Okénko do historie 4. - Olympus - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

3. července 2007, 00.00 | Olympus je znám především coby výrobce kvalitních fotoaparátů, nicméně v jeho rozsáhlém portfoliu jsou též dalekohledy, diktafony, tiskárny, mikroskopy,
endoskopy či další vědecké produkty. Prvním výrobkem této společnosti byl v roce 1920 zinko-bronzový mikroskop.
Kdy byl na svět uveden první fotoaparát Olympus, a samozřejmě zdaleka nejen to, se dozvíte v našem
článku.

Jak to začalo

Historie dnešní společnosti Olympus se začala psát 12. října 1919 v Japonsku. Nejprve coby společnosti Takachiho Seisakusho, u jejíhož zrodu stál Takeshi Yamashita, který v roce 1915 promoval jako právní zástupce. Po roční vojenské službě nastoupil ke společnosti Tokiwa Shokai, která obchodovala s cukrem. Tokiwa Shokai velmi oceňovala Yamashitovo obchodní nadání, které jí přineslo větší zisky. Po získané zkušenosti a značném výdělku mohl Yamashita založit vlastní společnost Takachiho Seisakusho. Prvním cílem nové optické společnosti byla výroba mikroskopů. Za svého společníka si Yamashita vybral kamaráda z právnických let, Shintaru Teradu. Terada už měl značné zkušenosti, protože s mikroskopy začínal v roce 1910 – byl tak první Japonec, který vyrobil mikroskop pro průmyslové užití. Mezi jeho aktivity patřila také výroba teploměrů pod značkou Olympus. Další jeho úspěch přišel v roce 1914, kdy za svůj mikroskop vystavený na Taisho Expo získal bronzovou medaili.

Pan Matsumoto z firmy Iwashiya, která se zabývala lékařským vybavením, finančně podporoval Teradův výzkum pro výrobu mikroskopu "M&KATERA". Jméno mikroskopu je zkratkou pro tři jména, která stála za jeho vývojem. Byli to Matsumoto, Kato, a Terada. Yamashita věděl o snu Terady vyrábět mikroskopy, a tak ho požádal, aby pracoval pro Takachiho Seisakusho (TS). Terada do TS přemístil své vybavení na výrobu mikroskopů a stal se hlavním inženýrem. V březnu 1920 byl uveden první produkt s Takachiho Seisakusho, byl jím mikroskop Asahi. Na sobě nesl značku Tokiwa, kterou Yamashita použil kvůli investicím od bývalého zaměstnavatele, společnosti Tokiwa Shokai, která byla zároveň odpovědná za marketing. Obchodní činnost na výrobu teploměrů byla ukončena a zařízení bylo prodáno. Většina zisků byla investována do výroby mikroskopů. Začátky ale nebyly nijak růžové, protože na trhu byly také dovážené mikroskopy z Německa, které měly vždy technologicky navrch. Postupným zlepšováním technologie si společnost Takachiho Seisakusho (dnešní Olympus Corporation) zajistila dobré jméno a jejich produkty pro biologii a medicínu jsou uznávány dodnes. Mimochodem první mikroskop byl vyroben už v roce 1590.

Mikroskop M&KATERA

Mikroskop Asahi (1920)

