Panasonic Lumix L1 - zrcadlovka pro fajnšmekry v praxi - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

Navigace:  » Úvodní stránka  » Recenze  » Recenze - fotoaparáty  

31. října 2006, 00.00 | Kolem úplně první DSLR Panasonic se toho nadiskutovalo mnoho. Nejvíce zřejmě po jejím představení, kdy bylo potvrzeno, že to nebude fotoaparát pro masovou spotřebu. Proč? Cena setu těla Lumix L1 a objektivu 14-50/2,8-3,5 je značně vysoká, což má i své důvody, ale pro běžné uživatele to není. Co tedy L1 nabízí a jak fotografuje?

{Popis a konstrukce}

Kolem úplně první DSLR Panasonic se toho nadiskutovalo mnoho. Nejvíce zřejmě po jejím představení, kdy bylo potvrzeno, že to nebude fotoaparát pro masovou spotřebu. Proč? Cena setu těla Lumix L1 a objektivu 14-50/2,8-3,5 je značně vysoká, což má i své důvody, ale pro běžné uživatele to není. Co tedy L1 nabízí a jak fotografuje?

Konstrukce a design
První impulz různorodých emocí přišel ve chvíli, kdy byly zveřejněny první snímky, jak bude L1 vypadat. Je zde jasně patrný odkaz na filmové manuální přístroje, z nichž si L1 bere hranatý tvar těla, volič času expozice, nebo styl některých přepínačů. Spíše než funkčním gripem je tělo vybaveno výrazným výstupkem na přední straně, díky čemuž se dá fotoaparát poměrně pohodlně držet. Velká část plochy těla je pogumována. Samotná kostra těla je vyrobena z hořčíkové slitiny.

Proč působí L1 na první pohled zvláštně? Rozměry i tvarem se vymyká současným DSLR. Nejblíže má k Olympusu E-330, z něhož také do jisté míry vychází (resp. mají několik společných konstrukčních prvků). Ostatně není žádným tajemstvím, že Olympus a Panasonic spolupracují na standardu 4/3. Nebude tak pro nás pohled na bokem vedený optický hledáček ničím překvapujícím. Díky tomu nemá na horní straně výstupek optického hledáčku, který je pro ostatní DSLR charakterizující.

Zajímavým technickým řešením, které bylo použité již na EVF kompaktu Panasonic Lumix LC1 (design obou fotoaparátů je více než podobný), je systém výklopného vestavěného blesku. Dvojice kloubů umožňuje při prvním stisknutí pojistky blesku vyklopit blesk směrem vzhůru a po druhém stisknutí směrem vpřed. V první poloze tedy můžeme pohodlně fotografovat například s odrazem od stropu a vylepšit tak interiérové portréty.

Spíše než na efektivitu, je design těla zaměřen na efektnost. Retro vzhled přístroje však způsobil, že celkové rozměry jsou: 145,8 (š) x 86,9 (v) x 77,2 (h) mm. Výše zmíněný Olympus E-330 sice není výrazně menší (šířka je o cca 5 mm menší), ale má zakulacenější tvary a působí kompaktněji. Hmotnost L1 je cca 530 g (bez baterie, karty a objektivu). S baterií a kartou je to cca 600 g. Pokud připočteme hmotnost objektivu, dostaneme se na cca 1 090 g.

