Miroslav Pinďák - Fototechnika - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

11. září 2001, 00.00 | Náš nový externí redaktor Jiří Zahradnický pro vás připravil recenzi na novou knihu, která se kromě klasické technologie fotografie také zabývá otázkou digitálního zobrazení a to prý vcelku komplexně ... ale o tom už recenze autora.

Dobrých knížek o fotografování není nikdy dost – zvlášť takových, které jsou přehledné, zasvěcené a zároveň alespoň trochu čtivé. Knížka Miroslava Pinďáka Fototechnika, vydaná agenturou RUBICO s.r.o. v edici "Knížka pro každého, vročení 2000", mezi ty dobré – i přes mé drobné výhrady – rozhodně patří.

Fototechnika má přes poněkud zavádějící název (čtenář podle obálky knihy i podle běžného chápání významu slova čeká spíš popis a rozbor fotografické techniky, autor má však ambice mnohem širší, věnuje se i technikám fotografování a řadě dalších věcí) velmi široký záběr, je to vlastně jakési kompendium fotografie. Kniha poněkud neobvykle začíná slovníkem základních pojmů (což může skutečného začátečníka trochu vyděsit, raději bych slovník zařadil tradičně dozadu), pokračuje podrobným popisem fotoaparátu i jednotlivých fotografických systémů. Přehledná je i kapitola věnovaná digitální fotografii, i když vývoj v této oblasti je tak rychlý, že předstihne v podstatě jakoukoli knižně vydanou informaci. (Například tvrzení, že masové rozšíření digitální fotografie v měřítku jako u fotografie klasické je v nedohlednu, je zbytečně skeptické, osobně se domnívám, že je naopak na techniky od kompaktů přes SLR a APS přístroje, velkoformátové přístroje až k digitálním aparátům. Poté se autor věnuje filmům, papírům, příslušenství, nevynechá ani vybavení temné komory a ateliéru. To vše na více než 200 stranách hustě tištěného textu s řadou fotografií a tabulek (texty v nich jsou místy bohužel téměř nečitelné). Vlastní fotografování (kapitola Fotografický motiv – Co chci fotografovat) je poté zhuštěno jen na neuvěřitelných 10 stran, navíc jen s minimem obrazových příloh. A toto je nepochybně největší slabina velmi obsáhlé, podrobné a zasvěcené knihy. Mám totiž pocit, že zapálený fotoamatér (pokud to shodou okolností není student oboru fotografie) – i když to možná nepřizná – raději a s chutí zhltne jakoukoli radu a návod k vlastnímu fotografování než například komplikovaný popis optických soustav. Na úplném konci knihy je přilepena telegrafická kapitolka Historie, vývoj a perspektivy fotografie a téma je tím v hrubých rysech vyčerpáno. Otázkou je, proč jsou poslední kapitoly oproti předcházejícím tak stručné a v podstatě povrchní. Vysvětlení může být jednoduché – Fotografická technika je nejen příručkou pro každého zájemce o fotografii, ale především učebnicí pro studenty středních a vysokých škol, a jak je známo, ve škole se učí podle osnov a více či méně závazných témat. I když je Fotografická technika velmi zdařilá příručka, kterou opravdu doporučuji všem vážnějším zájemcům o fotografování, má ještě jednu malou slabinu – Úvod. Nejenže je hned v první řádce hrubá chyba (Těžko by jsme asi hledali člověka… – mám pocit, že i progresivní pravopis vyžaduje tvary bychom, byste atd.), ale první odstavec navíc končí velmi nešikovně formulovaným souvětím (Přestože má fotografie giganticky široké uplatnění, je až zarážející všeobecná nevzdělanost a negramotnost v tomto oboru). Pokud totiž na tuto formulaci narazí fotoamatér při letmém listování knihou v knihkupectví, zaručeně ji odloží. A to by byla opravdu škoda.