Denní světlo - 10. Denní světlo v místnostech - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

20. července 2007, 00.00 | V interiérech je obvyklé fotografovat s bleskem a při velmi slabém osvětlení není ani nic jiného možné. Přesto však stojí zato vyzkoušet fotografovat v přirozeném denním světle vnikajícím do místností obvykle oknem nebo dveřmi.

::Denní světlo - 1.Základní charakteristika
::Denní světlo - 2.Barva
::Denní světlo - 3. Jasné slunce, modrá obloha
::Denní světlo - 4. Východ a západ slunce
::Denní světlo - 5. Úsvit, soumrak a v noci
::Denní světlo - 6. Ve stínu slunce (skylight)
::Denní světlo - 7. Zamračená obloha (cloudy)
::Denní světlo - 8. Déšť, po dešti, v mlze a v oparu
::Denní světlo - 9. Na horách a na sněhu
::Denní světlo - 10. Denní světlo v místnostech
::Denní světlo - 11. Filtry a jejich užití
::Denní světlo - 12. Infračervená fotografie

V interiérech je zvykem fotografovat buď v umělém světle žárovek či zářivek, a/nebo přizvat na pomoc fotografický blesk. Často není vzhledem k úrovni přirozeného osvětlení ani nic jiného možné. Pokud to ale možné je, zkuste fotografovat v přirozeném denním světle vnikajícím do místností okny či dveřmi. Právě přirozenost denního světla v místnostech a jeho dobré modelační schopnosti jsou velkou devizou.

Fotografování v místnosti jen při světle z okna je často fotografickou výzvou. Musí se vyrovnat s řadou technických problémů, má však nezanedbatelnou přirozenost a zaznamenává věrně situaci i atmosféru.

Fotografování ve světle z okna (jak budeme dále toto světlo nazývat) se ale potýká s řadou komplikací. Je to často nedostatečné množství světla, vysoký kontrast, nejistá barva a nerovnoměrnost světla v různých částech místnosti. Ziskem ale je, že toto světlo je velmi atraktivní, a tak se ho i řada studiových technik snaží napodobit. V jeho podání jsou totiž objekty skvěle modelovány.

Kresebnost denního světla přicházejícího oknem (v tomto případě dveřmi) je vynikající, a proto často i uměle napodobována.

Kvalita světla z okna
Světlo produkované oknem je jak dostatečně směrové, tak i dostatečně difúzní. Ne nadarmo se o podobné světlo snaží řada technik a řada obrazů je namalována ve světle z okna. Díky této kvalitě světla budou totiž stíny dostatečně kresebné, ale přitom jednoduché, měkké a bez ostrých hran. Sluší jak portrétům, tak i snímkům celé postavy. Efekt bude silnější, je-li okno jen na jedné straně místnosti a místnost je velká, případně tmavá.

Modelování předmětu měkkými, ale přitom výraznými stíny je hlavní kvalita denního světla v místnostech. Je-li navíc osvětlení slabé, lze hovořit o šerosvitu – vynikajícím, ale těžkém světle pro fotografii.

Druhým faktorem, který ovlivňuje kvalitu světla z okna, je odražené světlo od stěn. V menších a bíle vymalovaných místnostech má světlo tendenci se odrážet zpět, čímž vykryje stíny a zrovnoměrní rozložení světla. Čím větší je místnost a čím tmavší jsou stěny, případně strop, tím se světla odrazí méně. Slabší odražené světlo hůře vykrývá stíny, a tím stoupá jejich kontrast. Rychleji  také klesá úroveň osvětlení směrem od okna do vnitřku místnosti. Má-li místnost více oken, světlo se sčítá, takže místnost je o to rovnoměrněji nasvícena. Jsou-li okna na více stranách místnosti, může to zkomplikovat i tvar stínů a logicky stropní okna produkují difúzní horní světlo.

Pro lesklé předměty je okno de facto bodový zdroj světla, a tak snadno vytvoří řadu odlesků. Okno je také velké nebezpečí pro vznik odlesků v objektivu. Je třeba se proti nim bránit sluneční clonou podobně jako proti slunci – zejména je-li okno před vámi či dokonce v záběru.

Kontrast
Pokud do místnosti neproniká přímé sluneční světlo (slunce nesvítí přímo do místnosti), je to okno a jeho plocha, která je de facto zdrojem světla. Logicky tím místnost není rovnoměrně nasvícena, protože úroveň osvětlení klesá s druhou mocninou vzdálenosti. Čím blíže k oknu, tím je úroveň osvětlení vyšší a světla rychle ubývá od okna směrem k tmavším koutům. Oko v tomto směru není příliš dobrý rádce, protože má skvělou schopnost se bleskurychle přizpůsobit aktuálnímu pohledu, a tak celkový rozdíl jasů v místnosti nemusí nijak vnímat. Přitom kontrast na snímku může být poměrně veliký, tak veliký, že si může vyžádat korekci buď přechodovým šedým filtrem, nebo následně v PC. Čím tmavší a/nebo větší je místnost, čím menší je celková plocha oken a čím jsou soustředěnější jen na jednu stranu, tím více stoupá kontrast. Problém s kontrastem může nastat zejména, když snímáte celou místnost.

