Expedice USA 2006: Západ slunce nad Mojave - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

Zadad slunce tutorial

Zadad slunce tutorial

4. září 2006, 00.00 | Fotografická expedice USA 2006, kterou pořádal IDIF koncem srpna, přinesla řadu zajímavých fotografických příležitostí. Proto jsme se rozhodli vám vyprávět příběhy některých snímků a inspirovat vás tak při řešení různých fotografických situací.

Do Mohavské pouště jsme se vydali primárně kvůli slavnému testovacímu letišti, ze kterého vzlétl například SpaceShipOne nebo o několik desítek let dříve první nadzvukový letoun. Navíc letiště slouží také jako „parkoviště“ pro řadu aktuálně nepoužívaných civilních letadel, takže nabízí pro majitele teleobjektivů zajímavou podívanou. Bohužel přímo na letiště je vstup velmi omezený, takže bez teleobjektivu a trpělivosti s letištní ostrahou si fotograf zde příliš neužije.

Nicméně náš příběh není o letišti jako takovém, ale o farmě 5 000 větrných elektráren, které se tyčí nad městem Mojave jako obrovská připomínka toho, jak člověk dokáže nemilosrdně zasáhnout do krajiny. Pohled je to impozantní, a tak jsme se rozhodli využít blížícího se západu slunce a pořídit několik netradičních pohledů skrz farmu elektráren. Díky off-roadovým automobilům jsme se dostali až k plotu z ostnatého drátu v bezprostřední blízkosti prvních větrných elektráren cca 45 minut před samotným západem slunce a začali jsme hledat ideální scenérie.

Pouhý zlomek z 5.000 elektráren mohavského pole

Volba techniky
Po několika desítkách zkušebních snímků a hledání ideálního pohledu jsme se rozhodli obětovat majestátnost celé farmy a soustředit se pouze na zajímavé detaily. Jednak byl překážkou samotný plot, který lehce omezoval volbu záběru a druhak nebyla farma natolik symetrická, jak jsme původně očekávali. Takže přišel na řadu objektiv Canon EF 70-200/2.8, který umožňoval díky relativně úzkému zornému úhlu vybírat si pouze jednotlivé fragmenty scenérie a zjednodušit tak celý snímek.

Foto: Jakub Vanek

Abych byl co nejméně limitován plotem lemující farmu elektráren, usídlil jsem se i se stativem na střeše TrailBlaseru, kterým jsme přijeli. Autopůjčovna by zřejmě z této varianty neměla zrovna radost, ale vyvýšená poloha eliminovala problémy s plotem a díky pochopení kolegy Jakuba Vaňka, jsme postupným popojížděním s automobilem poměrně pohodlně a rychle našli dvě ideální místa pro fotografování.

Foto: Jakub Vanek

Obrovskou výhodou při pobytu na střeše automobilu byla flexibilita stativu. Jeho nohy jsem zapřel mezi střešní lyžiny TrailBlazeru, čímž získal potřebnou stabilitu při pojezdech. Středovou tyč jsem vytočil do vodorovné polohy a díky tomu mohl být fotoaparát dostatečně nízko a nebyl problém kontrolovat přímo při pojezdu v sedě scénu v hledáčku. Své udělaly i dvě vysílačky, které umožnily snadnou komunikaci s řidičem. Jedinou nevýhodou byla nutnost minimalizovat pohyb jak můj, tak i řidiče těsně před a při expozici. Samospoušť nemohla pomoci, pokud se chvělo celé auto.

Po kompoziční stránce jsem se rozhodl pro maximální zjednodušení scény pracovat výhradně s obrysy elektráren a zbavit se tak rušivých elementů v krajině. Proto jsem na objektiv našrouboval držák pro tři filtry Cokin a zkombinoval jsem neutrální přechodový filtr P121F, tabaco přechodový filtr P125L a SunSet P197 - všechny tři tmavší částí nahoru. Tato kombinace není nijak magická, její volba vycházela z toho, že neutrální přechodový filtr nebyl dostatečně intenzivní, aby snížil jas oblohy tak, jak jsem si představoval. Proto P125L, i když ideální by bylo použít neutrální provedení.

Nastavení fotoaparátu
Autofokus fotoaparátu sice fungoval v průběhu celého fotografování překvapivě poměrně spolehlivě, přesto jsem jej u opakujících se záběrů při experimentování s expozicí vypínal, abych se vyvaroval případnému rozostření. Díky práci se siluetami v protisvětle a extrémnímu zaclonění nebylo třeba myslet na hloubku ostrosti ve snímku a zaostřit se dalo takřka na libovolné kontrastní místo.

