Kniha Fotografujeme portréty - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

10. května 2013, 19.32 | Mediální společnost Albatros Media a nakladatelství Computer Press mají ve své nabídce knihu Fotografujeme portréty. Autor, fotograf Michal Bartoš, zvolil osobitou koncepci, která se částečně vrací k základnímu významu původně francouzského slova „portrét“, na druhou stranu ale propaguje moderní přístupy, ale hlavně – pojímá „portrétování“ hodně zeširoka.

Široký rozsah publikace je zřejmý samozřejmě ze samotného obsahu, který je k dispozici na webové stránce Albatros Media, a jaký je jeden z typických rozšiřujících postupů, to ukazuje třeba 8. kapitola Fotografické žánry, která postupuje od základní podobenky až po akty, „příběhy nahých těl“. Obsahuje realistický portrét, street a life photo, reportážní portrét včetně svatebního, sociologický a psychologický portrét i reklamní a propagační, stylizovaný či výtvarný portrét, glamour i budoir, nechybí portrétování mediálně známých osob i osobností ani různé experimenty. A následující kapitola pojednává o fotografování různých skupin osob.

Inspirativní je přístup autora i k základním, chcete-li tradičním variantám portrétu v oblasti fotografie. Jako příklad uvedu podobenku. Nejzákladnější je tzv. podobenka na průkazy, legitimace, tedy informativní zobrazení podoby člověka pro identifikační účely. Pro tyto portréty jsou striktně státem a jeho úřady předepsány veškeré technické údaje a charakteristiky, „dobové konvence“, které fotograf musí dodržovat. Zahrnují světelné schéma, rozměry a úpravy snímku. Autor se tedy drží současného požadavku na „čelní portrét“, tedy „en face“, kdy portrétovaná osoba a zejména její tvář musí být kolmo k objektivu fotoaparátu.

Jen lehce se dotkne negativního tématu, totiž faktu, že takto se nám většinou naše portréty nelíbí, a nabídne pozitivní tvůrčí řešení, sice už nepoužitelné jako legitimační podobenka, ale – o tu většině fotografujících beztak nejde. Nebo přinejmenším nejde v prvé řadě. Osobně jsem si představil, jak autor při psaní této části kapitoly zahnal lehce nostalgickou vzpomínku na dobu, kdy dobová konvence vyžadovala portrét „tříčtvrťový“, který nám, fotografům, dával i u „ID podobenek“ určitý prostor pro zachycení portrétovaných osob tak, aby jim to také slušelo. A zvážíme-li, v jaké „kvalitě“ na úřadech fotografii naskenují a reprodukují na našich dokladech, vlastně „to ani nestojí za řeč“. A mnohem větší smysl a uspokojení dává tvůrčí přístup, který autor pro inspiraci uvádí.

Právě tento pozitivně-tvůrčí „nadhled“ autora je podle mě největší devizou jeho publikace. Celková koncepce je účelově odkloněna od „učebnicového přístupu“, neboť ten přirozeně nevyhovuje každému a lze předpokládat, že si knihu opatří většinou „běžní uživatelé fotografických přístrojů“, kteří se chtějí ve fotografování zdokonalit. A poněvadž fotografování lidí logicky patří mezi nejoblíbenější a nejrozšířenější fotografická témata, může zkušený autor populární formou, mnoha příklady, jak lze postupovat, nebo naopak „kudy cesta nevede“, a inspirativními radami a tipy oslovit skutečně široký okruh potenciálních čtenářů.

Autor ve svém úvodním slově mimo jiné uvádí: „Knih o portrétu bylo napsáno hodně, a to velmi dobrých. Proto je velmi důležité přinést takové informace, které budou pro vás, čtenáře, jasné a snadno pochopitelné, přičemž se v nich nebudou omílat obvyklá klišé „foťte zajímavé motivy“, „volte ten nejlepší úhel záběru“ nebo „buďte maximálně tvůrčí“. Ano, zvolená „hesla“ jsou jalová, čtenářům přinášejí nulovou informaci, jsou „k ničemu“. A je zřejmé, že kniha, tak jak je koncipována, přináší mnoho konkrétních informací, praktických příkladů a mnoho vyobrazení, především fotografie, ale objevíte i pár nákresů či jiných grafických prvků.

