Jiří Křenek - Super rychlá závěrka na super rychlé vozy - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

11. června 2001, 00.00 | Sedmadvacetiletý sympatický mladík je specialistou na fotografování Formule 1. Fotoreportérem Světa Motorů se
stal v necelých osmnácti letech a dnes patří mezi světovou špičku.

Sedmadvacetiletý sympatický mladík je specialistou na fotografování Formule 1. Fotoreportérem Světa motorů se stal v necelých osmnácti letech. Je držitelem 1. ceny soutěže Czech press photo v kategorii Sportovní fotografie. Tento rok bude končit pátý ročník Institutu výtvarné fotografie při Filozoficko-přírodovědecké fakultě v Opavě.

Jiří Křenek

Můžeš redakci prozradit, jakým způsobem ses k fotografování nejrychlejších vozů světa dostal?

Byla to velmi zvláštní shoda náhod. Objevil jsem inzerát v novinách a náhodou potkal pár lidí, kteří znali šéfredaktora Světa motorů Petra Dufka. Byl jsem přijat díky fotografiím, které jsem předložil a také na základě testu, který jsem musel podstoupit. Ze začátku to byla mravenčí redakční práce. Fotografoval jsem autoservisy a pracoval na ilustračních fotografií k různým reportážím. Pak ale z čistajasna přišla chvíle, kdy mi redakční tým po profesionální stránce důvěřoval natolik, že mně mohl vyslat do zahraničí na F1.

Na kterém Okruhu F1 si fotografoval poprvé?

Bylo to v Maďarsku na Hungaroringu. Tehdy jsem ještě neměl novinářskou akreditaci a tak jsem byl redakcí vyslán jako člen záchranářského týmu Narex. Měl jsem asistovat při hašení havarovaných vozidel a odklízet z trati předměty, která tam nepatřily. Práci záchranáře jsem se ale vůbec nevěnoval a fotografoval jak o život.

Fotografovat závodní vozy Formule1 nemůže asi každý. Je k tomu potřeba nějaké speciální povolení?

Ano. Mít akredaci na F1 je dost složitá záležitost. Před odjezdem na závody se o toto speciální povolení musí žádat měsíc dopředu bez jakékoliv jistoty na úspěch. Celá redakce vždy o mojí účast na F1 tvrdě bojovala a za to ji moc děkuji. Dnes je to všechno jinak. Mám k dispozici visačku s vloženými daty v elektronické podobě, která mně umožňuje průchod turniketem na závodiště. Patřím do úzké skupiny osmdesáti fotografů na světě, kteří toto povolení jako jediní mají. Dalším kritériem pro udržení této pozice je minimální účast na dvanácti evropských závodech F1 a jednoho v zámoří. Letos jedeme s redakcí celý seriál - Austrálie, Malajsie, Brazilie, Itálie, Španělsko, Rakousko, Monako atd.
Akreditaci si pro příští rok udržím, pokud se mi z každého závodu podaří prosadit alespoň dvacet snímků ve světových žurnálech F1.

S jakou fototechnikou technikou pracuješ? Používáš nějaké filtry, nebo předsádky na objektiv?

Začínal jsem s Nikonem F4, který měl o trošku pomalejší systém Zoom ostření na vzdálené, rychle se pohybující předměty. Proto mi redakce zakoupila Nikon F5 s objektivem AF-S Nikkor, ohniskovou vzdáleností 600 mm. Objektiv je vybaven motorem Silent Wave, který dokáže ostřit pohybující se předměty rychlostí 300 km/h. Na zádech nosím většinou dvě brašny, ve kterých mám ještě další "skla", včetně filtrů a předsádek. Nejčastěji používám difuzní, polarizační a barevné přechodové filtry. Pracuji také se systémovým bleskem Nikon SB 28, který využívám při portrétování pilotů v boxech.

Používáš také digitální kameru?

Pracuji s Nikonem D1, který umožňuje vytvořit sérii 21 snímků při rychlosti 4 až 5 snímků za sekundu. Teprve po skončení série se záznam ukládá na speciální záznamovou jednotku. Komprimované fotografie zasílám z mého notebooku přes FTP přístup na náš interní redakční server. Musím být napojen na místního providera. Kontakt s ním nám zprostředkovává společnost Eunet.

Jak měříš expozici?

Používám externí expozimetr Sekonic s použitím bílé difusní destičky pro měření odraženého světla. Na kameře mám zapnutý manuální režim. Systém měření TTL v kameře používám jen pro kontrolu. Veškeré materiály na které fotografuji jsou diapozitivy a ty potřebují co nejpřesnější expozici. Fotografuji především na materiál Fujichrome Sensia II. Tento film podává zářivé a kontrastní barvy. Piloti a auta na fotografiích přímo svítí. Filmy vyvoláváme na Fujilabu, který má dobu vyvolávání a chemii pro tyto materiály nejuzpůsobenější.

Poslední otázka, která by každého jistě zajímala je nebezpečí, kterému se při fotografování vystavuješ. Byl jsi někdy v krizové situaci?

Ze začátku jsem se z nevědomosti vystavoval mnohým nebezpečím. Bylo to na okruhu v Brně při testování závodních kamionů. Čekal jsem s kamerou na trávě u svodidel, kde je samozřejmě vstup zakázán. Najednou se v zatáčce objevil mohutný kolos, který se ve smyku řítil přímo na mě. Musel jsem uskočit, jinak bych byl po smrti. Kritická a nebezpečná místa ale v podstatě neustále vyhledávám. Znám jich na všech okruzích víc, než těch bezpečných. Jedině na nich se totiž dají udělat ty nejlepší snímky a to je koneckonců přece moje práce.