Korektní nastavení expozice je při práci se západem slunce a protisvětlem vždy největší oříšek. Proto jsem autoexpoziční systém spolu s výraznou kompenzací expozice do mínusu používal pouze pro získání základní expoziční hodnoty a pak jsem přepínal do režimu M a ručně nastavoval takové hodnoty, které jsem považoval za ideální. Zároveň svou roli hrálo vzájemné posunutí Cokin filtrů, které umožňovalo ztmavit či zesvětlit části oblohy a ohled bylo třeba brát i na expoziční čas. Protože se jednotlivé větrné elektrárny natáčely a rotace jejich vrtulí se značně lišily, rozhodoval expoziční čas o tom, které větrníky byly ostře vykreslené a které se ztrácely díky svému pohybu.

ohnisko 70mm, režim priority clony (-1/3EV), ISO 100, f/22, 1/30s
WB slunce, AF, samospoušť 2s.

Balanci bílé barvy jsem pevně nastavil na režim sluníčko, aby se automatika nesnažila kompenzovat zabarvení způsobené oranžovým filtrem SunSet a zároveň jsem pro jistotu fotografoval jak do JPEGu, tak i do RAW formátu.

Dokud bylo slunce nad horizontem, snažil jsem se jej zastínit blízkou elektrárnou tak, abych se vyvaroval přepalu slunečního kotouče a navodil více tajuplnou náladu ve snímku. Fotograficky zajímavých je samozřejmě ještě cca 30 minut bezprostředně po západu, kdy je kotouč slunce již skryt za horizontem a světlo je přesto intenzivní a barevně atraktivní.

ohnisko 75mm, manuální expozice, ISO 50, f/32, 1/8s
WB slunce, manuálně ostřeno, samospoušť 2s

Při komponování jsem často využíval pohodlí kulové rychlopalné hlavy stativu, která umožňovala snadno otáčet s rovinou snímku a libovolně tak naklonit horizont. Auto někdy stálo ve svahu a bylo nutné jemně kompenzovat náklon. Stejně tak trpělivost řidiče hrála svou holi, protože celé fotografování trvalo něco málo přes hodinu.

ohnisko 115mm, manuální expozice, ISO 50, f/32, 1/13s
WB slunce, manuálně ostřeno, samospoušť 2s

Závěrem
Pokud se chystáte fotografovat západ slunce, rozhodně doporučujeme si místo s dostatečným předstihem projít a najít si několik zajímavých pozic. Denní světlo je jiné než světlo při západu slunce, takže se nespoléhejte na jedinou pozici. Na druhou stranu na samotné fotografování je většinou cca hodina času, takže lehká improvizace je možná. Začněte fotografovat již v době, kdy je slunce nad horizontem, nečekejte až na okamžik samotného doteku. Stejně tak využijte i čas bezprostředně po západu slunce. Stativ je vzhledem k rychle ubývajícímu světlu podmínkou, navíc umožňuje snadno experimentovat s expozicí bez změny záběru.

Pokud si budete chtít fotografovat přímo v Mohavské poušti, můžete například využít naší připravovanou expedici USA 2007, nicméně věřte, že západ slunce je kouzelný kdekoli – třeba i u vás za domem. Spolu s východem slunce jde o světelně nejzajímavější okamžiky každého dne. Stačí jen dostatečně rozumné počasí.

Ve zkratce:

• Lokalita: Mojave, USA
• Fotoaparát: Canon EOS 1D Mark IIN
• Objektiv: Canon EF 70-200 1:2.8 L USM
• Příslušenství: držák pro tři filtry Cokin, redukční kroužek 77mm, filtry P121F (neutrální přechodový), P125L (přechodový tabaco) a P197 (přechodový SunSet), Stavit Fomei Q-MT9180 + hlava MH-0110
• Nastavení fotoaparátu: ISO 50/100, WB slunce, AF/AE používáno pro počáteční hodnoty, pak ručně, JPEG+RAW, clona f/22 až f/32, expoziční časy od 1/60s po 4s
• Prováděné úpravy: lehké korekce barev, práce s gradační křivkou, retuš prachových zrnek

Zajímavé odkazy:
letiště Mojave: http://www.mojaveairport.com
farma elektráren: http://ludb.clui.org/ex/i/CA4977

Vybrané fotografie všech členů expedice USA 2006 budou vystaveny na Digiforu 14.11.2006 v Praze. Pokud máte zájem o podrobnosti o expedici USA 2007, kontaktujte nás na email .