Ovšem obsahuje i vágní vyjádření ne nepodobná těm klišé, která cituji výše. Jedno je uvedeno hned na závěr úvodního slova, kde autor knihu doporučuje začínajícím fotografům a vyjadřuje víru, že „drtivou většinu pokročilých fotografů přivede ke zdokonalení jejich fotografických schopností“. Případně vyjádření, u nichž lze předpokládat „širokou shodu“, ovšem domyšleno do důsledků ne zcela přesná. Třeba kapitolu 2 Patálie s technikou uvádí výzva: „Suchopárnou teorii si prosím přečtěte v manuálech svých přístrojů. … Technika snímání není jen mačkání knoflíků na vašem fotoaparátu. Je však především nutné vědět, jak a kde které nastavení použít, jak s ním pracovat a co bude jeho výsledkem.“ Tedy – že technika snímání je jen mačkání knoflíků na fotopřístroji, to jsem opravdu nikde nečetl ani neslyšel. Ale hlavně – bez teorie to nejde. I recenzovaná kniha je příspěvkem pro teoretickou průpravu, to je prostě fakt. A nejde-li právě o návod k použití, lze i teorii předložit působivě a zábavně – to záleží na osobnosti přednášejícího nebo autora publikace.  

Některé detaily zkušeného fotografa zaskočí. Jsou to drobnosti typu údaje o ekvivalentu citlivosti ISO (nebo ASA) u digitálních fotoaparátů, kdy je v řadě popisků fotografií použito zdvojené vyjádření „ISO 400 ASA“, „ISO 1000 ASA“, … (viz str. 14, 15, 20, 21, 80, 81, …). Pravda, někteří profíci se raději „hlásí“ k normě americké (ASA – American Standards Association), než mezinárodní, která ji de facto nahradila (ISO – International Organization for Standardization, Mezinárodní organizace pro normalizaci) a mimo jiné řeší obecnou citlivost fotografických i jiných filmů a také její ekvivalent v případě digitálních fotoaparátů. Ale proč uvádět naráz obě normy? Něco jiného by bylo, kdyby autor uvedl vedle lineárně vyjádřené citlivosti také logaritmickou, tedy přepočet známý z krabiček filmů: 100 ISO = 21 °ISO, 200 ISO = 24 °ISO, … Možná je to ale „jen“ záležitost nedůsledných korektur. 

A pokud jde o názorové rozdíly na některé záležitosti, ve shodě s Markem Twainem uznávám, že „by nebylo zrovna nejlepší, kdybychom mysleli jeden jako druhý; koně běhají o závod právě proto, že mají různé názory“. Celkově mohu říci, že kniha je zajímavým autorským počinem a začínajícím a nezkušeným fotografujícím bezpochyby poskytne poutavým způsobem mnoho praktických rad a doporučení, tipů a zkušeností, které jim pomohou „posunout se výš a dál“. A pokročilí fotografové a pokročilé fotografky? Záleží jak pokročilí… Určitě doporučuji „prozkoumat“ a zjistit, zda kniha je, anebo není „můj šálek čaje“, zda je právě pro mě přínosem, anebo už jsem přeci jen dál či „jinde“. Ovšem pokud si uvědomíme, že se vlastně všichni stále učíme, věřím, že každý si v knize najde nebo může najít „něco“ pro sebe zajímavého či inspirativního. Tak – a teď mi nezbývá než doufat, že závěr recenze nebudete brát jako trapnou, otřepanou frázi. 

Kniha Fotografujeme portréty je brožovaná, šitá nitmi a lepená, má téměř čtvercový formát 21 × 23,5 cm a rozsah 168 stran. Běžná prodejní cena je 399 Kč. Při nákupu v eShopu Albatros Media ušetříte 60 Kč (15 %) – cena je 339 Kč.