Ateliér - 2. Záblesková zařízení - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

14. prosince 2007, 00.00 | Záblesková zařízení spolu s celou řadou příslušenství se stala de facto standardem světel pro použití v ateliéru. Mají řadu výhod, a tak jsou profesionály mnohdy preferována.

::Ateliér - 1. Základní charakteristika
::Ateliér - 2. Záblesková zařízení
::Ateliér - 3. Jak ovládat světlo v ateliéru
::Ateliér - 4. Strategie produktové fotografie
::Ateliér - 5. Strategie svícení v ateliéru

Záblesková zařízení kombinují výhody stálých světel, kdy fotograf vidí účinek světla přímo na scénu, s výhodami blesků, kterým stálá světla co se intenzity a barvy týče nemohou konkurovat. Obsahují tedy oba systémy v rozumné symbióze. Navíc jejich hlava je uzpůsobená pro snadné, ale přitom pevné a spolehlivé uchycení širokého rozsahu příslušenství, které ve finále určuje kvalitu světla, a tím vzhled fotografie.

Jednotlivá záblesková zařízení se liší zejména výkonem, ovládáním a bajonetem na příslušenství. Každý výrobce si dělá svůj bajonet, a tak např. softbox určený na systém A nelze mechanicky uchytit na systém B. Při nákupu světel je tak vedle jejich technických parametrů třeba posoudit i nabídku a cenu příslušenství. Jen výjimečně jej lze totiž použít křížem mezi výrobci.

Záblesková jednotka
Ústředním dílem každého zábleskového zařízení je jeho záblesková jednotka. Je konstrukčně podobná běžnému blesku a také produkuje krátký záblesk světla o vysoké intenzitě. Sílu záblesku je možné  nastavit od minimální hodnoty (obvykle ale ne od 0, často od cca 5 Ws) až po maximální výkon zábleskového zařízení. Výkon se ale nenastavuje směrným číslem jako u běžného blesku, nýbrž ve wattsekundách (Ws) neboli joulech (J), přičemž 1 Ws = 1 J.

V hlavě zábleskové jednotky je jednak klasický halogen, který realizuje pilotní světlo, ale hlavně záblesková trubice, která realizuje silný, ale krátký záblesk. Síla obou je regulovatelná, síla záblesku se nastavuje ve wattsekundách (Ws) nebo joulech (J).

Důvod je ten, že směrné číslo používané u běžných blesků celkem prakticky převádí sílu blesku na vzdálenost ve vztahu ke cloně a ISO. Platí ale jen pro blesk směřující přímo vpřed, blesk prostý jakéhokoliv příslušenství a pro určitou šíři pokrytí světlem. A to jsou právě faktory, které jsou u zábleskových zařízení neznámé - resp. každý fotograf je nastaví jinak podle nasazeného příslušenství a pozice světel. Převod na vzdálenost tedy není možný, a proto se používá jednotka wattsekunda (Ws), která objektivně sděluje intenzitu záblesku.

Wattsekunda říká, jak silná žárovka by byla ekvivalentní záblesku při expozici po dobu 1 vteřiny. Jinými slovy - nastavíte-li na zábleskovém zařízení 100 Ws, odpovídá to 100 W žárovce při expozici časem 1 vteřina. Záblesk je sice mnohem kratší, ale o to silnější. Typický maximální výkon zábleskových zařízení je od 100 Ws do 1200 Ws.

Pro představu o síle zábleskových zařízení je možné provést následující experiment:

1. Nasviťte scénu žárovkou 100 W (zanedbejme nyní rozdíl mezi příkonem a výkonem žárovky).
2. Nastavte clonu a ISO tak, aby expozice byla v pořádku při expozičním čase 1 vteřina.
3. Nyní můžete nahradit žárovku zábleskovým zařízením o výkonu 100 Ws.
4. Expozice bude stejná, ale čas je možné výrazně zkrátit (např. na 1/160 sec), protože stejně jako běžný blesk i zábleskové zařízení produkuje velmi krátký záblesk, a tak na expozičním čase vůbec nezáleží.
5. V praxi je tedy běžné fotografovat v ateliéru ve světle záblesků hodnotami ISO 100, expoziční čas 1/160 sec, clona f/8 až f/16.

Spouštění
Stejně jako běžné blesky je nutné i zábleskové zařízení spustit z fotoaparátu po stisku spouště. U zábleskových zařízení se žádné TTL měření expozice nerealizuje, proto je třeba sílu všech světel nastavit individuálně na každém zábleskovém zařízení ručně. Proto je spouštění záblesků redukováno na jednoduchý signál TEĎ, a tak stačí středový kontakt hot shoe patice propojit kabelem se všemi světly, a všechna světla tím naráz spustit. Řada fotoaparátů má i standardní PC sync konektor, který je přímo určen pro spouštění ateliérových světel. Nemá-li ho fotoaparát, tak podobně jako u běžných blesků je možné jej pomocí jednoduché kostičky vyrobit z hot shoe patice.

