S kamerou na cestách I. - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

16. července 2001, 00.00 | Jak cestovat s fotoaparátem a přitom se nebát, že se vám hned na letišti, nebo v neznámém městě ztratí z brašny? Jak získat
rady a návody technického charakteru, osobních zkušeností a doporučení z různých exotických zemích světa? "No problem"!

Fotografa na cestách může potkat celá řada problémů a nepřevídatelných situací, ale také mnoho krásných zážitků, které se ještě dlouho po návratu uchovávají jako nejkrásnější vzpomínky. Ostatně právě kvůli nim člověk cestuje a dovolím si tvrdit, že ta negativní ponaučení v paměti zapadnou daleko rychleji. V této rubrice se budu snažit poskytovat jak rady a návody technického charakteru, tak i celou řadu osobních zkušeností a doporučení z různých méně či více exotických zemí světa, které jsem s fotoaparátem navštívil. Nebudou chybět ani ilustrační fotografie doprovázené popisem - s jakou technikou a za jakých podmínek byly pořízeny. V několika dalších příspěvcích se budu důkladně věnovat konkrétním případům možných závad fotoaparátů, jejich předcházení a radám - jak se zachovat v neznámé krajině, když už k něčemu takovému dojde. Seznámím vás se základy reportážní fotografie, fotografie krajiny, ochranou a údržbou přístroje během delšího pobytu v extrémních podmínkách.

Nejvhodnější "nádobíčko" na cesty
Volba kamery je samozřejmě individuální. Doporučení je však jasné, ať už se jedná o aparát středoformátový, kinofilmovou zrcadlovku, nebo zcela obyčejný, malý kompakt do kapsy. Musí být spolehlivý. Věřte! Není pro duši fotografovu nic horšího, než zjištění, že má ideální světelné podmínky, plnou brašnu materiálu, ale fotoaparát vyhlásil stávku. V tomto ohledu platí - čím více kovových součástí, tím lépe. Není proto náhodou, že se ve výrobním programu gigantů fotografického průmyslu stále objevují dobré a spolehlivé "plecháče". Při pohledu do útrob některých moderních plastových aparátů mně jímá hrůza a nechápu, jak něco takového může fungovat. Sám sice elektronickou zrcadlovku také používám, ale do tašky se mi vždy malá, lehká a takřka nezničitelná A1 od Canonu ještě vejde.

Pozor! Nebrat baterky na "baterky"
Na baterie nezapomínejte. Přibalte jich jednou tolik než si myslíte, že budete potřebovat. Nikdy se neztratí, zvláště na zimní dovolené, či pobytu ve Vysokých Tatrách. Nízké teploty jejich kapacitu a životnost podstatně snižují a při silném mrazu nefunguje už skoro nic. Mimochodem známý horolezec Reinhold Messner při svých expedicích fotografoval Leicou. V tak extrémních podmínkách, jaké panují na vrcholech osmitisícovek jsem sice nefotografoval, ale mám vyzkoušeno, jak náročné je probudit k životu baterii např. v expozimetru při teplotě minus třicet. Dalším problémem je, že se v některých odlehlých koutech světa patřičný druh baterie nedá sehnat vůbec a pokud máte to štěstí a někde ho objevíte, tak obvykle za velkou cenu. Za zvážení stojí, zda se nevyplatí na delší cesty případně sáhnout po přídavném "baterry packu", koncipovaném pro tužkové baterie. Pokud chcete použít dobíjecí články, nedoporučuji baterie typu Ni-Cd a Ni-Mh. Jejich životnostní charakteristika požadavkům příliš nevyhovuje. To platí zejména při použití blesku. Taktéž nedoporučuji zinkouhlíkové baterie. S alkalickými dobíjecími články je to o něco lepší, ale nevýhodou je bohužel jejich výrazně vysoká cena.

