Fotografujeme s DSLR: Expozice (díl 2.) - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

1. května 2013, 18.00 | Jste nadšeným začínajícím fotografem? Pořídili jste si právě digitální zrcadlovku (DSLR) a chcete se dozvědět o ní více? Pro všechny podobně „naladěné“ je zde pokračování našeho komplexního seriálu. V tomto díle vás seznámíme se základní trojicí hodnot, které ovlivňují expozici a jsou základním faktorem dokonalé fotografie. Rozebereme podrobněji problematiku nastaveného času.

Seriál Fotografujeme s DSLR, je určen všem nadšeným fotografům, kteří to se touto problematikou chtějí vzdělávat v oboru fotografie. Málo kdo se spokojí jen s bezduchým cvakáním spouště. Pokud toužíte proniknout hlouběji do tajů fotografie, a chcete porozumět základním principům a postupům ovládání DSLR. Je ternto seriál idální pro vás. Seriál si klade za cíl vás provést postupně základními technickými dovednostmi, také se snaží o popisné vysvětlení pojmů a dalších technických dat. V následujících třech dílech se budeme věnovat samotné expozici, což je zcela zásadní a základní stavební kámen fotografie. A to nejen té digitální! Proto je dobré věnovat následujícím kapitolám zvýšenou pozornost, díky nim proniknete lépe do tajů expozice.

Předešlé díly:
:: Díl 1: Začínáme

Co je to expozice?
Ve své podstatě není fotografie ničím jiným než „malováním světlem“, neboli záznamem intenzity světla - dopadajícího i odraženého. Světlo to jediné, co nám fotografii vytváří, definuje, ovlivňuje. Zásadní otázky tedy zní: „Jaké světlo máme (teplota/barva, intenzita, kvalita)? A kolik světla máme (směr a jeho množství)?“ To vše označujeme souhrnným názvem Expozice.

Co je správná expozice?
Odpověď je až překvapivě jednoduchá: správná expozice = jasově korektně vyvážená fotografie! Světla tedy nesmíme „zachytit“ na snímač (potažmo jiné světlocitlivé médium – typicky film) ani moc, ani málo. Pakliže máme světla příliš, snímek bude přeexponován, v případě nedostatečného množství světla se bavíme o podexponované fotografii. A co to vlastně je „tak akorát“? Záleží samozřejmě na konkrétní situaci, neboli na množství a intenzitě světla. A právě v tento okamžik nastupují naši tři nejlepší kamarádi, kteří nám pomohou správné expozice dosáhnout.
A moudří již vědí, že řeč bude samozřejmě o expozičním času, cloně a citlivosti, neboli expozičních parametrech, bez nichž by nebylo fotografie. Přesněji, celkové množství světla, které dopadne na snímač, nám bezprostředně ovlivňuje čas a velikost clony objektivu, třetí parametr ISO závisí na citlivosti snímače.
Pojďme si naší „svatou trojici“ představit podrobněji.

Krátké expoziční časy v řádech setin až tisícin sekundy dokáží spolehlivě "zmrazit" pohyb (viz padající kapky vody a 1/250 s), ale potřebujete extrémně hodně světla. V ateliéru to není problém, v terénu však často ano!
foto: Roman Pihan

Začneme expozičním časem:

Je to doba, po kterou působí světlo na snímač digitálního fotoaparátu. Světlo se skládá z fotonů a snímač nedělá nic jiného, než že „spočítá“ dopad těchto částic. Jak tedy určíme množství světla (fotonů), které musí být expozičně ideální. Pustíme-li na snímač světla více než je potřeba, fotografii tak přeexponujeme (lidově „přepálíme“). Stejně to platí i opačně. Bude-li světla málo, snímek se tím stává „nedostatečně osvíceným“, podexponovaným. Záleží tedy na délce osvitu, tedy na expoziční době, po kterou vystavíme snímač světlu (neboli exponujeme). Dnes je v každé digitální fotoaparátu standardně velmi sofistikované měření expozice, tudíž je vybaven expozimetrem, který přesně změří kolik světla ve scéně máme a případně nastaví v automatickém režimu vše podstatné. Co je však problémem, bavíme-li se o expozičním času?
Je to pohyb a ten je dvojího rázu.

