Divoká příroda objektivem Rostislava Stacha - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

2. března 2007, 00.00 | Další z řady Večerů s fotografem s datem 7.3. bude bonbónkem speciálně pro milovníky přírody. Hostem totiž bude Rostislav Stach (*1960), spolupracovník mnoha časopisů o přírodě a cestování (např. Koktejl, Myslivost), prezident Klubu fotografů přírody při Českomoravské myslivecké jednotě, ale především autor fascinujících fotografií, které prozrazují niterný vztah k přírodě a jejím obyvatelům. Uvidíte Stachovu novou publikaci Fotolovy, ale nahlédnete i do jeho archivu, čítajícího přes 40 tisíc snímků (některé najdete na www.fotolovy.cz)!

Jaká byla vaše cesta k fotografování? Kdy jste s ním začal? Začal jsem fotografovat ve čtrnácti letech, kdy se konečně podařilo mému otci, který byl světově uznávaným fotografem osmdesátých let, přesvědčit mě, že fotografování je to pravé. Do té doby jsem se tomu úspěšně bránil a všechny jeho pokusy udělat ze mne fotografa selhávaly. Mě to táhlo ven, do přírody, pozorovat zvířata a dění v okolních lesích. Jednou, když jsem otci vyprávěl, co všechno jsem v lese viděl, tak pronesl osudovou větu: ´Příště až půjdeš do lesa, tak si vezmi foťák a vyfoť to.´ Na další výpravu jsem už šel vyzbrojený fotoaparátem Exakta a teleobjektivem s ohniskem 200 mm. První moje vyfotografované zvíře byl muflon a fotil jsem ho na velikou vzdálenost, tak jsme ho málem ani na obrázku nenašli.

Takže to vlastně není náhoda, že se těžištěm vaší tvorby stalo právě fotografování přírody... Bylo to vlastně obráceně, nejdříve jsem si vytvořil vztah k přírodě a jejím obyvatelům a teprve potom vznikla touha prchavé okamžiky setkání se zvířaty zaznamenat na film. Chvíli jsem zkoušel fotografovat i sport, ale od svých osmnácti let jsem se už věnoval výhradně zvířatům a především těm, která žijí v naší přírodě.

Řídíte se heslem, že fotograf má tím větší naději na úspěch, čím lépe umí splynout s prostředím? Jakým způsobem splýváte s prostředím vy? Máte nějaký recept na to, jak se má chovat fotograf v přírodě? Pro to, abyste měli možnost pozorovat zvěř, nesmí o vás vědět. K tomu lze využít nejrůznějších způsobů maskování nebo krytů. Používám nejrůznější způsoby, od maskovacích obleků a přenosných posedů, po kryty na suchu i ve vodě. Každé prostředí vyžaduje specifický přístup. Vhodné je například stavět kryty z přírodních materiálů z místa fotografování. Asi nejdůležitější je dokonale znát zvyky a chování fotografovaných zvířat; čím lepší znalosti, tím větší šance na pořízení zajímavých snímků.

Fotografoval jste přírodu v mnoha zemích... Nejradši fotografuji u nás, ale občas se někam vypravím. Fotil jsem už zvířata na Slovensku, v Německu, Rakousku, Polsku, Bělorusku, Litvě, Ukrajině, Švédsku, Norsku, Skotsku, Anglii, Francii, Španělsku, Maroku, na Kamčatce, Aljašce, v Montaně nebo ve Wyomingu.

A kam se rád vracíte? Rád jezdím s kamarádem Miro Zumríkem na Slovensko fotografovat medvědy, je tam úžasná příroda!

Setkání s medvědem ve volné přírodě je jistě i neobyčejné dobrodružství. Dokáže ho překonat ještě nějaký jiný zážitek? Pro mne jsou asi nejsilnější zážitky při fotografování tetřívků v toku. Jsou to nádherní ptáci a jejich tok, který probíhá za ranního úsvitu, je fantastický. Vyplatí se kvůli tomu vstávat ráno o půl třetí, ještě za tmy zasednout do krytu na tokaništi a sledovat probouzející se den ozdobený tokem i souboji tetřívčích kohoutků.

Ne všechna setkání se zvířaty ale bývají takhle idylická, viďte? Ano, jsou i situace opačné: jednou už mě prohnala losice na Aljašce, laň v Yellowstonském národním parku nebo na mě u nás zaútočil muflon a zubr mi zdemoloval auto. Na noze mám jizvu po parůžku srnce, který si bránil teritorium (smích).

To, že jste se stal "soupeřem" srnce, vlastně přeneseně symbolizuje současný vztah člověka a přírody. Člověk se následkem svého chování stále více mění ze součásti přírody v jejího soupeře. Vy máte více než kdokoli jiný možnost pozorovat změny v přírodě, které z toho vyplývají. Postupuje její zkáza opravdu tak dramaticky? Samozřejmě, že změny klimatu člověk nepocítí ze dne na den, i když např. obrovské výkyvy v počasí jsou nepřehlédnutelné. V této otázce věřím vědcům. Také si myslím, že člověk nemůže čekat, až s tím nějací „oni“ něco udělají. Každý musí dělat to, co může, i když nás ekologické žití stojí víc než neekologické. Přírodě to dlužíme.