V malých a světlých místnostech se světlo od všeho odráží, a skvěle tak vykrývá stíny. Kontrast na snímku klesá a světlo je téměř rovnoměrné v celé místnosti. To samozřejmě neplatí, pokud máte okno v záběru.

Barva
Pokud do místnosti nesvítí přímé slunce, je to obvykle obloha, která místnost skrze okno osvětluje. Přitom místnosti s okny se obvykle nacházejí v okolí jiných budov, a tak barvu světla ovlivní i odražené světlo z jejich fasád. Barva fasád okolních domů se tak na barvě světla významně podepíše. Dramatický vliv na barvu světla přítomnou v místnosti má potom barva okna, záclon, závěsů atp. a také barva malby či nábytku. Toto vše dohromady je velmi obtížné odhadnout tím spíše, že oko díky své funkci vyvážení bílé barvu světla nevnímá. Rozumné je tedy nastavit vyvážení bílé na ikonu , která jednak přizná skutečnou barvu (zachytí tedy věrně světelnou atmosféru) a jednak bývá v běžných místnostech blízko realitě. Pokud vám ale záleží na přesné barevnosti, nezbývá než vyvážit barvy na střední šedou tabulku.

Výsledná barva světla v místnosti je složitým mixem různých barev. Záleží-li vám na barevnosti, nezbývá než vyvážit bílou na střední šedou tabulku.

Expozice
Typický interiér je okny nasvícen ze strany, případně z rohu. Bez přídavného světla (blesku) či bez složení dvou expozičně různých snímků je téměř nemožné zachytit dobře prokreslené objekty v interiéru a současně venkovní světlo. Rozdíl jasů (kontrast) obou částí scény je příliš vysoký a oboje na snímku zachytit nelze. Nepomohou ani přechodové filtry, protože okno nebývá umístněno tak, aby filtr bylo možné rozumně nastavit.

Bez přídavného světla (blesku) či bez pomoci speciálních technik je obvykle nemožné zachytit věrně scénu za oknem i scénu uvnitř místnosti. Budete si muset vybrat. Zde je exponováno podle světla venku a z obsahu místnosti je tak jen tma.

Snímky pořízené proti oknu a s okny za zády poskytnou také dramaticky jinak vypadající fotografie. S okny za zády bude kontrast výrazně menší – v závislosti na velikosti místnosti, barvě malby a dalších dekoracích však bude světla rychle ubývat směrem dále od okna. Korekce šedým přechodovým filtrem či následně v PC bude nutná. Expozici je vhodné nastavit tak, aby neobsahovala výrazné přepaly.

Ukázka snímání s oknem za zády (druhé okno je zprava) bez filtru (nahoře) a s filtrem (dole). Vzhledem k nutnému proostření celé scény je ale nutné clonit, a tak je stativ nutností. Ohnisko 17 mm, ISO 200, clona f/8, čas 0,8 sec.

Snímky pořízené proti oknu budou trpět obrovským kontrastem a nelze exponovat jinak, než okno jako světelný zdroj přeexponovat. Jinak by totiž vše v místnosti vedlo téměř k siluetě (viz expozice podle venkovního světla na snímku výše). Exponovat je tak třeba podle zbytku scény a přepal v okně zcela ignorovat. To komplikuje čtení histogramu, protože z histogramu nepoznáte okamžik, kdy se přepal okna rozšiřuje i na běžné předměty. Je třeba sledovat i blikání přepalů a tento okamžik pečlivě vychytat. Je možné také namířit fotoaparát na ta místa, která chcete mít dobře prokreslená a změřit expozici podle nich. Výsledek je potom nutné doladit, nejlépe v manuálním režimu.

Snímání z temného rohu směrem proti všem oknům. Okna jsou logicky přeexponovaná. Expoziční hodnoty stejné jako výše.

Při snímání lidí záleží extrémně na úhlu vůči oknu. Máte-li okno za zády a za portrétovaným je stinný roh, hrozí přeexpozice obličejů, naopak je-li okno za zády portrétovaného, hrozí podexpozice až silueta. Je třeba stále mít na paměti, že maticové měření expozice dělá hrubý průměr světelných podmínek, z čehož výsledky logicky vyplývají. Pro podobné snímky je proto vhodnější celoplošné měření se zdůrazněným středem.

Portréty proti oknu hrozí podexpozicí až siluetou. Kladná expoziční kompenzace bývá nutná, pomůže i středové měření expozice.

Řadu z vás asi napadne, že běžným řešení je blesk. Je to samozřejmě pravda za předpokladu, že máte systémový blesk (interní blesk namířený přímo vpřed málokdy poskytne dobré výsledky), že místnost je bíle vymalována a s bílým stropem a že není příliš rozlehlá. Rozlehlé objekty (vnitřky kostelů, sálů, hal atp.) stejně totiž není blesk schopen vysvítit. Blesk také zcela změní světelnou atmosféru v místnosti, a tak blesk často ani použít nechcete. Potom nezbude, než fotografovat ve světle, které je.

Rozlehlé interiéry není schopen blesk vysvítit, a tak vám nezbude než použít denní, případně umělé světlo, které je právě k dispozici.