Čtyřmega od Casia - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

V recenzi na Kodak DC200 jsme se podivovali nad strategií marketingového přístupu tohoto předního výrobce přístrojů pro lidovou fotografii, neboť „dvoustovka" hrozila setřelením svého předchůdce „dvě stě desítku", neboť za podstatně nižší cenu nabídla jen vcelku bezvýznamnou redukci funkčnosti. Nyní je vysvětlení zřejmé - Kodak chystal nástup skutečné novinky, modelu DC220, a dvoustovkou chtěl zasáhnout nedotčený segment trhu, kteří by si koupili dvěsttědesítku, kdyby stála míň. Kodak DC220 nabízí kromě nového designu řadu nových progresivních možností, které jej staví, či spíš udržují na špici výrobků této třídy. Je to optický i elektronickým zoom, jazyk zvaný Digital Script umožňující předprogramování funkcí a nastavení fotoaparátu, možnost definice bílé barvy (automatická, denní světlo, zářivka a žárovka), infračervené rozhraní (i pro výměnu dat mezi dvěma fotoaparáty), připojení přes USB atd. Přístroj, který jsme měli příležitost si krátce vyzkoušet, přichází doprovázen „starším bratrem", tedy modelem DC260, který však v létě ještě nebyl v Praze k disposici. U málokterého přístroje naleznete tak bohatou výbavu, jako zde.

Začněme třeba ovládáním. Stejně jako u předchozích modelů Kodak tlačítko výkyvné do čtyř stran bez možnosti odmáčknout jím volbu (tedy Enter).Kolem tlačítka je prstenec, kterým se volí čtyři režimy: Capture (snímání), Review (prohlížení nafocených snímků), Connect (propojení s PC) a info, které vás informuje o samotném přístroji. Ovládání poskytuje řadu možností, kterými se ale musíte prokousat, protože nějaké nápověda existuje jen minimálně a díky velkému počtu tlačítek je orientace trochu obtížnější i když se vám možná samotné menu bude líbit (je pěkně „promalované").

Pod náhledovým 2" dispelejem vynikající kvality jsou umístěna tři tlačítka, pro které se vám na displeji objevují příslušné funkce, jako třeba zvětšený náhled snímku, či přehrání hlasové poznámky. Tu můžete udělat ke vyfoceným snímkům i později a je pochopitelné, že potom se vám na kartu vejde menší počet obrázků. Je však vynikající, že pokud chcete snímek vymazat nabídne se vám i možnost, vymazat pouze hlasovou poznámku. Příjemný je rovněž náhled na více snímků najednou (tři), přičemž ten zvolený se zobrazuje ve zvětšení. Přesto se nám ale zdálo, že náhled třeba devíti snímků najednou, by poskytoval lepší přehled.

Obrázky se ukládají na kartičku typu CompactFlash (CF) a Kodak vám v ceně přístroje dodá její 8MB verzi. Přenos souborů do PC je pak velmi jednoduchý a můžete k němu využít jedné ze tří možností: buď obvyklé propojení kabelem (tentokráte ale máte na výběr, použít buď sériové rozhraní, nebo USB), nebo přenos přes infračervené rozhraní (to můžete využít i pro tisk, či pro přenos snímku mezi dvěma fotoaparáty), nebo můžete paměťovou kartu vyndat a zasunout i do speciální adaptéru pro PC kartu a tou snímky přenést do jakéhokoliv notebooku, či dokonce i do některých kapesních počítačů. Existuje ale i čtvrtá možnost, že si dokoupíte adaptér ActionTec, který se připojuje na paralelní rozhraní. Je to vlastně externí kombinovaná mechanika do které se zasune CompactFlash karta (nebo také karta typu PC Card) a jejímž prostřednictvím data snadno a poměrně rychle přenesete do PC. Pokud používáte notebook, bude pro vás nejvýhodnější, koupit si adaptér na formát PC Card, což vás přijde na zhruba xxx Kč (ActionTec stojí 6.000 Kč).