Takeshi Yamashita

Cesta k fotoaparátu Olympus

Samotné názvy jako Takachiho nebo Olympus mají pradávný mýtický význam. V japonské mytologii se říká, že osm milionů bohů a bohyň žilo na hoře Takachiho. Stejný osud měla i řecká hora Olymp (anglicky Olympus), jež byla domovem dvanácti bohů, kteří ovládali celý svět. Právě jméno této uctívané hory bylo v Takachiho Seisakusho roku 1921 zvoleno jako obchodní značka s cílem přinášet světu nejlepší a nejkvalitnější výrobky. Až do roku 1933 byly hlavním produktem mikroskopy, které se mimo jiné dodávaly i japonskému námořnictvu. O rok později se vše změnilo a společnost cítila potřebu rozšířit své aktivity s cílem vyrobit objektiv pro fotoaparáty a později vlastní fotoaparáty. Ve stejném výrobním závodě jako Takachiho Seisakusho byla i jejich druhotná společnost Mizuho Kogaku Kenkyujo, která na výrobu objektivů byla již připravena. I když se obě společnosti nacházely ve stejné továrně, tak kvůli pravidlům rozdělování energií byly uváděny jako samostatné společnosti. Roku 1936 byl výzkum objektivů přesunut do nové továrny v Shibuya. V polovině roku 1936 byly dokončeny první prototypy objektivů 105mm F/4.5, 75mm F/4.5 a 75mm F/3.5, které byly kopií objektivu Tessar s čtyřmi elementy ve třech skupinách. Jejich návrhářem byl pan Miyata, spolu se svým šéfem z optického oddělení panem Suzukim. Objektiv dostal zvučné jméno Zuiko, jež vzniklo v otevřené soutěži pro zaměstnance, kteří postupně kombinovali znaky v názvu Mizuho Kogaku Kenkyujo.

Nový objektiv bohužel nešel na odbyt tak, jak by v Takachiho Seisakusho chtěli, firma se nicméně rozhodla vyrobit vlastní fotoaparát pod značkou Olympus. V září 1936 spatřil světlo světa první takovýto přístroj: Semi-Olympus. Tento měchový středoformát 4,5 x 6 byl jen kopií německého Baldaxu, tedy pokud jde o tělo. Dodavatelem byla japonská společnost Proud-sha, která dodávala těla i dalším společnostem, jako například Kodaku. Objektiv Zuiko 75mm F/4.5 byl samozřejmě originál z Takachiho Seisakusho. Pravým Olympus originálem se pak o rok později stal Semi-Olympus II, který se sice drží původního konceptu, ale tělo má přepracované. Formát 4,5 x 6 byl zachován a stejně tak i použití 120mm filmu, rychlost závěrky byla snížena na 1/150 s oproti modelu 1, který měl 1/250 s. Zakladatel společnosti Yamashita Takeshi se rozhodl, že bude soupeřit s německou společností Carl Zeiss, která vyráběla ty nejlepší mikroskopy a fotoaparáty. Mezi nejlepší v té době patřil Zeiss Ikon, ale pro Takesiho bylo prioritou držet se produkce vlastních fotoaparátů namísto kopírování německých modelů, jako většina ostatních japonských společností.

Semi-Olympus (1936)

Semi-Olympus II (1937)

Spolu se Semi-Olympusem II byl v roce 1937 vyroben i Olympus standard, který se od zavedeného stylu a parametrů zcela odlišoval. Pro expozici se používal 127mm svitkový film a v těle fotoaparátu byl zabudovaný hledáček. Jako standardní objektiv byl použit Zuiko 65mm F/3.5. Přesto se tento výjimečný přístroj kvůli válce nikdy nedostal na trh a jeho celková produkce čítala pouhých 10 kusů. Do zavedené koncepce 120mm a rozkládacího těla se v roce 1939 vrátila série Six, tedy Olympus Šest. Celá středoformátová (6x6 cm) série Olympus Six obsahovala deset různých modifikací. Roku 1942 veškerou produkci pozastavila válka, ale přesto se v Takachiho k sérii Six vrátili a uvedli nový lepší a preciznější Olympus Chrome Six. Model II měl objektiv Zuiko 75mm F/2.8, model III přidal stabilizátor filmu, který zlepšil ostrost, pozdější modely už měly i vestavěný hledáček. Celá produkce série Six trvala až do roku 1957, kdy vývojáři upustili od středoformátu a přešli na formát 35mm.

