Okénko do historie 8. závěr - Single Lens Reflex (SLR) - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

trendy

trendy

2. července 2008, 00.00 | Dnešní díl našeho okénka je tak trochu speciální. Nebudeme pátrat po historii dalšího z výrobců fotoaparátů, ale krátce zavzpomínáme na vznik vynálezu SLR jako takového a představíme si několik zrcadlovek ve standardu 35mm od vybraných výrobců vyrobených v pořadí jako první.

Dnešní díl našeho okénka je tak trochu speciální. Nebudeme pátrat po historii dalšího z výrobců fotoaparátů, ale krátce zavzpomínáme na vznik vynálezu SLR jako takového a představíme si několik zrcadlovek ve standardu 35mm od vybraných výrobců vyrobených v pořadí jako první.

Světlo prochází objektivem (1) a odráží se od zrcadla (2) na matnici (5). Spojná čočka (6) jej koncentruje do pětibokého hranolu (7) - (někdy se používá i soustava zrcadel), odkud prochází dále do hledáčku (8). Při expozici se zrcadlo zvedne a otevře se závěrka (3), jíž světlo promítne na film nebo senzor u digitální zrcadlovky (4) přesně stejný obraz, jako předtím do hledáčku.
zdroj: Wikipedia

Průlomový vynález

Chválou opěvovaný vynález zvaný Single Lens Reflex (SLR) si nechal v roce 1861 patentovat Thomas Sutton (1819–1875) který se svým partnerem Blanquartem Evrardem (francouzským vynálezcem) otevřel v Jersey roku 1855 fotografickou společnost. Jejich produkcí byly obrazové tiskoviny založené na calotypovém procesu. Suttonův princip rozložení zrcadel v praxi využili T. Ross a J. Dallmeyer, kteří SLR fotoaparát představili jako první. Systém SLR je sice každému znám, ale pro nezasvěcené zopakujme, že jde o skleněné pokovené zrcadlo umístěné v zadní části přístroje pod úhlem 45° a vyklápěné směrem k matnici těsně před expozicí. Mechanismus štěrbinové závěrky umístěný před negativem se spustí, když vyklopené zrcadlo dosedne na matnici. Obraz na matnici se odstíní skládacím světlíkem. Některé přístroje měly ve světlíku ještě pomocné zrcadlo, což umožňovalo fotografování z výše oka. Přední stěna byla zpravidla výsuvná a nesla objektiv. Vzpomeňme např. na často používané měchové zařízení.

Celkově jde o velmi promyšlený systém, jehož výhody jsou nediskutovatelné. Jeden objektiv je použit jak pro expozici, tak i pro hledáček, v němž je vždy vidět skutečný obraz. To umožňuje použití výměnných objektivů, filtrů a předsádek, aniž bude narušena schopnost přesného náhledu výsledné fotografie. Jednooká zrcadlovka také řeší problém paralaxy, kterou způsobují jiné konstrukce rozdílným postavením hledáčku a objektivu. Tato výhoda se projeví zejména při makrofotografii, kde by jinak několikacentimetrový posun znamenal zcela jiný snímek. Nevýhody SLR jsou v porovnání s kvalitou snímků víceméně zanedbatelné, ale např. vícedenní outdorový výlet často znamenal několikakilogramový batoh s vybavením. Nehledě na potřebu masivního stativu. První generace zrcadlovek pracovala ve formátech od 9 x 12cm po 4,5 x 6cm nebo i čtvercový 9 x 9cm. My se však zaměříme na známější formát 35mm, který se stal nejrozšířenějším.

Kine Exakta - 1936

Příběh světově první 35mm SLR Kine Exakta začíná v roce 1932 kdy konstruktér Karl Nüchterlein ze společnosti Ihagee Kamerawerk Steenbergen & Co., v Drážďanech pracoval na středo-formátové Exaktě. Třiceti pěti milimetrová Kine Exakta si premiérové odhalení odbyla v březnu roku 1936 na jarním veletrhu v Lipsku. Vše se odehrávalo právě v době, kdy slavila úspěch 35mm Leica a Contax. Přihlížející návštěvníci byly o praktickém využití zrcátka na tak malý negativ 24 x 36mm zpočátku spíše skeptičtí, ale instruktor z Ihagee je nakonec o jeho výhodách přesvědčil. Kine Exakta ještě neměla pentaprism a obraz v malém fixním hledáčku zajišťovala lupa kulatého tvaru (později obdélníková). Na zádi byla odnímatelná stěna pro snadné založení filmu a vpředu výměnný objektiv Tessar od f2.8/50mm, f3.5/50mm, atd. Hlavním tahákem Kine Exakty ale byly její obdivuhodné rychlosti závěrky od 12s po 1/1000s a samospoušť. První Kine Exakta je velmi vzácná a historicky důležitá. Její příchod všem výrobcům fotoaparátů stanovil směr, kterým se mají kinofilmové zrcadlovky ubírat.

Kine Exakta (1936)

Krátce: Společnost Ihagee Kamerawerk Steenbergen & Co., byla založena v Drážďanech roku 1912, v jejímž čele stál Johan Steenbergen (1886 - 1967). Mezi prvními produkty byly např. mikroskopy, měchové fotoaparáty, ale hlavním směrem byla produkce SLR. První Exakta na svitkový film byla uvedena v roce 1933. Kvůli své židovské manželce, která měla americké občanství se Steenbergen v roce 1942 rozhodl opustit Německo a přestěhovat se do USA. Poté svou společnost ani Drážďany již nikdy neviděl. Po únorovém bombardování Drážďan v roce 1945 byla továrna Ihagee totálně zničena. Přesto se díky několika dobře uklizeným strojům na jiném místě podařilo brzy obnovit výrobu. Zajímavostí budiž, že od roku 1945 do 1968 se v Ihagee vystřídalo 15 ředitelů. V průběhu let bylo vyrobeno ještě několik verzí Exakty, ale inovačních funkcí bylo příliš málo a přišli příliš pozdě. Trh již ovládl Pentax, Minolta, Nikon a Canon. Johan Steenbergen zemřel v roce 1967. V 70. letech se sice Exakta ještě prodávala, ale její sláva již pohasínala a poslední Exakta Real byla údajně velmi nespolehlivá. Výrobní továrny Ihagee byly navždy uzavřeny v roce 1976.

Sport Gomz - 1937

Údajně první 35mm zrcadlovkou byla na první pohled nevzhledná Sport Gomz z roku 1935 vyrobená ruskou společností Gosularstvennyi Optiko-Mekhanicheskii Zavod (GOMZ), ovšem musíme uvést na pravou míru, že šlo pouze o neprodejný prototyp. Na trh byla uvedena skutečně až o dva roky později. Jak sami vidíte, tak design této zrcadlovky skutečně nepatří k těm lepším, ale i přesto zde byly nějaké výjimečné odlišnosti. Předně jde o dva hledáčky, kdy první při pohledu se shora vidí obraz pomocí světlíku s lupou skrz zrcadlo a druhý jako dodatečný. Tedy opět žádný pentaprism. Další a ještě větší zajímavostí bylo zcela ojedinělé umístění kovové závěrky, která běžela vertikálně. Když byla závěrka uvolněna, horní deska byla tažena nahoru do prostoru v hledáčku, zatímco spodní deska zaujala vzpřímenou polohu. Za vývojem Sportu stáli ruští inženýři Gelgar, Rybnikow a Pimenov, kteří chtěli dokázat, že i Rusko je schopno navrhnout moderní fotografickou technologii na základě vlastních stavebních myšlenek. To se jim také teoreticky podařilo, ale prakticky to byla technologická slepá ulička, která neměla žádný vliv na pozdější vývoj SLR.