DC220 pracuje s rozlišením 1.160 x 872, přičemž jeho výstupní obrazové rozlišení má 1.152 x 864 bodů. Tím je v noblesní rodině přístrojů „megapixel", takže na kvalitní inkoustové tiskárně získáte na speciálním papíru kvalitní snímek formátu 13x18 cm CCD prvek má citlivost odpovídající 140 ISO a na dodávanou 8MB paměťovou kartu uložíte v režimu JPEG buď 22 (režim Best), 30 (režim Better) nebo 48 (režim Good) snímků podle stupně komprese. Každý z režimů pak má dvě možnosti rozlišení: High (1160 x 872 bodů) a standard (640 x 480 bodů)

DC220 umí však ukládat snímky i do formátu FlashPix, což uvítají věrní kodakisté, zvyklí s tímto pro nás ne tak běžným formátem pracovat.

Určitě potěší i klasické gumové víčko objektivu, které se na rozdíl od moderních „vymyšlenin" nemůže pokazit, výstup na televizor a řada kabelů a přechodek. Mezi nimi najdete jednak klasický propojovací sériový kabel, jednak připojení na USB konektor, CINCH kabel pro připojení na TV, resp audio-video zesilovač a čtyři přechodky pro připojení napaječe, který je už konečně v ceně. Říkáme „konečně" proto, že Kodak byl vždycky skoupý k dodávce napáječe zároveň s fotoaparátem, takže se často stávalo, že jste si k přístroji za pomalu 40.000 Kč, museli dokoupit napáječ za 1.000 Kč. Zmíněné přechodky vám dovolí napájet DC220 snad kdekoli na světě,a je to služba zákazníkovi, s jakou jsme se dosud nesetkali.

Nelze než opakovat, že Kodak DC220 je špičkově vybavený digitální fotoaparát. Výrobce zavedl nový prvek pro digitální fotoaparáty, totiž skripty. Je vidět, že aparáty nabývají na inteligenci a mají v sobě jakési mini-minipočítače. To, že se pomocí „skriptu" mění například rozlišení a stupeň komprese, je poněkud zarážející a nedovedeme si představit, který typ zákazníka toto uvítá. Našinec by spíš vítal tlačítko, kterým se přepíná megapixel a standardní režim, protože tuto funkci v praxi potřebujeme velmi často. Nicméně aparát kupříkladu nabízí sériové fotografování a pomocí skriptů lze ovlivnit režim spouštění přístroje. Podrobné informace o této významné funkci jsou na webové adrese http://www.kodak.com/go/drg, bohužel nové skripty k downloadu tam nejsou. Věřme, že se to časem změní k lepšímu.

V terénu však možnost skriptů asi sotva uvítáme. Je škoda, že „křížové" tlačítko s vobou funkcí není doplněno funkcí „enter" a místo toho tam jsou tři tlačítka pro selekci, přičemž jejich funkce se mění během listování v menu a některé funkce jsou zdvojeny (na př. Menu zhasneme volbou Menu i volbou Done). To, že „horizontální" listování vyžaduje spolupráci křížového tlačítka není náš pokus o vtip, je to smutná pravda. Věříme však, že si na to lze zvyknout, jako si farář zvykne na sutanu se šedesáti knoflíky. Důležité je, že aparát má příjemné rozměry a váhu (118 mm x 57 mm x 106 mm a půl kila), takže se do kapsy saka nebo bundy dobře vejde. Trochu je divné, že přístroj ožije až po šesti vteřinách po zapnutí příslušného spínače, načež zoom vyjede a shodí krytku (naštěstí je na šňůrce). I s tím lze žít. Výborný je průhledový hledáček, přirozeně že spřažený se zoomem. Ten má malý rozsah (ekvivalent 29 mm do 58 mm kinofilmového přístroje). Aparát nabízí ještě další zdvojení rozsahu (tedy na cca 120 mm). To je sice hezké, avšak nedoporučujeme této funkce používat. Jde v podstatě o výřez obrázku, přičemž dochází k interpolaci obrazu a tím dosti brutálnímu poklesu obrazové kvality. Proto doporučujeme výřezy dělat až doma, na počítači, v programu k těmto úkonům určeném. Ne samozřejmě v programu zvaném Picture Easy, jemuž doporučujeme se vyhnout, ba nenainstalovat, nýbrž v Adobe PhotoDeluxe, který je součástí dodávky.