Většina redukcí (kostiček) zachová hot shoe patici pro blesk a nově přidá PC sync konektor. Ten po propojení kabelem se zábleskovým zařízením je schopen jej spouštět.

Propojit všechny světla kabelem je sice možné, ale nepraktické, a tak se realizuje jiná strategie. Kabelem se spouští jen jedno (hlavní) zábleskové světlo a ostatní se přepnou do režimu SLAVE, kdy čekají na záblesk hlavního světla a svůj záblesk k němu přidají. Teoreticky by bylo i možné nastavit všechna světla do režimu SLAVE a spustit je interním bleskem, avšak to nefunguje, protože záblesková světla spustí měřící předblesk. Takto realizovat spouštění je možné jen externím bleskem přepnutým do manuálního režimu, kdy se předblesk nevysílá. Nevýhoda tohoto režimu je ale v tom, že světlo spouštěcího blesku na fotoaparátu se přidává neřízeně do scény, tudíž je nutné jeho výkon maximálně stáhnout.

V profesionálních ateliérech je i jeden kabel mezi fotoaparátem a hlavním zábleskovým světlem moc, a tak se záblesky spouští radiově. Vzhledem k tomu však, že se jedná o pouhý signál TEĎ, tak řešení není nijak složité a nabízí ho řada výrobců.

Při radiovém odpalování se na fotoaparát do hot shoe patice umístí malý odpalovač a na zábleskové světlo se umístí přijímač napájený přímo z 230V světla. Jeho kabelový vývod se potom propojí se spouštěcím vstupem, a tak se realizuje radiové spouštění buď jen MASTER světla, nebo při použití více přijímačů, i více, či dokonce všech světel.

Dobíjení a alarm
Podobně jako běžný blesk obsahuje i zábleskové zařízení elektroniku a kondenzátor, který je třeba po realizovaném záblesku opět dobít. Doba dobití je však závislá na síle záblesku - čím menším nastaveným výkonem záblesková jednotka bleskla, tím kratší dobu trvá její dobití. Aby fotograf pracující v ateliéru měl kontrolu nad stavem světel, většina zábleskových zařízení je vybavena tzv. alarmem. To není nic složitějšího než krátké pípnutí oznamující připravenost světla na další záblesk. Stačí se tak jen naučit zmačknout znova spoušť až tehdy, když uslyšíte počet pípnutí odpovídající počtu použitých světel. Reálná doba dobití bývá kolem 0,5 vteřiny až 3 vteřin.

Barva záblesků
Opět shodně s běžným bleskem mají záblesková zařízení barvu blízkou dennímu světlu, tedy kolem 5500 K a typické vyvážení bílé je tedy . Není problém je proto míchat s denním světlem a postavit ateliér i v exteriéru. Není ale možné je míchat s umělými světly, a i proto pilotní žárovka v okamžiku záblesku zhasíná.

Pilotní žárovka
Nedílnou součástí všech zábleskových zařízení je pilotní žárovka. Je to obyčejný halogen o výkonu kolem 300 W umístěný přímo v hlavě zábleskového zařízení. Jeho intenzitu lze plynule regulovat o 0 do maxima, nebo lze zapnout tzv. režim MODEL, kdy intenzita svitu pilotní žárovky odpovídá nastavené síle budoucího záblesku ve Ws. Tak je možné modelovat scénu a simulovat budoucí blesky.

Typický ovládací panel zábleskového světla. Veškeré ovládání lze realizovat i dálkově, podobně jako u dálkového ovládání televize, a tak při potřebě změnit nastavení světel k nim fotograf nemusí ani chodit.

Nic nebrání tomu fotografovat ve světle pilotních žárovek, a tím používat záblesková zařízení jako stálá světla s velkou výhodou možnosti použití širokého spektra příslušenství. To se hodí např. při výuce fotografie, kdy je v ateliéru větší počet fotografů, a tudíž nelze pro všechny použít záblesky. Halogen má však svojí obvyklou barvu kolem 3200 K, proto je nutné vyvážit bílou na 3200 K nebo na . Není to ale přesné, protože barva halogenů se mění podle nastavené intenzity jejich svitu, a tak se opět vyplatí vyvážit bílou na střední šedou tabulku.

Světlo halogenu je však poměrně slabé, zejména při použití např. rozměrnějších softboxů, a tak je třeba počítat s delšími časy, otevřenou clonou, vyšším ISO, problémy při snímání pohybu atp. Při delším svitu pilotní žárovky na maximum také dochází k značnému ohřevu světel, což je pro manipulaci s nimi a s jejich příslušenstvím velmi nepříjemné. Nicméně světlo produkované pilotní žárovkou je z hlediska jeho kvality stejné jako světlo produkované záblesky, liší se jen barvou a intenzitou.