Sport Gomz (1937)

Krátce: Společnost Gosularstvennyi Optiko-Mekhanicheskii Zavod (GOMZ), byla založena v roce 1932 poblíž Sankt Petěrburgu (bývalý Leningrad) do jejíhož čela usedl Mikhail Panfilov. Hlavní produkci tvořila fotografická část, kde byl i zmíněný Sport Gomz nebo např. dvouoký Lubitel, ale také optické zařízení pro armádní a vesmírné programy. V roce 1962 Panfilov sjednotil svou společnost s již dříve založenou Leningradskoye Optiko-Mechanichesckoye Obyedinenie (LOMO). Po tomto sjednocení GOMZ navždy zanikl, ale jeho kvalita již v podání LOMO byla zachována. Její portfolio se rozrostlo o další optické vybavení, jako např. lékařské přístroje, obří teleskopy, optické kabely, atd. Ač se to nezdá, tak právě značka LOMO je ve světě dost známá. Byla jedna z prvních společností, které se zásadním způsobem podíleli na rozvíjení optického vědního oboru a inženýrství. Společnost LOMO jako první vyvinula kino-promítačku nebo třeba světově největší teleskop o 6 metrovém průměru zrcadla z jednoho kusu. Tato tradice kvalitních produktů společnosti LOMO (dnešní LOMO PLC) je zachována dodnes, za což ji byla přidělena řada mezinárodních cen.

Praktiflex KW - 1939

Zrcadlovka Praktiflex německé společnosti Kamera Werkstätten (odtud označení KW) je právem označena jako matka slavné dlouholeté série Praktica, která se vyráběla až do roku 2001. Za její malé rozměry je zodpovědný konstruktér Alois Hoheisel, který byl najat, aby navrhl levnou a použitelnou zrcadlovku vhodnou i pro amatéry. To se mu také povedlo. Praktiflex KW byl o 1/3 lehčí a téměř o polovinu levnější než Kine Exakta od Ihagee. Tím, ale výčet jeho pozitiv končí. Snad právě díky tlaku na malé rozměry a cenu, byly degradovány téměř všechny klíčové parametry. Na těle Praktiflexu nebyl žádný konektor pro blesk ani samospoušť a jeho pracovní rychlosti dosahovali pouze 1/500, 1/20s a B. To vše bylo ještě doplněno o ne příliš rozšířený závit M40 x 1, pro který bylo alespoň na výběr několik kvalitních objektivů značky: Tessar f2,8 - 3,5/50 mm, Xenar f2,6 - 2.8/50 mm a Xenon od Schneider Kreuznach nebo Victar Anastigmat f2,9/50 mm od Optische Werke Ludwig, atd. Jeho celková produkce po dobu 10 let dosáhla téměř 60 tisíc kusů a je bezpochyby, že i Praktiflex se do historie SLR zapsal tučným písmem.

Praktiflex KW (1939)

Krátce: Společnost Kamera-Werkstätten (KW) se sídlem v Drážďanech založili v roce 1919 pánové Paul Guthe a Benno Thorsch. Jejich prvním fotoaparátem byl sklápěcí Patent-Etui a další velmi malé rozkládací fotoaparáty plně odpovídající tehdejším standardům. Prodej šel velmi dobře a sto padesát dělníků vyrábělo více jak 100 fotoaparátů za den, ale Guthe a Thorsch se z úspěchu příliš dlouho netěšili. Oba byli židi a blížící se válka pro ně byla hrozbou. V Německu již nebylo bezpečno. Paul Guthe emigroval v roce 1937 do Švýcarska a Benno Thorsch o rok později do USA, kde se dohodl s americkým obchodníkem Charlesem A. Noblem, že převezme jeho fotografickou společnost v Detroitu výměnou za svoji KW. Charles A. Noble si v Německu mohl konečně splnit svůj sen o vytvoření vlastní kinofilmové zrcadlovky. Bohužel ani on se dlouho neradoval. V roce 1945 byl spolu se svým synem Johnem odsouzen k vězení a deportován do Ruska, kde měl strávit 7 let resp. 15 let jeho syn. Naštěstí tyto problémy příliš nenarušili výrobní produkci fotoaparátů a první SLR Praktica mohla být uvedena ještě v roce 1948. Společnost se během let ještě několikrát přejmenovala a naposledy k tomu došlo v roce 1998 od kdy je název společnosti PENTACON GmbH. Poslední série kinofilmových zrcadlovek Praktica BX20s byla ukončena v roce 2001. Dodnes je v Drážďanech zachována servisní podpora i pro starší SLR Praktica o které se stará asi 150 lidí.

Rectaflex - 1949

Pravou italskou pizzu si představí jistě každý, ovšem pravou italskou jednookou zrcadlovku již málokdo. Právě tou je fotoaparát Rectaflex, který byl sice uveden ve stejné době jako následující Contax S, ale i on si své místo zde jistě zaslouží. Jeho první prototyp představila stejnojmenná společnost na milánském veletrhu již v roce 1947. Ten ale obecenstvo příliš neoslnil. Šlo o tělo vyrobené ze dřeva v kombinaci s kovem, ve kterém navíc chyběl i tolik očekávaný pentaprism. V úrovni očí bylo jen jednoduché zrcátko, jehož hlavní stinnou stránkou bylo převrácení obrazu v hledáčku. Konečnou verzi s hranolem a štěrbinovou závěrkou s rychlostmi 1 - 1/1000s + synchro 1/25s představil hlavní projektant a ředitel společnosti v jedné osobě Telemaco Corsi jen o pár měsíců později. Dodávku 39 mm objektivů zajišťovala britská společnost Dallmeyer s Dalracem a později i Schneider Kreuznach s Xenonem a další. Rectaflex byl dobrý a spolehlivý fotoaparát, jehož kvality ocenil jak amatér, tak profesionál. Zkrátka a dobře, Rectaflex byla ideální zrcadlovka pro domácí trh. Během sedmi výrobních let se úvodní model dočkal ještě dalších 5 verzí s celkovou produkcí více než deset tisíc kusů.

Rectaflex (1949)

Krátce: Společnost Rectaflex byla založena v Římě roku 1947, v jejímž čele stál Telemaco Corsi. Prvními a zároveň posledními produkty této odvážné společnosti byly právě stejnojmenné zrcadlovky. Nadšený fotograf Telemaco Corsi spolu se svým společníkem Emiliem Palamidessim studovali a plánovali konstrukci Rectaflexu. Corsi měl ale před sebou ještě mnohem těžší úkol. Musel přesvědčit okolní podnikatele, aby investovali nemalé finanční částky do tak odvážného podniku jako je vývoj SLR. Corsi byl ale vzdělaný právník a s komunikací neměl větší problémy. Sám Corsi později přiznal, že projekt Rectaflex byl dílem jistého pouličního fotografa, který mu prodal veškeré poznatky. SLR Rectaflex se brzy prodával po celém světě a budoucnost společnosti vypadala zpočátku velice dobře. Ale snad díky rychlému nástupu na trh s takto slibným produktem nebyl Corsi schopen zajistit včasné doručení zakázek, což mělo za následek velké peněžní tresty a brzký zánik společnosti. Po sedmi letech byl Corsi nahrazen Leonem Baumenem, který zrušil plánovaný kontrakt na 30 000 fotoaparátů pro americkou armádu a koncem roku 1955 podnik uzavřel. Tím název společnosti a název výborných zrcadlovek Rectaflex zmizel ze světa.

