Jak se vyrábí fotogram - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

16. ledna 2014, 00.00 | Každá fotografická technika, která byla objevena, vznikla na základě experimentu. Technika, která kdysi v historii bývala velmi oblíbená, se jmenuje Fotogram. Není nikterak náročná na výrobu a dají se s ní pořídit zajímavé věci.

Každý z nás jistě fotografoval a se štěstím sledoval své výtvory, které byly stvořeny nejen pro své potěšení, ale také pro radost svých nejbližších. To je dnes běžná záležitost. Ale co fotografie bez aparátu? Jde to? Není to jen výmysl? Ne! Náš server vám přináší seriózní informace. Pokud chcete ochutnat malou dávku experimentu, tak vám bude stačit pouze fotopapír, nějaká lampa (vhodnější je světlo zvětšováku, vytváří ostřejší obrysy, jelikož jeho světlo je soustředěno na určitou plochu), pár předmětů a samozřejmě pozitivní vývojka.

      
Čím větší je výtah na zvětšovacím přístroji, tím jsou předměty rovnoměrněji osvětleny

Co znamená, když se řekne - Fotogram
V podstatě jde o obraz neprůsvitného, nebo částečně průsvitného předmětu, který byl naexponován pomocí světla a vrženého stínu, zpravidla přímo na fotografickém papíru. Světlo zvětšovacího přístroje či lampy osvětluje předměty na fotopapíru a vytváří tak obraz v černobílém provedení, nebo v jednotlivých tónech šedých odstínů. Neprůsvitnými částmi předmětu světlo neprojde, v částečně průhledných se prošlé světlo při průchodu předmětem zeslabí a naexponuje méně. Světlo, které je kolem předmětů, plně exponuje fotografickou vrstvu, takže po vyvolání se vytvoří buď bílá „silueta“ na černém pozadí, nebo negativní obraz předmětu rovněž na černém pozadí. Nejjednodušší fotogram tedy vytvoříme tak, že na fotografický papír položíme neprůhledný předmět a papír zeshora osvětlíme. Docílíme tak fotogram v jednoduché škále černobílých půltónů. Pokud však použijeme částečně průhledné předměty, objeví se na výsledném obrazu jejich struktura v odpovídajícím negativním tónovém odstupňování. Tvorba fotogramů tak může mít čistě informativní charakter, ale zároveň může být spojena s tvůrčími aspekty. Postup při běžném zhotovení fotogramů je velmi jednoduchý. Zvětšovací přístroj, který budeme používat jako světelný zdroj, vysuneme do horní polohy pro maximální zvětšení. Do základního rámu založíme fotografický papír, nejlépe normální gradace.

   
Rozmístění předmětů na pracovní desce     Červený filtr pro práci na zvětšovacím přístroji

Při nastaveném červeném filtru před objektivem zapneme světlo zvětšováku a na fotografický papír rozmístíme předměty, které mají být zobrazeny. Můžeme též předměty rozmístit za bílého světla na skleněnou desku a tu potom položíme opět za krycího červeného světla na fotopapír. Jde-li o neprůsvitné předměty, zvolíme takovou dobu expozice, při níž dosáhneme maximálního zčernání fotografického papíru. Po expozici papír vyvoláme v pozitivní vývojce. Vývojka může být u neprůhledných předmětů spíše tvrdší, stejně jako kontrastnější papír. U poloprůsvitných předmětů je naopak lepší použít vývojku měkčí (zředěnější), pomocí které dosáhneme širší škály šedých odstínů. Zde je nutné poznamenat, že při záznamu struktury částečně průsvitných předmětů určujeme dobu expozice praktickými zkouškami, které hodnotíme při bílém světle po ustálení a opláchnutí vodou. Při práci s fotogramy lze využívat také jen šedé tóny. Ty lze uplatnit hlavně v obraze neprůsvitných předmětů, které se velikostí, nebo tvarem odlišují od ostatních. Šedého tónu u neprůsvitných předmětů dosáhneme tak, že ploška, na které má být šedý obraz, se po expozici ještě jednou vystaví působení další - zkrácené expozice bílým světlem – a to bez předmětu. Z hlediska techniky fotografie je fotogram dobrou školou pro praktické poznávání vlastností pozitivních materiálů.