Objektivně o objektivech
Ve volbě vhodného objektivu pro krajinářskou fotografii záleží na vašem zaměření, druhu práce a také na kapacitě vašeho zavazadla pro fototechniku. Nejefektivnější jsou samozřejmě zoomové objektivy, neboť pokryjí co největší rozsah ohniskových vzdáleností. V jednom zoomovém objektivu můžete mít dva až tři objektivy, které by samostatně zabíraly zbytečně mnoho místa. Mezi profesionály ovšem panuje všeobecný názor, že objektivy s pevným ohniskem díky své konstrukci a optice podávají daleko brilantnější kresbu. Na trhu se v poslední době objevily objektivy s velkým rozsahem ohniskových vzdáleností od různých význačných firem. Pravdou je, že je báječné vozit s sebou na cesty jeden objektiv s rozsahem 28 - 300 mm, jehož světelnost se pohybuje v rozmezí clonového čísla 4 - 5,6, ale jeho kresba a hloubka ostrosti je v porovnání s pevným objektivem nesrovnatelná. V souvislosti s tímto problémem se mi vybavuje humorná historka jednoho kolegy. Před časem se připravoval na několika měsíční výlet do Peruánských And. Nejméně týden před odjezdem stále dokola přebaloval "výbavičku" v batohu a s ní pak podnikal dlouhé vycházky po brdských lesích, aby si prověřil kondici.

Nejúčinnější ochrana optiky
Na prostředky k údržbě optiky a těla kamery by se nemělo zapomínat. Kromě klasické krytky lze dobře využít UV filtr, který dokáže ochránit čočku před nečistotami a mechanickým poškozením. Jeho výměna je jistě levnější, než koupě nového objektivu. K čištění optiky jsou nejvhodnější jen prostředky k tomu určené. Jsou to zejména textilní mikrotkaniny, nebo speciální papírové ubrousky, které běžně seženete ve speciálních prodejnách s fototechnikou. Na tričko a rukáv od košile zapomeňte! Pokuste se nezapomínat na údržbu zadní čočky objektivu a prostoru mezi objektivem a zrcadlem. Čisté zrcadlo vám zpříjemní pohled do hledáčku. K čištění vnitřního prostoru kamery je vhodné použití ofukového balonku s jemným štětečkem.

Kamera na stativu, jistota nerozostřeného snímku
Ve výbavě krajinářského fotografa by rozhodně neměl chybět stativ, na který jsou kladeny obzvlášť velké nároky. Jeho upínací a stavěcí šrouby musí být zhotoveny z kovových materiálů, aby zvládl delší cestování. Ty nejodolnější a nejpevnější stativy jsou pro cestování příliš těžké a lehké hliníkové stativy s upínacími šrouby z plastu ne vždy vyhovují náročným podmínkám. Hlava stativu by měla mít odpovídající nosnost daného typu kamery a její šroub by měl být kompaktibilní se závitem na fotopřístroji. Ke stativu jistě patří drátěná spoušť, která je vhodná pro exponování s delšími časy. K této problematice ještě dvě rady na závěr: Pokud vám světelné podmínky neumožní fotografovat bez stativu - který nebude zrovna po ruce, mám pro vás dvě zajímavé rady. Igelitovou tašku naplňte štěrkem či pískem. Tím vytvoříte fotoaparátu měkké a spolehlivé lůžko. Tou druhou je nástavec na trekovou hůlku se stativovým šroubem upevněným na vrcholu rukojeti. Klasický stativ sice nenahradí, ale se změněnou expozicí se dostanete minimálně o dvě clonová čísla výš bez rizika "máznutí" obrázku.

Závěrem
Co dodat? Těm z vás, kteří se právě na nějakou cestu chystáte, snad několik mých doporučení pomůže a věřím, že rádi shlédnete pokračování této zajímavé rubriky. Ta by se v budoucnu měla koncipovat podle vašich nejčastějších dotazů, které můžete zasílat na redakční e-mail. Jinak vám přeji mnoho krásných zážitků, pevnou ruku a především - dobré světlo!