Contax S - 1949

Německého výrobce optických produktů Carl Zeiss sice není potřeba blíže představovat, ale jeho první 35mm zrcadlovku nelze jen tak přeskočit. Značka fotoaparátů Contax se do podvědomí fotografů zapsala jako produkt vysoké kvality a o SLR to platí dvojnásob. SLR Contax S je navíc historicky velmi důležitý, protože v publikacích je definován jako základní styl 35mm zrcadlovek. Vlastní vývoj této SLR byl pod vedením Huberta Nerwina v Zeiss Ikon zahájen již v roce 1938, ale koncem druhé světové války byly při drážďanském bombardování veškeré plány a projekty zničeny. Na pokyn vedoucího projekčního oddělení Wilhelma Winzenburga začal v roce 1945 celý vývoj znovu. Winzenburg usoudil, že v Nerwinových plánech je několik zásadních chyb. Hlavní chybou byla svislá závěrka, která měla umožnit použití běžných objektivů Contax. Nový koncept přinesl hlavně závit M42 x 1mm, který se stal průmyslovým standardem, dále novou vodorovnou štěrbinovou plátěnou závěrku s rychlostmi 1 - 1/1000s a fixní pentaprism, který samozřejmě nabídl již neobrácený obraz v hledáčku. SLR Contax S byl dokončen v roce 1947, o rok později byl předveden na Lipském veletrhu a ještě o rok později začala sériová výroba. Ovšem i přes veškerou slávu se u Contaxu S našli chyby. Časový mechanismus závěrky byl zcela oddělený od mechanismu clony a díky špatnému zapnutí separátního převodového soukolí docházelo k chybně nastaveným hodnotám času, kde hodnota 1/1000s odpovídala spíše 1/500s. Vše bylo nakonec usouzeno konstruktérům, kteří jednali až příliš ukvapeně v zájmu dodržení termínu dokončení SLR aniž by znali správné nastavovací hodnoty.

Contax S (1949)

Krátce: Společnost Carl Zeiss byla založena v německé Jeně roku 1846, v jejímž čele stál stejně jmenovaný, tedy Carl Zeiss, jehož celé jméno bylo Carl Friedrich Zeiss (1816 - 1888). Svého úspěchu dosáhl především díky své vynalézavosti a rozsáhlému studiu matematiky, fyziky, antropologie, mineralogie a samozřejmě i optice. Dne 10 května 1846 v německém městě Weimar předložil žádost o založení řemeslné dílny. V listopadu téhož roku byla žádost schválena a Zeiss začal vyrábět jednoduché mikroskopy, měřicí přístroje a další optické a mechanické nástroje. Již v prvním roce své činnosti prodal 23 mikroskopů. Zákazníkem byla hlavně univerzita v Jeně, pro kterou opravoval vědecké zařízení. V roce 1864 již měla společnost 200 zaměstnanců a o dva roky déle slavila rovný jeden tisíc prodaných mikroskopů. V témže roce se k Zeissovi přidal jeho společník Ernst Abbe (1840 - 1905), který působil jako lektor fyziky a matematiky na univerzitě v Jeně. Ten se později stal ředitelem výzkumu Zeiss Optical Works. V roce 1881 se ke společnosti připojil Otto Schott (1851 - 1935), který měl praxi ve výrobě okenních skel v otcových sklárnách. Dalším spolupracovníkem byl Albert Koenig, který do Carl Zeiss nastoupil v roce 1894. Po svém příchodu se rychle ujal vedení týmu konstruktérů, kteří vyvíjeli optické okuláry, teleskopy a hranoly. V roce 1902 byl uveden první fotografický objektiv Tessar. Sloučením firem Contessa-Nettel, Ernemann, Goerz a Ica byla v roce 1926 zformována společnost Zeiss Ikon, která je podepsána i pod SLR Contaxem S. Světoznámý název Contax se poprvé objevil v roce 1932, kdy byl uveden úvodní kompakt s názvem Contax I. Tato značka se na trhu udržela dlouhých 60 let. Dnes se společnost Carl Zeiss věnuje především dodávce objektivů pro společnost SONY, se kterou spolupracuje od roku 1995, dále spolupracuje s Nokií, atd. Mezi dalšími produkty jsou lékařské systémy, spotřebitelská optika, průmyslová metrologie a další. Značka Carl Zeiss je dnes jakýmsi puncem vysoké kvality.

Alpa Prisma Reflex - 1949

Příběh této švýcarské zrcadlovky začal již v roce 1933, kdy společnost Pignons SA poprvé kontaktovala ukrajinského inženýra, návrháře a vynálezce jménem Jacques Bogopolsky (1896 - 1962) který je též známý jako Boolsky, Bolsky a Bolsey. Jeho mimořádné tvůrčí nadání světu přineslo nejen proslulé 16mm filmové kamery značky Bolex, které jsou využívány ještě dnes, ale také výjimečné fotoaparáty, včetně tohoto Alpa Reflexu, který navrhl. První experimentální vzorky byly hotovy již v roce 1940. Konstrukce fotoaparátu kombinovala dva hledáčky, kde první z nich používal zrcátko, které otáčelo obraz a druhý pouze jako dodatečný. Jeho premiéra proběhla v roce 1942, ale díky všude kolem probíhající válce o něj svět nejevil žádný zájem. Přesto se společnosti Pignons podařilo pár kusů prodat do USA pod jmény Bolca a Bolsey Reflex. Širší veřejnosti byl představen na jarní výstavě v Basle roku 1944 již pod jménem Alpa Reflex. Stále šlo ale o první vzorky se dvěma hledáčky. Pravý pentaprism měla až Alpa Prisma Reflex, která byla uvedena v roce 1949, tedy těsně po Contaxu S a Rectaflexu. Zajímavé je, že společnost Pignons nikdy nevyrobila svůj vlastní objektiv, ale vždy dala přednost jiným uznávaným výrobcům. Jmenovitě šlo o Angénieux, Asahi, Berthiot, Chinon, Enna, Kilfitt, Kinoptik, Schneider, Yashica, Zoomar a další. Úvodní Alpa Prisma Reflex byla prodávána s objektivem Schneider Kreuznach Xenon f1,9/50 mm.

Alpa Prisma Reflex (1949)

Krátce: Společnost Pignons SA byla založena 19 prosince roku 1918 ve švýcarském vesnici Ballaigues. Zpočátku byla středem jejich zájmu, tak jako u mnoha švýcarských společností, výroba mechanických částí pro vyhlášené švýcarské hodinové strojky. Vše se změnilo, když pan Bourgeois (zakladatel Pignons SA) v roce 1939 odkoupil od Jacquese Bogopolského patent na fotoaparát Bolsey Reflex resp. Alpa Reflex. Jako zajímavost lze uvést, že zrcadlovky Alpa se po celých 40 let firemní historie Pignonsu vyráběli zcela ručně. Celková produkce byla tedy nízká (cca 40000 kusů) což bylo vyváženo vysokou kvalitou. Trh ovládali bohužel zcela jiní hráči, se kterými díky docházejícím finančním prostředkům již Alpa nedokázala držet technologický krok. Inovačních prvků bylo jen velmi málo a přišli až příliš pozdě. Během 70. let začal prodej SLR Alpa výrazně klesat. Jisté zdroje hovoří o tom, že hlavním důvodem tohoto poklesu je přeci jen přechod na automatizovanou výrobní linku. Jak to bylo doopravdy, se ale asi již nedozvíme. Dne 14 srpna roku 1990 bylo na společnost Pignons SA vypsáno konkurzní řízení. Dlouhých 6 let musela společnost Capaul & weber čekat na vyřízení odkoupení práv na značku Alpa (podotýkám, že nejde o nám známou francovku). Dnešní společnost Alpa, která stále sídlí ve Švýcarsku, se zabývá produkcí fotoaparátů, adaptérů pro objektivy, filtry, atd.

