PŘED OBJEKTIVEM KATEŘINA KORNOVÁ! - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

Navigace:  » Úvodní stránka  » Novinky  » Reportáže  

27. srpna 2001, 00.00 | Kateřina Kornová se odhaluje pro fotografovani.cz v exkluzivním rozhovoru Pavla Buňaty, který zhruba před rokem o této profesionální modelce napsal knihu. Díky knize strávil s Kateřinou mnoho času, a tak se stali dobrými přáteli, kteří před sebou nemají žádné tajnosti. V závěru rozhovoru bude o Kateřině Kornové hovořit fotograf Petr Škvrně.

Kateřinu Kornovou jistě všichni znáte, a tak ve stručnosti připomenu, že její kariéra fotomodelky začala již v necelých šestnácti letech. Je podnikatelkou, neboť se stará o svůj kadeřnický salon PORTRAIT a hraje v českých a zahraničních filmech. Náš exklusivní rozhovor pro Fotografovani.cz poskytla velmi ochotně a ani ji moc nevadilo, že musela obětovat kousek svého drahocenného času nad výběrem publikovaných fotografií od různých autorů. My za to Kateřině samozřejmě děkujeme!

Kdy jste se poprvé objevila před aparátem profesionálního fotografa?
Po maturitě jsem nastoupila jako úřednice do banky, ale záhy jsem přesedlala k povolání manekýny. Objevovala jsem se na předváděcím molu a souběžně s tím fotila reklamy na bižuterii, kožichy, spodní prádlo, oblečení, ale i na vitanu, na kefír, na lustr… Seděla jsem pod ním, tvářila se smyslně a čekala až se na mě zřítí. Tehdy letěly kalendáře, na kterých musela být holka minimálně polonahá a vedle ní třeba motorová pila. Taková byla zkrátka doba. Spolupracovala jsem za svou kariéru modelky a herečky s Kelbichem, Šetlíkem, Žežulkou, Štrossem, Ludvíkem,Vanem,Virtem i Kramerem, který mě v šestnácti, kdy jsem podnikala první kroky v modelingu, učil, jak se chovat před objektivem. Na jména všech fotografů s kterým jsem stála modelem si už asi nevzpomenu, protože jsem se tím úspěšně živila.

Kateřina Kornová na fotografii Petra Škvrně

Objevila jste se i v hledáčcích zahraničních fotografů?
Za svého působení ve Vídni jsem fotila především se Sepem Galauerem.

Chtěla byste se dostat do ateliéru Jana Saudka?
Myslím, že bychom si museli sednout hlavně jako lidi. Obávala bych se toho, abych ho nezklamala, zdála bych se mu možná příliš zkušená – příliš modelkovská. Třeba by z toho vyšly úplně rozdílné fotky, než jaké jsem kdy nafotila i bez ohledu na jeho typické pozadí s omlácenou zdí.

Fotografie Petra Škvrně

Máte zkušenosti i s fotografkami?
Ano, především s Lenkou Hatašovou. Považuji ji za fotografku, která fotí nejrychleji ze všech. Dokáže v okamžiku zachytit všechno podstatné.

   
Foto: Petr Škvrně

Pociťujete jako model rozdíl mezi tím, když za fotoaparátem stojí muž nebo žena?
Považuji se za profesionála, takže mi to je v podstatě jedno. Ačkoli v rámci dostání té správné jiskry do očí, hraje sexualita určitou roli. Je to taková hra. Myslím si, že kontakt s fotografem je proto snazší. Dokáži se při něm více uvolnit, než, když za objektivem stojí žena.

Robert Vano jednou řekl, že se přes objektiv miluje se svými modely. Nemáte někdy pocit, že se s vámi fotografové voyaersky užívají?
Jsem přesvědčena, že se pro ně díky profesi kterou vykonávají stává styk s modelkami pouhou rutinou a proto záhy přestanou vnímat sexuální podtext. Pravda je taková, že jsem si toho nikdy nevšimla. Jediný, kdo se mnou miloval přes objektiv, ale i bez něj byl Petr Škvrně.

