Okénko do historie 1. - Canonu - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

7. května 2007, 00.00 | Psal se rok 1933, když byla v Azabu-Roppongi v Tokiu založena společnost Seiki Kogaku Kenkyujo, předchůdce dnešního Canonu. O tom, co následovalo a jak se společnost dále vyvíjela, se dozvíte z našeho článku.

Článek vznikl k nedávnému 20. výročí rodiny EOS a nastiňuje historii Canonu, který od svého založení roku 1933 do roku 2003 vyrobil 242 kinofilmových modelů a od roku 1986 do roku 2005 88 digitálních fotoaparátů. Není možné si zde všechny popisovat, ale připomeneme si vznik společnosti a představíme ty nejúspěšnější modely hlavně z rodiny EOS, které vždy posunuly firmu Canon na vrchol mezi výrobci fotoaparátů.

Logo Canon, podstoupilo několik změn, než se dočkalo dnešní podoby.

Jak to začalo

Vše začalo v roce 1933, kdy Goro Yoshida se švagrem Saburo Uchidou a Takeo Maedou, který byl Uchidův podřízený, přišli s myšlenkou o vytvoření fotoaparátů, které by mohly konkurovat německým výrobkům. Yoshida měl k optice vždy blízko, protože byl zaměstnaný v opravně na optické přístroje, ale jeho snem bylo vytvoření vlastního fotoaparátu. Byla to legendární Leica a Contax, které se staly inspirací pro první počátky vývoje. Motivem se stala Leica II, hodnocena jako velmi kvalitní 35mm fotoaparát, kterou Yosida demontoval na jednotlivé části a byl velmi překvapen jejím složením. Nenašel totiž žádné zvláštní součástky, ale jen mosaz, hliník, železo a gumu, což ho velmi rozhněvalo, protože přístroj se v Japonsku prodával za horentní sumu 420 jenů, kde průměrný plat býval 70 jenů a pro běžnou veřejnost byl tak nedostupný. Se svými společníky založil Precision Optical Instruments Laboratory (Laboratoř pro přesné optické přístroje), kde se zprvu montovaly součástky od externích dodavatelů jako např. Nikon (tehdejší Nippon Kogaku K.K.), který dodával objektivy. Později se zde zrodil první vlastní objektiv zvaný Serenar, ale o tom až dále.

Precision Optical Instruments Laboratory

Splněný sen

V červnu 1934 vzniká první fotoaparát pojmenovaný podle buddhistického božstva milosti - Kwanon. Byl to vůbec první 35mm přístroj se závěrkou ve fokální rovině, který v Japonsku vznikl. V reklamě se objevily tři různé variace, ale jednalo se vždy jen o ilustraci, či dřevěné modely. Nikdy tedy nešlo o skutečné přístroje. Jinými slovy, ve skutečnosti nebyl Kwanon nikdy vydán na trh. O rok později došlo k přejmenování společnosti, i přestože si nábožensky založený Yosida stál za názvem Kwanon, tak Uchida chtěl modernější, zvučné jméno, které by odráželo prvotřídní kvalitu fotoaparátů. Nakonec bylo vybráno jméno Canon. To má hned dva významy. Jednak jde o církevní kánon, neboli určité dané pravidlo či zásadu. Rozložením slov dostaneme Can – On, což by se dalo chápat jako „můžeš”. Logo za léta existence několikrát změnilo podobu, ale výrazné písmeno „C” už zůstalo. Kwanon a Canon měl podobnou výslovnost a přechod šel hladce. 19 září 1935 byla společnosti udělena ochranná známka.

První prototyp - Kwanon (1934)

