Aktuálně o výstavách - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

20. srpna 2001, 00.00 | Aktuální přehled fotografických výstav v Čechách a ve světě pro vás připravili Jiří Ernest a Vilém Mikyška. Nenechte si ujít vybrané akce!

Kulturní centrum Jílové u Prahy, prostory městského kulturního centra (pravé křídlo budovy)
Probíhá do 8. 9. 2001
Tato výstava představuje fotografické práce skupiny amatérských fotografů "Fotošum"

Prelatura v Plasích, Plasy, areál kláštera, v sále prelatury
Probíhá do 26. 8. 2001
Na této výstavě můžete shlédnout fotografie, které vytvořili členové fotgrafického klubu "Plasy" Miloše Hezkého, Františka Lorenze a Václava Cacha. Navštivte výstavu a poznejte prostřednictvím fotografií krásy přírody, kulturní památky Prelatury a dokumenty o obyvatelích tohoto kraje.

Anthony Suau, Křížová chodba a Rytířský sál, Staroměstská radnice v Praze
2. 8. - 31. 8. 2001
Po pádu (Bývalý sovětský blok v proměně 1989-1999) Anthony Suau, který nyní v srpnu vystavuje své fotografie v Praze, patří k nejlepším fotografům (fotožurnalistům) ve světovém měřítku. Od roku 1987 působí v Paříži a pracuje převážně pro newyorský časopis TIME. V současné době pracuje především v bývalém teritoriu Sovětského svazu. Zajímá se o politické, ekonomické a společenské proměny v této oblasti, mezi které patří samozřejmě také Česká republika. Jeho fotografie jsou živoucím dokladem pozorného a citlivého člověka, který vidí nejen skrze hledáček fotoaparátu, ale má i srdce a na výsledku je to silně poznat. Fotografie jsou částečně barevné, ale dominují černobílé snímky - z Rumunska, kde můžeme vidět každodenní chudý život tamějších obyvatel, z Bosny v minulosti tolik se utápějící v krvavých konfliktech či z Ruska, kde nám Suau přibližuje nejen konflikt v Čečensku a s ním spojené utrpení místního lidu, ale také odvrácenou tvář ruské ekonomiky, stojící na mafiánských praktikách a nekalém obchodu, ať už se jedná o podvody, krádeže ve velkém či bující prostituci. Suau byl také oceněn Pulitzerovou cenou (1984), hlavní cenou World Press Photo (1987) a Robert Capa Gold Medal (1996). Loni vyšla jeho kniha nazvaná „Po Pádu-Bývalý sovětský blok v proměně 1989-1999“, která provází tuto výstavu. Výstava je rozdělena stejně jako kniha do pěti kapitol: Úvod, Otevírání se světu, Transformace, Vlastní cestou, Po deseti letech. Každou z kapitol uvádí stručný slovní doprovod: Jacquese Rupnika a Taťány Tolsté, spisovatelky ruského původu. Výstava je v kontextu dnešní doby ojedinělou sondou do našich duší a paměti, neboť zájmem Suaua nejsou vzdálené kraje, ale naše teritorium. Výpověď Suaua daleko převyšuje zachycenou scénou snímku. Zde musím připomenout, že Suau patří generačně k fotografům takových jmen jako James Nachtway nebo Sabastiao Salgado.

Vladimír Uher, Obecní dům, nám. Republiky 5
18. 7. - 16. 9. 2001
Krásy architektury českého baroka ve fotografiích Vladimíra Uhra Výstava je součástí projektu „Sláva barokní Čechie-umění, kultura a společnost 17. a 18. století“. Nahlížíme zde na barokní památky na území Čech objektivem fotografa. Hlavním námětem je architektura chápaná v podání Uhra jako živé a podmanivé plastické dílo. Vladimír Uher se věnuje zejména stavbám v období vrcholného baroka u nás a to zejména J. B. Santinimu a stavbám od architektů Dietzenhoferových. V nich vyniká fáze vrcholného baroka, kde stavby jsou plné křivek, oblouků a odvážných deformovaných částí. A tak ve fotografiích Vladimíra Uhra je nádherné sledovat jeho hru s architekturou plnou podhledů, svislic a výtvarně krásných kompozic. Vladimír Uher se věnuje fotografování těchto barokních staveb a detailů již dlouhou dobu. Je také spoluautorem několika knih, týkajících se baroka. Za všechny vydané tituly mohu jmenovat Dialog tvarů, Černínský palác, Jan Blažej Santini – Aichel. Na závěr chci poznamenat, že Vladimír Uher většinu snímků zhotovil aparátem vlastnoručně upraveným pro speciální záběry architektury.