Expozice a expoziční režimy v ateliéru
V ideálním případě je v ateliéru úplná tma a scéna je připravována a modelována jen ve světle pilotních žárovek. Pokud v jakémkoliv automatickém režimu (plná automatika, P, A/Av či S/Tv) naměříte expozici, expozice bude změřena a nastavena podle slabého světla pilotních žárovek! Žádné jiné světlo na scéně totiž ani není! Po stisknutí spouště se však do scény přidá silné světlo zábleskových zařízení, a tudíž snímek naměřený podle pilotních žárovek bude beznadějně přeexponovaný! Z tohoto důvodu není možné v ateliéru fotografovat v jiném režimu než v režimu plně manuálním M.

ISO citlivost je vhodné nastavit na hodnotu 100 nebo 200, protože světla je dost a proto není třeba zvyšovat šum na snímku. Expoziční čas je teoreticky lhostejný, avšak v praxi má své limity. U příliš dlouhých časů (např. 1 vteřina) by začalo snímky ovlivňovat i slabé světlo pilotních žárovek, u příliš krátkých časů by se projevil X-sync problém (platí pro DSLR, podrobnosti zde) a na snímku by byla jen štěrbina. Příliš krátké časy by také nedaly dostatečný prostor pro odpálení všech zábleskových jednotek (odpálení zejména v režimu SLAVE chvíli trvá). V praxi se tedy nejčastěji nastavují hodnoty kolem 1/160 sec, které vyhoví všemu. Expoziční čas ale nemá na expozici vliv!

Jediným prvkem, kterým se tedy v ateliéru ovládá expozice, je clona. Jsou v zásadě možné 2 strategie:

1. Nastavit sílu světel a změřit (nastavit) clonu tak, abychom dosáhli správné expozice.
2. Nastavit clonu podle požadované hloubky ostrosti a potom nastavit sílu světel tak, aby expozice byla správná.

Obě strategie jsou možné, obě ale vyžadují změřit sílu světla produkovaného zábleskovými zařízení přímo na scéně. Na nastavené hodnoty Ws se nelze spolehnout, protože výslednou sílu světla ovlivní i použité příslušenství a vzdálenost světla. Proto se pro změření síly záblesku používá tzv. flashmeter.

Flashmeter - expozimetr pro měření zábleskového světla
Každý fotoaparát obsahuje běžný expozimetr, který automatika používá pro měření světla a tím nastavení správné expozice. Tento expozimetr vestavěný ve fotoaparátu je však uzpůsoben pouze pro měření stálého světla. Flashmeter je to samé, ale je uzpůsobený pro měření impulsního světla tedy světla produkovaného zábleskovými zařízeními.

Flashmeter je velmi užitečné zařízení v ateliéru. Umožní změřit sílu záblesku a po nastavení ISO rovnou ukázat vhodné clonové číslo. Umožní tak i proměřit scénu v různých místech a udělat si představu o kontrastu celé scény.

Na flashmeteru se nastaví ISO citlivost odpovídající nastavení na fotoaparátu, provede se zkušební záblesk a flashmeter přímo ukáže potřebné clonové číslo vedoucí ke správné expozici - tj. střední šedé. Flashmeter se tedy umísťuje přímo do scény, měří dopadající nikoliv odražené světlo (to měří fotoaparát) a je možné si také změřit množství dopadajícího světla produkovaného záblesky na více místech scény (např. na osvětlené části modelky, na neosvětlené části, na pozadí atd.). Pomocí flashmeteru je fotograf schopen změřit i kontrast scény (rozdíl clonových čísel vedoucích na střední šedou v různých místech scény ) a podle toho nastavit clonové číslo na fotoaparátu. Většina dnešních flashmeterů dokáže měřit i stálé světlo a obě světla i sčítat, takže jejich použití je univerzální.

Flashmetrem se měří dopadající světlo nikoliv odražené (které měří expozimetr vestavěný ve fotoaparátu). Proto se flashmeterem měří přímo ve scéně s měřící hlavicí nasměrovanou proti světlům. Kam se flashmeter umístí, tam se síla dopadajícího světla změří. Není proto problém provést více měření, a proměřit si tak scénu jako celek.

Teoreticky by použití flashmeteru nebylo nutné a expozici by bylo možné nastavit zkusmo podle histogramu. Je to možné, je to však pracné, pomalé a nepřesné a navíc je obtížné proměřit takto scénu a zhodnotit kontrast na různých místech scény. Proto se tato metoda používá jen nouzově a profesionálové používají flashmeter.