Následníci

Rok 1935 - 1945

Canon Hansa

I přes veškeré úsilí vyvíjené v laboratoři nebyli schopni vytvořit použitelné sklo pro objektiv. Nový model Hansa vznikl v únoru roku 1936 (i když někteří tvrdí, že datum uvedení bylo již v říjnu 1935) a právě díky již zmíněné spolupráci Nikonu, který se tehdy specializoval na vojenskou výzbroj, dodal standardní objektiv Nikkor 50mm f3.5, čímž spatřil světlo světa první komerční produkt Canonu. Nikon byl odpovědný za optickou soustavu, kdežto Precision Optical Instruments Laboratory měla na starosti hlavní část, včetně ohniskové roviny, clonu a montáž celého těla. I když někteří nazvali Canon Hansa jen imitací Leicy, není pochyb o tom, že Hansa reprezentovala Japonsko jako první vysoce kvalitní 35mm fotoaparát s rozměry 13.5cm x 6.8cm x 4.5cm při váze přibližně 650g. Cena přístroje byla 275 jenů.
Precision Optical Instruments Laboratory ohlásila, že výrobní produkce dosahuje možného maxima 10ks fotoaparátů za měsíc, ale ve skutečnosti to byl stěží jeden týdně. Obchodní podmínky byly příliš těžké a společnost se potýkala s finančními potížemi. 10 srpna došlo k reorganizaci společnosti spolu s jejím přejmenováním na Precision Optical Industry Co., Ltd. Toto datum je považováno za oficiální založení společnosti Canon. Hansu standard poté následovaly ještě 4 další modely Hansa S, J, NS a JS s pomalými rychlostmi.
Společnost Omiya Shashin Yohin Co., Ltd. poskytla Canonu finanční pomoc, díky čemuž mohl Yoshizo Furukawa, první optický inženýr vyvinout zkušební objektiv 50mm f/4.5 a 45mm f/0.85 pro kinematografii. Yoshizo byl také zapojen do vývoje objektivu 50mm f/3.5 a 135mm f/4 pro rentgenový fotoaparát. V Japonsku tehdy řádila tuberkulóza a Canon byl schopen vyrobit první 35mm fotoaparát pro rentgenové snímky. Objektiv dostal zvučný název Serenar, jež má vedlejší význam jako "jasný", "klidný" a pochází z názvu klidného moře na měsíci.

Rok 1946 - 1954

V letech 1946 - 1954 vzniklo už 18 typů fotoaparátů, které se od původní Hansy začaly vzdalovat. Označení modelů bylo vždy opředeno trochou záhady, čemuž napomáhalo podivné značení. Vždy šlo jen o římské číslice doplněné jedním či dvěma písmeny, např. II B, II D, II AF atd. Přesto šlo o profesionální přístroje a jako příklad uveďme model III A, vyrobený v dubnu 1951, jehož cena byla 70 000 jenů. Jeho úctyhodné parametry byly: samozřejmě objektiv Serenar 50mm f/1.8, starý dvojdílný hledáček byl nahrazen elegantním jednodílným, s 3x přiblížením. Křížové vroubkování na ovládacích knoflíkách a počítadlo exponovaných snímků se stalo luxusem. Špičku kvality představoval poslední model IV Sb2, u kterého nechyběla číselná indikace clony a její snadné nastavení, přímá synchronizace s bleskem a další technologie z předešlých modelů. Opět 50mm f/1.5 objektiv Serenar. Jeho cena se vyšplhala na 85 000 jenů a společně s Nikonem S v Japonsku demonstrovaly vynikající výkon. Canonu se otevřela zlatá léta. Pro zajímavost ještě připomenu, že roku 1954 se již akciová společnost Canon Inc. pouští společně s několika partnery do výroby TV kamer, především pro přímé přenosy zpráv v Japonsku. My se ale budeme držet původního záměru zakladatelů, tedy tvorby profesionálních fotoaparátů.

Model IV Sb2 (1954)

Rok 1955 - 1969

Rok 1955 - 1969 znamenal pro Canon uvedení neuvěřitelných 54 nových modelů na trh, mezi nimiž byla i první jednooká zrcadlovka Canon Canonflex vyrobená v roce 1959, která nabízela profesionální rychlost a kvalitu. Na obrázku si můžete všimnout třeba neobyčejně velkého číselníku pro nastavení clony. Cena byla 59 500 jenů. Canon byl schopen zaplnit celý trh a cestu si razil heslem "Každý ho může mít, každý může fotografovat". Tento slogan měl dostat na trh model (střední třídy) Canonet, a ačkoliv premiéra byla hlášena na srpen 1960, tak se kvůli nízké ceně 18 800 jenů, která se nelíbila konkurentům, vše opozdilo a Canonet se dostal na pulty až v lednu 1961. Odbyt byl astronomický a jeho přijetí zákazníkem bylo ohromující. Stačilo dva a půl roku a Canonetů se prodalo milion kusů. Trh sotva trochu ochladl a už tu byl nový model Canon Demi, jehož následoval Color Demi který vynikal např. volbou mezi třemi barvami (černou, modrou a bílou). Jejich lákavými parametry byly objektiv Canon SH28mm f/2.8 (5 členů ve 3 skupinách), clona Seiko-sha L s hodnotou EV 8 (f/2.8, 1/30 sec) do EV 17 (f/22, 1/250 sec) se synchronizací blesku. Hledáček s 0.41x zvětšením a 90% pokrytím. Zaostřením od 0.8m do 15m byly slušné parametry a pro jeho koupi hovořila také cena 10 800 jenů.

