Několik praktických rad, jak bez problémů zvládnout reprodukci - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

16. července 2001, 00.00 | Vzhledem k tomu, že mnoho našich čtenářů projevilo zájem především o příspěvky technického charakteru,
připravili jsme tentokrát článek o správném reprodukování předlohy.

Možností, jak správně zreprodukovat plošnou předlohu, není málo, a i když se to nezdá, nabízí se velká škála možnosti i pro vás, kteří nedisponujete zázračnou výbavou fotografické techniky. Problematika reprodukční fotografie samozřejmě s sebou nese mnoho zásad, které jsou velmi důležité pro správné pořízení fotografické kopie, ale upřímně řečeno - z každého technického problému se naštěstí člověk může vylhat. Musí ovšem vědět jak na to, a proto přinášíme jakýsi stručný návod, který by vás mohl pro začátek motivat a přivést vás do obrazu této problematiky jednoho z fotografických oborů, který v profesionální praxi především nachází uplatnění ve fotografických studiích jako služba nabízející zákazníkovi zhotovení kopie dekorační předlohy nebo staré fotografie, ke které byl pozbyt negativ. Metoda fotografické reprodukce se také uplatňuje jako speciální obor, koexistující po boku výstavních galerií s nejrůznějšími druhy uměleckých exponátů. Ve větších např. Národních galeriích jsou zpravidla zřízena speciální reprodukční oddělení, které bývají vybavena speciální technikou pro věrné zobrazení velkých formátů obrazů či vysoce lesklých předloh.

Technické problémy, se kterými se setkáte:

1. Rovnoměrnost osvětlení fotografované předlohy
2. Osvětlení předlohy se zvýšeným požadavkem na strukturu předlohy
3. Odstranění nežádoucích lesků na předloze
4. Připevnění předlohy na pracovní plochu
5. Umístění fotoaparátu do středové úrovně předlohy

Začínáme vždy s umístěním předlohy na pracovní desku, která je nejlepší z měkkého materiálu např. (tenká polystyrenová deska) pro případné připnutí předlohy špendlíkem, pokud je to možné (plakáty). Druhou možností je připevnění předlohy pomocí oboustranné lepenky k hladké desce. Pokud pracujeme v místnosti, kde budeme používat více světelných zdrojů, musíme předlohu vhodně umístit tak, aby na reflektory zbylo dostatečně místa s širším odstupem od předlohy. Při plnění jednotlivých postupů musí člověk vždy počítat s následujícím krokem, který je podmíněný tomu prvnímu. Často se stává, že si předlohu umístíte moc vysoko a světla nebo kameru na stativu nedostanete do požadované výšky, protože vám to technika, s kterou disponujete, nedovolí. Polohu předlohy proto volíme v závislosti na prostoru, který budu potřebovat pro umístění kamery a světelného zdroje.
Dalším důležitým úkolem je zajistit, aby rovina citlivého materiálu v kameře byla vždy rovnoběžně s rovinou reprodukované předlohy. Splněním této podmínky se zabraňuje perspektivnímu zkreslení. Osa objektivu by měla protínat střed předlohy. Jsou na to jednoduchá a v praxi běžně užívaná pravidla, která jsou finančně nenáročná. Stačí vzít provázek, umístit ho do středu předlohy a popotáhnout jej podél ke středu osy objektivu. Podmínky rovnoměrného osvětlení vyžadují u předloh větších rozměrů minimálně dva až čtyři reflektory. Svícení se čtyřmi reflektory slouží k světelnému pokrytí všech čtyř rohů předlohy, které jsou vzhledem k jejich častému nedostatku nahrazovány použitím dvou reflektorů, a pokud je k dispozici jen jeden reflektor, musí se volit odlišný postup.

Osvětlení
Každá reprodukce vyžaduje určité nároky na druh světla a jeho teplotu chromatičnosti (K) v závislosti na filmovém materiálu, který použijete. U reprodukování nebarevné předlohy na černobílý materiál nezáleží na teplotě chromatičnosti zářiče vůbec a lze použít jakýchkoliv reflektorů, ať plynule svítících, či reflektorů zábleskových. Pro reprodukci barevné předlohy na barevný materiál jsou kladeny náročnější podmínky. V běžné profesionální praxi se používají zábleskové reflektory, které vydávají záblesk v hodnotě (5 500K). Při použití jakéhokoliv jiného světla například zářivkového, žárovkového, nebo halogenového musíme zjistit teplotu chromatičnosti (K) světelného zdroje a použít příslušného konverzního filtru. Konverzní filtr slouží k převodu teploty zářiče a nasazuje se přímo na světelný zdroj, nebo před objektiv fotoaparátu. Konverzní filtry se dělí na dva druhy: Zvyšující teplotu chromatičnosti - modrofialový a snižující teplotu - hnědooranžový. Typickým konverzním filtrem, převádějícím žárovkové světlo na film určený pro denní světlo, je např. modrý filtr Kodak 80A, naopak oranžový filtr 85B dovoluje fotografovat na film určený pro umělé světlo při použití osvětlení denního. Osvětlení plochy nevyžaduje ani tak příliš vysokou intenzitu, ale nárok bude spíše záviset na pevném postavení kamery na stativu vzhledem k delší expozici - pokud nemáte k dispozici zábleskové zařízení. Dalším požadavkem je rovnoměrné osvětlení předlohy, které musí udávat stejnou intenzitu s minimálními odchylkami ve všech čtyřech rozích předlohy.

