Kompenzace expozice: naučme se ji používat - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

Sice kontrastní, leč expozičně dobře vyvážená scéna, kde jsou stíny, jasy ale obojí kombinované s šedou (automatika zde nebude mít problém)

Sice kontrastní, leč expozičně dobře vyvážená scéna, kde jsou stíny, jasy ale obojí kombinované s šedou (automatika zde nebude mít problém)

9. dubna 2014, 13.20 | Minule jsme si vysvětlili, co je to automatické měření expozice a jak u digitálních fotoaparátů funguje. Dnes na toto téma úzce navážeme a ukážeme si, jak takové měření expozice můžeme přímo ovlivnit – rychle, jednoduše a bez složitých výpočtů a vzorečků. Ano! Řeč není o ničem jiném, než o expoziční kompenzaci!

Měření expozice je výborná věc, která nám (a moderním digitálním fotoaparátům) výrazně usnadňuje a urychluje práci. Bez ní už si dnes fotografování – zejména reportáž například – dovedl představit už asi málokdo (snad jen vyjma ostřílených profíků ze staré školy). Bohužel expoziční automatika však není neomylná a za jistých - specifických podmínek, selhává. Naštěstí pro takové případy jsou všechny současné fotoaparáty vybaveny praktickou funkcí: kompenzace expozice. Ta nám slouží k nápravě chyb vzniklých špatným změřením expozice automatikou fotoaparátu.

Etalonem je středně šedá

Jak už jsme si řekli minule, digitální fotoaparáty mají nejraději nekontrastní, mdlé scény, tj: scény, které jsou v průměru šedé! Proč? Moderní fotoaparáty jsou kalibrovány na střední šedou (18 % - odráží 18 % dopadajícího světla, leží v jasovém středu stupnice mezi černou a bílou). Automatické měření jednoduše předpokládá, že po zprůměrování scény všech hodnot jasů (EV = exposition value) bude výsledek v dané měřené oblasti roven středně šedé. A světe div se, ono to skutečně funguje. Běžná krajinná scéna ale třeba i portrétní fotografie (nefotíme-li zrovna černošku) nám po zprůměrování opravdu dá středně šedou.

Kdy automatika selže

Problém nastává, fotíme-li scénu, která je výrazně tmavá, nebo naopak výrazně světlá. Tj. Scény, kde převládají buď jasy a nebo stíny. Potom logicky předpoklad “průměrné odrazivosti scény” nemůže být a nebude splněn! Jak už jsme si řekli minule, automatika fotoaparátu neumí rozlišit sílu dopadajícího světla ani odrazivost předmětů ve scéně. Jednoduše nastaví kombinaci “čas → clona → ISO” tak, aby scéna byla ve výsledku středně šedá. Výrazně tmavé scény tak mají fotoaparáty tendenci přeexponovávat, hodně světlé scény naopak podexponovávat. Typickými příklady z praxe budiž noční fotografie a zasněžená krajina.

Jak a kdy kompenzovat

Přesně pro takové případy máme k dispozici funkci kompenzaci expozice, kterou přímo napravujeme chybné odchylky v měření, vedoucí k přeexpozici (výrazně tmavé scény) nebo podexpozici (výrazně světlé scény). Kompenzaci expozice přidáváme do „+“ (zesvětlujeme snímek) nebo ubíráme do „-“ (ztmavujeme). Ve výsledku nejde samozřejmě o nic jiného než o změny času či clony (popř. obojího, závisí na aktuálně nastaveném expozičním režimu). Většina přístrojů kompenzuje v rozmezí ± 2 EV (některé DSLR i více). Můžeme volit - kvůli podrobnějšímu „ladění“ - kroky po 1/2 EV nebo 1/3 EV. V praxi tedy světlé scény často potřebují kompenzaci do kladných hodnot (+), naopak výrazně tmavé scény potřebují kompenzovat do záporných hodnot (-).

Závěrem

Kompenzace expozice představuje skvělého pomocníka pro rychlou práci se světlem - expozicí, pro jasově správné vyvážení scény. Světelně náročné scény (typu: příliš tmavé, příliš světlé) potřebují velice často “popostrčit” (kompenzovat), automatické měření je zkrátka často změří chybně. V kombinaci s vhodně zvoleným způsobem měření expozice (poměrové, se zdůrazněným středem, bodové – viz minulý článek) se tak expoziční kompenzace stává silnou a účinnou zbraní v našich rukou. A jak jste na tom vy? Už umíte s kompenzací expozice pracovat a vhodně ji v praxi používat?

Perfektně pochopit a využívat KOMPENZACI expozice (a mnoho dalšího) vás naučím na kurzu:

Začínáme fotografovat s DSLR