Recept na potěšení ze života - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

Jiri Heller

Jiri Heller

11. června 2004, 00.00 | Fotografování má u Hellerů tradici. Na setkání v jedné pražské kavárně mi Jiří Heller (*1957) přinesl originální snímky svého dědečka, nadšeného amatéra, na nichž jsou zachyceni nejen rodinní příslušníci, nýbrž i reálie ze 30. let minulého století. Fotografie voněly dobou svého vzniku a jistě nemohly neovlivnit vnímavého chlapce, i když jejich tvůrce už dávno nebyl. A daly také počáteční impuls našemu povídání.

Co Vás přivedlo k fotografování? Vlastně celoživotní snaha dělat radost druhým. Učil jsem se několik let hrát na klasickou kytaru. Ne zcela přesné pochopení čistých tónů spolu s absencí rytmu mi toto nikdy nedovolilo. Fotografie naštěstí vítězila.

Kdy jste začal? Časně na základní škole, možná, řekl bych, ještě před mým nástupem do školního procesu.

Čím, na co a jaké motivy? Jako pro mnoho mých vrstevníků byl mým prvním aparátem Pionýr. Formát 6 x 6 cm. Středoformátová kamera. Černobílé filmy. Snímky rodičů, babičky, sem tam nějaké zvíře či strom. Postupem času jsem fotografoval stále více své vrstevníky a lidičky okolo mne vůbec. Rodinné příslušníky, spolužáky a spolužačky, dění ve školách, které jsem navštěvoval. Základní škole bych přiřadil fotoaparát Smena 8M, střední škola byla ve znamení tatínkovy Praktiky, na vysokou školu jsem již nastoupil s novým modelem MTL 5. Závěr vysoké školy byl korunován mojí první profesionální technikou, tehdy vrcholným modelem NIKON FE. Ruku v ruce s technikou byl takřka pravidelný nákup desítek nebo spíše stovek černobílých filmů v nedalekých Drážďanech, přerod žižkovské kuchyně na temnou komoru. Stovky exponovaných políček, radosti i zklamání.

Kdy jste začal přemýšlet o "přestupu" k profesionálům? Již v době studia na ČVUT jsem publikoval své snímky v novinách a časopisech. Každé otištění mého snímku bylo jednak pochvalou mé práce, dále pak zdrojem financí. Nu a nyní? Fotografuji pro radost. Radostí pro mne je stále vznik fotografie, dále pak její koupě zájemcem. Koupě adjustované zvětšeniny do jeho bytu nebo kanceláří jeho společnosti. Prodej práv na použití fotografie prostřednictvím fotobanky mé společnosti s názvem inspirovaným internetem - HELLER.CZ s.r.o.

Co pro vás fotografování kromě způsobu obživy znamená? Možnost sdílení pocitů, předávání radosti. Zhotovení dokumentu lidského jednání - lidé se rádi dívají na svůj obraz, i když mnohdy říkají:"Jé, já teda vypadám". Nasnímání nezvyklého pohledu v přírodě, lahodného lidskému oku, duši.

Ve vaší tvorbě mají jednoznačnou převahu snímky krajiny a detaily různých přírodnin. Mám pocit, že svým objektivem dokážete vdechnout poezii i tomu nejobyčejnějšímu koutu přírody. Tohle nedokáže člověk, kterému je lhostejná, a jen jí touží vyrvat atraktivní pohled. Co pro vás pobyt v přírodě znamená? Potěšení stejně tak pro Ty, kdož sedí v kanceláři a do přírody se takřka nedostanou, nebo pro její milovníky, znající nejkrásnější kouty naší planety. Nemusí být nejkrásněji na turisticky nejobdivovanějších místech cestovního katalogu. Kdo vidí a cítí přírodu, louka či horský potok pro něj může znamenat stejné dobrodružství a krásu. Člověk patří k přírodě. Vychovala jej, dává mu všechny základní prvky, potřebné k životu. Vzduch i oheň, obživu, lásku. Jeskynní malíři v dávnověku malovali na stěny, a tak je uctívali, zejména zvířata. Do současného objektivu muže se dostává nejčastěji žena, příroda nebo zachycení dějů okolo něj. Patrně nejznámější z mé tvorby jsou právě fotografie přírody. Zachycení jejích pocitů, tvarů, barev. Detaily a struktury. Oblíbená zelená barva. "Můj život s trávou" a "Návraty k přírodě". Názvy mých fotografických výstav. "Láska" - název knihy Anselma Grünna, kterou jsem v loňském roce ilustroval. Snímky přírody jsou doplněny fotografiemi vztahů. Mezi lidmi, mezi člověkem a psem.

Od přírody je ale k takové "Praze zmalované", vašemu dalšímu fotografickému souboru, pěkně daleko … Praha zmalovaná? Rozsáhlý soubor více než čtyř set padesáti fotografií …

Jak jste k tomu tématu vůbec přišel? Pomalované zdi, nu nevím … Spíše náhodně jsem ještě před revolucí nasnímal nápis na jedné karlínské zdi - Jano, miluji Tě moc a moc. Druhý den se nad písmeny "c" objevily háčky. Postupně jsem objevoval poetiku nejen slovních vyznání lásky i nenávisti, ale i krásu drobných kreseb a maleb. Výstavní soubor byl několikrát vystaven na různých místech, metrové zvětšeniny se staly stálou výzdobou Divadla Jiřího Grosmanna na Václavském náměstí. A Jiří Suchý, herec, zpěvák a básník na téma mých fotografií napsal a vydal stejnojmennou knihu Praha zmalovaná.

