Denní světlo - 5. Úsvit, soumrak a v noci - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

31. května 2007, 00.00 | Je-li slunce na opačné straně zeměkoule, máme noc. Přesto není noc zcela tmavá a za jistých podmínek lze i fotografovat. Jak se slunce z opačné strany blíží k obzoru, nastává úsvit často doprovázený červánky. Podobné efekty nastávají i večer za soumraku, kdy je slunce již pod obzorem.

::Denní světlo - 1.Základní charakteristika
::Denní světlo - 2.Barva
::Denní světlo - 3. Jasné slunce, modrá obloha
::Denní světlo - 4. Východ a západ slunce
::Denní světlo - 5. Úsvit, soumrak a v noci
::Denní světlo - 6. Ve stínu slunce (skylight)
::Denní světlo - 7. Zamračená obloha (cloudy)
::Denní světlo - 8. Déšť, po dešti, v mlze a v oparu
::Denní světlo - 9. Na horách a na sněhu
::Denní světlo - 10. Denní světlo v místnostech
::Denní světlo - 11. Filtry a jejich užití
::Denní světlo - 12. Infračervená fotografie

Úsvit a soumrak
Za úsvitu i soumraku je slunce neviditelné, protože z našeho hlediska je za (pod) obzorem. Tento čas se ale od noci liší tím, že slunce je jen nízko za obzorem, a tak osvětluje vrchní vrstvy atmosféry. Atmosféra proto v místě, kam ještě světlo dopadá, září - částečně jako difuzér, částečně jako reflektor - a tomuto atmosférickému jevu říkáme červánky.

Slunce, které je již pod obzorem, přímo nesvítí. Světlo se ale dostává k pozorovateli rozptylem ve vysokých vrstvách atmosféry a odrazem od oblačnosti a měsíce. Obrázek je jen schematický a nerespektuje skutečné poměry velikostí a vzdáleností.

Jak úsvit, tak i soumrak mají stejný princip, liší se však složením atmosféry. Ranní atmosféra je studenější, sušší a čistší, takže světlo rozptyluje méně. Odpolední atmosféra je teplejší, vlhčí a vlivem lidské činnosti i proudění vzduchu obsahuje více prachu a smogu. Proto jsou večerní atmosférické efekty obvykle silnější než ranní.

Typické červánky po západu slunce v praxi. Obloha září rozptýleným modrým světlem a část oblačnosti odráží červené světlo. Výsledné světlo (byť slabé) je směsí obou barev. Všimněte si histogramu, který naznačuje silnou podexpozici, přesto je červený kanál v červáncích již přeexponován! Na scéně je cca 7 EV. Thajsko, ostrov Ko Mook, únor, 18:50.

Vzhledem k tomu, že přímý světelný zdroj neexistuje (slunce je pod obzorem), tak barva světla je směsí silně rozptýleného modrého světla z oblohy a (někdy) plošně velkého červeného světla odraženého od oblačnosti v části oblohy. Síla červeného světla je však obvykle mizivá, a tak počítejte se silným modrým nádechem. Ve slabém a téměř monochromatickém modrém světle ztrácejí předměty svoji barvu, a tak pozdní večerní snímky jsou téměř černobílé. Budete-li snímat s vyvážením bílé nastavené na , budou mít typický modrý "noční" nádech. Ne nadarmo se ve filmovém průmyslu simulují noční záběry z přírody modrým filtrem, avšak filmované ve dne. Modrého nádechu se zbavíte nastavením vyvážení bílé na , snímky potom ale příliš nevypadají jako noční.

Večerní fotografie s typickým modrým nádechem. Vyvážení bílé nastaveno na . Portugalsko, Lagos, srpen, 20:45.

Čistě pro úplnost – dalším zdrojem světla je měsíc, který odráží sluneční světlo ze slunce (sám nezáří), a hvězdy, které září svým vlastním světlem. Jejich intenzita je ale tak nízká, že během úsvitu a soumraku do barvy nijak nepromluví.

Pokud zamíříte fotoaparát na červánky, a ty budou v záběru, bude podobně jako u západů a východů slunce nutné exponovat na světla (v tomto případě jsou světly červánky). Kontrolovat bude třeba zejména červený kanál, který budou červánky rády přepalovat. Ostatní předměty budou potom tvořit více či méně siluety. Opět platí, že podexpozice sytí barvy.

Fotografování červánků vyžaduje důslednou expozici na světla, ještě přesněji expozici podle červeného kanálu. Díky tomu budou ostatní předměty nejspíše siluety. Praha, červen, 20:45.

Pokud namíříte fotoaparát mimo červánky, a ty tak nebudou v záběru, budete fotografovat téměř výhradně ve světle modré oblohy. Oblačnost však může oblohu krýt a vytvořit nudné šedé difúzní světlo.

I takto mohou vypadat červánky, je-li oblačnost (mlha) přímo kolem vás. To je častý případ v našich zeměpisných šířkách ráno. Tachov, červen, 6:00.

Fotografování brzy po západu slunce, kdy obloha je ještě poměrně jasná, připomíná běžnou denní fotografii. Absence bodového zdroje světla však osvětluje předměty jinak – velkým plošným rovnoměrným světlem, které zabraňuje stínům i leskům, a vytváří proto podobné efekty včetně výrazných odrazů na vodní hladině. Na scéně je 8 EV. Zámek Červená Lhota, červenec, 20:40.