Model Canonflex (1959)

Model Canonet (1961)

Model Color Demi (1963)

Rok 1970 - 1975

Mezi 16 novými modely vynikl v březnu 1971 hlavně model F-1, za kterým stálo 5 let vývoje. F-1 byla vyvinutá pro profesionály, které uspokojila rozmanitými funkcemi a systematickou konfigurací. Zároveň se jednalo o velmi odolný fotoaparát se schopností pracovat od -30°C do 60°C a okolní vlhkostí 90%. F jednička si získala velkou popularitu a stala se v roce 1976 oficiálním fotoaparátem pro letní a v roce 1980 pro zimní olympijské hry v Kanadě resp. USA. Za špičkovou kvalitou a kontrastem stála nová řada FD objektivů, jež umožnila plně automatické (s možností přepnutí na manuální) měření expozice. Indikace výdrže akumulátoru, který byl rtuťový s napětím 1.3V. Cena za tělo byla 78 000 jenů s možností zakoupení celého setu jednoho ze tří objektivů 55mm f/1.2, 50mm f/1.4 nebo 50mm f/1.8, kde se cena vyhoupla až na 117 000 jenů.

Model F-1 (1971)

Rok 1976 - 1986

Model AE-1 (1976)

Model T90 (1986)

Canon chrlil jednu novinku za druhou a v dubnu 1976 byla světu představena úspěšná zrcadlovka AE-1. AE-1 byl první 35mm SLR fotoaparát s automatickou expozicí na světě, vybavený centrální procesorovou jednotkou. O dva roky později byl představen vylepšený model A-1, který nabízel 5 expozičních režimů. Rychlý motorový pohon filmu (5 fps), rychlostní priorita clony, EV -2 až 18, jeden 6V článek s LED kontrolou. Vlajkovými loděmi se však uprostřed osmdesátých let staly modely F 1N a ze série T jasně vévodila T90 podporovaná velkou řadou objektivů FD. T90 byla navržena, aby za uživatele převzala veškeré nastavování, a vše tak řídila sama. K dispozici bylo 8 automatických expozičních režimů + 2 manuální. Plně motorické ovládání, systém měření záblesku s dedikovaným systémovým bleskem Speedlite 300TL, kde měření expozice probíhalo jednak infračerveným předblesknutím jako u starších modelů řady T70 a T80, ale hlavně přibylo měření dopadajícího světla při otevřené závěrce odrazem od plochy filmu. T90 však získala i novou závěrku, takže se rozsah expozičních časů rozšířil od 30 sekund do tehdy špičkové 1/4000 sekundy. Úpravám neunikl ani hledáček a podstatně se zlepšila informovanost fotografa o funkci fotoaparátu - v hledáčku se na červeně svítícím LED displeji zobrazuje nastavený čas a clonové číslo, indikátor zapnuté expoziční kompenzace, symbol připravenosti blesku, indikátor aktuálně používaného způsobu měření, počítadlo snímků a opět, do té doby běžně nevídaná, stupnice expoziční paměti pro režim bodového měření scény. Na první pohled je patrný nový ergonomičtější design (s výrazným gripem, jehož design byl později koncepčně převzatý celou následující řadou EOS), který pro tento model navrhl Luigi Colani. Firemní kódové označení pro T90 bylo "Tank" - ať už pro novou čelní siluetu, tak i pro značnou mechanickou odolnost nového těla. Plášť je vyroben z polykarbonátů, vnitřní kostra je odlitek z hořčíkové slitiny, bajonet i dráha filmu jsou pochopitelně kovové, přístroj je vlhkuvzdorný, elektronika i systém závěrky pracuje i za velmi nízkých teplot, k napájení přístroje jsou použity 4 AA baterie.