Zenit KMZ - 1952

První 35 mm zrcadlovkou ruské společnosti Krasnogorskii Mekhanicheskii Zavod (KMZ) je Zenit z roku 1952, který byl odvozen z dálkoměrného fotoaparátu Zorki. Kompakty Zorki byly od svého uvedení roku 1932 velmi věrnou kopií Leici II díky čemuž byly velmi populární. SLR Zenit je až na několik konstrukčních změn stavěn na stejném těle. Z jeho horní části těla byl odstraněn dálkoměr, který byl nahrazen hranolem a matnicí. Zachován byl závit M39x1 a stejně tak i objektivy Industar, Jupiter, později Helios, Mir, atd. s rozsahem ohniska od 37 - 300 mm. Zenit byl i přes své průměrné rychlosti 1/25, 1/50, 1/100, 1/250, 1/500s a B dobře navržený a vyvážený fotoaparát, který oslovil zejména amatéry. Bohužel díky jeho ruskému původu byl západním světem naprosto ignorován. Přesto se jeho 4 roční produkce vyšplhala na pěkných 39 tisíc vyrobených kusů. V roce 1955 ho nahradil Zenit S se synchronizací závěrky.

Zenit KMZ (1952)

Krátce: Společnost Krasnogorskii Mekhanicheskii Zavod (KMZ) byla založena v roce 1942 severně od Moskvy ve městě Krasnogorsk. Stalo se tak na rozhodnutí ministerstva, které reorganizovalo několik bývalých optických dílen do jedné včetně jejich zaměstnanců. Do ředitelského křesla nové společnosti usedl E. V. Soloviev, který zároveň plnil i funkci hlavního inženýra. Během druhé světové války byla KMZ hlavním výrobcem i dodavatelem optického zařízení pro ruské ozbrojené síly. Produkce pro civilní účely byla zahájena v roce 1946. Zajímavostí bylo, že mezi dělníky byly převážně ženy. Ještě téhož roku byl uveden první fotoaparát, kterým byla skládací Moskva-1 (kopie Zeiss Ikonta). O dva roky déle byla uvedena úspěšná série dálkoměrných kompaktů Zorki, kterých se vyrobilo úctyhodných 4,5 milionu kusů. Ve stejném roce byla registrována ochranná známka pro název Zenit, který zdobil SLR těla až do roku 2005, kdy byla jejich výroba ukončena. Dnešní společnost již jako S. A. Zverev Krasnogorskii Zavod se zabývá produkcí vědeckých a průmyslových zařízení se specializací na vesmírnou a leteckou topografii, laserové navádění, apod. Pro další informace můžete navštívit jejich domovskou stránku.

Asahiflex - 1952

První 35mm zrcadlovkou z Japonska je Asahiflex společnosti Asahi Optical Corporation (později - Pentax), o které jsme sice již vydali samostatný článek, ale i on je v historii kinofilmových zrcadlovek nezastupitelným článkem. Přesto se jím budeme zabývat spíše okrajově. Této zrcadlovce se dvěma hledáčky chyběl hlavně tolik potřebný pentaprism. Další problém představoval špatně řešený mechanismus poloautomatického zrcátka, které nepracovalo zcela správně. Díky jeho velmi pomalému vrácení bylo fotografování pohyblivých objektů zhola nemožné. Tento nástup společnosti Asahi na trh se SLR, byl považován jako nešťastný, protože v té době bylo už dávno jasné, že pro SLR je přítomnost pentaprismu nezbytná. Tuto mírně pošramocenou reputaci napravil až Pentax Original v roce 1957 a jeho nástupci.

Asahiflex (1952)

Krátce: Společnost Asahi Optical Corporation (Pentax) byla založena v roce 1919. Začalo to vývojem optiky pro brýle, dalekohledy, objektivy, kamery, atd. Za téměř 90 let své dosavadní existence si společnost Pentax vytvořila široký okruh svých zákazníků a odběratelů optických produktů, které pokrývají veškeré vědní obory. Tato světoznámá značka je bezpochyby nejčastěji spojována s fotoaparáty, kde působí od roku 1952 právě uvedením SLR Asahiflex. Po jejich úvodním neúspěchu jsou dnes ostatním výrobcům téměř rovnocenným soupeřem. Jejich optická odborná znalost se navíc neustále rozvíjí a jisté je, že společnost Pentax má ještě co nabídnout.

Edixa Reflex - 1954

Zpět do Německa nás zavede SLR Edixa Reflex společnosti Wirgin. Vývoj Edixy byl zahájen v roce 1950, kdy na dveře Wirginu zaklepal mladý konstruktér Heinz Waaske, který prohlásil, že by chtěl navrhnout SLR fotoaparát. Henry Wirgin (majitel Wirginu) si byl dobře vědom, že západní Německo má nedostatek konkurence pro Exaktu a Prakticu z východního Německa, proto se mu tato myšlenka velmi líbila. Výsledkem byla nepříliš povedená zrcadlovka až nápadně podobná oběma jmenovaným. Tlačítko spouště na přední straně, závit M42 i řízení rychlosti závěrky. Později bylo zjištěno, že tyto stejné rysy zde nebyly náhodou. Několik techniků pracujících na Edixe dříve pracovalo pro společnost Ihagee v Drážďanech. Bohužel v případě Edixy byl hlavní prioritou Henryho a jeho bratrů zisk, který ustoupil kvalitě. Při jeho výrobě totiž bylo použito výhradně materiálů druhé jakosti, což byl první krok k jeho nespolehlivosti. Hlavním problémem byla mechanická štěrbinová závěrka, která od rychlosti 1/250 do 1/1000s již nepracovala zcela správně. H. Waaske, kterému byly všechny chyby přisouzeny se ihned nechal slyšet, že s výrobním procesem nemá nic společného. Edixa se ještě dočkala více než 60 různých variant a přes veškeré problémy se pozdější modely své popularity přeci jen dočkali.

Edixa Reflex (1954)

Krátce: Společnost Wirgin Kamerawerk byla založena bratry Henrym, Maxem a Josefem roku 1920 v německém městě Wiesbaden. První fotoaparát byl uveden v roce 1927, kterým byl 35mm hledáčkový Edinex. Poté následoval úspěšný fotoaparát na svitkový film Gewirette. V roce 1938 bratři museli kvůli židovskému původu opustit Německo a prchnout do USA. Výrobní továrnu převzala společnost Adox, která se zabývala výrobou fotopapírů, chemikálií, atd. Henry Wirgin se po válce do Německa vrátil a společnost Wirgin znovu otevřel. V roce 1950 se k Wirginu přidal již jmenovaný Heinz Waaske, který byl před válkou žákem společnosti Telefunken (výrobce elektroniky). Tak začala dlouhá řada SLR Edixa, jejíž produkce trvala až do roku 1971. Společnost Wirgin, Edixy vyrobila opravdu velké množství, ale bohužel šlo vždy jen o malé změny na stejném těle. Trh byl postupně zcela ovládán japonskými výrobci, kteří Edixe zajistili jistý zánik. V roce 1968 Henry Wirgin společnost opustil a na jeho místo nastoupil Otto Helfricht, který podnik přejmenoval na Edixa GmbH. Ihned začal pracovat na nové moderní Edixe Electronica TL, ale ani ta nebyla dokonalá. Přes velké problémy s elektronikou byla její produkce ukončena. O. Helfricht, který došel k názoru, že výroba dalších nekvalitních kopií je jen zbytečná přítěž, v roce 1972 společnost navždy uzavřel. Zakladatel Henry Wirgin zemřel v roce 1989 ve svých 91 letech a je pochován vedle své manželky Ester na hřbitově ve Wiesbadenu.