Čím fotíte dnes? Ano, ano, to je velmi zajímavá otázka. Za přístup k nejvyšší záznamové technice jsem velmi vděčen okolnostem a lidem, které jsem na své cestě životem a fotografií potkal. Jedním z nich je pan Pavel Rosendorf, druhým fotograf a cestovatel Josef Sekal. Objevili a zpřístupnili pro mne nejlepší aparát od společnosti NIKON, model F5 spolu s řadou nejlepších objektivů a panoramatický aparát NOBLEX 6 x 12. Z kvalitního kinofilmového záběru zhotovuji brilantní zvětšeniny do formátu 140 cm delší strany, z dia 6 x 12 cm je možné zhotovit zvětšeniny třímetrové.

Vím, že jste dlouho pracoval s klasickou technikou. Jaký je váš vztah k digitální fotografii? Digitálnímu zpracování fotografií jsem se věnoval profesionálně od roku 1994. V tom roce jsme v naší společnosti CD FOTO-BLER uvedli do provozu první systém skenování pozitivních filmů KODAK Photo CD v České republice. Krátce poté jsem měl možnost tisky fotografií na kvalitativně se zlepšujících plotrech společnosti Hewlett Packard. Teprve v minulém roce mi aparát OLYMPUS 5050 nabídl kvalitu záznamu a tvůrčí možnosti, pro které jsem dal přednost i prvotnímu digitálnímu záznamu obrazu.

Máte nějaký umělecký vzor? Již v předchozí otázce jsem si uvědomil úskalí poděkování určitému člověku. Desítky dalších se mohou cítit ukřivděni. Ne však všem mohu zde poděkovat. Každopádně však využiji poděkovat svým rodičům. Přestože cesta byla trnitá, ve fotografování mne podporovali. Ostatně můj tatínek i dědeček vášnivě fotografovali. Fotografie mého dědy jsou zařazeny i v mé fotobance. Již v době mládí jsem měl rád fotografie Viléma Heckela. Tatínek schraňoval jeho knihy jako oko v hlavě. Ještě blíže byl pro mne však pan Jiří Havel. A velkým vzorem je pro mne i nyní. Poctou pro mne je jeho současné oslovení mé osoby: "Příteli". Duši mají také technicky dokonalé nyní asi nejlepšího fotografa velmi vysokých hor Ladislava Kamaráda. Ze zahraničních autorů obdivuji fotografický projekt Země Yanna Arthuse Bertranda a jeho celosvětové prezentace. Své vyznání těmto a dalším českým fotografům zveřejňuji každý měsíc nyní v již čtyřleté galerii WORLD WEBPHOTO GALLERY, kterou společnost HELLER.CZ provozuje na adrese www.wwg.cz. Každý měsíc zde prezentuji v Hlavním sále práce jednoho českého autora. Po uplynutí výstavního měsíce pak soubor snímků putuje do Stálé expozice. Mezi umělecké i lidské vzory bych uvedl bez udání pořadí ještě tyto osoby - Bohdan Holomíček, Jindřich Štreit a Karel Cudlín. Zachycení dějů okolo sebe je jednou z mých současných cest.

Zmínil jste se o společnosti HELLER.CZ s.r.o. Čím se zabývá? Ta v současné době nabízí práva na mé fotografie pro nejrůznější užití. V edici FOTOSOUBOR právě dokončuje vydání druhého kompaktního disku. Další stovka fotografií určená zejména pro ilustrace knížek a časopisů, webových stránek, pro aplikované použití mých snímků v polygrafickém průmyslu, pro tvorbu reklam tištěných, publikovaných v časopisech i na billboardech. Tato společnost také vydává pohledy s mými fotografiemi, připravuje edici reprodukcí mých fotografií. Cenově se tak snímky zpřístupní širokému okruhu zájemců.

Prozradíte mi něco ze svých plánů do blízké budoucnosti? Spolu s paní Vítězslavou Klimtovou, přední českou strašidloložkou a uznávanou spisovatelkou připravujeme k podzimnímu vydání knihu Hlas přírody. Čtenáři serveru Fotografovani.cz mají možnost každý čtvrtek, tento týden již pojedenácté, si jeden snímek z knihy stáhnout na svůj monitor ve formě tapety. A samozřejmě výstavní činnost. V září budou mé fotografie pověšeny spolu s pracemi dalších třech českých fotografů v jedné mnichovské výstavní síni. Poté spolu s mým tatínkem, dřevořezbářem, vystavíme své práce dne 4. října v Galerii u Hrocha v lázeňském městě Bechyni, o měsíc později pak mé fotografie uvidí návštěvníci Městského muzea v Sedlčanech. Nu a po právě skončené národní výstavě panoramatické fotografie PANHORAMA 04 v Děčíně, kde vystavovalo celkem 23 autorů věnujících se tomuto nudlovitému formátu, budou mé snímky zastoupeny ve výběrové listopadové výstavě v pražské Špálově galerii.