Olympus Standard (1937)

Olympus Chrome Six II (1948)

Přechod na formát 35mm

Série 35mm formátu byla odstartována v roce 1948, prvním fotoaparátem byl Olympus 35 model 1, který byl první 35mm fotoaparát Olympus a zároveň první japonský fotoaparát se závěrkou v rovině objektivu. Měl vestavěný objektiv Zuiko 40mm F/3.5 a používal nestandardní formát 24 x 32 mm namísto obvyklého 24 x 36 mm. Celá série 35 byla seskupená do dalších tří řad, kde první řada vyráběná v letech 1948-1955 obsahovala modely I/II/III/IV a V. Dále to v letech 1955-1959 byly S I/S II/K a konečně v letech 1966-1978 modely LE/LC/SP/RC/EC/ECR/RD a ED. První řada neměla vestavěný hledáček a lišila se pouze mírnou změnou parametrů. Na obrázku můžete vidět snímek z Olympusu 35 IV, který v roce 2003 exponoval jistý pan Whaley. Podle jeho slov „při úklidu na půdě jsem našel Olympus 35 IV, který si v Japonsku roku 1950 koupil můj dědeček. Promiňte mi špatně zaostřený snímek, ale doufám, že delší praxí získám lepší výsledky“. Práce s tímto fotoaparátem má jistě své kouzlo, ale nevím, zda bych se s ním v dnešní době chtěl vůbec zabývat, v každém případě mít doma tento kousek historie Olympus musí být hezké.

Olympus 35 IV (1949)

Severní Carolina 2003 film Fuji 200

V roce 1955 byla uvedena řada 35mm širokoúhlých fotoaparátů. Prvním byl Olympus Wide, který měl širokoúhlý objektiv 35mm F/3.5, ale žádný dálkoměr. Nejlepším z dané řady byl roku 1957 Olympus Wide S, osazený vynikajícím širokoúhlým objektivem 35mm F/2 a dálkoměrem. Dalším krokem bylo nahrazení závěrky Copal závěrkou Seikosha, díky které mohl fotoaparát dosáhnout rychlostí 1/500 s. Objektiv Zuiko na Wide S měl 8 elementů v 6 skupinách a byl velmi dobře korigovaný, nicméně měl i stinnou stránku, kterou byl sklon k přeexpozici. Wide S stejně jako jeho bratříček ze stejného roku Wide E obsahoval i vestavěný expozimetr a byl to vůbec první 35mm fotoaparát v Japonsku s tímto měřením. Tento dobře hodnocený fotoaparát s vynikajícím objektivem je svědectvím vysoké kvality značky Olympus. Ze slov jednoho uživatele: „Koupil jsem Wide S při domovním prodeji v ulici Paul roku 2003. Prodávajícím byl muž a žena, kteří tam prý prodávají staré nepotřebné věci, jak říkali, a to skoro zadarmo. Fotoaparát byl v originálním koženém pouzdru a vše nasvědčuje, že byl koupený ve významném obchodním domě s fotoaparáty Sears Roebuck. Fotoaparát ale nemá žádné logo Tower, ani jiné označení, které by ukazovalo spojení se Sears, i když dálkoměr je kalibrovaný ve stopách.“

Olympus Wide (1955)

Série Olympus Wide (1955 - 1958)

Neméně populární byla i série Auto, která byla uváděna jako první využívající automatické expozice. Všechny modely v této sérii využívaly pro měření světla selenový článek. Nejvíce z nich ale vyčnívaly Olympus Auto Eye z roku 1960 a o dva roky mladší Olympus Auto Eye II. Eye II byl hezký a dobře udělaný 620g kompakt, který nabízel ostré a kontrastní snímky. Jeho parametry: objektiv D Zuiko 45mm F/2.8 (Písmeno D značí počet použitých čoček. V případě D to jsou 4 čočky nebo E – 5 čoček v objektivu, atd.), dále kompenzace paralaxy, závěrka Copal s rychlostmi 1-1/500s a blesková synchronizace. I přes menší výtky fotografů, kteří nebyli spokojeni při práci v nižších rychlostech, byl velmi dobře hodnocen. Pro jeho koupi hovořila také pořizovací cena, kterou se Olympus vždy snažil držet níže nežli konkurence. Automatické funkce se staly příjemným návykem a úspěšnou sérii Auto vystřídala ještě úspěšnější série Pen.