Orion Miranda T - 1955

Orion Miranda T je v historii 35mm SLR fotoaparátů velmi významným mezníkem, protože jde o první japonský fotoaparát s pentaprismem. Za jejím vývojem stál zakladatel společnosti Orion Seiki (později Miranda Camera Co.) pan Akira Ogihara. Dva a půl roku mu trvalo, než přenesl svou myšlenku o vytvoření revolučního fotoaparátu v její realizaci. Původním názvem na těle fotoaparátu bylo jméno Phoenix, ale kvůli ochraně obchodní značky německého výrobce fotoaparátů musela společnost Orion Seiki svoji zrcadlovku přejmenovat. První těla byly vyrobené zcela ručně a s měsíční produkcí 50 kusů, byli odhodláni měnit fotografický svět. Design Mirandy T se od ostatních zrcadlovek z té doby nijak zvlášť neodlišuje, ale v jeho útrobách bylo několik průkopnických rysů, jako např. rychlé zpětné zrcátko a odstranitelný pentaprism. Kladně hodnocena byla i tichá závěrka v ohniskové rovině a přívětivé ovládání mechanismu přetáčení filmu typické pro hledáčkové kompakty. Zajímavostí budiž, že společnost Orion Seiki pro Mirandu T vyrobila veškeré součástky, ale žádný objektiv. První typy SLR se spoléhali výhradně na německé výrobce, jako Soligor, Carl Zeiss a další. Ovšem díky neocenitelnému adaptéru pro využití nepřeberného množství objektivů, byla jejich užitná hodnota ještě více zvýšena. Zrcadlovek Miranda bylo vyrobeno na 30 různých modelových variant a víceméně šlo o velmi dobré fotoaparáty, ale překonání kvalit Nikonu bylo přeci jen příliš velkým soustem.

Orion Miranda T (1955)

Krátce: Společnost Orion Seiki (Orion Camera Co.) byla založena v japonském Tokiu roku 1946, do jejíhož čela usedl Akira Ogihara. Mezi prvními produkty byly fotografické potřeby a doplňky pro dálkoměrné fotoaparáty. Vlastní vývoj SLR byl údajně zahájen hezky potichoučku již v roce 1946, ale příchod revolučního Phoenixu byl ohlášen až v roce 1953. O rok později montážní linku opouštěli první kusy, které na svém těle měly již jméno Miranda. V roce 1955 byla společnost přejmenována na Miranda Camera Co. Zrcadlovky Miranda byly díky svým unikátním rysům jako např. odstranitelný hranol velmi populární. Jejich kvalitu pocítil i Nikon, kterému byla Miranda koncem 60let vážným konkurentem. Ovšem díky neschopnosti rychle reagovat na technologické inovace nakonec společnost Miranda Camera Co. konkurenčnímu tlaku podlehla. V roce 1978 byla produkce fotoaparátů Miranda definitivně ukončena.

Topcon R - 1957

Po Asahiflexu a Mirandě T je jako třetí japonskou 35mm zrcadlovkou se závěrkou v ohniskové rovině Topcon R společnosti Tokyo Kogaku Kikai K. K. (později Topcon). Parametry Topconu R se od konkurence nijak neliší. Na vrchu velkého těla se ukrývá odstranitelný hranol a po jeho stranách standardní ovládací prvky. Za pozornost ovšem stojí použitý bajonet, který jako by s oka vypadl Exaktě ze které mohl do jisté míry používat i objektivy. Topcon měl ovšem k dispozici i své vlastní kvalitní skla pod značkou Topcor. Úvodní SLR byla prodávána se základním objektivem auto Topcor 58mm/f1.8, ale vybírat bylo možné z ohnisek od 35mm až po 300mm. Pro společnost Topcon bylo důležité, že svým nástupem na trh se SLR předběhla Nikon, který uvedl svou zrcadlovku až později. Zrcadlovky Topcon se stali oficiálními fotoaparáty japonské policie a armády, pro které bylo vyrobeno omezené množství v celo-černém provedení.

Topcon R (1957)

Krátce: Společnost Tokyo Kogaku Kikai K. K. byla založena v roce 1932. Prvními fotoaparáty byly neúspěšné středo-formáty 4,5x6cm Lord z roku 1937 resp. 4x5cm Minion o rok později. Postupný přechod na kinofilmový formát byl zřejmý a tokijské optické společnosti trval přesně deset let, kdy uvedli hledáčkový Minion 35. Zachován byl ovšem i středo-formát. V roce 1950 byla uvedena první 6x6cm TLR Topcoflex, která odstartovala celou sérii těchto pěkných přístrojů. Ještě k vlastnímu názvu Topcoflex resp. Topcon u SLR. První název byl jen Topco odvozením Tokyo Optical Company a přidáním n. Pojmenování objektivů bylo též nasnadě, protože stejně jako Nikon své objektivy pojmenoval Nikkor, tak Topcon má objektivy Topcor. Zajímavé je že k oficiálnímu přejmenování společnosti na známější Topcon došlo až v roce 1989. Zrcadlovky Topcon byly velmi dobré a kvalitní fotoaparáty a během 70let byly vhodnými konkurenty Nikonu a Canonu, které dokonce v ledasčem překonali. Přesto v roce 1977 došlo k ukončení veškeré výroby fotoaparátů a všeho co je s nimi spojeno. Společnost Topcon na trhu působí dodnes, ale pouze jako výrobce geodetických, lékařských a dalších přístrojů.

Retina Reflex - 1958

Tuto zrcadlovku společnosti Kodak vám netřeba blíže představovat, protože jsme o ní již psali, ale přesto i Retina Reflex do dnešního ohlédnutí za jedním z nejlepších lidských objevů plným právem patří. Její konstrukce vychází z řady dálkoměrných fotoaparátů, ze kterých převzala i objektivy. Stačilo několik modifikací pro použití zrcadla a hranolu aby z dálkoměrné Retiny byla SLR Retina Reflex. Na první pohled jde o pěkně navržený a kvalitní fotoaparát, kterému nic neschází ani nepřibývá. K jeho kladům patřila i velmi tichá závěrka, jejímž hlukem bylo pouze jemné cvaknutí. Ovšem dokonalý pocit z fotografování paradoxně kazil použitý hranol, který byl pokryt zrcadlovým povlakem. Často tak docházelo k degradaci obrazu v hledáčku. Naštěstí nebylo velkým problémem jej vyměnit. Kinofilmové zrcadlovky Retina Reflex, bohužel potkal stejný osud jako spoustu dalších výrobců, které převálcovala invaze SLR z Japonska.

Retina Reflex (1958)

Krátce: O společnosti Kodak (Eastman Kodak Company) jsme již velice podrobně psali, takže jen okrajově. Jméno Kodak, za kterým stojí mnoho revolučních patentů je s námi už pěkných 120let. Zakladatel George Eastman by dnes byl jistě velmi překvapen, čeho všeho jeho společnost dosáhla. Společnost Kodak si vždy zakládala na spokojenosti svých zákazníků ve snaze co nejvíce jim usnadnit ovládání při udržení dobré kvality a nízké ceny. Toto pravidlo je zachováno dodnes. Více informací můžete nalézt na oficiálních stránkách Kodak.

Minolta SR-2 - 1958

O historické důležitosti Minolty SR-2 nelze ani na chvíli pochybovat. O jejích přednostech se diskutovalo na mnoha serverech a samozřejmě jsme o ní psali i my v předešlém okénku. Jisté je, že zakladatel společnosti Minolta pan K. Tashima musel vynaložit opravdu velké úsilí, aby právě jeho zrcadlovka byla skutečně revoluční. To se mu také povedlo a Minolta SR-2 ostatním výrobcům doslova ukázala záda. Nutno ovšem dodat, že za své úspěchy SLR Minolta SR-2 částečně vděčí Leice, ze které získala několik základních rysů, jako např. mechanismus pro závěrku v ohniskové rovině. V každém případě příchodem úvodní SR-2 společnost Minolta udělala obrovský krok, kterým přilákala obrovské masy fanoušků, kteří uvítali nekonfliktní a přitom velmi kvalitní fotoaparát.

Minolta SR-2 (1958)

Krátce: Společnost Minolta (nejdříve - Nichidoku Shashinki Shoten) založil v listopadu roku 1928 pan Kazuo Tashima. Na začátku byly sklápěcí měchové přístroje, které později zcela zastínili výtečné dvouoké zrcadlovky, jejichž produkce trvala hezkých 34let. Společnost Minolta ve své kariéře vyrobila opravdu velké množství jedinečných fotoaparátů, kterými byla od konkurence vždy krok napřed. Co na tom, že svůj podíl zde měla Leica, podle které Minolta zpočátku stavěla. Důležité je, že právě Minolta se do srdcí fotografů zapsala jako výrobce, který fotoaparáty uměl skutečně také udělat. Jak jistě víte, tak Minolta resp. Konica Minolta fotografický trh začátkem roku 2006 opustila, což je nesmírná škoda. Těm kdo mají některý z analogových fotoaparátů popisovaných v minulém okénku, lze skutečně jen závidět.