Orlická galerie, Rychnov nad Kněžnou - kolowratský zámek
Probíhá do 31.8. 2001
Kapské město - cesta za svým stínem, výstava fotografií Martina Sklenky

Safari Dvůr Králové
Probíhá do 30. 8. 2001
Láska jménem hory
Fotografie evropských i mimoevropských hor jistě navštivte - pokud se vám líbily fotografie Ladislava Kamaráda, se kterým jste mohli shlédnout rozhovor na servru fotografování.cz. Tato výstava prezentuje snímky čtyř fotografů - S. Wiesera, E Gavlovského, O. Brandose a J. Kráčalíka.

FOS Sokolov -, Sokolovský zámek
Probíhá do 2. 9. 2001
40 let Klubu fotografů Sokolovska
Na této výstavě uvidíte fotografie zahraničních klubů FAC Saalfeld/ Uborn, e. V., a Elektron Lůbbenau.

Mini galerie Kostka, Praha 2, Bělehradská 59
3. 9. - 15. 10. 2001
Střípky radosti - aneb jeden den roku 2001
Volné pokračování cyklu "Fotografie roku "2000" Jaroslava Brandejse.

Pražský Hrad, Tereziánské křídlo Starého královského paláce
probíhá do 2. 9. 2001
Damir Fabijanič - Dubrovník
Fotografie zavedou návštěvníky této výstavy do chorvatského města Dubrovník. Výstava je rozdělena do čtyř tématických celků - Krajina, město, válka a obnova.

Okresní muzeum, Rakovník - v mansardě okr. Muzea
Probíhá od 27. 9. 2001
VII. rakovnický autosalón
Výstava amatérské fotografie fotoklubu Amfora - výběr nejlepších snímků z mapového okruhu Nekázanka 2000 - 2001. Expozice zhruba potrvá tři týdny.

Místodržitelský palác, Moravské nám. 1a
28. 6. 2001 - 9. 9. 2001
Heinz Cibulka - Ze sousedovy zahrady (fotografie z putování po jižních Čechách) V létě roku 1994 šel jeden z nejznámějších rakouských fotografů se svou rodinou pěšky z Nové Bystřice do Prahy. Jejich cesta vedla obloukem přes krajinu jihočeských rybníků do Tábora, pak k Vltavě a podle ní až do Prahy. Cibulka, který bydlí kousek od hranic a má i české jméno, zvolil tento způsob cestování, aby lépe poznal své sousedy. Na výstavě zajímavě nainstaloval své fotografie do čtveřic. V České republice vystavuje poprvé.

Jiří Stach – Natura Magica, Galerie Ambrosiana, Jezuitská 11, Brno
12. 7. – 31. 8. 2001
Volná tvorba Jiřího Stacha se na výstavě prezentuje souborem čistě imaginativních fotografií. Ve svých obrazech Stach používá přírodních prvků a motivů a vytváří tak spolu s propojením subjektivních pocitů a vizí obrazy nadreálného světa. Pohybuje se tak někde mezi nebem a zemí a nechává na nás samotných, jak jsme schopni probrat se množstvím symbolů, které nám Stacho předkládá. Fotografie v jemně teplém tónu do hněda nás uvádějí až do romantického opojení něčeho, co není skutečné, ale v naší fantazii vytváří živý svět z neživých věcí. Tvorba Jiřího Stacha je zatím bohužel více známá ve světě, než u nás. Proto je dobrým počinem Galerie Ambrosiana uvedení tohoto autora právě v Brně, kde výtvarná fotografie má silnou tradici již z předválečných let. Jiří Stach je profesionální fotograf, vystudoval nejdříve průmyslovou školu grafickou v Praze a poté FAMU, též fotografii. Spolupracuje s tiskem, televizí a filmem. Vytváří též reklamy pro přední reklamní agentury.

Dům fotografie a grafiky Český Krumlov, Šatlavská 141, Český Krumlov
Probíhá do konce roku 2001
Čtyři klasici České fotografie
Karel Hájek, Václav Chochola, Karel Ludwig, Zdeněk Tmej - fotografický archiv 1926 - 2000. Výstava čtyř autorů, která výrazně ovlivnila reklamní a reportážní fotografii. Karel Hájek pracoval pro vydavatelství MELANTRICH, kde se uplatnil jako vynikající reportér. Václav Chochola ,jehož moderněji pojatá živá fotografie v padesátých letech vnášela čerstvý vzduch do jinak velmi schématické fotografické produkce. Dalším z velikánů zde představených je Karel Ludvig, který se uplatnil zejména jako reklamní a portrétní fotograf. Tvorba Zdeňka Tmeje je silně vázána na události z druhé světové války a následující léta po jejím skončení. Zachycuje osudy lidí odsunutých z pohraničí. Soubor těchto fotografií je jednou z prvních prezentací v tak rozsáhlém souboru

Institut Francais de Prague, Štěpánská 35, Praha 1
Probíhá do 20. 9. 2001
>Korsica: Pět přání, pět pohledů
Fotografie vztahující se k ostrovu, kde se narodil jeden z největších vojevůdců všech dob Napoleon Bonaparte. Na fotografiích spatříte přírodní motivy, prolínající se s běžným životem ostrova s konfrontací minulosti.