Příchod EOS

Přestože T90 získal značnou oblibu, přestával vyhovovat vzrůstajícím nárokům mnoha profesionálních fotografů po celém světě. První komerčně dostupná zrcadlovka s AF byl tedy až Canon EOS 650, uvedený na trh v březnu roku 1987. Nejvýznamnější inovací byla ale objímka pro objektiv. Canon se zde rozhodl k radikálnímu kroku, který se později ostatní výrobci pokoušeli napodobit – a sice k nahrazení tradičního mechanického převodu pohonu objektivu pro automatické zaostřování mezi tělem přístroje a objektivem plně elektronickým systémem. Data se mezi mechanickými komponentami vysokou rychlostí přenášela pomocí osmi pozlacených elektrických kontaktů.
V této době bylo hlavní riziko na straně společnosti Canon. Budou fotografové ochotní zbavit se nejen svého fotoaparátu, ale také všech svých objektivů FD, aby přešli na modernější EOS? Výsledek předčil i ta nejoptimističtější očekávání investorů společnosti Canon. Fotoaparáty EOS a jejich řada objektivů EF znamenaly pro jejich výrobce okamžité spuštění laviny prodeje. Důvodem byl systém automatického zaostřování.

Model EOS 650 (1987)

Vlastní technologie

První objektivy EF ovládaly zaostřovací mechanismus objektivu pohonem AFD (arc form drive). AFD je elektrický motor, který k přenášení pohybu z rotoru používá různé převody. Motor byl tvarován do oblouku, proto jej bylo možné umístit dovnitř tubusu objektivu. Jednou z prvních inovací, kterou bylo možné v této řadě vidět, byl ultrazvukový motor. Převratná technologie ultrazvukových motorů společnosti Canon se ukázala jako rychlejší, tišší a mnohem přesnější. USM motor je tvořen dvěma hlavními díly – statorem a rotorem. Na statoru je upevněno několik piezoelektrických prvků. Tyto prvky otáčejí rotorem tak, že když jimi prochází proud, vibrují proti rotoru v ultrazvukových frekvencích (odtud vychází i název). Princip si můžeme představit jako malinkou minci položenou na pračce. Když pračka začne ždímat, začne se mince pohybovat po povrchu pračky.
V případě některých objektivů EF má ultrazvukový motor tvar prstence, který je nasazen na tubus objektivu. Tímto způsobem může být motor přesně přizpůsoben velikosti a hmotnosti zaostřovacích členů. Canon pokračoval dále ve vývoji této technologie a postupně uvedl ultrazvukové motory Micro USM a Micro USM II. Tyto motory pracují na stejném principu jako prstencové USM, ale rotor a stator jsou zde sesazeny dohromady do tenkého válce. Bez omezení průměrem objektivu mohou být tyto motory montovány do celé řady objektivů, včetně ultrakompaktních objektivů s proměnlivou ohniskovou vzdáleností (objektivů se zoomem).

Kompletní systém

Jedním z principů ukrytých za EOS je, že se jedná spíše o „systém“ než o individuální produkt. Je možné vyvíjet nové technologie fotoaparátů, které se budou integrovat se stávajícími objektivy, blesky a dalším příslušenstvím, a současně lze vyvíjet nové technologie objektivů a příslušenství, které budou pracovat se stávajícími těly fotoaparátů. Nejstarší fotoaparát EOS, je schopen pracovat s nejnovějšími objektivy, resp. nejstarší objektivy pracují s nejnovějším EOS Digital. Nové a modernizované objektivy EF se dostávají na trh pravidelně. V současné produktové řadě je přes 60 objektivů pokrývajících ohniskové vzdálenosti od 14 do 1200 mm. V řadě jsou tři výsuvné a výkyvné objektivy, které jsou předurčeny k fotografování architektury a různým efektům, jiné objektivy umožňují fotografovat z blízkosti s 5násobným zvětšením. Uznávané objektivy EF řady L představují vrchol průkopnické obrazové výkonnosti, mimořádné operability, robustnosti a odolnosti vůči vlivům počasí a v neposlední řadě i trvanlivosti, což je předurčuje zejména pro profesionální fotografy. Canon si poradil i se stabilizací, kde i několik současných objektivů Canon s delší ohniskovou vzdáleností, jako je i objektiv EF 400 mm f/4 DO IS USM, je vybaveno vestavěným stabilizátorem obrazu, který je konstruován s cílem zabránit zničení záběru v důsledku rozpohybování fotoaparátem. Optické otřesy jsou detekovány dvěma gyroskopickými senzory předávajícími data systému neutralizace chvění. Některé objektivy EF mají dva režimy IS včetně jednoho pro panoramatické záběry poskytujícího fotografovi úžasnou svobodu pracovat dle svých potřeb.