Zunow - 1958

Dalším japonským výrobcem SLR byla celkem malá neznámá společnost Teikoku Kogaku Kenkyujo (později Zunow). Tím malá neznámá je myšleno doslova, protože ještě než se společnost stihla rozrůst, tak zanikla. Přesto po dobu své krátké produkce fotoaparátů přidala konkurenci několik vrásek, protože jejich zrcadlovka Zunow byla velmi dobře navržena a stejně jako Minolta SR-2 obsahovala několik revolučních prvků. Byla první SLR s automatickou clonou, dále s rychlým zpětným zrcátkem, výměnnou matnicí a samozřejmě bajonetem pro výměnné objektivy, které s parametry 58mm f/1.2 byly v té době také revoluční. Navíc díky adaptéru pro použití objektivů Pentax, Exakta a Leica její užitná hodnota ještě více stoupla. Jen pro zajímavost uvedeme, že velmi podobné parametry přinesl i Nikon, ale až o rok déle. Tato velmi vzácná SLR se proslavila pouze v Japonsku, kde se také prodávala a pro zbytek světa zůstala neznámou.

Zunow (1958)

Krátce: Společnost Zunow byla založena nejdříve jako Teikoku Kogaku Kenkyujo v roce 1930. Hlavním cílem nové optické společnosti bylo, tak jako u mnohých výrobců produkce vojenského vybavení. Společnost Zunow excelovala hlavně v kvalitě objektivů založené převážně na Leica závitu. Díky tomu je mohla využívat velká spousta fotoaparátů. Pověstný se stal např. rychlý 50mm f/1.1, atd. Díky tomu se společnost Zunow stala dodavatelem objektivů (hlavně s fixním ohniskem) pro valnou většinu menších japonských výrobců fotoaparátů. Dalším úspěšným a také posledním krokem v jejich kariéře bylo uvedení SLR jež měla rozhodně co nabídnout. Společnost Zunow, ale provázeli výrobní problémy, jejichž následkem byla nízká produkce, která pomohla urychlit jejich zánik. Veškeré technologie získala v roce 1960 společnost Yashica, která zkušenosti Zunowu později využila.

Agfaflex - 1958

Další zrcadlovkou z roku 1958 je Agfaflex od známé německé společnosti Agfa. Bohužel na internetu o ni není tolik materiálu, kolik by si zasloužila, ale pokusíme se alespoň o pár informací. Zajímavé je, že ani sama společnost Agfa se s ní nikdy nikde nechlubila. Že by nebylo s čím? Ono je to tak napůl. Agfaflex sice obsahoval vestavěný expozimetr, synchronizaci blesku a standardně odstranitelný pentaprism, ale ostatní parametry již tak dobré nebyly. Rozsah expozičních časů B, 1 - 1/300 a fixní 50mm f/2.8 objektiv Apotar skutečně nikoho nepřesvědčil. I tak ale jde o další historicky důležitý fotoaparát.

Agfaflex (1958)

Krátce: Společnost Agfa byla založena nedaleko Berlína v roce 1867. Vlastní název AGFA, který je s námi již 141 let vznikl zkrácením originálního názvu Actien-Gesellschaft für Anilin-Fabrikation. Prvovýrobu fotografických chemikálií v polovině 30let vystřídali skříňkové fotoaparáty na svitkový film. Standard 35mm byl u Agfy zaveden ještě před válkou, kde převládaly hlavně hledáčkové fotoaparáty. V jejich bohatém portfoliu byly ale i fotografické filmy, sklápěcí fotoaparáty, TLR, SLR, APS a další. V roce 1983 společnost Agfa výrobu fotoaparátů ukončila. Dnes je rozdělena do několika sektorů, kam patří hlavně polygrafický průmysl, zdravotnictví, atd. Pro další informace můžete navštívit oficiální stránky Agfa.

Bessamatic - 1958

Pětici kinofilmových zrcadlovek z roku 1958 uzavírá jedinečný Bessamatic od u nás méně známé německé společnosti Voigtländer. Známá je ovšem dovednost německých výrobců, kteří si na kvalitě fotoaparátů již od počátku zakládali. Ve stejném duchu se nese i SLR Bessamatic, který je světově prvním fotoaparátem, který s objektivem Zoomar nabídl transfokátor 36 - 82mm f/2.8. Téměř kilové tělo Bessamaticu bylo navíc doplněno selenovým článkem v úrovni hranolu a jehlovým ukazatelem v hledáčku. Bessamatic už od začátku směřoval do rukou profesionálů, pro které bylo k dispozici velké množství příslušenství, ale ochuzeni nebyli ani amatéři, kterým byl určen levnější model „M“ bez selenového článku a indikace. Mírně omezující sice byla maximální rychlost (1/500 s) závěrky Compur, ale na její popularitě to nemělo žádný výrazný vliv.

Bessamatic (1958)

Krátce: Historie společnosti Voigtländer je jedna z nestarších vůbec, protože její počátek je datován již od roku 1756. Mezi prvními produkty tohoto rodinného podniku, který založil sám Johann Friedrich Voigtländer (JFV) ve Vídni, byly optické produkty a jemné mechaniky. V roce 1807 JFV rozšířil produkci o brýlová skla a později operní kukátka. První produkt, který se týkal fotografování, byl fotografický objektiv. Stalo se tak v roce 1840, tedy těsně po objevení fotografie roku 1839. Vlastní fotoaparát přišel o devět let později. V roce 1868 se vedení podniku přestěhovalo do západního Německa, kde byla zároveň otevřena nová továrna. V roce 1939 společnost Voigtländer slavila 2 miliontý vyrobený objektiv. Následnou dlouhou produkci středně formátových fotoaparátů, mezi kterými byla mimo jiné i 6 x 9 cm zrcadlovka vystřídal v roce 1953 kinofilm. O tři roky déle byly důvodem oslav 4 miliony vyrobených objektivů a dvousté výročí společnosti. Dvěstěpadesáté výročí bylo předloni. Společnost Voigtländer se výrobou (digitálních) fotoaparátů, objektivů a dalšího foto - příslušenství zabývá dodnes.

Nikon F - 1959

V závalu zrcadlovek z Německa přichází po dlouhém očekávání v roce 1959 i SLR společnosti Nikon. Na první pohled se přímo nabízí otázka, zda může Nikon F, který patří k nedílné součásti SLR historie nabídnout něco více než jeho předchůdci. Odpověď je, může. I Nikon F, byl od počátku určen do rukou profesionálů, pro které bylo k dispozici obrovské množství doplňků. Například 5 druhů výměnných hledáčků, 20 různých matnic, motorový pohon, blesk a samozřejmě výtečné objektivy Nikkor pro bajonet F. Zkrátka a dobře Nikon F všechny předešlé výrobce překonal. Zajímají-li vás čísla, tak Nikon F se vyráběl 15 let s celkovou produkcí 860 tisíc kusů. Více informací se můžete dočíst v samostatném článku o historii společnosti Nikon.

Nikon F (1959)

Krátce: Historie společnosti Nikon se datuje od roku 1917. Na jejím počátku byly dalekohledy a mikroskopy. S pomocí německých inženýrů se Nikonu podařilo vytvořit jedinečnou koncepci objektivu Nikkor, který byl poprvé využit v roce 1935 na konkurenčním 35mm Canonu. Vlastní hledáčkovou dráhu Nikon odstartoval v roce 1948 uvedením Nikonu 1. Jejich popularita byla známa po celém světě a příchod SLR pozici Nikonu ještě více upevnil. Kvalita a spolehlivost fotoaparátů Nikon je zachována dodnes. Více na oficiálních stránkách Nikon.