Děláte pro to něco vy sám? Snažím se alespoň třídit a lisovat odpad a omezovat nákupy v nevratných obalech. Samozřejmostí je potom nenechávat v přírodě po sobě odpadky.

Je vliv člověka na přírodu podle vás vždy jen negativní? To ne. Musím uznat, že např. v Krušných horách jsou změny velmi výrazné, ale k lepšímu! Když jsem zde před lety začínal fotografovat, byla to v podstatě měsíční krajina s uschlými stromy, zničenými kyselými dešti a exhalacemi. Dnes jsou zde nové lesní porosty a krajina už zdaleka nevypadá tak, jak si ji pamatuji ze sedmdesátých a osmdesátých let.

Nedávno jste vydal půvabnou knihu svých fotografií z přírody se stručným, ale výstižným názvem Fotolovy. Kolikátá je to vlastně vaše publikace? Fotograficky jsem se podílel již na mnoha publikacích, ale Fotolovy – naučte se fotografovat dobře zvířata v přírodě, je mojí první samostatnou publikací.

Kniha vyšla v edici nakladatelství Zoner Press, která je určena všem, kdo se o aktivním fotografování chtějí dovědět více. Tedy spíše než obrazová publikace je to takový rádce, jak se přiblížit tomu, co děláte vy. Co vás přimělo k tomu, že jste se chtěl o své zkušenosti podělit s ostatními? V podstatě mě k jejímu vydání přiměl fakt, že když jsem sám začínal, prahnul jsem po jakékoli radě, která by mi usnadnila první kroky. Bohužel u nás nikdy podobná nevznikla, nebo alespoň o tom nevím, a tak jsem čerpal alespoň náznaky rad, které se objevovaly v knížkách o přírodě. Časem jsem pak přišel na to, že ne všemu, co je v knihách napsáno, se dá věřit. Většina fotografů o svých snímcích pravdu nenapíše… Proto vznikla tato kniha, kde je popsáno vše tak, jak to opravdu je.

Předávat zkušenosti druhým vás zřejmě baví, protože pořádáte i fotografické workshopy. Nemáte ale problém s tím, že si třeba vychováváte konkurenci? Konkurenci si vychovávám, to je jasné, ale u nás se stejně pouze fotografováním zvířat uživit nedá. I já mám vedle toho další aktivity, díky kterým se můžu věnovat fotografování zvířat naplno.

Jste prezidentem specializovaného Klubu fotografů přírody při Českomoravské myslivecké jednotě v Praze. Můžete představit jeho smysl a činnost? Klub fotografů přírody založil v roce 1989 náš uznávaný fotograf přírody Sláva Štochl. Jeho cílem bylo založit klub, který by prezentoval československé lovy beze zbraní u nás i v zahraničí. Klub sdružuje přední české i slovenské fotografy přírody, pořádá výstavy, setkání v terénu a je také součástí mezinárodní federace fotografů přírody International Federation of Wildlife Photography.

S jakým technickým vybavením pracujete? Používám techniku Canon, v současné době fotografuji s digitálními fotoaparáty 1D, 20D a 30D, mám teleobjektivy Canon 2,8/70-200 L, 4,5-5,6/100-400 L IS, 4/500 L IS a telekonvertory 1,4x, 2x a Kenko 1,5x. Dále pak širokoúhlý Canon 4/17-40 L.

Váš vztah k digitální technice tedy není v žádném případě odmítavý... Naopak. Je skvělý, už se nemůžu dočkat, až se objeví na trhu Canon EOS 1D Mark III.

Myslíte si, že má klasická fotografie i přes současný boom digitalizace budoucnost? Jak pro koho. Pro profesionální práci fotografa zvířat má odzvoněno. Když uvážím, že jsem při fotografování na diapozitivy platil za každé stisknutí spouště 13 Kč a pak ještě musel čekat, jak to dopadne po vyvolání, případně, jestli se film cestou zpátky neztratí…. Určitě bych se k tomu už vracet nechtěl. Když jsem začal fotit s 1D, na který jsem přešel z EOSu 3, ještě jsem si s sebou nějaký čas „trojku“ bral, pro jistotu. Nikdy jsem ho však už nepoužil.

Máte mezi fotografy nějaký vzor či oblíbence? Vzor – určitě je to Erich Marek, který vydal mimo jiné i knihu Krásy lesa. Když jsem si ji koupil, uvědomil jsem si, že tento pán se na cestu, která se mi líbí, vydal již dávno, a tím jsem si jenom potvrdil, že směr mám správný. Má dokonale propracovanou techniku, zvládnutou práci s clonou, cit pro záběr i potřebné štěstíčko. Obdivuji ho. Oblíbence mám také, je jich víc a nerad bych někoho urazil tím, že na něj teď ve výčtu zapomenu. Oni to vědí (úsměv).

Můžete prozradit, co nyní kromě svého středečního vystoupení v IDIFu plánujete? V první řadě musím zjistit správná čísla do Sportky, protože jak jsem už řekl, chtěl bych ten nový fotoaparát (smích). Ale vážně: jinak máme s kamarády letos v plánu Norsko, Maďarsko a ještě je stále ve hře USA – buď znovu Aljaška nebo Yellowstone a národní park Grand Teton.

Děkuji za rozhovor.