Vícebodové ostření

Model EOS 10 (1990)

Fotoaparát EOS 10, představený v březnu 1990, zlepšil systém automatického zaostřování zavedením více zaostřovacích bodů. EOS 10 měl tři zaostřovací body, EOS 5D jich má 9 a EOS 1D Mark II N dokonce 45. Zaostřovací body EOS 10 se ještě neovládají okem, ale kruhovým voličem a vybraný bod je v hledáčku osvětlen červenou LED. Závěrka má rozsah 30s-1/4000s. Měření je osmizónové nebo selektivní, všechny běžné expoziční režimy včetně Shift programu. Umí i vícenásobné expozice, samospoušť a třeba intervalový snímač. Tento přístroj má jistou kvalitu i dnes. Máte-li zájem prohlédnout si jeho útroby, můžete navštívit Japonský server biglobe.

V harmonii s prostředím

Přibližně 50 % stávajícího optického skla obsahuje olovo, aby vylepšilo jeho odrazný faktor, ale při výrobě vzniká ve fázi leštění odpad kontaminovaný olovem, který znečišťuje životní prostředí. V roce 1991 se společnost Canon rozhodla s tímto problémem vypořádat a začala hledat bezolovnaté suroviny. Výsledkem bylo zjištění, že oxid titanu je schopen vykonávat stejnou roli, avšak bez toxických dopadů. První optikou Canon se 100% bezolovnatým sklem byl objektiv EF 28-80 mm F/3.5-5.6 z roku 1993.

Profimodely

Další profimodel od Canonu, EOS-1N přišel na trh v listopadu 1994. Jde o upgrade původního EOSu 1 - tvarově a provedením těla se vlastně skoro neliší, má ale podstatně inovovanou elektroniku, AF systém atd. Autofokus je nyní pětibodový a hlavně velmi slušně rychlý a nabízí bodové měření či rychlost s boosterem až 6 obr./s. V březnu o rok později přichází na trh EOS-1N RS, ultrarychlá verze EOS 1N schopná snímat až 10 obr./s. Je založena na použití polopropustného zrcadla, což také velmi zkracuje odezvu na stisk spouště (0,006 s). Jinak se nijak podstatně od "klasického" EOS 1N neliší, tedy až na váhu, rozměry a především ceny, kde je rozdíl modelu RS 90 000 jenů navíc.

Model EOS 1N (1994)

Model EOS 1N RS (1995)

Na veletrhu Photokina roku 1998 byl uveden Canon EOS 3, kde slogan "Vítězství pro fotografii" okamžitě způsobil senzaci mezi laickou i odbornou veřejností. Nejrychlejší systém automatického ostření 45bodový autofokus s možností výběru zaostřovacího bodu pohledem oka, automaticky nebo manuálně. Tento systém je skutečným průlomem v technologii automatického ostření a pohled na svítící obdélníčky kopírující tvar snímaných předmětů uvádí v úžas i ty nejotrlejší profesionály, kteří se jinak snaží být takzvaně "nad věcí". Profesionální fotoaparát Canon EOS 3 tehdy nasadil pomyslnou laťku skutečně vysoko.

Canon EOS 3 (1998)

portrét

testovací obrazec

Nejvyspělejší z řady kinofilmových jednookých zrcadlovek se v roce 2000 jednoznačně stal EOS 1V, který byl vystaven v únoru na mezinárodním veletrhu PMA v Las Vegas. Canon tak potvrdil svou pozici předního světového výrobce kinofilmových zrcadlovek. Stejně jako EOS 3 využívá 45bodový autofokus s výběrem zaostřovacího bodu automaticky nebo manuálně, nově však s možností aktivace předvoleného bodu prostřednictvím tlačítka Assist Button. Kontinuální přeostřování v režimu AI Servo je schopno udržet ostrost na objektu, který se pohybuje rychlostí až 50 km/h ve směru od nebo k fotografovi, a to od 8 m do nekonečna. 20 zákaznických funkcí s 63 možnými nastaveními, 21zónové měření expozice a mimo jiné i připojení k PC, kam je možné dostat až 27 informací o každém snímku. Tento model je za 60 000 Kč v některých "levných" prodejnách ještě k dostání, ale jeho cena je přeci jen trochu vysoká.