Canonflex - 1959

Ve stejný měsíc, stejný rok jako byl uveden Nikon F byla představena i první zrcadlovka Canonu - Canonflex. Šlo o pěkný fotoaparát s dobrým rozvržením ovládacích prvků a standardními funkcemi, ale to je asi vše co mohl Canonflex nabídnout. Jistě byl zde vyjímatelný pentaprism, samospoušť, připojitelný expozimetr, atd., ale jinak Canonflex nepřinesl nic extra, čím by mohl zaujmout. Pravdou je že Canonflex zkrátka zklamal. Šlo o neobvyklou směs pokročilého návrhu se zastaralými rysy. Nebudeme zde rozebírat všechna negativa, ale jedno přeci. Nejvíce omezující byla počáteční řada objektivů. K dispozici byly pouze dva kvalitní objektivy s automatickou clonou 50mm/f1.8 a 100mm/f2. Všechny ostatní ohniska byly adaptované z dálkoměrného fotoaparátu a tudíž pro SLR nevhodné. Téměř v žádném z rysů nemohl Nikonu F konkurovat a jeho výroba byla s celkovou produkcí 17 tisíc kusů po pěti měsících ukončena.

Canonflex (1959)

Krátce: O historii společnosti Canon jsme již také psali, takže jen zběžně. Společnost Canon (nejprve jako Precision Optical Instruments Laboratory) byla založena v Tokiu roku 1933. Vlastní jméno Canon bylo na fotoaparátech poprvé uvedeno v roce 1935 s příchodem Canonu Hansa. Během 75 let své dosavadní existence se společnost Canon vždy snažila a nadále snaží, o spokojenost svých zákazníků za což si zároveň nechá dostatečně zaplatit. Nicméně konkurence je opravdu velká a buďme rádi, že tu s námi je také Canon, který dnes zasahuje do obrovského množství odvětví. Více informací můžete nalézt na oficiálních stránkách.

Konica F - 1960

Výjimečná Konica F byla první SLR v pořadí a zároveň nejvýkonnější SLR společnosti Konishiroku (od roku 1987 - Konica). Uvedení Konici F předcházel sedmiletý vývoj z čehož 2 roky pro výtečnou závěrku Hi-Synchro a 5 let pro vlastní tělo. Výsledkem byla zrcadlovka s jedinečnými rysy, která všem výrobců tzv. „vytřela zrak“. Unikátní pracovní rychlost 1/2000s byla doplněna o vestavěný expozimetr nepotřebující žádnou baterii a hlavně nepřeberné množství výtečných objektivů Hexanon. Jen pro zajímavost: v roce 1957 Konishiroku nabídla spolupráci na vlastní závěrce Hi-Synchro společnosti Mamiya, která o ni nejevila žádný zájem. Přednost dostala závěrka Copal s max. rychlostí 1/1000s, která byla obsažena na dalších fotoaparátech Konica. Ke zmíněné dvojici výrobců stojící si za závěrkou Copal se později připojil i Pentax. Právě proto je úvodní Konica F tak výjimečná a historicky cenná. Její celková produkce dosáhla něco málo přes 1 tisíc kusů.

Konica F (1960)

Krátce: O historii společnosti Konica resp. Konica Minolta jsme psali v minulém okénku do historie, takže opět pouze zběžně. Vše začalo v roce 1873, kdy Rokusaburo Sugiura začal v otcově lékárně prodávat dovezený fotografický materiál. První oficiální název podniku, kde byl již vyroben i první fotoaparát skříňkového typu s názvem Cherry, byl Konishi Honten. K přejmenování na Konishiroku došlo v roce 1921 a na známější název Konica až v roce 1987. Zajímavé je, že jméno Konica bylo na fotoaparátech využíváno již od roku 1948. V roce 2003 došlo ke sloučení Konici s Minoltou a další vývoj probíhal již pod jednotným názvem Konica Minolta. Velkou ránu svým zákazníkům společnost zasadila v loňském roce, kdy fotografický trh zcela opustila. Nicméně v srdcích fotografů zůstanou obě společnosti jako výrobce, který znamenal kvalitu.

Mamiya Prismat - 1961

Další kinofilmová zrcadlovka pochází od středo-formátového specialisty japonské společnosti Mamiya. Uvedení Prismatu na trh předcházelo dlouhých 10 let vývoje, během kterých byly hotové dva plně funkční prototypy. První byl hotov již v roce 1952 a druhý o tři roky déle. Proč tedy k jeho uvedení došlo, až tak dlouho není známo. Není ale tajemstvím, že pro SLR Mamiya Prismat, tak jako u mnohých výrobců byla předlohou Exakta od německé společnosti Ihagee. Tato skutečnost byla vidět zejména na polo-automatických objektivech využívajících Exakta bajonetu s výstupkem, které jsou ale vzájemně nekompatibilní. Pro SLR Prismat, Mamiya využívala vlastní objektivy Mamiya-Sekor v rozsahu 35, 48 a 135mm/f2.8 dále 58mm/f1.7 a navíc jeden 50mm/f1.9 vyrobený Canonen. Mamiya se svou SLR sice trh neovládla, ale malou útěchou budiž, že právě úvodní Prismat se stal onou předlohou pro další výrobce jako např. Nikon a jeho Nikkorex F z roku 1962 anebo Sears, Ricoh, atd.

Mamiya Prismat (1961)

Krátce: Společnost Mamiya byla založena obchodníkem Tsunejiro Sugawarou a inženýrem Seichi Mamiyou v roce 1940. Ještě téhož roku uvedla nově založená společnost svůj první fotoaparát pro střední formát Mamiya 6, kterých bylo několik verzí, ale byl to jediný typ na dalších osm let. V roce 1948 společnost Mamiya vstoupila na trh s 6x6 TLR a o rok déle již také s kinofilmem zastoupeným dálkoměrnými fotoaparáty. Cesta kinofilmu ale příliš vydařená nebyla. Fotoaparáty vykazovaly spoustu chyb a následné reklamace společnosti Mamiya málem způsobily bankrot. V roce 1984 Mamiya kinofilmový trh opustila. Hlavním zaměřením Mamiyi se nadále stal jen středně-formátový profesionální trh a stejného „kopyta“ se drží dodnes, byť jde již o digitální přístroje. Více informací můžete nalézt na jejich domovských stránkách.

Leicaflex - 1964

Díky neustále expandující poptávce po kvalitních SLR se mezi výrobce nabízející tyto fotoaparáty přidala i společnost Leitz. Již na začátku, ale nutno říci, že vedení společnosti Leitz bylo zpočátku proti. Začátkem šedesátých let byly jejich doménou dálkoměrné fotoaparáty, které patřili tzv. ke špici. Leitz chtěl ale oslovit i profesionály a uvedení vlastní zrcadlovky tak bylo již nevyhnutelné. Úvodní série Leicaflex byla uvedena v roce 1964. V kovovém pochromovaném (omezeně v černém) těle pokrytém koženkou se ukrývala mechanická štěrbinová závěrka poskytující rychlost B, 1 - 1/2000s. Expozimetr byl řešen pomocí CdS článku s vnějším čidlem. Na přední straně hranolu si lze povšimnout krytu baterie. Vstupní úhel článku odpovídal ekvivalentu 90mm objektivu, kde bylo měření nejpřesnější, ale při použití širších resp. delších ohnisek toto měření již selhávalo. Základním objektivem pro bajonet Leica R, byl Elmarit 35mm f/2.8, ale k dispozici byly i ohniska 50, 60, 90, 135 a 180mm. Jejich plný potenciál byl využit až v dalších verzích Leicaflex SL, SL2 a poté ještě Leica R3, kde již bylo TTL měření, atd. V případě úvodního Leicaflexu šlo o velmi drahý fotoaparát s kvalitní optikou a jasným hledáčkem, ale i s mnoha nedostatky.

