Mistři učí kompozici - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

kniha kompozice

kniha kompozice

8. listopadu 2005, 00.00 | Pětadvacet významných českých fotografů se ujalo role apoštolů, jejichž posláním je hlásat umění kreativní fotografické kompozice mezi všemi, kdo si nedovedou svůj život představit bez fotoaparátu. Z jejich epištol vznikla kniha, o níž se rozhodně nedá říci, že by byla suchopárná. Jména jako Jan Saudek, Jan Šibík, Bohdan Holomíček nebo Vladimír Birgus hovoří za vše.

„Abych pravdu řekl, myslel jsem si, že to dopadne dobře. Kolem této knihy se dalo tušit tolik radostí, že by to byla jenom těžká shoda okolností, kdyby se nepodařilo ji dotáhnout do konce – a to mluvím o konci zdárném,“ říká jeden z obou tvůrců knihy, fotograf Jiří Heller (za optimisty). Za pesimisty prohovořil druhý, vydavatel Pavel Kristián: „Abych pravdu řekl, myslel jsem si, že to dopadne špatně. Kolem této knihy se dalo tušit tolik problémů, že by to byl zázrak, kdyby se podařilo dotáhnout ji do konce – a to nemluvím o konci zdárném.“ Ptáte se, jak mohlo takové tvůrčí spojení optimisty s pesimistou dopadnout? Inu, jelikož známá pravda říká, že pesimista je poučený optimista, pak se vlastně sešli optimisté dva a nastala harmonie.

Což se ostatně dalo vysledovat již při slavnostní prezentaci knihy dne 18.10. v NeoLuxoru na Václavském náměstí, kterou spontánním a přitom nevtíravým způsobem moderoval Jiří Heller. Oslovení fotografové se sešli v hojném počtu, což bylo samo o sobě nevšedním zážitkem, a role jedné ze dvou „kmoter“ publikace se ujala fotografka Sára Saudková. To ostatně přímo provokuje k otázce, proč autoři neoslovili také některou fotografující ženu; vždyť taková Dana Kyndrová, Markéta Luskačová, Dagmar Hochová či právě Sára Saudková by k tématu „kompozice“ jistě měly co říci...

Výběr ale dopadl jinak, neméně kvalitně, a do publikace přispělo svými 220 snímky rovných pětadvacet autorů: Vladimír Birgus, Milan Blšťák, Pavel Brunclík, Karel Cudlín, Jiří Česák, František Dostál, Jiří Havel, Jiří Heller, Bohdan Holomíček, Vladislav T. Jiroušek, Ladislav Kamarád, Jiří Koliš, Jaroslav Kučera, Jan Pohribný, Josef Ptáček, Kamil Rodinger, Jan Saudek, Roman Sejkot, Josef Sekal, Herbert Slavík, Jan Šibík, Jindřich Štreit, Jiří Tiller, David Walter a Norbert Záliš. Zdá se, že volba osobností byla plně v režii Jiřího Hellera, neboť seznam jmen se nápadně shoduje s výčtem fotografů, kteří byli hosty jeho internetové galerie World Webphoto Gallery. Pokud by tedy publikaci tvořil někdo jiný, jistě by některá jména chyběla a jiná přibyla. Ctižádostí autorů Hellera a Kristiána však nebylo sestavit encyklopedii nejvýznamnějších českých fotografů, ale „vyučovat“ (tak stojí v podtitulu knihy) kompozici, nebo chcete-li představit problém fotografické kompozice očima erudovaných mistrů objektivu –a pro tento účel je výběr víc než vyhovující. Již při pouhém pohledu na jména je nutno konstatovat, že se zde sešli tvůrci různých žánrů a rozličného zaměření, pracující s černobílou fotografií i barvou, což slibuje pestrý obsah.

Jiří Heller vysvětlil, že osloveným fotografům zadal jednotný „tajný“ úkol: sestavit šest stran, na nichž by prezentovali svůj postoj k předmětné tématice. Tajný proto, že nikdo nevěděl, kteří kolegové do knihy rovněž přispějí. Jak se k takovému téměř až skautskému bobříku postavili ti nejslavnější? Nastaly nějaké hvězdné manýry? „Jedním z prvních, kteří odevzdali svůj úkol splněný, byl Jan Saudek,“ tvrdí Jiří Heller. Saudkův příspěvek je navíc originální: nejenže je psán rukou typickým ozdobným písmem, ale také dává vlídným způsobem poznat, že fotografování je umění a nikoli drezúra divé zvěře – a proto je v něm leccos tolerováno. Dovolte alespoň malou ukázku: „Vřele doporučuji trochu velkolepého opovrhování „pravidly a zákony kompozice“ (existuje něco takového vůbec?) a hlavně: používat vůli, svobodnou, nespoutanou – a toužit, bytostně a vášnivě po stvoření, ano: po genezi, po vzniku nádherného obrazu – a udělat jej.“ V podobném duchu se vyjádřil i ctitel bizarní krásy zanikajících historických objektů Josef Ptáček: „Na fotografii musí být vždy jen to, co tam autor chce mít!“

Míníte, že oba jsou až příliš nad věcí? Pak navštivte třeba stránky Jana Pohribného nebo Jiřího Hellera,kteří jdou na věc vědecky. Nebo Romana Sejkota, jenž vše koření svým typickým humorem. Že k umění, jakým fotografování je, žádné vtipkování nepatří? V tom případě vás zaujme Jindřich Štreit, který celý život fotografuje život. Což je věta stylisticky ošklivá, ale pravdivá. A stejně navenek střízlivý, avšak uvnitř vřelý přístup, jaký tento umělec má k životu, je znát i z jeho vztahu k tématu kompozice. A jestliže si nakonec budete chtít shrnout vše, co jste si přečetli, pak vám dobře poslouží závěrečná stať A kde je ta „kompozice“?

„Učebnice kompozice“ navazuje na publikace Naučte se vidět kreativně a Naučte se exponovat kreativně, které rovněž vydalo brněnské nakladatelství Zoner Press. Má 160 stran formátu A4 na kvalitním papíře a její layout celkově působí velmi esteticky. Je opatřena výraznou obálkou se snímkem koní v působivém protisvětle od Norberta Záliše. Kniha může být zajímavá i pro ty, kdo sami nefotografují, a to díky textům, napsaným většinou se zdravou populárností, nejen jako soubor prací výběru současných českých význačných tvůrců. Publikace vznikala podle Jiřího Hellera zhruba čtyři měsíce. Domnívám se, že čtenářům bude dělat radost mnohem déle.

(Pavel Kristián, Jiří Heller: NAUČTE SE KOMPONOVAT KREATIVNĚ /vyučuje 25 významných českých fotografů/, 160 stran, 220 fotografií, vydavatelství Zoner Press, cena 329 Kč)

Fotografie 2-5: ©Jiří Heller