Kniha Fotografie v praxi - John Freeman - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

22. října 2001, 00.00 | Víte o tom, že na trh přichází staronová kniha o fotografii, jejímž autorem je britský fotograf John Freeman? V nové recenzi se dozvíte, jaký názor na tuto publikaci má náš redaktor Jiří Zahradnický.

Kniha s názvem Fotografie v praxi byla – jak se píše na přední záložce jejího přebalu – vytvořena s ambicí „stát se základní příručkou a nepostradatelným společníkem každého moderního fotografa 90. let.“ V této souvislosti si čtenář jistě položí nejméně dvě otázky. Za prvé, může být tato kniha, která v anglickém originálu vyšla poprvé v roce 1993 (česky poprvé v roce 1998, nyní se v knihkupectví objevila v 2. vydání), také dobrým pomocníkem fotografa 21. století? Anebo snad pod vlivem rychlého vývoje fotografie v posledních letech již beznadějně zastarala? A za druhé, nejsou slova „základní příručka“ a „nepostradatelný společník každého fotografa“ jen nabubřelým reklamním tahákem? Stojí kniha s doporučenou cenou přes 500 Kč opravdu za to? Dřív, než se pokusím odpovědět na tyto otázky, se však musím zmínit o autorovi knihy, znamenitém britském fotografovi Johnu Freemanovi.

John Freeman napsal řadu jiných publikací o fotografii – mezi nimi vyniká úspěšná „příručka“ v pravém slova smyslu Photographer ęs Handbook – a vydal též několik obrazových publikací s architektonickou tematikou (London Revealed nebo Moscow Revealed). Pozoruhodné též je, že Freeman je oficiálním fotografem britské královské rodiny – nejznámější jsou jeho snímky britské královny na zámku Windsoru. To samo o sobě však ještě neznamená, že je tím pravým autorem fotografické příručky pro širokou fotografickou veřejnost. V každém případě však ve svém projektu Fotografie v praxi dokonale využil svých bohatých fotografických zkušeností a zároveň i „zalovil“ i ve spodních šuplících svého fotografického archivu. Kniha totiž není založena na suchopárném teoretizování, ale právě naopak: jejím jádrem je přes 800 (až na výjimky barevných) fotografií, které jsou navíc – což je podle mě nejdůležitější – podrobně komentované. Čtenář tak listuje ve velkoformátové celobarevné publikaci, prohlíží si fotografie, čte popisky a ani nevnímá, že se tím nenásilně i učí. Autor ho na konkrétních příkladech svých fotografií systematicky provádí fotografickým světem od základního popisu fotografické techniky, přes rady do začátků až po speciální techniky a fotografické efekty. Freeman u svých fotografií popíše, jak daný námět fotografoval, na různých variantách téže fotografie dokonce srovnává a popisuje možnosti daných situací, a co je důležité, nevyhýbá se při tom ani nezdařilým či přímo zkaženým fotografiím. Takovéto praktické ukázky jsou velmi názornou učební pomůckou, která poslouží zejména začátečníkům.

Autor knihu rozčlenil do čtyř oddílů (Začínáme, Fotografujeme na cestách, Fotografujeme lidi, Zlepšujeme techniku), po nich následují poznámky (což je vlastně slovník základních fotografických pojmů) a na úplný závěr dost solidně zpracovaný rejstřík.Vstupní oddíl nazvaný Začínáme je určený opravdovým začátečníkům – ten, kdo se alespoň trochu o fotografii zajímá, se bude u popisu fotografické techniky (fotoaparáty, příslušenství, filmy atd.) asi trochu nudit. Avšak již od strany 36, kde je velmi názorně popisován vliv clony a o dvě stránky dál vliv doby osvitu, se rozhodně nudit přestane, zvláště když je každá situace opět doprovozena názornými fotografiemi nebo kresbami. Na dalších stranách se autor věnuje správné expozici a poté podrobně kompozici obrazu (popředí, pozadí, volba záběru, výběr objektivu, fotografování s bleskem atd.) V našich podmínkách je trošku nezvyklé místo, které věnuje tzv. okamžité fotografii a (právě zkrachovalému) Polaroidu. Tato oblast fotografie (včetně užívání zadních stěn Polaroid k tradičním filmovým aparátům) u nás nezdomácněla a díky rozvoji digitální fotografie už velké šance na úspěch ani nemá. Zajímavé však je, že autor v publikaci, která vznikala už na počátku 90. let, věnuje pozornost právě i digitální fotografii. Dvojstrana na toto téma v oddíle Zlepšujeme techniku je sice z dnešního pohledu povrchní (kdo z nás však v roce 1992 mohl zasvěceně mluvit o digitální fotografii?), ale Johnu Freemanovi je nutno přiznat přinejmenším dar prozíravosti a předvídavosti – nejenže o digitální fotografii již píše, ale přiznává jí i přednosti a dává jí dobrou perspektivu. To vynikne zvláště při srovnání s řadou českých autorů, kteří ještě předloni (nebo i vloni) ve svých pojednáních (ať už knižních nebo časopiseckých) při popisování kvality digitálních fotoaparátů ve srovnání s filmovými aparáty nešetřili skepsí a tvrdili, že to bude ještě dlouho trvat, než se kvalitou fotografií vyrovnají svým filmových protějškům.

