody. A i když potápět se s ním nedalo (neplést si vodotěsnost s voděodolností), tak šlo o skvělý digitální fotoaparát na dovolenou. Pro potápění do hloubky 1,5m, ve které mohl pracovat až 30min, byl určen Pentax Optio WP z roku 2004. V 22 mm silném a elegantním těle se ukrýval CCD snímač 5 Mpx a spolu s pokročilými funkcemi podával velmi dobré výkony. Jeho nejzajímavější funkcí byl tzv. recovery mode, který umožnil znovu získat náhodně vymazané obrazové a zvukové soubory z paměťové karty, tedy pokud už nebyly přepsány. Sportovní charakter, elegance a pro volnou chvíli – toto spojení bylo hlavním cílem vývojářů. Pokud ho někdo máte, pak víte, zda se jim to podařilo. Nakonec si představíme vlajkovou loď mezi kompakty série Optio, kterou je 10 Mpx Pentax Optio A30. Jde o nejpokročilejší fotoaparát ve své kategorii a jeho skvělé rysy to jen dokazují. Optická stabilizace, 15 motivových režimů, podpora DivX, objektiv s rozsahem 38 - 114 mm při F/2,8 - f/5,4 a další skvělé parametry, které osloví velkou skupinu uživatelů. Dalo by se chválit do nekonečna, ale nejsem jeho majitelem, a tudíž nemůžu jeho klady potvrdit, ani vyvrátit. V každém případě už na první pohled působí velmi dobrým a profesionálním dojmem.

Pentax Optio (2003)

Pentax Optio WP (2004)

Pentax Optio A30 (2007)

Vrátíme se opět k zrcadlovkám, kterými dnešní díl ukončíme. První úspěchy slavil roku 2003 Pentax *ist D, který vycházel z kinofilmového předchůdce, ze kterého si odnesl hlavně malé rozměry a špičkovou kvalitu zpracování. Pentax *ist D stejně jako jeho o rok mladší bratříček *ist Ds obsahuje 6,1 Mpx čip CCD od firmy SONY, která dodává stejné snímače i společnosti Nikon. Oba typy se prezentují jako nejmenší digitální zrcadlovky na trhu. Zarytí „pentaxáři“ jistě ocenili zpětnou kompatibilitu se staršími objektivy typu K, KA, KAF, KAF2 a s příslušnou redukcí i objektivy pro závit M42x1. Zpočátku se uživatelé obávali, že tak malé tělo se bude špatně držet, ale opak je pravdou, kovové tělo doplněné plasty se drží velmi dobře. První jmenovaný je zaměřen spíše profesionálům, ale *ist Ds oslovuje spíše pokročilé amatéry, pro které výrobce udělal několik změn. Přidal nové motivové expoziční programy, 11 bodový autofokus a naopak odebral možnost použít karty CompactFlash typu I/II, které nahradil typem SD, a z nabídky formátů odebral bezztrátový TIFF. Horkou novinkou mezi dSLR Pentax je 10,2 Mpx Pentax K10D, který je lahůdkou pro opravdové nadšence. Tento funkcemi nadupaný, odolný fotoaparát s redukcí vibrací a systémem odstraňování prachu si právem zasloužil cenu TIPA 2007.

Pentax *ist D (2003)

Pentax K10D (2007)

Závěrem

Historie jménem Pentax je velmi bohatá a popisovat detailně každý výrobek a podrobný vývoj společnosti by zabralo minimálně hodně tlustou knihu. Je však jisté, že výrobky společnosti Pentax jsou známé po celém světě a mezi fotografy je slovo Pentax známo jako velká legenda. Snad se vám dnešní díl líbil a přinesl zajímavé informace. Jaký výrobce bude předmětem příštího okénka, záleží jenom na vás, protože v případě firmy Pentax tomu bylo zrovna tak.