Canon EOS 1V (2000)

Revoluce DO

Jednou z nejnovějších a nejvíce vzrušujících inovací z dílny Canon v oboru konstrukce objektivů byl vývoj členu DO (vícevrstvý difrakční optický člen), který byl dosud použit pouze u objektivu EF 400 mm f/4 DO IS USM (z roku 2001) a EF70-300 mm f/4.5-5.6 DO IS USM (uveden v roce 2004). Optický člen DO má vícevrstvou konstrukci skládající se ze dvou jednovrstvých difrakčních optických členů s přiléhajícími koncentrickými kruhovými difrakčními mřížkami. Při umístění do optimálního místa v objektivu se dosáhne úplného odstranění chromatické vady, což je považováno mnohými za milník, který má potenciál k revoluci v konstrukci objektivů. Ke zlepšení došlo nejen v oblasti kvality zobrazování, ale technologie také umožnila dosáhnout výrazně menších a lehčích objektivů. Média zabývající se fotografováním byla uchvácena novou optikou objektivu EF 400 mm f/4 DO IS USM a na výstavě TIPA v roce 2002 byl vybrán jako nejlepší objektiv.

Digitální nástup

Prvním prodávaným digitálním fotoaparátem na světě byl již v roce 1986 Canon RC-701. Je to tedy další prvenství, které si Canon připsal. RC-701 je zrcadlovka obsahující CCD čip velikosti 6,6 x 8,8 mm (úhlopříčka 11 mm) s rozlišením 712 x 534 bodů, to je 380 000 obrazových bodů. Používá objektivy f/1.2 11 až 66 mm, dále f/2.8 50 až 150 mm a širokoúhlý objektiv f/1.8 6 mm. Úhlopříčka je ve srovnání s úhlopříčkou kinofilmu 4krát kratší, a proto ohniskové vzdálenosti odpovídají 4 násobkům ohniskové vzdálenosti objektivu pro kinofilmový fotoaparát. Pomocí adaptéru lze používat i všechny objektivy Canon FD. K napájení se používá 8V baterie, která má výdrž 250 expozic. Záznam obrazu se provádí na magnetický kotouček o standardním průměru 47 milimetrů, na který lze nasnímat 25 záběrů s oběma půlsnímky nebo 50 záběrů půlsnímků. K celému systému patří i tiskárna, která vytiskne na zvláštní papír snímky o formátu 69 x 92 mm (za 3 minuty), nebo velikosti 92 x 112 mm (za necelých 5 minut). Tiskárna pracuje na principu vyvinutém v minulosti pro mechanické tiskárny ve výpočetní technice, totiž tryskovým nanášením barviva na papír. Využívá se čtyř ovládacích trysek, tři pracují se základními barvami a čtvrtá s černou. Výhodou je možnost volby trvanlivých barev vyhovujících odstínů. Sytost a kvalita barevného podání je relativně dobrá, ale rozlišovací schopnost odpovídá pouze 7 tiskovým bodům na 1 mm (dnešních 178 DPI). Cena fotoaparátu byla v té době 3 tisíce dolarů, celý systém včetně přenosového modulu, tiskárny a laminátoru stál 27 tisíc dolarů.