Olympus Auto Eye (1960)

Olympus Auto Eye II (1962)

V roce 1959 začala produkce půlpolíčkové série fotoaparátů Olympus Pen, která trvala 10 let, s celkovým prodejem více než 17 miliónů kusů. Půlpolíčkový formát umožnil pořídit 72 snímků z 18 x 24 mm formátu na standardní 36snímkový film. Použití polovičního rámu také znamenalo redukci váhy i velikosti a byl zde poprvé využit i navíjecí mechanismus v zadní části těla. Kvalitní objektivy Zuiko s vynikající přesností a atraktivní design těla přinesly neobyčejně snadno použitelný fotoaparát. My si přiblížíme vrcholový model ze série Pen, kterým byla zrcadlovka z roku 1963 Olympus Pen F. Mezi hlavními rysy byl porro hranol namísto pentaprismu, který dovolil postavit tělo, jako měl původní Pen, a otočná závěrka, která umožnila použít synchronizaci blesku při všech rychlostech. V těle sice nebyl integrován žádný systém měření, ale jednoduchým zacvaknutím k číselníku rychlostí na přední straně jej bylo možné použít. Měření CDS využíval až o tři roky mladší Pen FT. Pozdější verze F a FT byly speciálně upraveny pro spojení s mikroskopem. Yoshihisa Maitani vedl skupinu konstruktérů, kteří dali dohromady 14 různých těl a kolem 60 objektivů a dalšího příslušenství. Ve stejném duchu malých kompaktních rozměrů se nesla i pozdější úspěšná série OM a plný 35mm formát zrcadlovek.

Olympus Pen (1959)

Olympus Pen F (1963)

Systém OM

První prototyp nové generace fotoaparátů OM byl Olympus OM, představen na photokině roku 1972. Zpočátku se celá série měla značit jen M-1, M-2, atd., ale na trhu byla také Leica, která měla svůj systém M. Společnost Olympus usoudila, že stejné značení by bylo zbytečně matoucí, a nakonec přikročila ke značení OM. První model se tedy jmenoval Olympus OM-1, navzdory tomu, že několik těl M-1 už bylo dříve vyrobeno. Pravdou je, že původní M systém má dnes mnohonásobně vyšší cenu než jeho OM ekvivalenty. Na photokině byly nejvíce obdivovány malé kompaktní rozměry při zachování plnohodnotného profesionálního fotoaparátu. Olympus se chlubil: My udáváme nový směr, kterému se ostatní výrobci budou jen pomalu přizpůsobovat. Nejsem si oprávněností daného výroku tak úplně jist, ale zaručeně si zasloužili pochválit za tichý provoz závěrky a velkou a jasnou matnici. Profesionální systémový fotoaparát, to jsou klíčová slova, kterými lze popsat Olympus OM-1, který byl připraven uspokojit široké spektrum uživatelů.

Olympus OM-1 (1972)

Olympus OM-1 MD (1974)