[-more-]{Technické parametry}

Technická specifikace
Jak jsme již uvedli v předchozích odstavcích, L1 je do velké míry odvozena z Olympusu E-330. Nelze se tak divit, ze L1 používá Live MOS snímač s efektivním rozlišením 7,5 MPix a rozměry 17,3 x 13 mm. Jedná se o snímač standardu 4/3, který je zhruba poloviční, než je plocha kinofilmového políčka. Díky tomu je nutno počítat s "ořezovým" faktorem 2x. Ve skutečnosti se ale obraz z objektivu neořezává. Objektivy standardu 4/3 jsou na tuto velikost konstruovány a benefitují právě z menších rozměrů. Jejich fyzická ohnisková vzdálenost se musí vynásobit 2x, abychom dostali ekvivalentní ohnisko použité na kinofilmu, které nabídne stejný úhel záběru. Rozlišení snímků je 3 136 x 2 352, 2 560 x 1 920, 2 048 x 1 536 (poměr stran 4:3), 3 136 x 2 080, 2 560 x 1 712, 2 048 x 1 360 (poměr stran 3:2), 3 136 x 1 760 a 1 920 x 1 080 (poměr stran 16:9) bodů. Nastavit můžeme barevný prostor sRGB i Adobe RGB a samozřejmostí je volba mezi formátem JPEG a RAW. Samotný snímač disponuje protiprachovou ochranou ve formě filtru, který ze sebe nečistoty sklepává pomocí ultrazvukového vlnění. Citlivost snímače nastavíme na ISO 100, 200, 400, 800 a 1600. Uvítali bychom možnost jemnějšího nastavení. Kromě přednastavených profilů si uživatel může sám nastavit stupeň ostrosti, kontrastu, saturace a softwarového odstraňování šumu. Fotografovat lze také i přímo v ČB režimu.

Bajonet podporuje výměnné objektivy standardu 4/3. Můžeme tedy použít i objektivy Olympus a Sigma (vybrané modely). Optický SLR hledáček nabízí pokrytí cca 95% a zvětšení 0,93x. Zaostřovací matnice je pevná. Automatické TTL zaostřování používá trojici bodů, stejně jako Olympusy. Vybrat si můžeme z jednorázového, kontinuálního nebo manuálního zaostřování. Kromě klasického pohledu skrze hledáček, můžeme také fotografovat přímo pomocí displeje. Po stisknutí příslušného tlačítka se zrcátko sklopí a světlo dopadá na snímač, který zprostředkovává obraz na displeji (Live View). Libovolně dlouho tak můžeme komponovat snímek, přičemž máme na displeji zobrazeny i nastavené parametry fotografování, oblasti zaostření apod.

V režimu fotografování přes displej pracuje měření expozice na 49 zónách. V režimu Live View je to 256 zón. Snímač měření expozice je standardně umístěn v hledáčku a je limitován svou velikostí a kvalitou. Při využití hlavního obrazového snímače lze použít více zón měření. Samotné měření může být celoplošné, s důrazem na střed nebo bodové. Expozici můžeme řídit manuálně (M), pomocí poloautomatických režimů (A, S), nebo se lze spolehnout na programovou automatiku (P). Samozřejmostí je možnost korekce automatické expozice o +-2 EV po 1/3 EV krocích. Čas expozice lze nastavit od 1/4 000 s do 60 s (v režimu Bulb až 8 minut). Sériové snímání umí pracovat rychlostí až 3 sn./s. Ve formátu JPEG až do zaplnění karty, ve formátu RAW až pro 6 snímků.

Vyvážení bílé barvy nastaví automatika, nebo uživatel pomocí předvoleb (denní světlo, pod mrakem, stín, halogen, blesk), manuálního měření a přesného zadání v Kelvinech (2 500 K až 10 000 K). Pro manuálí měření jsou k dispozici dvě paměti. Vestavěný třípolohový výklopný blesk má směrné číslo 10. Na fotoaparátu nechybí ani Hot-Shoe patice pro systémové (TTL FL360 a FL500) i manuální blesky.

Nízkoteplotní polykrystalický TFT LCD displej s úhlopříčkou 2,5" disponuje rozlišením 207 000 bodů. V režimu Live View nabízí 100% pokrytí fotografované scény. Data se ukládají na paměťovou kartu SDHC (resp. SD/MMC). Přístroj je vybaven USB 2.0 konektorem a A/V výstupem (PAL / NTSC). O napájení se stará Li-Ion akumulátor 7,2V 1 500 mAh s výdrží až pro cca 450 snímků (dle standardů CIPA).