1. Vlastní pohyb
2. Pohyb ve scéně

Při dostatku světla a jasově dobře vyvážené scéně má fotograf lehkou práci. S pohybem není problém, automatické měření expozice také funguje zcela korektně. Soustředit se tak můžeme "jen" na ostření a kompozici.
foto: Martin Hájek

V prvním případě platí, že každému se třese ruka, někomu více, někomu méně (je to zcela normální fyziologický proces – neboť dýcháme, bije nám srdce, proudí nám v žilách krev atd.). Náš vlastní (nechtěný) pohyb vede při dlouhých expozičních časech k tzv. stržení (rozhýbání) snímku! Ale co je to vlastně dlouhý expoziční čas? Je velmi relativní a záleží na mnoha faktorech. Z čeho můžeme vycházet v první řadě, je tzv. bezpečný čas! Jedná se o nejdelší v ruce udržitelný čas, neboli takový expoziční čas, který bychom ještě měli být schopni udržet, aniž bychom „strhli snímek“. Každý je invidualita, tato poučka je orientační!

Bezpečný čas = převrácená hodnota aktuálního ohniska
*(pozor na crop faktor, počítá se sním)

Příklad:

*Crop faktor: matematické vyjádření poměru malého snímače k plnoformátovému čipu (odpovídajícímu 35mm kinofilmovému políčku). Zohledníme-li crop faktor, který hodně zhruba odpovídá násobku 1,5x (Canon = 1,6x, Nikon = 1,5x, Sigma = 1,7x, Olympus = 2x), dostaneme přesnější výsledek.

Umělá osvětlení představují velmi slabý (a nepříliš kvalitní) zdroj světla. V interiérech tak téměř vždy musíme řešit pohybovou neostrost (naši, okolní, obojí)
foto: Pavlína Benešová

Co nám z toho plyne? Čím delší ohnisko máme (čím více „tele“/více „zoomujeme“), tím se nám nároky na bezpečný čas zvyšují. Pří focení architektury či krajiny (běžně ohnisky okolo 20 mm) nemáte zdaleka takový problém s „udržením snímku“ jako při fotografování vzdálených objektů/subjektů při ohnisku například 300 mm.
Je však třeba pamatovat na fakt, že Bezpečný čas není žádná exaktní věda. Jedná se o velice subjektivní pravidlo, a tak je k němu nutno přistupovat. Každému se klepe ruka jinak, navíc jste ovlivněni další spoustou faktorů (zima, držení fotoaparátu, únava, stres, strach atd.).
Základní poučka fotografa je soustředít se na záběr, pevné uchopení fotoaparátu, zapření se a zadržení dechu. Ideálně se opřít nebo využít nějakou podpěru.

Typická stupnice časů po stupních EV:
1/8000, 1/4000, 1/2000, 1/1000, 1/500, 1/250, 1/125, 1/60, 1/30, 1/15, 1/8, 1/4, 1/2, 1", 2", 4", 8", 15", 30"

V praxi se běžně používá jemnější stupnice nejčastěji po 1/3 Většina fotoaparátů umožňuje v plně manuálním režimu (M) nastavit též tzv. BULB = "nekonečný expoziční čas"

Krátký čas je relativní pojem! Záleží na rychlosti fotografovaného objektu/subjektu, vzdálenosti i na aktuálním ohnisku. Racek v letu a při ohnisku 400 mm je skutečnou výzvou (a to i když máte nádherné světlo a je ho dostatek)
foto: Martin Hájek

V druhém případě rozlišujeme, fotíme-li statickou nebo dynamickou scénu. Pakliže se nám ve scéně nic nehýbe, opět nemáme problém. Jakmile však chceme vyfotit jedoucí auto, běžícího člověka nebo zvíře – ejhle! Už to taková legrace není! Výhodou krátkých časů je, že nám zmrazí pohyb. Na druhou stranu, při krátkých časech zároveň potřebujete hodně světla, což ne vždy vyjde. Naopak delší časy nemají zdaleka tak velké nároky na množství světla, ovšem zase se s nimi velice problematicky fotí pohyb! Opět je zde obligátní otázka, co je to dostatečně krátký čas?

