Když ještě po horách chodil Krakonoš - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

8. prosince 2002, 00.00 | Velká Úpa vznikla v 16. století a muž, po němž se jmenuje Špindlerův mlýn, byl rychtářem. Na hřebenových cestách v Krkonoších nosili koncem předminulého století návštěvníky v nosítkách a k tomu jim hrál flašinetář. V boudách na Sněžce platily vlastní ražené peníze. Odkud jsou tyto informace? Z pozoruhodné publikace historika Pavla Scheuflera Krkonoše na nejstarších fotografiích, která je právě na pultech knihkupectví.

„Ženy sportovkyně byly dlouho pokládány za nemravné výstřednice, přičemž zejména vadilo, že mají kalhoty. První lyžařky volily kompromis – kalhoty a přes ně sukně. Na stráních pak odkládaly sukni do tlumoku a oblékaly si ji zase, když se vracely do „civilizace“ …“ Člověk počátku jedenadvacátého století, který je zvyklý na klasických lyžích, ale stále více i na snowbordu brázdit svahy nejrůznějších velehor, si už těžko dovede představit, že ještě před sto lety bylo všechno nebo přinejmenším mnohé úplně jinak. O výlet proti toku času, a to konkrétně v našich mezi lyžaři nejoblíbenějších horách, v Krkonoších, se pokusil historik fotografie Pavel Scheufler, známý řadou zasvěcených publikací i jako iniciátor založení Národního muzea fotografie v Jindřichově Hradci.

Jeho kniha „Krkonoše na nejstarších fotografiích“, jež se nedávno objevila na pultech knihkupectví, a z níž jsem na úvod tohoto článku citovala komentář k portrétu závodnice Anny Hanušové, tématicky navazuje na Kubátovo Album ze starých Krkonoš (z r. 1982) a na Album starých pohlednic Krkonoš, vydané roku 1999. Podle autorových slov však sleduje diametrálně odlišný cíl: upozornit na počátky fotografování v Krkonoších, tedy i na dobu před rozmachem pohlednice a amatérské fotografie, a uvést vedle sebe nejvýznamnější autory české i slezské až do roku 1918. „Kniha se snaží zachytit také vývoj v přístupu fotografů. Je tedy knihou o fotografech a fotografování, nikoli pouze o místopisu Krkonoš,“ předesílá Pavel Scheufler.

Právě toto zaměření dělá publikaci atraktivní nejen pro zvědavce, kteří Krkonoše znají a rádi by viděli, jak se v čase měnilo vzezření různých míst, nýbrž i pro vážné zájemce o fotografii. Právě pro ně historik připravil velké množství srozumitelně podaných informací, počínaje úvodním slovem a statí Počátky fotografování Krkonoš, přes komentáře k jednotlivým snímkům, až po krátké životopisy nejvýznamnějších fotografů těchto hor do roku 1918 a přehledně členěné pramenné odkazy, to vše trojjazyčně. Z těchto informací se mimo jiné dozvíme, že nejstarší snímek Krkonoš lze datovat do 60. let předminulého století, prvním českým fotografem, který pořídil významné soubory fotografií těchto hor byl Jindřich Eckert, jehož zásluhou můžeme rekonstruovat podobu Pražského města židovského před zhoubnou asanací, a po něm že se Krkonoším věnoval i (pozdější) známý pražský portrétní fotograf Jan Langhans. Dočteme se také o nástupu fotografie dokumentárního rázu ve druhé polovině 80. let 19. století, která souvisela s její významnou technologickou proměnou, o počátcích pohlednic, i o způsobech šíření fotografií.

Obrazová část obsahuje 62 snímků (chybí celkový seznam), rozčleněných tematicky do tří skupin: místa, práce a volno. To historikovi dává prostor například k srovnávání stylů a zpracování námětů fotografů anonymních i těch, jejichž autorství je prokázáno. Komentáře jsou psány velmi živým jazykem, který ponechává též místo pro humor či nadsázku (viz úryvek v úvodu). Autor knihy upozorňuje na zajímavosti se vztahem k fotografování: v popisku k amatérském snímku Obří boudy z roku 1909 se například dočteme, že v prostoru před ní se v té době nalézal ateliér rychlofotografa, pracujícího technikou ferrotypie, jenž zpravidla zakomponovával portrét příslušného zájemce do malovaného pozadí Sněžky. Scheufler však uvádí též zasvěcené historické údaje o zobrazovaných místech, zvyklostech a osobách.

Výběr snímků se autorovi publikace skutečně podařil, možná by si ale zasloužil lepší kvalitu tisku. V případě tematické skupiny „místa“ kupříkladu srovnává pojetí několika fotografů, a také průběžně se měnící podobu lokality (např. nejstarší snímek Sněžky se záběrem Jindřicha Eckerta, pořízeným o dvacet let později, a s fotografií z roku 1909, která vrchol naší nejvyšší hory kupodivu vůbec nepřipomíná). Výjimkou nejsou ani pohledy netradiční, například známá Petrovka jako pouhé pozadí pro pastevce koz a jeho zvířata. Historikova zkušená ruka často zvolila výtvarně zdařilé krajinářské fotografie (krkonošské pleso očima Sophuse Williamse z roku 1884, poutníkův pohled ze Sněžky na holé pláně u Obří boudy od Františka Krátkého z konce 80. let, téměř alpský výhled na Obří důl od kovárny z roku 1905).

U snímků, popisujících každodenní život obyvatel Krkonoš, dává Scheufler jednoznačně přednost obrazům autentickým a plastickým před žánrovými obrázky - za všechny alespoň dobovou atmosférou dýchající záznam žní asi z roku 1906 od jilemnického lékaře Jaroslava Feyfara, otce známého fotografa Zdenko Feyfara. Nevynechává ani rarity: patrolu pruských dragounů i s koňmi, portrét krusnaře, vynášejícího náklady do obtížně přístupných míst, nosiče turistů na hřebenovce, a dokonce ani flašinetáře, točícího klikou u Svinských kamenů.

Kniha o Krkonoších historika Pavla Scheuflera předčí řadu podobných publikací na našem trhu erudicí, závažností informací a zároveň jejich přístupností, ale především entuziasmem, který je součástí tvůrcovy osobnosti, a jenž autor dále předává svým dílům.

(Pavel Scheufler: KRKONOŠE NA NEJSTARŠÍCH FOTOGRAFIÍCH, 152 stran, 62 fotografií, tisk SERIFA, nakladatelství Miloš Uhlíř – Baset, první vydání 2002, cena 245 Kč)