OM-1 se dočkal ještě dalších dvou revizí, kde přídavek MD z roku 1974, jak vidíte na předcházejícím náhledu, umožnil připojit motorovou jednotku s možností pořídit 5 snímků za sekundu. OM-1N z roku 1979 přidal lepší spolupráci s T bleskem a vkládal do hledáčku informaci o jeho připravenosti. Každý další model v sérii OM udával nový inovační směr. OM-2 z roku 1975 přidal automatickou expozici s prioritou clony a jako první na světě obsahoval měřící systém TTL (Through-The-Lens resp. měření světla skrz objektiv). OM-4 z roku 1983 již měl elektronickou závěrku s rychlostmi pěkných 1/2 000 s a malý informační LCD. OM-4 se ještě dočkal vylepšené verze s přídavkem Ti, který měl titanové tělo, větší odolnost a další nové funkce, které bezpochyby musely oslovit každého profesionála. Celá série OM byla hrdě uváděna jako nejpropracovanější kompaktní systém zrcadlovek Olympus, jež spolu s velkou spoustou objektivů a dalšího příslušenství tvořily jednu úspěšnou generaci fotoaparátů. Ještě dnes se najde spousta spokojených fotografů, kteří nedají na OM systém dopustit. Produkce OM byla ukončena v roce 1998.

Olympus OM-4 Ti (1990)

Kompletní systém OM (1972 - 1998)

35mm ultra-kompakty

Původně jsem chtěl sérii XA s ohledem na rozsah článku přeskočit, stejně jako u spousty dalších sérií, ale nemohl jsem nakonec tyto úžasné ultra-kompakty jen tak přehlédnout. Série XA byla vyráběna od roku 1979 do roku 1985 a obsahuje pouze 5 různých modifikací, mezi kterými mě zaujal hlavně Olympus XA-2, jenž byl – stejně jako předchůdce XA-1 – určen začátečníkům. I tento design navrhl známý inženýr Yoshihisa Maitani, který skloubil malé rozměry s velmi jednoduchým ovládáním. XA-2 se snadno vešel i do kapsy u košile a ke své ochraně nepotřeboval žádné další pouzdro, protože objektiv se snadno uzavřel pomocí posuvného krytu na těle přístroje. Stejného principu využíval Olympus ještě mnohokrát, později i u digitálních kompaktů. V jeho parametrech nechyběla automatická expozice s 3zónovým měřením a samozřejmě objektiv Zuiko 35mm F/2.8. Model XA-2 byl navíc k dispozici ve čtyřech různých barvách, šlo o první fotoaparát, který dostal ocenění za svůj design.

Olympus XA (1979)

Olympus XA-2 (1980)

U kompaktů ještě zůstaneme, jejich produkce totiž vzrůstala neuvěřitelným tempem. Připomeňme si alespoň po jednom fotoaparátu ze série Trip (1984-2000), AF (1986-1998) a AZ (1988-1992). Základní série Trip měla celkem 19 modelů, ale toto označení nesl už úspěšný předchůdce Trip 35 z roku 1967 a pozdější kompakty Trip 500, 600, atd., které jsou ještě běžně v prodeji. My si představíme Olympus Trip AF-30 z roku 1996, který se řadil ke standardním kompaktům střední třídy. Autofokus, rychlý motorový pohon, dlouhá výdrž baterií, kryt objektivu a čtení DX kódů, to byly hlavní zbraně tohoto pohotového přístroje. Výborně se hodil třeba na dovolenou. Pro stejný účel mohl posloužit i Olympus AF-1 ze série AF, což byla luxusnější a dražší verze Tripu AF. Objektiv 35mm F/2.8 oproti F/3.5 z Tripu nebo bližší rozsah ostření 75cm oproti Tripu s 1,2 metry. Další změny byly v elegantnějším designu a rychlostním rozsahu závěrky. Jinak pohon, čtení DX kódů a další vlastnosti už byly stejné. Přesto šlo o velmi dobře hodnocenou sérii. Série AZ – označovaná jako předchůdce slavných "Mjůček" – představovala první fotoaparáty Olympus využívající objektivy s proměnnou ohniskovou vzdáleností, tzv. zoom (neboli transfokátor). AZ-1 Zoom pracoval v rozsahu 35-70 mm při F/3.5-6.7 a aktivním zaostřováním od 1m do nekonečna pomocí infračervené diody.