Takhle Kateřinu Kornovou zachytil Robert Vano

S kterým z našich fotografů jste byla spokojena nejvíce?
Zaujaly mě především fotografie Zdeňka Sokola stylizované do atmosféry 30. let, něco jako a la Marlen Dietrich, nebo Marilyn Monroe, které byly uveřejněny v časopise fotografie. Když se stylizuji do někoho jiného, zdá se mi to zábavnější.

Který fotograf vás nejvíce proslavil?
Zřejmě Petr Škvrně, který byl jeden čas i mým partnerem. Pracovala jsem s ním intenzivně přes dva roky. Nafotili jsme spolu dvě úspěšné série do Playboye a jednu do Penthousu. Udělali jsme nejen spoustu aktů, ale i portrétů.

   
Fotografie Zdeňka Sokola

Co na něm jako na fotografovi nejvíce oceňujete?
Myslím si, že výborně cítí světlo a má svůj rozeznatelný rukopis. Rád experimentuje a jeho nápady se setkávají s úspěšným výsledkem.

   
Petr Škvrně nefotí Kateřinu jen nahou!

Jak jste se potkali?
Vybral si mě v agentuře Miss Models, pro nafocení titulní stránky Mladého světa.

Máte spočítáno na kolika obálkách jste se objevila?
Bohužel si nevedu album výstřižků, čehož někdy lituji, ale několik desítek to určitě bude.

Již několikrát si vás vybraly zahraniční filmové produkce. Pomohly vám v tom nějakým významným způsobem vaše fotografie?
Paradoxem je, že ačkoli mám své setkarty v herecké agentuře dostala se režisérovi cizí produkce do rukou obálka jednoho časopisu, kterou fotil právě Petr Škvrně a zaujala ho natolik, že se mě rozhodl obsadit do svého filmu.

Fotografie Jakuba Ludvíka

Máte lepší pocit před objektivem fotoaparátu nebo filmové kamery?
Kontakt s objektivem je přímý. Je to o především o výrazu. Při exponování fotografie je potřeba často setrvat nějakou dobu v nehybné póze. Je to méně přirozená záležitost než se ocitnout před kamerou. Při hraní, jde totiž naopak o to, kameru vůbec nevnímat.

Máte nacvičený nějaký výrazový grif?
Myslím, že by mi mnoho modelek či hereček potvrdilo, že nazkoušet si před zrcadlem pár „vhodných“ výrazů není vůbec od věci. Práce před objektivem či kamerou je o tom, že člověk tak zhruba ví, z jaké strany vypadá lépe. Myslím si, že je dobré to znát a vyvarovat se určitým situacím, kdy víte, že vám to nelichotí, což se mi docela daří. Všechnu tuhle snahu však vyvažují fotografie, které vycházejí v rubrikách společenských periodik, kdy mě nějaký paparazzi zachytí naprosto nepřipravenou. Koneckonců tvářit se jak Sfinga na kterékoli akci či party, kterou navštívím by mě stejně nebavilo. Úzkostlivě si hlídat, kde jaká fotka vyjde stejně není v mých silách.

Znáte někoho, kdo tomu svou energii věnuje?
Je jasné, že zahraniční hvězdy nejsou tak vysoké ani nemají tak dlouhé nohy, jak se zdá, je to o tom, že si tyhle věci zkrátka hlídají a myslím, že to dělají velmi dobře. Protestujete, když vás přesto nutí fotograf vstoupit do světla o kterém víte, že vám nelichotí? Jsem docela poddajná a důvěřuji mu. Je to ale i o autorizaci hotových snímků, kdy si společně sedneme a domluvíme se, co lze publikovat a co ne. I přesto se ale občas v časopisech objeví nelichotivé foto. S bulvárem ale člověk nic nenadělá, s tím už se musí počítat.