Použití dvou světelných zdrojů
Dva světelné zdroje by měly být vždy ve stejné vzdálenosti od předlohy, a to jak v úrovni na stanách, tak v odstupu proti předloze. Hodnota intenzity světla by měla být u obou světelných zdrojů stejná a zvětší vzdálenosti s použitím změkčovacího rozptylovače, který rovnoměrně osvětlí větší část plochy předlohy. Jakákoliv obdélníková předloha se vždy fotografuje na šířku, protože v opačném případě by spodní a horní okraje byly osvíceny nižší intenzitou světla, než na středu předlohy. V mnohých fotografických publikacích jsou udávány vzorce na přesné umístění světelných zdrojů a většinou definují čtyřicetiprocentní úhel dopadajících paprsků do středu předlohy jako nejideálnější. V běžné praxi se ale takové výpočty neprovádějí a navíc to vypadá poněkud směšně a zdržuje to při práci. Nejspolehlivější metoda, jak uhlídat lesky a rovnoměrnost osvětlení, jste vy sami - tedy vaše bedlivě pozorující oko a luxmetr, nebo flashmeter, kterými naměříte jednotlivé kraje a střed předlohy. Pokud se nebudou naměřené hodnoty od sebe lišit o méně než 1/8 clonového čísla, jste na nejlepší cestě úspěšného reprodukování.

Zatím mám jen jedno světlo
Nevadí, i tady vystačite! Jeden zdroj není žádný zázrak, ale v nouzi stačí. Světelný zdroj by měl být umístěn co nejdál od předlohy. Rozdíl v osvětlení bližší a vzdálenější předlohy můžeme zmenšit vhodným nástavcem na reflektor - např. půlšifon, nebo rozptylovací širokoúhlý reflektor. Reprodukované předlohy jsou většinou malé a tak se dají celkem dobře jedním světlem rovnoměrně vysvítit - nezapomeňte ale na pravidlo - čím dále je jediný světelný zdroj od předlohy, tím lépe.

Jak likvidovat nežádoucí lesky
Největším zdrojem nepříznivých lesků jsou ploché předlohy s lesklým, či pololesklým povrchem. U vysoce lesklých předloh hrozí nebezpečí odrazu osvětleného fotoaparátu, který se zvláště v tmavých partiích předlohy může nepříjemně projevit. Ideálním řešením je proto černá deska, umístěná před fotoaparátem s výřezem pro objektiv. Dalším zdrojem nežádoucích odrazů na předlohu jsou příliš světlé předměty včetně fotografovy košile a světelné zdroje, které jsou v místnosti zapojeny. Ideálním prostředím je tmavá místnost, kde jsou zapojeny jen světelné zdroje určené pro nasvětlení předlohy, vše ostatní by mělo být ve tmě. Poslední možností řešení je polarizační filtr, který část lesků vhodným natočením odstraní. Lze ho velmi dobře použít u vysoce lesklých předloh, což bývají většinou zarámované fotografie nebo obrazy za sklem. Polarizační filtry jsou lineární a cirkulární. Každý z těchto filtrů polarizuje jiné odrazy světelných paprsků, a proto se na předloze odstraní jejich otáčením vždy jiný typ odražených lesků. Při měření expozice externími expozimetry se musí počítat s jejich faktorem ubírajícím světlo. Polarizační filtry jsou dost husté a na objektivu se proto musí nastavit jiné clonové číslo, než jaké naměříte na předloze. Bývá to zpravidla 1,5 až dvě clony směrem k odclonění objektivu, nebo nastavení delšího času závěrky.

Víc snad zatím nepotřebujete vědět a doufáme, že nám své zdařilé pokusy o reprodukci zašlete na naší redakční adresu, abychom se pokochali nad výsledky naší a vaší spolupráce, která nás bude i nadále společně motivovat k lepším výsledkům.