Denní světlo - 7. Zamračená obloha (cloudy) - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

29. června 2007, 00.00 | Mračna na obloze jsou nejvýraznějším viditelným prvkem počasí. Jejich rozmanitost je tak bohatá, že vytvářejí nepřeberné množství efektů a světelných podmínek. Jsou tak často významným prvkem venkovních fotografií a často se stávají předmětem fotografie i sami o sobě.

::Denní světlo - 1.Základní charakteristika
::Denní světlo - 2.Barva
::Denní světlo - 3. Jasné slunce, modrá obloha
::Denní světlo - 4. Východ a západ slunce
::Denní světlo - 5. Úsvit, soumrak a v noci
::Denní světlo - 6. Ve stínu slunce (skylight)
::Denní světlo - 7. Zamračená obloha (cloudy)
::Denní světlo - 8. Déšť, po dešti, v mlze a v oparu
::Denní světlo - 9. Na horách a na sněhu
::Denní světlo - 10. Denní světlo v místnostech
::Denní světlo - 11. Filtry a jejich užití
::Denní světlo - 12. Infračervená fotografie

Oblačnost je difuzér, který je postaven mezi zdroj světla (slunce) a objekt. V jistém smyslu si lze oblačnost představit jako obrovský softbox, kde zábleskové zařízení je nahrazeno sluncem a přední rozptylná látka je nahrazena mraky. Jen rozměry jsou o mnoho větší. Zcela v souladu s vlastnostmi světla tak oblačnost produkuje měkké difúzní světlo, které redukuje stíny a snižuje kontrast v detailech.

Měkké světlo produkované silně zataženou oblohou nevytváří skoro žádné stíny a potlačuje jasné a jásavé barvy. Snímky mají potom trochu zadumaný, smutný charakter. Azorské ostrovy, Portugalsko.

Podobně jako ve studiu lze různými softboxy docílit různé kvality světla, tak se i druh oblačnosti silně podílí na výsledném efektu. Podle tloušťky mraků, jejich výšky, textury i složení se tak světlo charakteristickým způsobem rozptyluje a mění se i jeho barva. Množství světelných podmínek produkované zataženou oblohou je tak téměř nekonečné.

Světlo typu pod mrakem sluší snímkům, kde je zachyceno množství detailů, případně předmětům s komplikovaným tvarem povrchu. Tam totiž ostré světlo přímého slunce produkuje obrovské množství stínů a odlesků, čímž na fotografii vznikne nečitelný zmatek. Azorské ostrovy, Portugalsko.

Limitní stav nastane, je-li hustota mraků dostatečně silná a je-li jimi pokryta celá obloha. V takovém případě není možné určit polohu Slunce na obloze a světlo je téměř 100% rozptýleno. Celá obloha je potom rovnoměrný zdroj světla, který v otevřené krajině dosáhne až úhlu 180°. Podobný úhlově velký zdroj světla produkuje jen malé stíny, a to obvykle jen pod předměty a jsou-li velmi blízko sebe či blízko podložky.

Hustá oblačnost vytvoří měkké difúzní světlo podobně jako difuzér ve studiu. Úhlová velikost světla může být až 180°, čímž se vytvoří téměř bezestínové a někdy i trochu nudné světelné podmínky.

Stejně jako stíny redukuje měkké všesměrové světlo i odlesky. Respektive neredukuje, ale odlesky jsou plošně větší (na lesklých částech předmětů se odráží větší plocha světla), a tím jsou snímky světelně rovnoměrnější a čitelnější ve srovnání s nasvícením bodovým zdrojem světla (např. jasné slunce), které vytváří také bodové odlesky.

Měkké světlo mimořádně sluší portrétům. Nevytváří totiž žádné ostré stíny na obličeji, pod čepicí, vlasy, bradou, nosem atp. Přesto může snímkům chybět malé množství předního (čelního) světla, které je možné v případě potřeby dodat bleskem nebo lépe odraznou deskou.

Barva
Stejně jako barva látky natažené před bílým světlem obarví toto světlo, tak mraky obarví bílé světlo Slunce. Barva světla pod mraky je tak silně závislá na barvě mraků, stejně tak jako na relativním podílu modrého světla oblohy namíchané v mracích se světlem Slunce. Těžké bouřkové mraky tak budou mít jinou barvu než lehká, byť rovnoměrná oblačnost. V každém případě bude ale světlo modřejší než přímé světlo Slunce, nebude však tak modré jako v případě modré oblohy ale fotografované ve stínu. Jeho teplota bude kolem 6000-7000 K a volba vyvážení bílé na bude velmi dobře pracovat.

Barva světla při počasí typu kompletně zataženo může sice kolísat, bude ale v okolí 6500 K. Vyvážení bílé nastavené na tak bude akceptovatelně přesné.

Jasné zamračené nebe
Měkké světlo produkované zataženou oblohou snižuje kontrast tím, že nevytváří žádné ostré a hluboké stíny na předmětech. Je-li však součástí fotografie přímo jasná a zatažená obloha, je kontrast fotografie obrovský. Situace je obdobná, jako byste fotografovali měkce nasvícený předmět ve studiu, ale v 1/3 fotografie by byl přímo zdroj světla – např. fotografický deštník. Jas tohoto zdroje světla je obrovský, a tak současně s temnými částmi fotografie (skály, stromy, tmavé domy atp.) současnými digitálními fotoaparáty nezaznamenatelný.

Ačkoliv kontrast přímo na předmětech je malý, je-li součástí snímku přímo zatažená obloha – tedy světelný zdroj – tak je kontrast obrovský. To dělá současným digitálním fotoaparátům obrovské problémy. Azorské ostrovy, Portugalsko.