Něco k historickému vývoji fotogramu
Obrátím-li se nyní tak trochu do fotografického pravěku, tak například již v roce 1834 William Henry Fox Talbot (mimo jiné otec systému negativ-pozitiv, nazývaný Talbotypie či Kalotypie) zkouší, a na citlivou fotografickou vrstvu pokládá různé rostliny, jako například listy stromů, květiny, krajky, a všelijaké další předměty. Vytváří tak přímé otisky, které lze považovat za předchůdce fotogramu. Po první světové válce nastává obrovský rozvoj avantgardy a právě v těchto letech můžeme sledovat obrovský zájem umělců jakéhokoliv oboru o fotografii. Právě ona je tím novým moderním médiem, které poskytuje neobvyklé výrazové prostředky. Mladou generaci už vůbec nezajímá závažný problém minulosti, zda totiž fotografie je či není uměním. Jde jim o to, aby byla spolutvůrkyní atmosféry doby. Man Ray k tomu říká: "Je fotografie uměním? Není třeba se ptát, je-li uměním. Umění je překonáno. Je třeba čehosi jiného, je třeba se dívat, jak pracuje světlo. Usednu před citlivý papír a přemýšlím". A právě toto „přemýšlím“ je hlavním faktorem, který způsobil základní zvrat ve fotografickém vidění a myšlení, který uvedl v život principy moderní fotografie. Byli to především malíři, kteří v radikálních demonstracích proti tradičnímu umění začali v Evropě nově fotograficky myslet.

   
fotografování tělového fotogramu          abstraktní fotogram

V roce 1918 vytvořil člen curyšské skupiny dada Christian Schad abstraktní obrazy tak, že pokládal proužky papíru a provázky na fotografický papír. Obrazy tak připomínaly někdejší Talbotovo kreslení světlem a Monsieur Dada, jak se říkalo Tristanu Tzarovi, je označil jako „schadografie“. Dva roky po Schadovi americký dadaistický malíř Man Ray vytvořil „rayogramy“ - obrazy vytvořené pokládáním trojrozměrných předmětů na citlivý papír a jejich následným osvitem modulovaným světlem. Sestavil také několik alb „rayogramů“ pod společným názvem Les champs délicieux – Pole líbezná. Za další dva roky maďarský abstraktní malíř, žijící v Berlíně László Moholy-Nagy vytvořil vlastní fotogramy. Oba dva umělci jsou tak v historii fotografie považováni za „otce fotografické abstrakce“. Toto vše se dělo s touhou otevřít nové prostory imaginaci, vytvořit obrazy, jež jsou samy o sobě předměty a jejichž krása je analogická kráse technického věku, nebo jak řekl Karel Teige „Krása fotografie je z téhož rodu jako krása aeroplánu, atlantického korábu, nebo žárovky.

   
Jaromír Funke: fotogramy

Experimentům ve fotografii se věnovali také žáci pod vedením László Moholy-Nagyho na umělecké škole Bauhaus v Německu a také na umělecko-průmyslové škole podobného typu VCHUTEMAS v Moskvě. U nás k nejvýznamnějším představitelům avantgardní fotografie patří Jaromír Funke, který v polovině 20. let osobitým způsobem reagoval na fotogramy Man Raye, které odmítal jako nefotografické, protože vznikaly bez fotografické kamery, ale uznával je jako jiný druh výtvarného projevu. Další fotograf, člen spolku Devětsil Jaroslav Rössler už v 1. pol. 20. stol vytvářel vynikající abstrahující kompozice s jednoduchými geometrickými tvary a studie světelné hmotnosti v prostoru. (Zde bych rád připomenul, že Rösslerovi konečně v těchto dnech vyšla monografie, která shrnuje jeho práce od dvacátých let, kdy byl žákem Drtikola až po práce pozdní, které však nedosahovaly takové umělecké a novátorské úrovně jako práce ze staršího období). Všichni tito autoři byli hnáni silou nové doby. Bylo to období experimentů, tvůrčího rozkvětu osobností nové doby a vzniku moderně pojaté fotografické tvorby. Moholy-Nagy ve svých spisech, kde se věnuje nejen fotografii, ale také malířství a typografii píše: „Ve fotografii nelze hledat obraz, obvyklou estetiku, ale nástroj poznání“. A dále připomíná: „Nepřítelem fotografie je konvence, ustálená pravidla toho, jak se co dělá“, spása fotografie je v experimentu. Vezměte si slova jednoho ze zakladatelů umělecké školy Bauhaus k srdci a experimentujte! Svět se vám bude zdát krásnější.