Olympus Trip AF-30 (1996)

Olympus AF-1 (1986)

Olympus AZ-1 Zoom (1988)

Výroční limitovaná série

Zvláštní odstavec si zaslouží speciální limitovaná série hliníkového fotoaparátu Olympus O Product, která byla na trh uvedena v roce 1989 k 70. výročí společnosti. O Product kombinoval klasický fotoaparát s unikátním futuristickým vzhledem, který jistě pohladil na duši leckterého sběratele. Ze své výbavy přitom neztratil žádnou z již zažitých technologií, jako je autofokus nebo motorový pohon. Objektivem byl Zuiko 35mm F/3.5, na boku těla byl stylový odpojitelný blesk. Celá série obsahovala 20 000 kusů, prodej byl uskutečněn pomocí vybraných obchodních kanálů v Japonsku, Evropě a Spojených státech.

Olympus O Product (1989)

Systém iS

Profesionální zrcadlovky iS uvedl Olympus v roce 1990. Jejich značení v Japonsku bylo L a pro zbytek světa iS. Celá série byla vyvíjena ve dvou řadách, kde pokročilá řada, složená z modelů iS 1000, 2000 a 3000, dávala uživateli plnou kontrolu nad expozicí. Naproti tomu jednoduchá řada iS 100, 200, 300 a 21 byla lehčí a menší, s omezenou kontrolou a omezeným nastavením. Celý systém zrcadlovek iS vznikal vedle systému OM, a měl tak zaplnit díru na trhu, kde chyběly profesionálnější přístroje. Nejvýkonnějším byl iS 3000, který nabídl nejvyšší rozsah zoomu 35-180 mm, ED skla a oproti předešlým modelům i rychlejší autofokus, nejširší výběr rychlostí a více expozičních režimů. Přístroj iS 3000 byl určen skutečným profesionálům, kteří jeho možnosti dokázali využít. Z nižší řady byl zajímavý Olympus iS 21 z roku 2000, který byl jakýmsi hybridem mezi iS 200 a iS 300 s rozsahem 28-110 mm při světelnosti F/4.5-F/5.6. Pro všechny modely bylo společné měření světla pomocí TTL a stejně tak napájení, o které se staraly dva 3V články. Systém iS sice nemohl konkurovat Canonu EOS-1n nebo Nikonu F5, ale přesto šlo o levné profesionální fotoaparáty s vysokým potenciálem. Důležitou roli v sérii iS hrálo i velké množství příslušenství, kterým mohl Olympus oslovit velkou skupinu uživatelů.

Olympus iS-3000 (1993)

Olympus iS-21 (2000)

Zrození Mju

Rodina světově nejprodávanější série kinofilmových ultrakompaktů Mju byla uvedena v roce 1991. Její značení na těle fotoaparátu je Olympus µ[Mju] a pro USA Olympus Stylus. Zpočátku byly Mju považovány za sérii XA z osmdesátých let v novém kabátu, ale jejich parametry byly úplně někde jinde. Pro všechny modely byl společný elegantní stylový vzhled, autofokus, redukce červených očí a samospoušť. Dobrou použitelnost nabídl Mju-II, který byl rychlý, pohotový a odolný. Fixní objektiv 35mm F/2.8 byl sice omezující, ale přesto Mju-II poskytl velmi dobrou kvalitu exponovaných snímků. Jeho kvalitu potvrdil prodej, který dosáhl hodnot kolem čtyř miliónů kusů. Větší možnosti mohl Olympus nabídnout s modely Mju Zoom a Zoom Wide 70, 105, 115, atd., kde číslo v názvu označuje nejdelší ohnisko. Série Mju oslovila jak amatéry, tak profesionály, kteří ho rádi používali jako druhý přístroj vedle zrcadlovky. Celková produkce kinofilmových kompaktů Mju dosáhla více než 25 miliónů kusů, značení Mju bylo později využito i pro digitální verzi malých kompaktů.