Řešení tohoto problémy při podobném počasí může být:

1. Vyvarovat se kompozicím obsahujících nudnou a jasnou oblohu a snímat spíše detaily. Chcete-li však zaznamenat krajinu, nemáte obvykle volbu a horizont v záběru být musí.
2. Oblohu expozičně ignorovat a exponovat výhradně podle předmětů, ne podle oblohy. Obloha tak bude zcela přeexponovaná. To vyžaduje pokročilé metody měření expozice (středové či bodové), běžná automatika toto nedokáže a ani histogram není spolehlivý nástroj. Přeexponovaná obloha (tedy pozadí) by neměla tvořit zbytečně velkou plochu snímku. Riskujete také blooming v okolí oblohy a případně nepříjemné odlesky v objektivu způsobené plošným protisvětlem.
3. Naopak exponovat podle oblohy, a tím popředí bude tmavé, či zbudou dokonce jen siluety. Tato strategie má smysl, je-li obloha alespoň trochu zajímavá – ne jen jednolitě bílá.
4. Použít šedý přechodový filtr. Tím jas oblohy snížit a dostat ji společně s popředím do dynamického rozsahu fotoaparátu.
5. Exponovat dva snímky, jeden na stíny (viz 2) a druhý na světla (viz 3) a v PC je potom vhodně spojit. Stativ je ale v takovém případě nutností.

Zvažte polarizační filtr
Ačkoliv by se mohlo zdát, že polarizační filtr pomůže s řešením problému s jasnou oblohou, opak je pravdou. Při jasné a modré obloze polarizační filtr ztmaví modrou oblohu, a tím její jas skutečně sníží. Světlo z mraků však není polarizované (proto mraky na modrém nebi polarizační filtr zdůrazní), a tak jejich jas nijak snížit nedokáže. Naopak polarizační filtr ztmaví předměty, protože odstraní část světla z nich se odrážejícího. Předměty se tak vyčistí a nasytí barvou, ale i ztmavnou. Tím se kontrast mezi jasnou zamračenou oblohou a předměty nadále zvýší! Polarizační filtr tedy u zamračené oblohy raději nepoužívejte, a pokud ano, tak jen v případě fotografování barevných detailů. Efekt mírného ztmavení předmětů sice nastane i u modré oblohy, vliv polarizačního filtru na ztmavení oblohy je však mnohem větší, a tak se díky tomu celkový kontrast snímku na rozdíl situace se zamračenou oblohou sníží.

U zamračené oblohy má polarizační filtr smysl jen u barevných detailů, kde projasní barvy a odstraní odlesky z prachu a vody. Zamračenou oblohu ale ztmavit nedokáže. Naopak hrozí zvýšení kontrastu ztmavením předmětů.

Proměnlivá oblaka
Není-li obloha pokryta mraky zcela, ale oblačnost je významná, nastávají rychle a dramaticky se měnící světelné podmínky. Ty se mění nejen od stavu zamračeno až po jasné slunce, ale i podle druhu oblačnosti, která tvoří difuzér. Situace je ještě umocněna silným větrem, a tedy rychle plujícími mraky. Naměřit expozici a poté v klidu exponovat nelze, protože i malá prodleva dokáže tak dramaticky změnit světelné podmínky, že před několika vteřinami naměřená a nastavená expozice může být již nesmyslná. Odměnou za podobnou expozičně těžkou situaci jsou obvykle atraktivní a dramatické světelné podmínky, v mnohém zajímavější než přímé slunce. Polarizační filtr v tomto případě může pomoci, protože dokáže významně ztmavit kusy modré oblohy prosvítající skrze oblaka. Tím se oblačnost zdůrazní a vynikne. Konkrétní účinek je však nejlepší vyzkoušet.

Významná oblačnost na obloze, když je ale slunce kryto slabými mraky, je atraktivní a v mnohém "ideální" světlo. Netvoří se žádné ostré stíny, přitom světlo je dostatečně směrové a obloha na snímcích je velmi atraktivní. Thajsko, ostrov Koh Lanta.

Zejména atraktivní světlo nastane v okamžiku, kdy slunce dírou v mracích osvětluje jen část scény. Odhadovat pohyb této díry v mracích a čekat na ten správný okamžik je velké dobrodružství, protože kýžený výsledek je obvykle jen obtížně možné naplánovat. Rychlá reakce a správná expozice je tak podmínkou úspěchu.

Čekání na okamžik, kdy slunce skrze hustou oblačnost osvětlí přesně to, co chceme, může být frustrující. Pokud ale vytrváte a budete mít štěstí, výsledek bude stát za to. Je ale nutné být 100% připraven, protože např. toto světlo trvalo přesně 7 vteřin! Azorské ostrovy, Portugalsko.

Oblaka jako předmět fotografie
Oblačnost se může přímo stát předmětem fotografie. Má to smysl v okamžiku, kdy je dostatečně výrazná, neboli obloha je dostatečně dramatická. Oblaka dokáží vykouzlit na obloze opravdové skvosty, zejména před bouřkou, při měnícím se počasí, při trhání oblačnosti atp. Pamatujte, že pro správnou expozici je třeba exponovat na světla, tedy snímek silně podexponovat. Automatika má často tendenci udělat jakýsi průměr, který ale oblaka vybělí a často i přeexponuje.

Ukázky různého druhu oblačnosti a jejich barvy. Vzhledem k tomu, že není cílem potlačovat barvu mraků, ale naopak ji zdůraznit, je vhodné vyvážit bílou na , což zachová skutečnou barvu mraků. Případně je možné jít barvě i "naproti". Azorské ostrovy, Portugalsko.

 Azorské ostrovy, jezero Lagoa das Furnas, Portugalsko.

Pevnost Sagres, Algarve, Portugalsko.