V noci
Máme-li na mysli noční fotografii bez výrazných umělých světel, je to převážně měsíc, který scénu osvětluje. Zbytkové modré světlo z oblohy však svítí ještě poměrně dlouho po západu slunce, a tak scénu osvětluje měsíc, obloha a nepatrně hvězdy. V každém případě je ale noční fotografie možná jen za jasné oblohy.

Světlo z měsíce však osvětluje krajinu přibližně 300.000krát slaběji než jasné slunce, je tedy o 18 EV slabší. Podle toho, jak pozdě fotografujete a jak moc zbytkového světla z oblohy je na scéně, bude expozice vyžadovat jednotky až desítky vteřin. Pevný stativ je proto nutností. Počítejte také s tím, že vše co se hýbe (voda, listy, lidé, auta, mraky) bude při takto dlouhé expozici rozmazáno.

V noci může mít problém i ostření – stává se nespolehlivým a může i zcela selhat. Při problémech je lepší ostřit ručně a případně trochu přiclonit, aby případné chyby ostření kompenzovala větší hloubka ostrosti. Vyšší hodnoty clonových čísel také většinou kolem bodových světel vytvoří zářící hvězdičky.

Světlo odražené měsícem je mnohem slabší než slunce, a tak je třeba dlouho exponovat – zde 20 vteřin při cloně f/4.5 a ISO 200. Vše, co se hýbe, se tak rozmaže a navíc se v obraze může objevit šum z dlouhých expozic (dark current noise).

Noční fotografie osvětlená měsícem je bez umělých světel a za jasné oblohy téměř nerozeznatelná od denní. Pokud výše uvedený obrázek zesvětlíme (v editoru nebo ještě delší expozicí), odmyslíme si umělá světla a dlouhým časem rozhýbané objekty, je snímek téměř nerozeznatelný od denního. Jinými slovy – až na intenzitu je světlo měsíce a slunce stejné.

Důvod, proč noční fotografie není tak jednoduchá, je zejména problém expozice. Automatické měření totiž pod hodnotou světla asi 1 EV zcela selhává a histogram nemá moc vypovídající hodnotu. Nezbývá než se orientovat pomocí displeje a experimentovat. Právě selhávající automatika je důvodem, proč režimy noční scéna atp. jsou jen nouzové. Většinou se totiž nelze obejít bez zcela manuálního nastavení expozice.

Všudypřítomný a nehezký digitální šum bývá zejména patrný na nočních snímcích a pro jeho redukci je třeba nastavit co nejnižší ISO, které situace dovolí. Ideální je ISO=100, ISO vyšší než  400 je většinou již nepoužitelné. V každém případě je dobré zapnout v menu redukci šumu, je-li touto funkcí fotoaparát vybaven, a to i pro ISO=100. K šumu způsobeném ISO se totiž přidává ještě tzv. "dark current noise", který je produktem dlouhých expozic a proti kterému se nedá nijak bránit. Redukce šumu ho může uměle (matematicky) potlačit.

To, co dělá z nočních snímků skutečně noční, jsou zejména umělá světla na pozadí velmi temné oblohy.

Je-li předepsané ISO (co nejnižší) i clona (hloubka ostrosti), tak expozice je určována jen expozičním časem. Pamatujte, že z ruky se dá udržet cca převrácená hodnota aktuálního ohniska objektivu přepočítaného na kinofilm. Máte-li tedy zoom nastaven na 50 mm (po přepočtu na kinofilm), z ruky se dá udržet cca 1/50 sec a kratší. Proto snímat v noci bez stativu je skoro nemožné. Situaci může mírně zlepšit stabilizátor obrazu – z ruky se s ním dá udržet podle kvality stabilizátoru 4x až 8x delší čas, než vyjde z pravidla výše. Nicméně pro snímky pořízené skutečně v noci je stativ absolutní nezbytností.

Měsíc
Pro fotografování samotného měsíce budete potřebovat zejména pevný stativ a co nejdelší objektiv – minimálně 400 mm po přepočtu. Jinak bude měsíc jen malá tečka někde v záběru. Vyberte také dobu s vhodným počasím – musí být vynikající viditelnost a měsíc nesmí být atmosférou nijak rozmazán. Fázi měsíce vyberte podle fotografického záměru. Expoziční hodnoty za úplňku a v létě vycházejí kolem ISO 100, 1/25 sec a clona f/8, automatiku zcela ignorujte. Protože se měsíc pro fotografy překvapivě rychle po obloze pohybuje, tak delší časy než asi 1/10 sec způsobí již jeho viditelné rozmazání.

Fotografie měsíce ohniskem 420 mm s dodatečným ořezem fotografie. Expozici je třeba nastavit vysloveně zkusmo – automatika zcela selže. Zde f/8, ISO 200, čas 1/40 sec.

Hvězdy
Fotografování hvězdné oblohy běžným fotoaparátem je poměrně obtížné. Lze však fotografovat hvězdnou oblohu s tím, že dlouhé doby expozice (minuty) promění hvězdy na čáry. Je-li takováto hvězdná obloha zakomponovaná do noční krajiny, může to být velmi působivý záběr!

Na trhu je k dispozici i specializovaný fotoaparát Canon EOS 20Da, který je modifikací populární digitální zrcadlovky Canon EOS 20D a je určen právě pro astrofotografii. Od klasického fotoaparátu EOS 20D se liší jednak možností fotografovat a ostřit přes zadní displej (tuto pro kompakty zcela běžnou funkci totiž většina digitálních zrcadlovek nemá), ale hlavně nemá před senzorem osazen tzv. low-pass filtr. Díky jeho absenci je mnohem citlivější na světlo z hvězd, a dosahuje tak ostřejších a kontrastnějších snímků oblohy.