Příklad:

V podobných situacích rozhoduje pohotovost a rychlost - především fotografa, ale také autofocusu. Na nic dalšího moc nezbývá čas. Bez kontinuálního AF a rychlého sériového snímání jste až "druzí" (Av, 200mm, 1/500s, F2.8, ISO 100)
foto: Martin Hájek

Řešení bodu 1) - Náš vlastní pohyb

• Stativ
• Stabilizátor
• Světelný objektiv
• Blesk
• Zkrátit čas

Každé řešení má také své nevýhody!
* Stativ je velký, těžký, práce s ním je zdlouhavá. Obecně je nepoužitelný např. pro reportáž.
*Účinek stabilizátoru je omezený, nicméně jedná se o výtečného pomocníka, jehož oceníte zejména na delší ohniska. Zisk kvalitního stabilizátoru je cca 3 EV.
*Světelný objektiv je skvělé řešení, ale velice drahé.
*Blesk má omezený dosah a potlačuje přirozené světlo. Interní blesk cca 3 m, externí je to až 15 m.
*Zkrátit čas je tedy mnohdy nejlepší a zároveň nejdostupnější i nejrychlejší řešení.

Lightpainting neboli "malba světlem"
Při extrémně dlouhých expozičních časech (zde 15 sekund) se dají dělat téměř kouzla. Neobejdete se však bez Tv(S)/M režimu, stativu, samospouště, barevných světel a... (paradoxně) úplné tmy...
foto: Martin Hájek

... Máte-li ještě k dispozici trpělivé pomocníky, můžete se pustit i do "větších akcí". Popusťte uzdu své fantazii a pořádně se do toho opřete! Doba expozice cca 180 s!
foto: Martin Hájek

Řešení bodu 2) - Pohyb ve scéně

• Světelný objektiv
• Blesk
• Zkrátit čas
• Panning

Stativ i stabilizátor můžeme rovnou vyloučit. Ten nám sice redukuje vlastní pohyb, nicméně s pohybem ve scéně nezmůže stativ ani stabilizátor vůbec nic. Světelný objektiv sice je dobrým řešením, ale opět jsme u ekonomické náročnosti. Blesk nás limituje svým striktně omezeným dosahem stejně, jako v předešlém případě.
Zkrátit čas je tedy nejdostupnější, nejrychlejší a mnohdy i jediné řešení.
Také švenkování neboli panning - spočívající ve „sledování objektu“, výrazně tak i oddělíme objekt od pozadí a zmírníme pohybovou rychlost. Je třeba plynule sledovat pohybující se objekt v hledáčku a v rozhodný okamžik (zkrátka když „to je ono“) exponovat – domáčknout spoušť. Chce to trochu cviku, ale zato jsou výsledky velmi dynamické a efektní. Takže vlastně zabijeme dvě mouchy jednou ranou.

Panning neboli švenkování... Sledováním objektu zabijete dvě mouchy jednou ranou - snížíte relativní rychlost a zároveň zaznamenáte pohyb (Manual, 1/15 s, F16, ISO 100)
foto: Martin Hájek

Problémem je, že v praxi se nám bohužel často kombinují oba typy pohybu: náš i okolní... Co s tím?
Přemýšlet a kombinovat. Například stabilizátor či světelný objektiv v kombinaci s vyšším ISO – což nám adekvátně zkrátí čas.

Závěrka fotoaparátu
Občas se můžete setkat též s termínem „Závěrka“ (Shutter) nebo rychlost závěrky. Závěrkou se rozumí jemná mechanika vně fotoaparátu, která nám odkrývá snímač - na předem přesně nastavenou dobu (expoziční čas). Závěrky současných DSLR pracují na principu přejezdu štěrbiny tvořené lamelami závěrky přes snímač. Rychlost závěrky (= Dráha závěrky/Expoziční čas) je však pro nás irelevantní, neb neoznačuje nic jiného než expoziční čas.

Záměrné prodloužení expozičního času a tím cílené rozmazání pohybu může být působivým výrazovým prvkem.
foto: Martin Hájek

Autorem článku je Martin Hájek

• Chcete dostat ze svého fotoaparátu maximum?
• Chcete plně porozumět své DSLR?
• Chcete zkrátka fotografovat lépe?

Není nad to, si vše hezky v klidu vyzkoušet a "osahat" v praxi!

Poznejte dokonale svou DSLR vedený zkušeným lektorem v plně vybaveném fotografickém ateliéru a , s asistencí profesionální modelky. Teorie bude doplněna praktickým cvičením.