Počátky vzniku a vývoje fotografie - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

18. června 2001, 00.00 | Když před necelými dvěma stoletími prohlásil francouzský malíř Delaroche malířství za mrtvé, způsobil
tím značný rozruch v kruzích tehdejších úspěšných malířů. Z jakého popudu vyřkl tento výrok?

Když před necelými dvěma stoletími prohlásil francouzský malíř Delaroche malířství za mrtvé, způsobil tím značný rozruch v kruzích tehdejších úspěšných malířů. Z jakého popudu vyřkl tento výrok? Spatřil totiž daguerrotypii - počáteční formu dnešní fotografie. Jeho výrok byl však unáhlený. Fotografie rozhodně malířství neohrozila, stala se jen dalším médiem, jak dokonale zobrazit nejen vnější realitu, ale i onu realitu vnitřní, kterou každý tvořivě nadaný člověk touží sdělit.

Ať žije kresba světlem!
Sláva objevu Daguerra obletěla celý svět. Psal se rok 1839, kdy slavný fyzik Francois Arago na francouzské akademii věd oficiálně oznámil vynález fotografie. Davy Pařížanů tehdy oblehly obchody optiků, aby si toto zázračné zařízení mohly zakoupit. V samotné Paříži bylo prodáno na dva tisíce komor a více než půl milionu desek citlivých na světlo. Lidé tehdy podlehli jistému vlivu mysticismu, neboť přisuzovali objevu nadpřirozenou moc. Mnoho malířů opustilo klasickou techniku. Štětec vyměnili za světlo a plátno nahradili citlivou měděnou deskou. Zatímco někteří viděli v daguerrotypii jistotu výdělku peněz, jiní ji používali jako skicu pro svoji malbu. Našli se i tací, kteří novou technologii odsuzovali a hanobili její jméno. Jejich portrétování představitelů vyšších společenských vrstev si našlo konkurenci. Společenskou událost ostře kritizoval i slavný francouzský básník Charles Baudelaire, který společnost označil jako narcistickou. Měl k tomu patrně důvod. Jenom v roce 1849 se nechalo daguerrotypovat na sto tisíc pařížanů. Baudelaire byl paradoxně mezi nimi.
Daguerrotypie však v očích francouzského fyzika Araga nebyla spatřována jen jako nápodoba umění, ale také jako velký vědecký objev, který měl mít v budoucnu širokou škálu uplatnění v přírodních vědách. Arago navrhoval využití daguerrotypie v budoucí fotometrii. Došel k závěru, že s její pomocí bude moci fyzik určovat absolutní intenzity světla srovnáním jejich relativních účinků. Uvažoval i o zhotovení fotografických map měsíce.

Zátiší v Daguerrově ateliéru, 1837

Co byla vlastně Daguerrotypie?
Byla to kovová měděná deska pokrytá vrstvou halogenidů stříbra citlivých na světlo. Pokusy, na nichž Daguerre strávil mnoho času, měly dosti zvláštní vývoj. Roku 1835 se mu podařilo vyvolat latentní (skrytý) obraz účinkem rtuťových par. Byla to náhoda? Mnoho historiků se domnívá, že chtěl amalgámováním citlivých desek získat jejich vyšší lesk a přitom se náhodou na původně exponované desce vyvolal latentní obraz. Při dalších pokusech Daguerre vystavil desky účinkům jodových par, které na materiálu vytvořily tenkou vrstvu jodidu stříbrného. Tento objev díky vyšší citlivosti desky na světlo, umožnil kratší expozici. Nepříjemným problémem byla nízká trvanlivost. Teprve v roce 1837 objevil roztok kuchyňské soli, který umožnil obraz částečně ustálit. Daguerrovi se tak podařilo vyřešit fotografický postup, při němž osvitem, vyvoláním a částečným ustálením vzniká originál fotografického pozitivu, který je ovšem dále již nemnožitelný.

Daguerrotypie aktu neznámého francouzkého autora, 1850

Problém nemnožitelného originálu
Joseph Nicéphore Niepce měl jiný ideál. Od samého počátku se snažil o vytvoření takové fotografie, ze které by se daly pořídit kopie. Byl zaujat Senefelderovou litografií, která se tehdy stávala módou otevírající nové možnosti reprodukční techniky. Solnhofenský vápenec, používaný v litografii se snažil nahradit jiným, dostupným materiálem. Přes kámen a jiné materiály dospěl ke skleněné desce, na kterou nanášel citlivou vrstvu asfaltu. Na neosvětlených místech asfalt vymyl směsí levandulového oleje a petroleje. Výsledkem byl štoček, který sloužil k tisku na podložku. Tak vznikla nejstarší dochovaná fotografie - Pohled z okna na dvůr.

Pohled oknem do dvora, 1826

Objev papírového negativu
Za skutečného otce moderní fotografie bychom mohli nazvat Williama Henri Fox Talbota. Stejně jako Daguerre a Niepce i on zkoumá chemikálie citlivé na světlo. Od Dusičnanu stříbrného přechází na Chlorid stříbrný, aby zanedlouho prováděl pokusy s jodidem stříbrným, který ho nakonec uspokojí. Papír postupně preparuje roztokem jodidu stříbrného a jodidu draselného. Ten nakonec pere v destilované vodě a suší. Po několika minutové expozici získává latentní obraz, který vyvolává v roztoku s dusičnanem stříbrným a kyseliny galové. Negativ je záhy na světě. Chemik John Herchel později upozorňuje Talbota na ustalující účinky thiosíranu sodného.

Talbotypie (kalotypie) 1842

Brilantní kresba z laboratoře na kolečkách
V roce 1851 se objevil angličan Frederic Scott Archer, který prišel z vynálezem tzv. Kolódiového procesu. Principem byla skleněná deska potíraná vizkózním roztokem s tenkou vrstvičkou chemikálie citlivé na světlo. Celá procedura dostala název "Mokrý proces". Tato metoda zobrazení měla ale tu nevýhodu, že schnutím vrstva ztrácela citlivost, a proto musela být na desku nanášena těsně před expozicí. Výsledná kresba obrazu byla dokonalá, až na to, že fotograf musel cestovat s celou svojí laboratoří na kolečkách.

Roger Fenton: "Mokrý kolodiový proces", Krymská válka,1855

Počátky fotografie měly pozoruhodný vývoj, který neodmyslitelně patřil k puncu tehdejší doby. Každý ze zdokonavatelů procesu byl současně vynálezcem a umělcem. Aragova myšlenka o širokém použití fotografie k vědeckým účelům nebyla vyřčena naprázdno.