Muzeum Umění, Denisova 47, Olomouc
Květen - září
Akt v české fotografii
Výstava je vůbec první soubornou prezentací fotografie aktu u nás. Představuje práce, kterým se věnovali již daguerrotypisté. K většímu rozvoji aktu dochází zejména na přelomu 19. a 20. století a to výrazně v pracech Františka Drtikola z období piktoarialismu a později, kdy začíná komponovat akty do moderních až geometrických kompozic. Fotografii aktu se později ve válečných období přestalo dařit, protože byla považována za produkt zvrhlého umění. Výjimku tvořili jen fotografové jako V. Zykmund, J. Funke a surrealisté J. Štýrský, K. Taige, F. Vobecký a K. Ludvwig. Padesátá léta jsou zastoupena V. Chocholou, J. Svobodou, M. Borovičkou, T. Kusčynským a J. Saudkem. Velmi zajímavá jsou také osmdesátá léta, ve kterých dominují umělci jako Tono Stano, Rudo Prekop, Ján Rečo a Pavel Baňka. V současnosti se fotografie aktu dostává výrazně do popředí. Úspěch sklízejí především fotografie od Václava Jiráska, Ivana Pinkavy či Veroniky Bromové, ale také snímky řady amatérských fotografů.

Veletržní palác, Dukelských hrdinů 47, Praha 7, otevřeno denně kromě po 10 - 18h
8. 6. - 9. 9. 2001
Clyde Butcher - Visions of the New Millenium
Cyklus velkoformátových černobílých fotografií přibližuje přírodu zachovanou v rezervacích USA s důrazem na krajinu Floridy, kde autor žije. Clyde Butcher - vystudoval architekturu na Kalifornské polytechnické uiverzitě v San Luis Obispo. Jeho hlavním zájem se soustřeďoval na vztahy a prezentace architektonického designu a to ho také uvedlo na pole fotografie. Fotografuje také přírodní úkazy na Floridě a používá na to velkoformátové kamery 8x10, 11x14 až 12x20 inchů, se kterou vyobrazuje velké detaily a strukturu floridské krajiny. Velký výběr jeho prací také můžete shlédnout v jeho vlastní galerii Big Cypress Gallery.

Moravská Galerie Brno, Místodržitelský palác, Moravské nám. 1.a
Probíhá do 30. 9. 2001
Fotografie jako umění v Československu let 1959-1968
Výstava je věnována "době tání" po pádu stalinského režimu. Od konce 50-tých let je fotografie pojímána jako umění. Začala se rozvíjet jak výtvarná fotografie, označovaná také jako subjektivní, tak klasická s tradičními obory jako jsou krajina, portrét, akt, zátiší (T. Honty, J. Ehm, Z Feyfar, J. Sudek) Koncem 60-tých let se rozvíjí i nová vlna aranžované fotografie, související s novou vlnou (J. Saudek, C. Seidling, T. Kusčinskyj). Vývoj fotografických stylů v Čechách a na Slovensku spolu s reportážními a dokumentárními díly, nově chápanými jako umění (D. Hochová, M. Martinček, P. Štecha), mapuje výstava - navazující na přehlídku Česká fotografie let 1939 - 1958 realizovanou před dvěma lety. Je připravena ze sbírek Moravské galerie v Brně a zahrnuje také práce slovenských fotografů.