Canon RC701 (1986)

Digitální EOS nastupuje v červenci 1995 s označením EOS DCS 3. I když podle některých zdrojů byl už v březnu téhož roku představen EOS DCS 5. EOS DCS3 disponoval 1.3 megapixelovým snímačem a je společným produktem Canon a Kodak, který je odpovědný za CCD čip. Šasi je stejné jako měl kinofilmový EOS 1n z roku 1994. Snímky se ukládají na 260MB PCMCIA disk, na který se vejde 189 snímků, a lze použít PCMCIA verzi I, II nebo III. Velikost snímku je maximálně 1268 x 1012 a pro barevné pole je zde plné RGB. Pro opakovanou expozici využívá 16MB vnitřní paměti a pro komunikaci s PC je k dispozici rozhraní SCSI 25pinů. Díky vestavěnému mikrofonu je možné zaznamenat i zvuk ve formátu wav 8bitů, 11 kilohertz, mono (telefonní kvalita). Na zadní straně je k dispozici ještě 7 pinový miniDIN pro připojení nabíječky, která se za 1 hodinu nabíjení postará o pořízení 500 expozic. DCS3 ale nebyl pro každého, protože cena tohoto přístroje byla horentních bez mála 500 000,-Kč.

Canon DCS 3 (1995)

V červenci 1996 začíná střední třída digitální rodiny PowerShot a první model nese označení 600. Dnes je PowerShot znám po celém světě a i já jsem šťastným vlastníkem jednoho z nich. Šestistovka používá čip CCD s 570 000 pixely, který umožňuje maximální velikost snímků 832 x 608 a poměr obrazu je 4:3. I zde probíhá záznam na PCMCIA typu II a III, kam je možné ukládat buď nekomprimovaný RAW, nebo samozřejmě komprimovaný JPEG s informacemi EXIF. Vnitřní paměť zde byla pouze 1MB, ale i to umožnilo pořídit 4 snímky v sérii na max. rozlišení a kvalitu "Fine" nebo 36 snímků na nejnižší rozlišení a kvalitu "Economy". Pro jemnější podání barev je zde místo RGB využit systém CYGM (Cyan, Yellow, Green, Magenta). Mezi podporovanými systémy byly Windows 3.1, 95 a Macintosh, kde přenos probíhal pomocí dokovací stanice a přítomného paralelního portu.

Canon PowerShot 600 (1996)

V září 2000 je veřejnosti představena digitální zrcadlovka EOS D30 vybavená 3.25 megapixelovým CMOS snímačem a RGB barevným filtrem s vynikajícím vyvážením barev. Šasi je z nerezavějící oceli a je velmi lehké a silné, které kryjí plastové kryty, čímž se v této kategorii produktu rozbilo obecné vnímání, že digitální SLR musí být velké a těžké. Mezi jeho další vlastnosti patří možnost použití výměnných objektivů řady EF a blesků Speedlite, výkonný a rychlý tříbodový autofokus, několik režimů snímání (včetně 5 naprogramovaných režimů Image Control), 35zónový vyhodnocovací měřicí senzor a vestavěný inteligentní zábleskový systém. Snímky se zaznamenávají na paměťovou kartu CompactFlash™ typu I nebo II ve formátu JPEG, nebo RAW a o spojení s počítačem se stará rozhraní USB. Tento model v prosinci 2001 nahrazuje EOS 1D, který se chlubí rychlostí snímání 8 snímků za sekundu a obrazovým senzorem 4,15 megapixelů s velkým rozlišením typu XL (eXtra Large) vytváří skutečný 11,7MB soubor s fotografickým poměrem stran 2:3. Kombinace rychlosti a kvality dělá z fotoaparátu EOS-1D nejlépe vyvážený fotoaparát a profesionálové již nemusí hledat kompromis mezi rychlostí, kterou vyžadují fotografové sportu F1, nebo rozlišením, jež potřebují ateliérové fotografie - EOS 1D nabízí obojí. Nový obrazový senzor XL CCD je o 20 % větší než u nejbližšího konkurenta. Navíc zvětšení ohniskové vzdálenosti pouze 1,3x dovoluje zhotovovat pěkné širokoúhlé snímky – tím se výrazným způsobem překonává tradiční omezení digitálních jednookých zrcadlovek. V kombinaci s novým objektivem Canon EF 16-35 mm f/2.8 L USM lze při zvětšení 1,3x dosáhnout širokoúhlého zoomu 21-45,5 mm.

