Roman Garba: Odcházím do kláštera! - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

29. dubna 2005, 00.00 | Pokračujeme v rozhovoru s fotografem, jehož vášní jsou kraje, kde se to turisty zrovna nehemží: Tibet, Omán, Ázerbajdžán, Írán, časem možná i Antarktida. Jeho snímky i zajímavé reportáže z cest si můžete prohlédnout na www.garba.cz. Nyní se Roman Garba chystá do kláštera, mnichem prý se ale nestane. Co má za lubem?

Rád tedy cestujete do zemí, které jsou sice exotické, ale nikoli příliš vzdálené … Ano. Spousta lidí jezdí na Nový Zéland, do Austrálie, Indie, Jižní Ameriky, což jsou dnes populární a bohužel i dost zprofanované destinace. Dají se tam samozřejmě najít i krásná místa, kam nikdo nechodí ani nejezdí. Ale mě spíš zaujala a okouzlila možnost poznat jakýsi pás zemí mezi Evropou a těmihle vzdálenějšími exotickými krajinami. Jedná se o dva až tři tisíce kilometrů široké území za hranicemi Evropy, kde jsou země Blízkého východu, Severní Afriky, Přední Asie, a tam právě málokdo jezdí. Jsou to zajímavé země a také doprava tam není tak drahá. Dostat se do Íránu je otázka pár tisíc korun, zatímco na Nový Zéland musí člověk zaplatit desítky tisíc za letenku. I ty finance jsou potom tedy výrazně nižší. Poměr zážitků za peníze, které člověk utratí, je tu asi nejsilnější parametr. A samozřejmě také zakavkazské republiky, republiky bývalého SSSR, to je totéž, tam je navíc výhoda, že ještě známe ruštinu. Celá severní Afrika, Blízký východ jsou země, které na nás působí prostřednictvím médií jako odrazující, ale pravda je vesměs úplně opačná.

Nemáte v těchto zemích jako člověk, snímající fotoaparátem realitu, nějaké problémy? Člověk samozřejmě musí přihlížet k zásadám tamní kultury. V islámských zemích je problémem fotografování žen, ale zase se to liší. Někde v Íránu nebo v Ománu to není příliš běžné, člověk by se měl zpravidla zeptat manžela, jestli souhlasí, ale třeba takové Jordánsko, to velmi moderní, proevropská země, i co se týče zvyků a kultury, a tam to problém není. Třeba Ázerbajdžán je oficiálně z devadesáti procent islámská země, ale člověk tam vidí mnohem méně zahalených žen v šátku nebo v burce než třeba v Turecku. Musím zaprvé dávat pozor, abych na sebe neupozorňoval nějakým drahým fotoaparátem, měl bych ho mít v batohu a vytahovat ho operativně, a zadruhé musím dodržovat zásady příslušné kultury. Člověk by měl přímo na místě vycítit, co si může dovolit, a co by už přesahovalo hranice.

Rád fotografujete přírodu, starobylá města, zajímavé fasády domů, tržiště. Nevyhýbáte se ale ani průmyslovým či zdevastovaným oblastem, jak jsou například těžní plošiny v Kaspickém moři. Čím vás taková krajina láká? Les ropných těžních věží je na jih od hlavního města Ázerbajdžánu Baku, a je to úžasné místo. Byla to totálně zdevastovaná krajina, jezera ropy, potoky … Byl tam třeba potok, kde tekla ne voda ale ropa. Tak zdevastovaná a totálně dezolátní krajina, že jsme si říkali, že je to tak hrozné, až je to krásné (smích). Já nevím, jak to nazvat. Tak otřesné, až to bylo zajímavé, krásné. Někdy se dá nafotit něco, co je hodně depresivní, správnou kompozicí, naladěním, světlem se dá udělat záběr, umělecký snímek věci, která je zdánlivě nehezká, škaredá.

Bahenní sopky v Ázerbajdžánu byly ale jistě úchvatným zážitkem … Úžasné místo! Absolutně nenavštěvované, neznámé, přitom je to světová rarita. V Ázerbajdžánu je padesát procent všech bahenních sopek na světě. Působí to na vás jako na Marsu nebo jako měsíční krajina. Je to vlastně na bázi zemního plynu a ropy, kdy vytryskává měkké bahno s trochou ropy. Není to tedy standardní proces jako obyčejná sopka, ale je to stejně efektní, ne-li ještě efektnější, neboť to schnoucí bahno vytváří úžasné obrazy. Jeden z nejsilnějších zážitků, co jsem kdy měl.

Plánujete v nejbližší době nějakou cestu? Ano. V nejbližší době chci navštívit Řecko, a to mnišský stát Athos, kam se smí jen na speciální povolení. A to se nám podařilo zajistit. Budeme chodit od kláštera ke klášteru, budeme ubytovaní mezi mnichy. Těším se, že tam zdokumentuji jejich život i přírodu kolem, neboť na Athosu jsou i nádherné nedotčené lesy. Je to separátní území, kam nemohou ženy, a kde jsou dány návštěvní limity cizinců na den. Je tam i dvoutisícová hora, takže je to skloubení krásné přírody s několikasetletými kláštery.

Kam vás ještě srdce táhne? Zajímavá by byla Saúdská Arábie, ta mě láká, a pravděpodobně také Makedonie. Dlouhodobý sen je Antarktida, zlézt sopku Erebus. Nahoře je živé lávové jezírko, uvnitř kráteru to bublá … To je ale velmi těžké uskutečnit, takže uvidíme, snad se to někdy podaří.

Používáte digitální zrcadlovku Canon 300D s rozlišením 6 megapixelů. Co pro vás znamená digitální technika? To, že jsem si koupil tuto digitální zrcadlovku, byl velký impuls pro mou další fotografickou tvorbu. Já říkám, že digitální fotografie mi přinesla svobodu fotografování. Teď už se nemusím „krotit“ a můžu experimentovat.