Správný postup při ručním zpracování černobílého negativu - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

2. července 2001, 00.00 | Správný postup při vyvolávání černobílého negativu v temné komoře, teplota lázní, koncentrace vývojky, ochrana negativu
před poškrábaním, dodržování všech jasně daných zásad, kterým se nelze vyhýbat a mnoho dalších užitečných rad najdete zde.

Správné vyvolání černobílého negativu v temné komoře je jeden z nejzákladnějších a velmi důležitých kroků pro budoucí vytvoření kvalitní zvětšeniny. Máme pocit, že zmínka o této části problematiky přichází ve vhodnou chvíli, neboť se černobílá fotografie stává stále častějším trendem nejen mezi profesionály, ale také mezi amatérskými fotografy, kteří si často znovu i poprvé zařizují temnou komoru a jsou lační po důležitých informacích. Pravda je, že se na trhu objevuje stále více černobílých materiálů určených pro vyvolávání na minilabech v procesu C-41, ale ten kdo miluje tajemství, zvláštní vůni vývojky a kvalitu zpracování negativu dle svých nejlepších představ - nezlenivěl a zkouší, experimentuje, zlepšuje. Náš příspěvek by měl být především pro ty, kteří se chtějí seznámit s úplnými začátky a obecným postupem při vyvolávání negativu.

Místnost pro vyvolávání - volačka
Pracovní komůrka by měla být chráněna před vniknutím jakéhokoliv světla, neboť jsou černobílé, panchromatické materiály citlivé na včechny části barevného spektra, narozdíl od materiálů pozitivních, u kterých je možné použít temně červené, nebo zelené světlo. V komoře musí být naprostá tma. V případě, že má vaše komora okna do dvora, či do světlíku a nechcete ji natřít černou krycí barvou, můžete použít černou čtvrtku a polepit okenní tabuli. Většina temných komor je černou barvou dokonce vymalována. Ti, co mají udělanou temnou komoru z koupelny, samozřejmě nemohou příliš mnoho spekulovat - zvláště, když je vlastníkem prostoru ještě někdo jiný - nedej bože manželka! Velký nárok je kladen také na čistotu, která je pro výslednou kvalitu vyvolaného negativu velmi důležitá. Správné laboratorní prostředí by mělo mít alespoň nejzákladnější prostředky, kterými jsou například - pracovní stůl pro odkládání všech pomůcek, nůžky pro zastřižení konce negativu, teploměr pro měření připravených roztoků, odměrný válec a samozřejmě to nejdůležitější - vyvolávací tank s cívkou. Ve výbavě by také neměl chybět elektrický ohřívač pro vaření vývojky, správné rozpuštění všech složek práškových vývojek a udržení jejich požadovaných teplot.

Příprava vyvolávací lázně
Na trhu je k dispozici celá řada negativních materiálů a vývojek jim určených. Popisem kombinací a nejvhodnějších variant jejich zpracování se v tomto příspěvku nebudeme zabývat. Ve stručnosti ale musíme upozornit na fakt, že se druh vývojky pro zpracování negativu musí volit pečlivě s ohledem na cíle, pro které fotografie zvětšujeme. Správná vývojka má v podstatě zajišťovat dokonalé provyvolání negativu jak ve světlech, tak i v nejhlubších stínech. V kostce můžeme uvést běžně používané vývojky Tetenal, Ilford ID 11, ilford Microphen, Kodak, nebo české vývojky Fomadon. Vývojka samozřejmě není na jedno použití a může se v ní vyvolat větší množství filmů. V tabulkách zakoupených roztoků jsou většinou uvedeny hodnoty prodlužovacích faktorů pro vyvolávání více filmů po sobě. Každá černobílá vývojka se velmi rychle oxiduje a proto je dobré promyslet její řádné skladování. Jedinou možností - pokud nemáte k dispozici příliš mnoho finančních prostředků, je použití prázdné dobře uzavíratelné, neprůhledné nádoby - druhou je pak koupě kvalitních umělohmotných stlačovacích nádob, které zabraňují přístupu vzduchu do vývojky. Jedno malé upozornění podložené zkušenostmi mnoha odborníků! Na starší lázeň se nikdy stoprocentně nespoléhejte a to i v případě, že vlastníte dobré skladovací nádoby. Před každým započatým voláním je dobré odstřihnout malý proužek filmu, a ponořit ho (za světla) do připravené lázně. Pokud ústřižek zčerná - vývojka je v pořádku. V opačném případě neriskujte a lázeň připravte novou. Vývojka připravená k bežnému volání by měla mít pracovní teblotu 20 C.