[-more-]{Ovládání fotoaparátu}

Ovládání
Samotné ovládání je na L1 vyřešeno poměrně originálně. Jako odkaz na staré přístroje zde slouží kruhový volič časů expozice. Krajní polohy jsou dále nastavitelné tlačítky, celý rozsah nebylo možno na volič vměstnat a jedna z poloh je také automatika. Nastavením režimu A na voliči času expozice fotoaparátu řekneme, že čas má nastavovat sám. V závislosti na nastaveném režimu clony pak pracujeme s manuálním režimem nebo s prioritou clony. Clona se na objektivu Leica 14-50/2,8-3,5 nastavuje otočným kroužkem, přičemž jedna z poloh je také "A". Pokud použijeme jiný objektiv, například jakýkoliv od Olympusu, musíme clonu nastavit pomocí příslušného tlačítka na zadní straně fotoaparátu.

Pro nastavení oblasti měření expozice nebo režimu snímání nalezneme na horní straně jednoduché přepínače, mezi kterými je ještě dvojice programovatelných tlačítek, kterým můžeme nastavit různé funkce (korekce expozice, režim obrazového procesoru, rozlišení, RAW, režim stabilizace, sériové snímání apod.). Pro nastavení nejzákladnějších parametrů slouží řada tlačítek po levé straně displeje, které slouží jen a pouze pro nastavení vyvážení bílé barvy, citlivosti, režimu blesku a korekce záblesku. Po pravé straně displeje jsou tlačítka pro prohlížení snímků, nastavení režimu displeje, nastavení clony a mazání snímků. Žádná tlačítka zde nemají dvojitou funkci (jinou při fotografování a jinou při prohlížení), ovládání je tedy poměrně jednoduché. Zbytek parametrů se nastaví v klasickém menu, které je velmi podobné těm, které známe z kompaktů Lumix.
V menu nastavíme parametry obrazového procesoru (kontrast, ostrost, saturaci a redukci šumu), rozlišení, RAW, poměr stran, samospoušť, přisvětlení AF, režim stabilizace objektivu, bracketing, rychlost sériového snímání (3 nebo 2 sn./s), synchronizaci blesku (na 1. nebo 2. lamelu), hodiny, jas displeje, automatický náhled, šetření energií, zvětšení oblasti při manuálním zaostřování (žádné, 4x, 10x), zvuky, režim USB, zvýraznění přepalů, výstupní video formát, jazyk menu (je zde čeština), uložení nastavení do několik uživatelských pamětí, výběr AF bodu, možnost manuální korekce AF, barevný prostor, míru zobrazených informací na displeji a Pixel Mapping (jmenuje se zde Obnova pixelů, slouží pro vyhledání vadných bodů snímače a jejich eliminaci z procesu tvorby snímku). V režimu prohlížení můžeme snímky otáčet, tisknout, zmenšovat, ořezávat, měnit poměr stran a formátovat paměťovou kartu.

Fotoaparát si vystačí s jediným multifunkčním kolečkem a ani vás nenapadne, že by mělo mít nějaké druhé. Ovládání pomocí tlačítek a voličů je rychlé. Samotná tlačítka jsou konstruována dobře, stejně jako spoušť, která má čitelný chod.

[-more-]{Kvalita snímků a hodnocení}

Kvalita snímků
Úroveň digitálního šumu je velmi dobrá, ostatně tak, jak bychom od DSLR čekali. Díky většímu snímači než jaké se používají u kompaktů, je šum menší a použitelná je i citlivost ISO 1600. Nutno dodat, že šum je zde horší než například u Canonu 30D, ale ten používá ještě větší snímač. Standard 4/3 těží z výhod menšího snímače, díky čemuž lze konstruovat menší objektivy. Panasonic Lumix L1 však již od začátku není zamýšlena jako reportážní přístroj, takže šum na nejvyšších citlivostech zde není prioritou. Šum na nejnižší citlivosti ISO 100 není takřka vůbec patrný a na ISO 1600 je poměrně kultivovaný. Je zde patrné "zrno" ale jsme ušetřeni od barevného šumu.

Automatické vyvážení bílé barvy podává velmi dobré výkony. Pokud nejsme s výsledkem spokojeni, například v žárovkovém osvětlení v interiéru, můžeme použít předvolby, manuální měření, nebo zadání konkrétní teploty barev v Kelvinech.

