Svazuji ženské tělo, protože nemohu svázat duši - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

30. prosince 2005, 00.00 | Známý japonský tvůrce eroticky laděných fotografií Nobujoši Araki se často nesetkával s pochopením. Prezentace jeho děl byla několikrát zastavena nebo zakázána, fotografie dostaly cejch pornografie, a jejich autor byl skandalizován. Snímky byly odvážné i pro časopis Playboy a Photo Age byl kvůli jejich údajné obscenitě stažen z prodeje. Roku 1991 ale Nobujoši Araki získal cenu za nejlepší japonskou fotografii. Názor na tvorbu tohoto kontroverzního autora si nyní můžete udělat i vy, pokud navštívíte jeho výstavu v pražské Langhansově galeri

Nobujoši Araki strávil téměř celý dosavadní život v Japonsku, nenavštěvoval žádnou západní školu a neovládá jinou řeč než japonštinu. Také ať fotografuje cokoli, nezapře, že jeho inspirace vyrůstá z hlubin japonských tradic, ba přímo z japonských archetypů. Za náměty si obvykle vybírá květy a ženy. Či ženy a květy. Ženy a květy jsou nejčastější inspirací japonských umělců odnepaměti. Ideálem ženství je pokora, odevzdanost, skromnost a něha, zlatem je vyvažována křehká žena s vizáží dítěte a miniaturní nožkou. Květina je v japonské kultuře součástí přírody, která inspiruje k poezii, filosofii a hloubání. Arakiho ženy mají útlá bělostná těla, jemnou pleť a odevzdaný, nezúčastněný pohled. Květiny oslňují barvami a tvary i mnohdy bizarním aranžmá.

Druhým pólem japonské a vůbec východní kultury je však krutost, jakou by nikdo od těchto obdivovatelů chryzantém, zeleně vzdálených vrcholků hor a lotosových nožek nečekal. Rafinované způsoby japonského mučení zná každý, koho zajímá historická literatura. A Araki je i v tomto synem své země. Japonečky vzhledu porcelánových panenek v kimonech mají na jeho fotografiích odhalené prsy a pohlaví a jsou umně spoutány, leckdy zavěšeny u stropu, a to i hlavou dolů. To, že jsou ženy v podstatě oblečené (některé mají i typické bílé japonské ponožky) a obnažená jsou pouze tato místa, navozuje dojem ponížení, které však pro obě strany může představovat erotickou slast. Ženina nezúčastněná tvář jako by si zároveň ponechávala zážitek z tohoto bizarního aktu jen a jen pro sebe.

Co o těchto fotografiích říká sám autor? „Kinbaku (zauzlování) se značně odlišuje od bondáže (spoutání). Svazuji pouze ženské tělo, protože vím, že nemohu svázat ženskou duši. Jen fyzická část ženy může být spoutána. Je to pro mne ekvivalent k objetí,“ řekl v rozhovoru s francouzským kurátorem Jerômem Sansem. Arakiho fotografie jsou precizně naaranžované, a to za pomoci stylistky a dokonce i mistra uzlování. Kurátor Zdenek Felix podotýká, že z hlediska „západních“ kulturních představ jsou zčásti obscénní, zčásti navýsost estetické. Japonsko však, se svou institucí společnic – gejš, rozhodně není prudérní. „Idea erotiky jako odtabuizované součásti soukromého i společenského života je v Japonsku stará řadu století. Pregnantní výraz jí vtiskly erotické grafiky a kresby z 18. a 19. století nazývané „Šunga“, které byly v knižní formě dokonce kladeny novomanželům pod polštář jako „návod k použití“, říká Felix.

Právě tyto bondáže vyvolaly po uskutečnění putovní výstavy v několika evropských zemích v první polovině 90. let u jisté části kritiky diskuse, z nichž Nobujoši Araki vyšel jako „pornograf, antifeminista a skandální umělec“. Umělec však díky tomu vstoupil do kontaktu se známou – a rovněž kontroverzní – americkou fotografkou Nan Goldin, která se dokonce vypravila do Tokia, aby poznala prostředí, v němž Arakiho díla vznikla. Duchovní spříznění Arakiho a Goldin je přes rozdíl kultur ostatně jasné každému, kdo někdy viděl fotografie americké autorky.

Tradice doprovází Nobujoši Arakiho na každém kroku. Tu japonskou doplňuje velmi silným symbolem, převzatým z evropské antiky. Tady existuje božská dvojice Erós a Thanatos – bůh lásky a bůh smrti – zosobňující smyslnou lásku, jejímž protipólem a zároveň nevyhnutelným vyústěním je zánik, smrt. Fotograf je vtěluje do nádherných detailů exotických květin, které svým typem a strukturou velice často evokují představu pohlavního orgánu. Tyto květy, kypící krásou barev i tvarů, konfrontuje se zánikem, například za pomoci mumifikovaných tělíček ještěrek, které na ně či kolem nich aranžuje, anebo třeba rybí hlavou místo vázy. Jindy fotografuje přímo fyzický zánik těchto přírodnin, kdy jejich bujnost a opulentní krása bezmocně uvadá.

Umělec nám rovněž předkládá jakousi symbolickou generační konfrontaci, a to v podobě čtyř barevných portrétů z cyklu Tokyo Love z roku 1994. Čtyři Japonky teenagerského věku hledí přímo do objektivu. Jsou oblečeny módně a trochu bizarně a jejich tváře už nemají nic z trpitelství a odevzdanosti jejich předchůdkyň. Erotika už zde nemá onen patologický rys slasti z ponížení. Vychází z koketérie a provokativnosti, jež je svým způsobem důsledkem odtabuizování a medializace erotiky a sexu, a to po celém světě.

Expozice rovněž představuje fotografie z několika černobílých kolekcí. Je to patnáct snímků z cyklu Satchin, pořízeného z velké části počátkem 60. let. Jedná se o humanitární fotografie dětí, jejichž domovem je převážně ulice. Zaujmou i Skyscapes z roku 1992, kde se umělec nechal okouzlit dramatickou oblohou při západu slunce a jejími oblačnými „krajinami“. Malý prostor na fotografii, ponechaný městské zástavbě v obrysech, dává snímkům oživující kontrast.

K tématu erotiky se vztahuje i čtrnáct černobílých fotografií z cyklu Erotos (1993), jež byly uveřejněny ve stejnojmenné knize, jedné z 250 publikací, které Nobujoši Araki od sedmdesátých let vydal. Jsou to detaily lidského těla, modifikované tak, aby vysoce esteticky, ale přesto jednoznačně vyjadřovaly spojení s erotikou. Divákovi zde připraví několik překvapení, například tím, jak umně převádí některé naprosto nevinné části těla do čitelně smyslných tvarů: za všechny například ženská ústa vyfotografovaná na výšku, která na první pohled připomínají vagínu.

Fotografie v expozici pocházejí z velké většiny z galerie Bob van Orsouw v Curychu, něco málo bylo zapůjčeno z české soukromé sbírky. Na její kvalitě je dobře znát zasvěcené a skutečně zainteresované kurátorství někdejšího ředitele hamburského výstavního centra Deichtorhallen Zdenka Felixe, který dal před lákáním na senzaci přednost serióznímu výkladu Arakiho díla.

(Nobujši Araki: TOKYO FLOWERS, Langhans Galerie Praha, Vodičkova 37, Praha 1, út-pá 12-18, so a ne 11-16, vstup 60/30, do 19.2.2006)

photo © Nobujoši Araki z cyklů Bondage, Erotos, Kakyoku, Tokyo Love, s laskavým svolením galerie bob van orsouw v Curychu a umělce.