Fotografický styl Vladimíra Fymana se nezapře

A co vaše snímky pro erotický pánský časopis?
Považuji to za jedno z nejnáročnějších focení, které jsem kdy zažila. Z toho důvodu, že si člověk musí hlídat více věcí, než jenom výraz v obličeji. S Romanem Slukou, který celou kolekci nafotil jsem nikdy před tím nedělala. Viděla jsem nějakou jeho práci a myslím si, že má v tomto oboru zkušenosti.

Kdy myslíte, že je čas začít se bleskům fotoaparátů vyhýbat?
Možná, když začne být na člověku příliš vidět stáří. Ačkoli si myslím si, že oduševnělá tvář starší ženy má vždycky lidem co říci. Zralá krása ale bohužel mnohdy bez retuše komerčně neprochází.

V čem je podle vás rozdíl mezi reklamní a uměleckou fotogragfií?
V komerčnosti. V umělecké fotografii neexistují žádná omezení. Člověk může být kreativní, jak sám chce, nikoli očima klienta.

Fotografie z dílny Jaroslava Šimandla

Máte raději barevné nebo černobílé fotografie?
Mám slabost pro černobílé fotografie

Kdo je autorem zapaspartovaných černobílých snímků, které zdobí zdi vašeho bytu?
Jsou to práce mých oblíbenců Helmuta Newtona a Antonína Kratochvíla.

Kateřina Kornová v podání Vladimíra Štrosse

Napsala jste knihu o svém životě, nepomýšlíte na knihu s „vašimi“ fotografiemi?
Zdá se mi to jako dobrý nápad, ale dalo by mi to dost práce sehnat všechny fotografy, kteří mě kdy fotili a požádat je o negativy. Kdyby do toho měl někdo chuť jít se mnou, může mi klidně nechat u vás v redakci vzkaz.

Chtěla byste někdy stát u fotoaparátu z opačné strany než doposud?
Myslím si, že by mě to bavilo, byť jsem fotografka amatérka a do mé foto výbavy patří pouze jednoduchý automat.

Děkuji za rozhovor – ZOOM! Pavel Buňata

Minirozhovor s fotografem
Navštívili jsme fotografa Petra Škvrně. Tento úspěšný fotograf má velký ateliér v Holešovicích. Věnuje se převážně portrétní fotografii podobně jako fotograf David Kraus, jehož snímky vídáte na titulních obálkách Reflexu. Petr Škvrně především fotografuje známé tváře. Mezi jeho velmi známé snímky patří portrét Václava Klause coby bezdomovce ležícího na lavičce, nebo Lucie Bílá na smetišti. Fotograf Petr Škvrně se zkrátka snaží fotografovat známé osobnosti na neobvyklých místech, kde byste je vůbec nečekali a daří se mu to skvěle! Během naší krátkě zastávky v holešovickém atelieru, jsme se Petra zeptali:

Holešovická továrna na fotografie

Jak jste se dostal ke spolupráci s Kateřinou Kornovou?
Byla to náhoda! Je to už dost dlouhá doba, co jsem ji poprvé fotografoval. Byl jsem velmi mladý a ze zakázky, která spadla z čistého nebe jsem měl obrovskou radost! Práce se mi tehdy podařila. Vznikly zajímavé fotografie. Byl to jeden z mých karierových rozjezdů.

Jaká je Kateřina Kornová jako profesionální modelka?
Velmi dobře se s ní spolupracuje, neboť ví co fotograf potřebuje dostat na svůj snímek. Má pro tuto práci vrozenou intuici. Strávili jsme spolu hodně času a vedly rozsáhlé diskuze ohledně oboru. Jeden čas jsme se k sobě sblížili natolik, že jsme spolu začli žít partnerský vztah.

Kdyby Vám Kateřina zavolala a požádala vás o nějaké další fotografie. Fotil byste?
Bez sebemenšího váhání!

Děkujeme za rozhovor