Olympus Mju-II (1996)

Olympus Mju-Zoom 140 (1998)

Digitální éra Olympus

První digitální fotoaparáty byly na trhu již začátkem 90. let, ale jejich kvalita nebyla nejlepší a hodila se jen pro Web nebo na kvalitu nenáročné tiskoviny. Cena těchto digitálních přístrojů byla přitom neúnosná. U společnosti Olympus si přitom tehdy řekli, že trh ještě není zcela připraven na digitální fotoaparáty. Zlom nastal až v druhé polovině 90. let, kdy došlo ke snížení cen potřebných technologií a zákazníci projevili o digitální fotoaparáty větší zájem. V roce 1996 Olympus uvedl hned tři digitální kompakty, které odstartovaly známou sérii Camedia. Prvním přístrojem byl Camedia C-400 s CCD snímačem schopným zaznamenat max. rozlišení 640 x 480 px, tj. 0,33 Mpx. Přestože šlo o první digitální fotoaparát, tak díky výkonnému blesku poskytoval dobrý a jasný obraz bez artefaktů. Hlavní omezení zde představoval 1 MB vnitřní paměti, do kterého se vešlo 12 snímků v maximální kvalitě, anebo 36 v rozlišení 320 x 240 px. Camedia-800L se snímačem CCD 1,31 Mpx (1 024 x 768) poskytl větší snímky a LCD, ale podpora záznamových karet stále chyběla.

Olympus Camedia C-800L (1996)

O dva roky později Olympus uvedl Camedia C-900 Zoom, který už měl vše, co si uživatelé mohli přát. Ve vylepšeném kabátku se ukrývaly 1,31 Mpx senzor CCD, trojnásobný zoom, výstup na TV, podpora 16MB karet SmartMedia a volba formátu JPEG či TIFF. C900 byl jako stvořený pro začínající fotografy. Důležitým faktorem bylo zachování ultrakompaktních rozměrů, kterých se společnost Olympus u této kategorie vždy snažila držet. Další modely v sérii vždy přinesly větší rozlišení a nové funkce. Třeba úspěšný Camedia C-3000 Zoom z roku 2000 měl 3,34 Mpx snímač, který poskytl maximální velikost snímku o velikosti 2 048 x 1 536 a 15fps videozáznam se zvukem ve formátu QuickTime. Světově nejmenším ultrazoomem se ve stejném roce stal Olympus C-700 UltraZoom, který si zachoval malé kompaktní rozměry a nabídl velké množství funkcí. Desetinásobný transfokátor 38-380 mm odpovídal ekvivalentu 35mm, který ještě podpořil 2,7x zoomem digitálním. C-700 UZ byl výkonný, plně programovatelný fotoaparát, který nabídl přívětivé komfortní ovládání. V jeho duchu se nesly i další ultrazoomy, např. skvěle hodnocený 4.0 Mpx C-750 UZ, atd. Jen tak pro zajímavost – roku 2000 Olympus uvedl rekordní počet značek fotoaparátů, jen digitálních bylo 20.

Olympus C-900 Zoom (1998)

Olympus C-700 UltraZoom (2000)

Krásnými a elegantními fotoaparáty Mju představování kompaktů ukončíme. V roce 2003 byl uveden první digitální Mju, Olympus Mju 300 Digital s 3,2 Mpx a trojnásobným optickým transfokátorem. Z kinofilmové verze si odnesl malé rozměry, zásuvný kryt objektivu a zvýšenou odolnost. Není sice vodotěsný, k tomu je určeno podvodní pouzdro nebo plně vodotěsné modely SW, ale bez problémů vydrží déšť i další nepříznivé povětrnostní vlivy. Ve své výbavě má scénické programy, vestavěný blesk s šesti možnými nastaveními, xD karty a další skvělé parametry. Doposud nejvýkonnějším v sérii Mju je 10Mpx Olympus Mju 1000. Ovšem i tento nejvýkonnější kompakt již získal i záporné ohlasy. Nejvíce uživatelům vadí hodně šumu při vyšší citlivosti, tím hodně myslím vážně hodně, a dokonce i při použití ISO 100, kde většina přístrojů neví, co šum je. Dále to jsou zřetelný purpurový nádech snímků a pomalé reakce přístroje. Je to trochu škoda, ale doufejme, že uživatelé na legendární sérii Mju zcela nezanevřou a dají vývojářům možnost napravit zbytečné nedostatky. Ať se to zdá, nebo ne, tak legendární "Mjůčka" jsou velmi oblíbená a každý příznivce fotoaparátů Olympus mi dá jistě za pravdu, že kompakty Mju jsou krásné a stylové přístroje.