   
Ilustrační fotografie: John Freeman

Ale zpět ke knize: pro amatérské fotografy jsou patrně nejpotřebnějšími pasážemi knihy především kapitoly Fotografujeme na cestách a Fotografujeme lidi. V první z nich jsou názorně popsány nejen základní situace při fotografování krajiny a architektury, ale i fotografování za neobvyklých světelných podmínek, zásady užívání filtrů, využívání denního světla a počasí. Autor při tom nezapomíná ani na kouzlo černobílé fotografie. V kapitole Fotografujeme lidi popisuje fotografování lidí v exteriéru, zmiňuje se i o užívání vhodných rekvizit a při popisování fotografování v ateliéru se věnuje líčení a osvětlení včetně speciálnějších high-key či low-key technik. Nezapomíná samozřejmě ani na fotografování dětí či starých lidí, fotografování na dovolené včetně snímků za špatného počasí. Pro mě osobně je nejzajímavější poslední kapitola knihy s názvem Zlepšujeme techniku. Ta není samozřejmě určena úplným začátečníkům, ale spíše pokročilejším amatérům. Autor v ní zcela srozumitelným a názorným způsobem popisuje užití speciálních filmů, objektivů, filtrů (třeba i filtrů Cokin, které se u nás rozšířily teprve nedávno). V samém závěru knihy se může poučit i zkušenější fotograf, protože zde autor popisuje i některé netradiční metody jako fotografování přes sklo, v protisvětle, několikanásobné expozice, koláže, složené obrazy. Kniha končí pojednáním o účasti v soutěžích a možnosti uplatnit své snímky na trhu, v němž Freeman radí na základě svých dlouholetých zkušeností jako opravdový profesionál.

Ukázka autorových ilustračních fotografií

V souvislosti s kapitolou o náročnějších fotografických technikách mám jednu faktickou poznámku k překladu knihy a následnému redakčnímu zpracování. Podle mého by překlad na některých místech zasloužil užití opravdu současné terminologie (příklad za všechny – namísto těžkopádného výrazu „filtr odstupňované hodnoty“ bych raději užil všeobecně srozumitelný termín „přechodový filtr“). Vzhledem k tomu, že jde o druhé vydání poměrně drahé knihy, mohly být vychytány i drobné literní nedostatky (překlepy) nebo nesrovnalosti v popiskách k fotografiím. Pokus se nemýlím, kniha tohoto ražení vzniká vmontováním českého textu (jako páté barvy) do originálních filmů, které jsou pro všechny jazykové mutace stejné. Z tohoto důvodu by neměl být problém text s chybou kdykoli nahradit. Ale dost mudrování – nedostatků tohoto druhu je ve Fotografii v praxi jen velmi málo, a nejsou natolik závažné, aby nějak snižovaly celkově dobrou úroveň publikace. Kromě toho zaslouží pochvalu i kvalitní reprodukce autorových fotografií na křídovém papíře i trvanlivá pevná vazba. Celkově je Freemanova Fotografie v praxi velmi dobrým edičním počinem. Mezi její přednosti patří na jedné straně výborné tiskárenské zpracování, solidní překlad i redakce, na druhé straně autorovo srozumitelné a názorné podání, a to i v méně obvyklých oblastech fotografie včetně experimentu. Přesto, že kniha vznikla téměř před desetiletím, má co říci i dnešnímu fotografovi, ať už má v ruce filmový nebo digitální aparát – protože, slovy Johna Freemana, nejdůležitějším faktorem vzniku výborného snímku je sám fotograf.