Avantgardní fotograf Jaroslav Rössler - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

21. ledna 2002, 00.00 | Představujeme nejvýraznější osobnost meziválečné avantgardy, průkopníka české moderní fotografie a člena avantgardní skupiny Devětsil Jaroslava Rösslera.

V roce 1923, když mu bylo teprve jedenadvacet let, když si ho všiml Karel Teige. Rössler vstupuje do Devětsilu, kde získává novou představu o možnostech využití fotografie v oblasti experimentu. Pracuje pro časopisy Pásmo, Stavba a ReD. Zatímco Drtikola Rösslerova tvorba rozčilovala, a byl jí znechucen, Teigeho naopak zaujala a pochopil její význam. Údajně prohlásil: "Vždyť je to lepší než Man Ray." Rösler byl tehdy jediný fotograf, kterého přijali do Devětsilu.

V roce 1925 Rössler odjíždí na půl roku do Paříže. Částečně pracuje v ateliéru Manuel Fréres. Po návratu se stává fotografem Osvobozeného divadla a většina známých divadelních záběrů z dvacátých let je jeho dílo. Spolupracuje s časopisem Pestrý týden, kde produkuje reklamní a průmyslové fotografie. V roce 1927 opět odjíždí spolu se ženou do Paříže. Tady se zabývá reklamou v experimentálním studiu Lorelle a vytváří reklamní fotografie pro podniky jako byly firmy Gibs, Michelin nebo Shell. Byl velkým specialistou na náročné pozitivní procesy a na grafické kombinace fotografie s písmem a kresbou. Tím jeho fotografie dostávají jakousi grafickou podobu. Zajímal ho ale také život, velmi ho fascinovalo například fotografování v ulicích Paříže. V roce 1935 fotografoval v průběhu pouličních demonstrací, zatkli ho a po půlročním vězení vyhostili z Francie. Utrpěl těžký šok, který ovlivnil celý jeho další život.

Radio World, 1942

Vrací se do Prahy. Na Žižkově si otevírá malý fotografický ateliér, ve kterém pracuje i po čtyřicátém osmém roce až do důchodu. Finanční potíže spojené s udržením ateliéru ho výrazně omezují a v jeho tvorbě způsobují dvacetiletou odmlku.

K fotografickému experimentu se znovu vrací až v padesátých letech. Vytváří své abstraktní záběry snímané přes dvojlomný hranol, pohrává si s tvárnými postupy, vrací se k pigmentům a používá solarizaci nebo Sabatierův efekt. Zajímá ho i barevná fotografie. Zkouší pokračovat a je to pro něho obtížné. Je sám, všichni jeho vrstevníci zemřeli nebo se rozutekli po světě. Těžko hledá konfrontaci. Vytváří ale pozoruhodné černobílé a barevné fotografické vize.

Still Life with Loudspeaker, 1922/1969

Rössler také kreslil, je autorem mnoha vynikajících kreseb, které vznikly během několika krátkých period.

Už v Drtikolově ateliéru vznikla fotografická práce, kterou autor později nazval Opus 1 (1919-1920). Jeho geometrická kompozice dokonale ukazuje pozdější konstruktivistické tendence a inspiruje tvorbu jiných fotografů. Vytvořil první moderní fotografie v Čechách. Jeho další fotografie z dvacátých let jsou ovlivněny kubismem futurismem a také moderním francouzským purismem, kterým dominují jednoduché a odvážné konstruktivistické práce. Jsou to nalezené záběry technických předmětů, staveb, podhledu do světlíku nebo jsou to sestavená zátiší a reliéfy z papírové lepenky. Častým a významným prvkem Rösslerových prací je využívání kontrastů světel a stínů. Používal je podle dekorativismu 20. Let, který byl tehdy v módě. Byl také prvním českým autorem fotogramu. Vznikaly od roku 1925. Některé se blížily Man-Rayovi, některé Laszló Moholy-Nagyovi, ale většina měla jeho čistě konstruktivistickou a geometrickou podobu.

Fotomontáže a koláže vytvářel Rössler od roku 1923. Svým charakterem se většina z nich blíží reklamní tvorbě a všechny zapadají do schématu tendence mezinárodního konstruktivismu.

Jaroslav Rössler je neoddělitelnou součástí české moderny. Spolu s Jaromírem Funkem patří k jejím průkopníkům. Byl jediným českým fotografem, který splynul s uměleckou avantgardou. Jeho dílo je citlivým článkem a spojnicí doby předválečné a pozdější, ale vyjadřuje se nezávisle na názoru druhých. Svou pozici si začal budovat v polovině dvacátých let, tedy v době, kdy k nám ještě nepronikly oslnivé vlivy Moholy-Nagye, Rodčenka, Man Raye. Jeho místo mezi tvůrci fotografie je možno charakterizovat vyhraněným konstruktivistickým názorem, a v tom, že k jeho realizaci nevyužíval jen čisté fotografie, ale i tvárných procesů (bromolejotisk), které umožňovaly manuální dotváření výsledného obrazu. Česká fotografie nemá kromě Rösslera autora, který by se svou prací v různých výrazových prostředcích tak dokonale připojil k modernímu fotografickému umění.

No Title (Eiffel Tower), 1926/the 60s(?)

V oblasti moderní fotografie vynikají především jeho podhledy a nadhledy z Eiffelovky a momentky z pařížských ulic využívajících pohybové neostrosti.

Mezi průkopníky moderní fotografie nebyl Rössler nijakým výrazným programátorem. Byl skromným a neobyčejně tvůrčím autorem. S odstupem času ho můžeme označit za zakladatele moderní fotografie. Především jeho pozdější tvorba z šedesátých let patří k vrcholným projevům Rösslerova díla.