Andrea Horská - Svěží vítr v krajinářské fotografii - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

Navigace:  » Úvodní stránka  » Novinky  » Reportáže  

7. listopadu 2001, 00.00 | Náš rozhovor je po dlouhé době zaměřen na autora zaměřeného do zcela jiné oblasti fotografie, než jste byli doposud na serveru fotografování zvyklí. Tentokrát jsme položili pár otázek mladé a nadějné absolventce FAMU Andree Horské, která se představila na "Funkeho" fotografickém festivale v Kolíně.

Náš rozhovor je po dlouhé době zaměřen na autora zaměřeného do zcela jiné oblasti fotografie, než jste byli doposud na serveru fotografování zvyklí. Tentokrát jsme položili pár otázek mladé a nadějné absolventce FAMU Andree Horské, která se představila na "Funkeho" fotografickém festivale v Kolíně. V základní umělecké škole vystavuje své velkoplošné otisky kulturních krajin. CESTA je název abstrahované krajiny v srdci Čech.

Andreo, kdy a proč jsi začala fotografovat?
Nejdříve jsem fotografovala v dětství, jen tak z radosti. Na gymnáziu jsem si vypůjčila fotoaparát Zenit a začala jsem zachycovat své toulky městem. Zajímala mě opuštěná zátiší, věci v prostoru a zajímavá místa.

Byla jsi v tomto zájmu osamocena nebo ti někdo pomáhal?
Moje fotografování a hledání bylo především individuální, ale na jednom večírku na Parkáně v Litoměřicích jsem se seznámila s Filipem Skalákem, který pracoval v litoměřické galerii. On byl už tehdy přijat na FAMU, tak jsme o tom mluvili. Pomohl mi.

Andrea Horská: bez názvu

Byl to on, kdo ti vnuknul myšlenku studia na pražské FAMU?
Na gymnáziu mě učil profesor Richter, který maloval a vyučoval výtvarnou výchovu. Dlouho sledoval můj zájem o fotografii a jednoho dne se rozhodl mi ukázat FAMU. Sami dva jsme tedy odjeli do Prahy. Na FAMU jsme potkali profesora Pavla Diase, který si prohlédl moje fotky, ale moc se k nim nevyjádřil. Začala jsem tedy jezdit na pravidelné konzultace, které se konaly jedenkrát do měsíce. Zde jsem se potkávala také s jinými pozdějšími spolužáky. Začala jsem tedy vážně přemýšlet o studiu na FAMU.

Jaké byly tvoje studentské začátky?
Nebýt mého výstavního souboru Odyssea Země, asi bych skončila po prvním ročníku. Měla jsem velké problémy, hlavně technického charakteru. Moje výsledky v oboru užité fotografie, vedené profesorem Vladimírem Kozlíkem, byly z jeho strany velmi neuspokojivé, ale Odyssea Země ho zaujala. Zde se spojovala struktura pauzovacího papíru s paprsky světla. Fotografie struktur byl právě ten problém, se kterým jsem se ve školním ateliéru pokoušela poprat. Tady jsem ho přesvědčila, že to umím.

O čem byla Odyssea Země?
Bylo to osobní hledání. Přetváření věcí, pokus o abstrakci. Vytvořila jsem pomyslné krajiny, které evokují různé pohledy na strukturu povrchu Země - jakoby viděny ze shora. Byla to velmi kultivovaná práce.

Andrea horská: Krajina

Co následovalo?
Další rok jsem začala fotografovat stromy. Zajímala mě kresebnost, propojení kresby s fotografií, křoví a stromy. To jsem dělala asi dva roky. Byla to pro mne doba důležitého vnitřního objevování, také mě zajímala kompozice a hledání obrazu.

Vím, pamatuji si na jednu fotografii stromu dokreslenou tužkou...
Ano, ta fotografie se jmenuje „Život je otevřený prostor“ a získala třetí cenu na festivalu FAMU v roce 1998. Velmi mě to tehdy potěšilo. Profesor Vojtěchovský ji pak nechal vytisknout na pohlednicích.

Vzpomínám si, že v této době vznikl i tvůj pověstný protikuřácký billboard...
Bylo to v roce 1998. Vladimír Kozlík přišel s nápadem nereklamního studentského billboardu. Byla to školní soutěž nazvaná Dvanáct metrů čtverečních. Cílem akce bylo využít reklamní médium pro nereklamní účely. Obsahem mého (vítězného pozn. red.) billboardu nebyl jen boj proti kouření, ale také proti konzumnímu způsobu života.

Protikuřácký billboard

Pokud se nemýlím, následovaly pak Zatracená místa...
Ne, ještě ne. Nejprve vznikl cyklus Podél řeky, na který pak volně navazovaly „Zatracená místa“, které jsou koncipovány jako panoramatické pohledy míst, ve kterých žiji.

Tak tedy pojďme „Podél řeky“...
Bylo to vlastně školní cvičení, které se jmenovalo „Městská krajina“. Toto moje cvičení se jmenovalo „ Podél řeky“, protože jsem fotografovala oblast od Palmovky přes Libeňský most do Holešovic. Tato místa mě velmi přitahovala. Objevovala jsem tak prostředí, ve kterém mám svůj domov. Místa se proměňovala a teď už jsou úplně jiná, než na mých fotografiích. Místo letadla dnes stojí benzínová pumpa, dříve tu byl autobazar....

Jak na tebe působí tato „úplná proměna“? Určitě jsi v těch fotografiích nechala i kus vzpomínek.
Ano, Holešovice i Libeň jsou pro mně osobně velmi silná místa. Je to prostředí, které mě neustále inspiruje. Vždycky když jedu přes Libeňský most, musím se tam dívat.

Nyní vystavuješ svůj absolventský cyklus CESTA, jak ten vznikl?
Vznikal několik let. Začala jsem vlastně fotografovat své cesty vlakem z Prahy do Litoměřic. Velmi mně okouzlovala krajina, která mne míjela. V průběhu tvorby došlo k postupnému prohlubování obsahu a proměn původní dokumentaristické koncepce na volně pojatý cyklus fotografií s filozofickým podtextem.

Pokračuješ na tom?
Fotograficky jsem cestu vlakem mezi Litoměřicemi a Prahou zachytila a tím i uzavřela, ale cesta samotná je pro mě pořád silným zážitkem. I když ji už nefotografuji, ráda ji prostě jen tak projíždím, vracím se po ní domů a zase zpět do Prahy.

A co nyní děláš?
Intenzivně pracuji na dokumentaci života komunity v jazzovém klubu „U malého Glena“ v Praze. Je to moje nové téma.

Andrea Horská: saxofonistka

Předpokládám, že to nějak souvisí s tvým zájmem o hudbu.
Ano, téma je mi blízké, protože mě hodně zajímá hudba, a to nejenom jazz.

Jaké máš plány do budoucna?
Chtěla bych „U Glena“ udělat výstavu. Už tam fotografuji docela dlouho, a pak uvidím...

Děkuji za rozhovor.