Namotávání filmu do spirálové cívky
Před započnutím navíjení filmu do cívky si dobře očistěte ruce od mastnot. Přes mastné daktyloskopické otisky vývojka nepronikne a latentní obraz se nevyvolá rovnoměrně. Připravené cívky by měly být pečlivě vysušené, jinak by při navíjení mohlo dojít k zaseknutí filmu v drážkách a jeho případnému poškození. Správný postup vidíte na ilustračních obrázcích s popisem jednotlivých kroků.

1. Odstřižením zbavte film navíjecího jazyku a zastřihněte ostré hrany do oblého tvaru. Film se tak bude hladce dostávat do drážek. Tento první krok je dobré provádět za světla. Další kroky už náleží činnosti za naprosté tmy.

2. Na každé cívce jsou zaváděcí zarážky, mezi které je třeba film zasunout. Film se navíjí citlivou vrstvou dolů. Poznáte ji na omak. Citlivá vrstva je matnější a hrubší na rozdíl od hladké celuloidové podložky.

3. Pokud je film založen správně a rovnoměrně do zaváděcích drážek, můžete začít s opatrným posuvem filmu do útrob cívky. Nikam nespěchejte a kontrolujte film, jestli se rovnoměrně a hladce namotává. Při jakémkoliv zadrhnutí v posuvu nepokračujte a pokuste se proces zopakovat od začátku.

4. Po skončení procesu je film připraven pro vložení do vyvolávacího tanku, který je nutno bezpečně uzavřít, aby se při následujících manipulacích neotevřel. Kapacita cívky je jeden kinofilm 24x36 mm, nebo dva svitkové filmy 6x7 cm.

Pár maličkostí k vyvolávacímu a ustalovacímu procesu
Při zpracování černobílých filmů ve vyvolávacích lázních od různých výrobců jsou většinou doporučené standardní postupy, které zaručují rovnoměrné proniknutí vývojky na celou plochu materiálu. Firma Ilford například standardně doporučuje čtyřnásobné míchání (otočení vývojnice) během prvních 10 sekund každé minuty. Přesný způsob míchání je nutné dodržet pouze u vývojky. Při ustalování je možné míchat častěji. Při vyvolávacím procesu je potřeba na konci každého míchání udeřit hranou vývojnice o pracovní stůl, aby se uvolnily případné vzduchové bubliny. Pauzy mezi mícháním se musí bezpodmínečně dodržovat, jinak by došlo k nežádoucímu převolání. V poslední době se ve vyvolávacím procesu prosadil trend míchání přívodem dusíku, který podává velmi skvělé výsledky. To už je ale záležitost pro opravdové perfektcionisty. Po vyvolání následuje přerušovací lázeň, která má za úkol okamžitě přerušit vyvolávací proces. Vhodná je pitná, plynule tekoucí voda, nebo kyselá přerušovací lázeň, kterou najdete ve výrobním programu mnoha výrobců s fotografickou chemií. Ustalování materiálu se provádí v kyselých ustalovacích lázních, jejichž koncentráty jsou rovněž běžně k zakoupení ve všech specializovaných prodejnách. Pro příklad můžeme uvést český Fomafix, tekutý Hypam nebo práškový Ilfofix II od britských výrobců značky Ilford. Aktivita a životnost ustalující lázně se nedá přesně určit. Film se má ustalovat dvojnásobek doby, během které došlo k rozpuštění krycí šedivé vrstvy.

Praní a sušení
Dokončovací proces rovněž vyžaduje nemalou péči a pozornost. Teplota prací lázně by neměla mít rozdíl teploty více jak 5 C od lázně předešlé. Film je nutné prát po dobu deseti až 15 minut. Čím prudší je přívod vody do tanku, tím se zaručuje vyšší účinek odstranění všech zbytků chemie od předešlých procesů. Posledním roztokem je fixatér (smáčedlo), který zajišťuje rychlé a rovnoměrné sušení a rovněž zabraňuje tvorbě nežádoucích skvrn. Filmy se suší ve speciálním sušícím přístroji, nebo pověšením na čistém a bezprašném místě. Přejeme vám mnoho úspěchů do vaší "alchymistické" práce a nezapomeňte shlédnout naše další budoucí příspěvky k tomuto tématu.