Kresbu objektivu Leica 14-50/2,8-3,5 jsme čekali o něco lepší, ale i tak se jedná o povedený objektiv, který je ideální jako základní objektiv. Konkurenční "setové" objektivy jsou zpravidla levným kompromisem. Zde však máme k dispozici nejen dobře využitelný rozsah ohniskové vzdálenosti, ale také velmi slušnou světelnost a optickou stabilizaci. Ta je zajištěna pomocí "plovoucí čočky", která kompenzuje vliv pohybu fotoaparátu při expozici.

[-more-]{Praktické zkušenosti a závěr}

Praktické zkušenosti
Zpoždění náběhu fotoaparátu je poměrně zanedbatelné. Od posunutí přepínače do exponování prvního snímku uplyne cca 1,1 s (manuální ostření). Jak již ale bylo řečeno výše, L1 není a nebude reportážní přístroj a "instantní" start zde není příliš potřeba. Co ale vidíme jako nepříjemné, je dlouhý "black-out" zrcátka. I při nejkratších časech expozice zůstane zrcátko sklopené o něco déle, než bychom požadovali. Je to zřejmě z úsporných důvodů. Například v režimu Live View se pro spuštění automatického zaostření na okamžik sklopí zrcátko do polohy pro fotografování přes hledáček, aby světlo dopadalo na příslušné AF snímače a poté se vrátí zpět. Proto není v režimu focení přes displej možné použít kontinuální zaostřování, nic bychom na displeji neviděli. Z důvodu častého sklápění byl tedy zřejmě mechanismum zrcátka podroben snaze minimalizovat jeho opotřebení častým sklápěním.

Naopak příjemnou vlastností v režimu Live View je fakt, že to, co vidíme na displeji, je to, co skutečně vyfotíme. Světlo dopadá na hlavní snímač a tato data jsou dále zpracovávána tak, že na displeji vidíme 100% pokrytí scény, vyvážení bílé tak, jak bude na snímu apod. Samozřejmostí je pak zobrazení živého histogramu. V režimu Live View je také příjemné zvětšení libovolné oblasti záběru pro lepší manuální zaostření. Vybrat si můžeme opravdu jakoukoliv oblast na scéně (pomocí křížového ovladače) a zvětšit si ji můžeme 4x nebo 10x. Bohužel kontrolu hloubky ostrosti můžeme provést pouze v režimu Live View.

Další "vychytávkou" je zobrazení jednak celého snímku po uložení na kartu, ale také jeho středu. To pro kontrolu, máme-li správně zaostřeno, nebo zda-li nedošlo k rozmazání snímku. Velkou zajímavostí je vestavěný blesk, který umožňuje vyklopit jej nejdříve směrem vzhůru a poté až ve směru fotografování. Lze jej tak použít pro odraz od stropu apod. Bohužel však má poměrně malé směrné číslo, což redukuje jeho použitelnost na větší vzdálenosti.
Celkově je fotoaparát rychlejší, než jsme čekali. Nejsou zde žádné prodlevy při stisknutí tlačítek, ani v režimu živého náhledu na displeji.

Plus
- čištění snímače
- hořčíkové tělo
- manuální ovládání času a clony
- stabilizovaný objektiv
- výklopný blesk (tři polohy)
- živý náhled scény na displeji s možností zvětšení části obrazu při MF
- originální design
- kvalitní objektiv přibalený k fotoaparátu

Minus
- cena
- horší držení než u jiných DSLR
- dlouhý black-out zrcátka
- kontrola hloubky ostrosti pouze v režimu Live View
- malý hledáček

Závěr
Panasonic Lumix L1 je zajímavý fotoaparát, což uzná zřejmě většina lidí. Otázkou je, kolik nadšenců a fajnšmekrů se najde, kteří by si ho za jeho cenu zakoupili. Od začátku nebyl určen pro masovou spotřebu a Panasonic tedy ani neočekává závratné příjmy. Jejich "lidový" fotoaparát zřejmě teprve přijde. Dívejme se tedy na L1 jako na kombinaci zajímavého fotoaparátu a kvalitního objektivu. U většiny DSLR si musíme místo setového objektivu zakoupit jiný, lepší. Zde máme vše již pohromadě. Samozřejmostí je české menu. Cena v maloobchodech se pohybuje okolo cca 58 000 Kč včetně DPH.

[-more-]{Živé fotografie}

Živé fotografie