Canon EOS D30 (2000)

CMOS z EOS D30

Canon EOS 1D (2001)

Hon za megapixely

Viceprezident Canonu pan Komatsuzaki prohlásil: "Jsme nesmírně potěšeni výsledkem výzkumu a vývoje, společnost Canon registruje v průměru každý pracovní den přes 7 technologických patentů." A má pravdu, jedna inovace střídá druhou i dnes, protože produkty Canon patří mezi špičku na trhu. Canon je průkopníkem technologie CMOS snímačů s vysokým rozlišením, nízkým šumem a nízkým příkonem, které posouvají digitální fotografování do nových kvalitativních sfér zobrazování. Po dalším úspěšném modelu EOS D60 z roku 2002, který už disponuje 6.3 megapixely, nastupuje ještě téhož roku EOS 1Ds, který přichází rovnou s 11.1 megapixely, rozhraním IEEE 1394 (FireWire) a 45bodovým plošným automatickým zaostřováním. Samozřejmostí je tak jako u všech EOS použití EF objektivů. EOS1Ds byla českou fotografickou veřejností oceněna jako nejlepší digitální zrcadlovka roku 2002. O 2 roky později přichází na trh nová vlajková loď EOS-1Ds Mark II s 16,7megapixely a obrazovým snímačem velikosti celého políčka 35mm filmu. Obrazový snímač CMOS, 36 x 24 mm, zhotovuje snímky s nepřekonatelným barevným podáním a dynamickým rozsahem. Má dostatečné rozlišení ke zhotovení souborů odpovídajících po převodu 50MB nekomprimovaného formátu TIFF se 24bitovou barevnou hloubkou. Procesor Canon DIGIC II druhé generace je schopen zhotovovat v jednom sledu rychlostí 4 snímky za sekundu až 32 snímků formátu JPEG, resp. 11 snímků formátu RAW. Volitelný bezdrátový adaptér zajišťuje vysokorychlostní bezdrátové LAN připojení IEEE802.11b/g a podporu pro 100MB drátovou síť LAN. Pokud se rozhodnete pro koupi, pak si připravte 212 025,- Kč.

EOS D60 (2002)

EOS 1Ds (2002)

EOS 1Ds Mark II (2004)

EOS 1D Mark II - řez

Full-size pod 100 tisíc

Velkým mezníkem bylo také uvedení modelu 5D v roce 2005. CMOS snímač o rozměrech 35,8 x 23,9 mm nabízí rozlišení 12,8 MPix a celková cena se dostala pod 100 tisíc korun. V současnosti je cena cca 75 tisíc korun. Díky snímači o velikosti kinofilmového políčka nedochází k ořezu obrazu a fotografové nejsou omezeni při používání širokoúhlých objektivů.

Reportážní král

Absolutním králem mezi reportážními zrcadlovkami se letos stal EOS 1D Mark III. I přesto, že obsahuje (pouze) 10,1 megapixelů, tak disponuje špičkovou rychlostí a kvalitou, které nemůže nikdo konkurovat. Nepřetržité snímání rychlostí 10 snímků za sekundu v počtu až 110 JPEG velký/jemný v řadě. Dva procesory DIGIC III, nový systém automatického ostření s 19 senzory křížového typu a integrovaný čisticí systém EOS, který zajišťuje vyšší spolehlivost snížením množství prachu na senzoru, čímž minimalizuje nutnost ručního čištění během práce. Hlavním lákadlem je především to, že již za 0,2 sekundy od zapnutí, může přístroj začít zpracovávat až přes 100 megapixelů obrazových dat za sekundu. Je tak možné pořídit až 110 snímků v řadě, kadencí deseti za sekundu, a to vše při 14bitovém zpracování. Dvojice procesorů "DIGIC III" pak přináší dosud nevídanou úroveň rychlosti, citlivosti a kvality obrazu. Tento skvost digitální techniky můžete ve svém obchodě sehnat za krásných 108 620,-Kč.

EOS 1D Mark III (2007)

Shrnutí

Historie společnosti Canon je velmi bohatá a shrnout vše do jednoho článku je těžké. Snad se vám ale článek líbil a přinesl zajímavé informace. Ti, kteří by si rádi prohlédli všechny modely, můžou navštívit virtuální muzeum. I když digitální technologie postupuje mílovými kroky, řekněme si upřímně, že nádech staré doby a ruční práce na každém přístroji má své nezapomenutelné kouzlo, které se nedá nahradit. S tímto se s vámi v dnešním okénku do historie loučím a už teď se můžete těšit na dalšího výrobce, protože ne jenom Canon umí dělat kvalitní fotoaparáty. A kdo to bude? To se dozvíte až příště.