Olympus Mju 300 Digital (2003)

Olympus Mju 1000 (2006)

Digitální zrcadlovky

Profesionálním fotografům byl určen již Camedia C-1400L z roku 1997, který nabídl dobrou kvalitu. Zajímavým krokem bylo, že Olympus použil hranol k rozštěpení světla místo mechanického zrcadla. To mělo nevýhodu při nízkých světelných podmínkách, ale citlivý 1,41 Mpx CCD snímač zajistil velmi jasné snímky. Ve své profi třídě C-1400L zvítězil i cenou, která byla nižší, než nabízela konkurence. Větší komfort svým uživatelům přinesla roku 2000 zrcadlovka Olympus Camedia E-10, která měla 4Mpx CCD snímač, 4x optický zoom a pravý TTL hledáček, který díky umístěnému hranolu mezi objektivem a CCD snímačem zajistil přesný obraz. Paradoxně až o polovinu horší obraz, než byl na výsledné expozici, nabízel LCD displej, jenž byl z nějakého důvodu hranatý. To byla asi největší stížnost na jeho účet.

Olympus Camedia C-1400L (1997)

Olympus Camedia E-10 (2000)

I dnešní díl seriálu ukončíme aktuální vlajkovou lodí, kterou je DSLR Olympus E-510. Jeho jednotlivé parametry zde nebudeme popisovat, ty si lze přečíst všude, kde se jen částečně fotoaparáty zabývají. Jen pro zajímavost jsem něco zjišťoval o použitém čipu Live MOS, který si Olympus upravil podle svého, a zajistil mu tak větší životnost. Tento 10Mpx 17,3 × 13 mm čip standardu 4/3 ke své stabilizaci využívá plovoucího uchycení, které s úspěchem používá i např. Sony. Live MOS, je technologicky mezi CCD, ze kterého si odnesl kvalitní obraz, a CMOS, ke kterému má přeci jen blíž a od něhož dostal nízký příkon. Na rozdíl od obou se může pochlubit větší životností a rychlostí, s jakou dokáže zpracovat data. Úkolem Live MOS čipu je zajistit živý obraz na LCD fotoaparátu. E-510 je profesionální digitální zrcadlovka s pokročilými funkcemi a spolu s velkým množstvím objektivů a dalšího příslušenství naznačuje, že tohle je ten správný směr. Jak jsem zjistil, tak není problém pomocí adaptéru použít i starší objektivy ze systému OM. E-510 je určena žurnalistům, sportovním fotografům a všem digitálním labužníkům.

Olympus E-510 (2007)

Závěrem

Cílem článku bylo přiblížit vám vlastní vznik a postupný vývoj společnosti Olympus, která je kvalitním výrobcem nejen fotoaparátů. Svou neocenitelnou funkci plní i v medicíně, kde má už své nezastupitelné místo. Vždy je těžké vybrat konkrétní událost, resp. fotoaparát, protože každý výrobce jich má nepřeberné množství. Vždy se tedy snažíme vybrat alespoň ty, které byly nějakým způsobem úspěšné. A pokud Olympus není vaše tzv. "krevní skupina", tak nezoufejte, třeba už v příštím okénku bude váš oblíbený výrobce.