Výstavy v zahraničí

Edward Steichen - Hollywood Celebrity: Edward Steichen Vanity Fair portraits.
Frye Art Museum, Seattle, WA.
Probíhá od 27. 7. – 16. 9. 2001
Edward Steichen (1879-1973)
Jeden z největších tvůrců ve fotografii 20.století. Jeho jméno se objevuje snad ve všech klíčových etapách vývoje, jímž umělecký a duchovní svět procházel od počátku tohoto století, až do let sedmdesátých, kdy fotograf umírá. Původně přijel do Ameriky z Lucemburska. Studoval uměleckou školu a pracoval také jako návrhář. V roce 1900 se setkal s Alfredem Stieglitzem a spolu s ním a dalšími fotografy založil skupinu Fotosecese. Zúčastňuje se akcí kolem galerie „291“, kterou založil Stieglitz. Stává se také výtvarníkem časopisu Camera Work. První z jeho prací jsou ovlivněny piktorialismem. S touto fází fotografie se ale rozchází po první světové válce a nastupuje u něho období tzv. „čisté fotografie“. Steichen tak radikálně mění svůj přístup k fotografii a mění také výrazně svůj styl. Věnuje se snad všemu ve fotografii. Je též úspěšný módní fotograf a stává se v tomto oboru (módní fotografie) opravdovým mistrem. Pracuje u nakladatelství Condé Nast a v časopisech Vogue a Vanity Fair. Pak ale přichází druhá světová válka a Steichen je znovu odvelen na bojiště. A právě zde ho napadá myšlenka uspořádat nový typ fotografické výstavy. Výstavy, kde jednotlivé snímky nemluví samy za sebe, ale jsou spojeny pevným sledem a vazbami s ostatními fotografiemi, aby v celku podaly novou výpověď. První takovou výstavu realizuje v roce 1942 v Muzeu Moderního umění v New Yorku a také se zde stává ředitelem fotografického oddělení. K nejslavnějším výstavám patřila samozřejmě „Lidská rodina“. Dodnes považovaná za milník, od něhož se odvíjí další etapy fotografie zamýšlející se nad smyslem života, mravní odpovědností a společný osud lidstva. Humanistická fotografie se tak stává pojmem A tak výstava fotografií Steichena, která nyní probíhá v Seattlu, je věnována hlavně jeho portrétní tvorbě a to konkrétně pro Vanity Fair. Steichen byl dokonce tímto společenským magazínem označen v roce 1923 za největšího žijícího portrétního fotografa. Byla to poté dlouhá doba, kdy se stal opravdu největším a nejlepším fotografem módy, stylu a také celebrit z vyšších společenských kruhů.

Connie Imboden – Beauty of Darkness
Museum of Photographic Arts, San Diego, USA
Probíhá od 8. 7. – 30. 9. 2001
Connie Imboden vyrůstala v Ruxtonu v Marylandu, na předměstí Baltimoru. Už od útlého věku se vyvíjely její dispozice k umění a to zejména fotografii a malířství. Impulsy vycházely hlavně z rodinného prostředí, kde ji podporoval otec a pak zejména matka, která ji přihlásila na letní kurs fotografie. Po ukončení vysoké školy Connie zvyšovala svůj zájem o fotografii tím, že studovala s Richardem Kirstelem. Dokončila si nakonec vzdělání na universitě v Delaware, kde studovala s John Weiss, žákem Minora Whita. Vlivy na Connie uměleckém rozvoji jsou různé. Jak z hlediska fotografického, tak malířského. Působily na ní hlavně vlivy fotografů jako Diane Arbus, Ruth Bernard, Peter-Joel Witkin a také malířů Francise Bacona, Edwarda Muncha a Francesca Goyi. V roce 1986 začala pracovat na fotografiích reflexů a distorzí ve vodě. Původ těchto fotografií pramení z její fobie v dětství, především z její úzkosti v blízkosti vody a z jejích snů, ve kterých neustále padá do špinavé vodní temnoty, jak sama říká. K překonání této fobie potřebovala postupně se obrazově propojit s vodou, na počátku spíše symbolicky, a to ve fotografiích ve vaně. Poté následovaly záběry reflexů v kalužích vody. Po těchto pokusech se její fotografie stávají více psychologické, neboť Imboden prochází těžkým obdobím, které popisuje jako „tmavou noc své duše“. Začala škrábat, razítkovat a rozbíjet povrchy zrcadel. Také polévala olejem tyto povrchy zrcadel a tím rozšiřovala své téma distorzí a deformací obrazů. Tyto obrazy připomínají staré daguerrotypie „zrcadlo s pamětí“, v jejich reflexech stejně jako v patině jejich povrchu. Největší osobní změna pro ni nastala „ponořením sebe sama do vody v noci“ – druh křtu. Používala při tom Nikonos kameru a stroboskopická světla a konečně mohla zachytit reflexe a distorze proti černé tmavé obloze a vyjádřit tak pohnutí, kterým její duše neustále procházela. Její nekonvenční technika, v souladu s její unikátní vizí, produkovala až mysteriózní obrázky – krásy a tmy. „Pracuji intuitivně, ne konceptuálně, takže fotografie jsou stejně tak záhadné pro mne, jako pro ostatní“. Fotografie Connie Imboden již byly vystaveny na mnoha výstavách a galeriích v Anglii, Finsku, Francii, Německu, Španělsku, USA, a dalších státech světa. Vydala také několik knih jako Out of Darkness 1992 (Stříbrná medaile ve Švýcarsku jako nejkrásnější kniha na světě), Beauty of Darkness 1999. A právě kolekci těchto fotografií pojmenovanou Beauty of Darkness vystavuje nyní Museum of Photographic Arts.

Potteries Museum and Art gallery London
16. 6. 2001 - 2. 9. 2001 144. MEZINÁRODNÍ VÝSTAVA FOTOGRAFIÍ
Souborná výstava, která představuje vítězné snímky z mezinárodní fotografické soutěže pro profesionály, amatéry a studenty škol.