Měření expozice: jak s ním pracovat? - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

Krajinka - jasově dobře vyvážená scéna, průměrové měření zde nemá problém

Krajinka - jasově dobře vyvážená scéna, průměrové měření zde nemá problém

4. dubna 2014, 01.05 | Měření expozice (metering) nám definuje oblast (zónu) v které automatika fotoaparátu měří množství světla, podle čehož následně vypočítá optimální (troj)kombinaci čas → clona → ISO. Digitální fotoaparáty nám nabízejí možnost ovlivnit, kde se bude expozice měřit. “K čemu bychom to potřebovali?” K technicky lepším snímkům, samozřejmě!

Ve fotografické praxi narazíme na nekonečné množství scén – různě nasvícených, různě kontrastních, různě barevných - a tedy s různou odrazivostí. A i digitální fotoaparáty se chovají v různých scénách různě! Obecně lze říci, že nejlépe umí digitální snímač pracovat ve scénách “mdlých”, nekontrastních, které příliš nehýří barvami ani jasy a stíny. Proč? Snadno se tehdy fotoaparátu měří. Každý fotoaparát je totiž vybaven tzv expozimetrem (senzorem, měřícím množství světla), který je neustále v pohotovosti. Jde jen o to „říct mu“ (nastavením v menu fotoaparátu), kde má údaje o světle “sbírat”. A přesně to je v kostce princip expozičního měření.

Metering

Existuje několik druhů expozičního měření. Proč tomu tak je? Problém při měření expozice je v tom, že fotoaparát nemá ponětí o odrazivosti světla ve snímané scéně. Nerozezná, svítíme-li slabším světlem na světlé předměty (odrážejí více), nebo silným světlem na tmavé předměty (odrážejí méně). Jediné, co fotoaparát akceptuje, je světlo odražené, procházející skrze objektiv. Jednotlivé metody měření se liší víceméně jen velikostí plochy (zóny), která se zohledňuje z celkové snímané scény. Různé režimy se hodí na různé situace.

1. Poměrové/průměrové měření

Nejběžnější a nejpoužívanější měření. Označuje se jako: zónové, maticové, průměrové (multi-segment, matrix, evaluative). Snímá se vždy celá scéna, kterou vidíme v hledáčku a zohlední se i místo zaostření (aktivní AF oblast/ostřicí bod). Výsledky jsou navíc porovnány s rozsáhlou interní databází uvnitř fotoaparátu. Fotoaparát tedy udělá průměr scény a snaží se „odhadnout“ správnou kombinaci čas + clona + ISO. Poměrové měření se hodí pro běžné, jasově dobře vyvážené scény a použít jej lze u cca 75 % běžných fotografických scén (typu krajina, reportáž, sport, dokumentární foto atd.).

2. Celoplošné měření se zdůrazněným středem

Tento režim pracuje na podobném principu jako celoplošné měření, měří také v celé ploše snímku, ovšem největší váhu dává oblasti okolo středu (cca 40–60 %). Důraz je kladen na správnou expozici hlavního objektu, nacházejícího se ve středu scény, aktivní zaostřovací bod je irelevantní! Tento režim se uplatní u světelně kontrastních scén (typicky portrét v protisvětle), nebo všude, kde nás zajímá hlavní objekt a „ta vata kolem“ ne (viz: produkt, makro a detail obecně).

3. a 4. Částečné a Bodové měření

Bodové (spot) nebo částečné měření (partial) používá k vyhodnocení velice malou oblast okolo středu (u bodového měření je to cca 1–3 %, u částečného měření cca 3–8 %). Vše ostatní fotoaparát ignoruje. Ostřicí bod je opět mimo hru, nicméně některé fotoaparáty mohou disponovat možností svázání bodového měření s aktivním AF bodem. Pro běžné snímky je dané měření špatně využitelné, nicméně umožní měřit relativně dost přesně konkrétní bod ve snímané scéně. Bodové či částečně měření lze úspěšně aplikovat na scény extrémně kontrastní, scény s velkým dynamickým rozsahem. Typickým příkladem budiž fotografování Měsíce za úplňku. Bodové/částečně měření lze využít též pro naměření nejsvětlejšího a nejtmavšího bodu ve scéně a z toho posléze vypočítat rozdíl EV.

Resumé

Měření expozice je pokročilou a velice praktickou funkcí, které když porozumíte, pomůže vám podstatně technicky vylepšit vaše fotografie. Práce s měřením expozice zároveň není zdaleka tak složitou, jak se může na první pohled jevit. Uvítají ji jak amatéři, tak profesionálové, neboť se už nemusí trápit s nastavením expozice ve stresových disciplínách (typicky při reportáži) a mohou se soustředit plně na správnou kompozici, zaostření nebo třeba hloubku ostrosti. Na druhou stranu má metering svá specifika a limity, jež je dobré znát a respektovat.

Perfektně pochopit a využívat měření expozice (a mnoho dalšího) vás naučím na kurzu:

Začínáme fotografovat s DSLR