Sára Saudková: Každý je trochu sprosťák a trochu anděl - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

Sara Saudkova

Sara Saudkova

3. prosince 2004, 00.00 | Na rozhovoru jsem se se Sárou Saudkovou domlouvala již před rokem. Možná je ale dobře, že jsme se tehdy míjely, neboť mezitím se v životě této charismatické ženy odehrálo několik závažných změn. Narodil se jí syn, přestěhovala se … a dostala nabídku zúčastnit se reprezentativní výstavy FotoArtFestival v Polsku, kde bude v nejlepší světové fotografické společnosti. K té směřovala hned první otázka.

- Kolika snímky budete zastoupena, a co pro vás fakt, že Vaše fotografie budou sousedit třeba s pracemi Sebastiaa Salgada, znamená? - Znamená to pro mě vykročení do světa, pěkně po svých, bez něčí pomoci, jen s tím, co dovedu. A za sebou nechávám ten trochu zahnívající malý český rybníček tzv.výtvarného umění, plný tlustých lenivých kaprů, drobného potěru a osamělých štik. Čeká mě tam velká výstava – přivezou si ode mě 60 fotografií, tak koukám neudělat ostudu…

- To ale není Váš první mezinárodní úspěch. Co to s vámi udělalo, když vás rok po vašem fotografickém debutu požádalo londýnské nakladatelství Carltonbooks o příspěvek do publikace Masterpieces of Erotic Photography? - Já měla radost, jako když přinesete domů první výplatu – hned jsem běžela za Janem se pochlubit. A začala jsem věřit, že ty moje fotografie asi nebudou tak špatné, když o ně stojí Angláni…

- Nezměnilo se nic na Vašem kladném vztahu k Pentaconu six a klasické fotografické technice jako takové? - Klasické fotoaparáty – to je sňatek natrvalo. Už jsem si opatřila další dva Pentacony, kdyby ten jeden selhal. Ony vás sice občas tyhlety aparáty vypečou, ale stejně na ně nedám dopustit. Naučila jsem se na nich řemeslu, a to se nezapomíná.

- Čili nemáte v úmyslu zkusit pracovat s digitálem? Digitálnímu aparátu se s velkou chutí vyhýbám – umí víc než člověk, a to je špatné. Víte, je to jako když vám podají v supermarketu dokonale vyváženou a nádherně barevně zabalenou instantní polívku – to je ten dokonalý digitál. Anebo si dáte horkou voňavou bramboračku od maminky, ještě se z ní kouří, a její vůně Vám navždycky připomíná domov – to je ta stará kamera.

- A neláká Vás nahlédnout také do jiných fotografických žánrů? Myslím, že byste mohla být skvělá krajinářka … - Třeba k tomu jednou dospěji – už jsem se vydala z těsného ateliéru do ulic, k řece, do lesa. Ale neřekla bych, že jde o změnu žánru – vždyť já fotím pořád zarytě ty svoje příběhy lidí, a jestli je kulisou rybník nebo klandr, je úplně nepodstatné. Zatím se mi na těch fotografiích pořád míhají nějací lidé, a bez nich to nejde – to oni za mě vyprávějí o všem, co se mi honí hlavou.

- Jako jedna z mála českých fotografek děláte i akty. Mezi tím, jak vidí nahou ženu muž-fotograf a žena-fotografka, je jistě rozdíl. Jaký je váš názor? - Jsou jisté rozdíly mezi ženou a mužem (smích), a zrovna tak jsou jisté rozdíly mezi tím, jak vnímají svět. Jsou zdánlivě nepatrné, ve skutečnosti však nepřekonatelné. S tím nic nenaděláte. Muž jako samec jde po kůži, po tvarech, po mase. Žena jde po vůni, po doteku, po vzpomínkách. A tak to má být – zbožňuji rozdíly mezi muži a ženami. Bez nich by nebylo co říct.

- Během tiskové konference k vaší loňské výstavě v Pražském domě fotografie jste musela čelit atakům několika českých fotografů. Tušíte, co jim na vaší tvorbě vadí? - Asi že jsem „ta Saudková“, ne ? Že jsem nějaká moc vysoká, zrzavá, nezávislá, bokatá, tvrdohlavá, nezařaditelná, a vůbec dosti drzá, že se mezi ně deru. Nederu. Dělám si svou práci, na kterou věřím. Bavilo mě čelit těm nemnoha útokům – a cením si těch, kteří se se mnou do takových debat pustili. Jiní už takoví frajeři nebyli, ale mně se to stejně doneslo, jak nadskakovali, že si dovoluji vystavovat, když nejsem umělec… jsme malinká země. Vzpomínám si, že někomu tam vadilo, proč fotografuji nahé ženy, nadto tak odvážně, vždyť fušuji mužům do řemesla... Ježíši, co na to říct ! Každý člověk je pod svými šaty nahatý, a každý je trochu sprosťák a trochu anděl - a to mě baví fotografovat. Nefotím vázanky, ani tituly slabomyslných ženských magazínů.

- Máte hodně aktivit, které děláte dobře, například kvalitně píšete. Co myslíte, že nakonec u vás převáží? - Joj, děkuji vám za pochvalu. Jsem univerzální ženská, ale to je každá. Teď třeba vychovávám dva malé cvalíky – a do toho si fotím a píšu a ryju zahradu a stavím dům a kuju pikle… Neplánuji nic – jen dělám to, co mě nesmírně těší – a pak to nelze dělat špatně. Ať je to cokoliv.

- Máte dvě malé děti. Kde berete energii pro fotografování? - Ona je všude kolem nás. Práce nebo rodina nevyčerpává, naopak. Vždyť i ty dvě děti mě inspirují. Zabíjí nás nuda nebo prázdnota. Pravda, nefotím tak často jako dřív, ale to není rozhodující pro vznik dobré fotografie. Mé osobní doporučení je žít a dělat všechno naplno, nešetřit se, neváhat a nevymlouvat se - a v noci k vám naskáčou nápady jak žáby do rybníka.