Leicaflex (1964)

Krátce: Prvopočátky společnosti Leitz se datují od poloviny 19. století, přesněji od roku 1849. Tehdy 23letý řemeslník Carl Kellner založil v německém městě Wetzlar svou vlastní optickou společnost. Mezi prvními produkty byly mikroskopy a dalekohledy. V roce 1864 se k optické společnosti připojil Ernst Leitz, který se o 5 let později stal jejím vlastníkem. Pod novým názvem E. Leitz, Wetzlar se v Německu i nadále vyráběli převážně mikroskopy, jejichž produkce od roku 1900 dosahovala 4000 kusů ročně. Vše se změnilo roku 1911, kdy se k Leitzově společnosti přidal Oskar Barnack, který přešel od Zeisse. Právě vynálezce Barnack stojí za názvem Leica, který poprvé zdobil 35mm Leicu I v roce 1925 na Lipském jarním veletrhu. Hledáčkovou Leicu vystřídala dálkoměrná série M a série R (SLR). Od roku 1976 začala s Leitzem úzce spolupracovat Minolta, která je zodpovědná např. za SLR Leica R3, R4 a R5. Kvůli silnému tržnímu postavení značky Leica, došlo v roce 1986 k přejmenování společnosti Leitz Company na Leica Camera AG (LEItz CAmera). Dnes je společnost Leica rozdělena do tří hlavních společností. Již jmenovaná Leica Camera AG se stará o výrobu fotoaparátů, Leica Geosystems AG vyrábí geodetické vybavení a do třetice je to Leica Microsystems GmbH s výrobou mikroskopů. Více informací lze nalézt zde anebo na oficiálních stránkách.

Seagull Reflex DF - 1964

O tom, že SLR se vyráběla téměř všude, svědčí zde uvedená zrcadlovka s rackem ve znaku - Seagull Reflex DF, která je původem s Číny. Nutno upřesnit, že úvodní DF stejně jako další modely společnosti Seagull vycházejí z konceptu Minolty, kterou Číňané vždy obdivovali. Již na první pohled Seagull DF připomíná Minoltu SRT101, ale vnitřní uspořádání mělo blíže k rané Minoltě SR, ze které měla DF např. konektor pro připojení motorového pohonu a SR bajonet. Díky tomu mohl Seagull DF využívat velké množství objektivů Rokkor, ale samozřejmě i své vlastní, čímž se jeho užitná hodnota ještě více zvýšila. Pokud to jde shrnout do jedné věty, pak tato Číně „vlastní“ zrcadlovka byla povedenou kopií populární Minolty a to pro Čínu již něco znamenalo.

Seagull Reflex DF (1964)

Krátce: Společnost Seagull (dnešní Kauser International Trading Ltd.) byla založena roku 1949 v čínské Šanghaji. Jde o vůbec nejstarší čínskou společnost vyrábějící fotoaparáty. Na začátku byla série středně formátových TLR, hledáčková série a již zmíněné SLR o kterých u nás nebylo téměř vůbec slyšet. Dnešní aktivity společnosti Kauser se rozšířili o doplňky pro fotoaparáty, lékařské vybavení, dále PC příslušenství a další optické doplňky. Domovská stránka společnosti Kauser je zde.

Rolleiflex SL35 - 1970

Vyhlášenou kvalitu německých fotoaparátů a řemeslnou zručnost jejich konstruktérů potvrdila i společnost Rollei, která svou první 35mm SLR Rolleiflex SL35 uvedla v roce 1970. V té době byl však její design i specifikace již poměrně zastaralé, zejména kvůli ovládnutí fotografického trhu japonskými výrobci. Pro společnost Rollei byl ale důležitější domácí konkurenční souboj, který díky kvalitě úvodního Rolleiflexu zapříčinil jeho poptávku na dalších 5 let. Mezitím byla zmodernizována většina funkcí, kde hlavním cílem bylo zlepšení řízení expozice, se kterou jim v roce 1972 pomohla společnost Zeiss Ikon, která pro Rollei dodávala i většinu objektivů. Ve slitinovém pochromovaném, ale i černém těle, byla plátěná štěrbinová závěrka až do 1/1000s a zabudovaný expozimetr se signalizací v hledáčku. Originální Rolleiflex SL35 byl vyráběn v Německu, ale později byla výroba z důvodu redukce výrobních nákladů přesunuta do Singapuru.

Rolleiflex SL35 (1970)

Krátce: Vznik společnosti Rollei je datován od roku 1920, kdy bratři Paul Franke a Reinhold Heideckovi otevřeli v Německu malou optickou dílnu. Na začátku bylo několik nefunkčních prototypů, ale již v roce 1928 byl uveden jejich první fotoaparát, kterým byla dvouoká zrcadlovka Rolleiflex. Nutno říci, že právě díky TLR se společnost Rollei stala velmi populární a ostatním výrobcům mohla směle konkurovat. Již od začátku šlo převážně o střední formát, který Rollei využíval dost dlouho a stejného formátu bylo využito i v prvních SLR Rolleiflex roku 1966. Dnes jde společnost Rollei samozřejmě digitální cestou a před několika lety dokonce oprášila technologii TLR v digitálním podání, což bylo mnohými konzumenty přijato nepříliš kladnými ohlasy. Přesto značka Rollei dnes platí za jistou legendu mezi výrobci fotoaparátů. Pro více informací můžete navštívit domovské stránky.

Olympus FTL - 1971

Zpět do Japonska nás zavede zapomenutý a neprávem odstrčený Olympus FTL, který byl přechodovým modelem mezi Olympusem Pen F a OM-1. Olympus FTL podle všeho neměl vůbec být, ale díky tlaku obchodního oddělení, které potřebovalo něco pro mezinárodní trh, nakonec spatřil světlo světa. Šlo o zrcadlovku s 42mm závitem Praktica pro který bylo k dispozici šest objektivů v rozsahu 28 - 200mm a spousta dalšího vybavení, jako např. adaptéry pro mikroskopy, zvětšovací sklo hledáčku a další. Pokročilý návrh FTL využíval plné TTL měření, clonovou automatiku, rychlé zpětné zrcátko, atd. Jeho tržní sláva však velmi rychle skončila, protože o rok později byla uvedena série OM, která úvodní Olympus FTL „odstřelila“ z pultů.

Olympus FTL (1971)

Krátce: O společnosti Olympus jsme již psali v samostatném článku, ale opakování je matka moudrosti, že. Společnost Olympus (původně Takachiho Seisakusho) byla založena roku 1919. Prvními produkty byly mikroskopy a o několik let později vlastní objektivy značky Zuiko. Rané fotoaparáty Olympus byly založeny na principu měchů a jako většina výrobců i Olympus zpočátku využíval středního formátu. Společnost Olympus se postupem času vypracovala a její bohaté portfolio dnes pokrývá nejen fotografický trh, ale i další průmyslová odvětví. Na oficiálních stránkách lze nalézt veškeré informace, které potřebujete.

Závěrem

Tolik asi k ohlédnutí za vybranými výrobci 35mm zrcadlovek, kteří se do fotografické historie zapsali tučným písmem. Jistě byly tam i další, ale o nich se nepodařilo sehnat dostatek informací, např. Paxette Reflex společnosti Braun, Firstflex 35 společnosti Tokiwa Seiki, Penta Petri společnosti Petri, Kiev a další. Přesto si myslím, že vám tento článek připomněl většinu těch, kteří výhod SLR technologie využili poprvé. Ostatně to byl i jeho účel. A co je důležité? Že SLR technologii, která dovoluje dosáhnout vynikajících fotografií, dnes mohou využívat jak profesionálové,