Akty Terezy z Davle – a dál? - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

28. července 2006, 00.00 | Vzrušující polooblečená nebo nahá ženská těla ve svůdných pozicích. Portrét, figurální kompozice, detail, polodetail, hra světel a stínů. Ženy očima fotografky, která si říká Tereza z Davle (*1975). Jaké jsou? Nahlédněte do virtuální World Webphoto Gallery na adrese www.wwg.cz.

Kdo je záhadná Tereza z Davle? Na jejích stránkách se o ní mnoho nedovíte. Narozena v Hořicích v okrese Jičín, výtvarné nadání zdědila po svém pradědovi-malíři, po maturitě se přestěhovala do Prahy, kde si užívala „bohémského prostředí“. Fotoaparát vzala poprvé do ruky až v osmnácti letech a začala fotit své kamarádky. První výstavu měla o tři roky později, v roce 1996. Tímto okamžikem pro ni údajně začal „sedmiletý maratón večírků, cestování, hledání sama sebe" (lze sama sebe najít na večírku?). V roce 2000 odešla s báječným fotbalistou, „zhnusena prachem velkoměsta a komplexy kolegů fotografů“ na venkov, kde se začala starat o opuštěné kočky a pěstovat rajčata.

Sice se mi tím někam ztratily tři roky večírků a cestování, ale vem to nešť. Od zmiňovaného roku 1996 uspořádala šest výstav, nepočítáme-li tu, kterou má nyní ve virtuální World Webphoto Gallery, stala se členkou Asociace profesionálních fotografů, fotografovala pro Playboy, Mens Health či Harper´s Bazaar, a její fotografie se staly součástí soukromých sbírek i v USA, Japonsku, Švýcarsku a Francii.Tereza rovněž prozrazuje, že má zálibu v klasické fotografii, zatímco digitální technika jí nic neříká. O inspiraci klasikou její snímky skutečně vypovídají. Používá fotoaparáty značek Canon, Pentax a Flexaret . Pracuje s neprofesionálními modelkami: "Přirozenou krásu nejlépe porovnáte, pokud se projdete po ulici v Los Angeles a pak v Paříži. Francouzky jsou krásnější, nehrají si na to, čím nemohou být, mají se rády takové, jaké jsou. Nesnaží se vypadat jako panenka Barbie." Nejčastěji údajně fotografuje servírky, má v oblibě exteriéry. Všechny fotografie si zvětšuje sama.

I když se fotografka distancuje od profesionálních modelek, prozrazuje styl její práce ovlivnění postupy a praktikami, používanými v modelingové a reklamní fotografii: profesionální, newtonovsky provokativní pózy, časté pohledy do objektivu, zdůraznění erotického podtextu. Při prohlížení snímků se mi do podvědomí neodbytně dralo srovnávání s Adolfem Zikou, a věru nikoli nadarmo. Vidění jeho a Terezy vychází totiž ze stejného základu, což Tereza (zřejmě neúmyslně) dokládá i jednou z fotografií, jimiž se prezentuje na webových stránkách. Modelka na ní je zachycena v téměř identické póze jako žena na jedné z fotografií Zikových. Tereza je však na rozdíl od Ziky méně učesaná, drsnější, a glamour styl, který je rovněž její zřejmou zálibou, často kombinuje se stylizací značně víc směrem do polosvěta.

Problémem je, že Tereza zcela ve smyslu své dosavadní životní dráhy preferuje spontaneitu na úkor všeho ostatního. Například fotografického vzdělání. Tím nechci říci, že osoba fotograficky vzdělaná je automaticky povýšena do stavu fotografů – někdy je tomu spíše naopak, jak všichni víme. Tereza je evidentně talentovaná, jenže její bohémské a poněkud exhibicionistické založení ji odradilo od systematičtějšího vzdělávání. To nahradila prudká chuť experimentovat, realizovat své představy, tvořit, která se ale fotografce nakonec vymstila tím, že převýšila její technické schopnosti. A tak můžeme pozorovat takové nevychytané mouchy, jako je opěrka sedadla, rostoucí z prsu mondénní modelky na snímku č. 2, přepal na č. 14, nebo nepříliš jisté ostření u fotografie č. 6.

Někdy jsou nápady na volnou tvorbu bohužel i příliš překombinované nebo jsou jejich kořeny tak hluboko v půdě reklamní fotografie, že divák může mít problémy s jejich dešifrováním, což je případ snímků 24 a 28, na nichž je akt v ušance a s kaprem v ruce. Označení „hravost“ mi tady nechce přejít přes rty, ale uznávám, že i seriózní umělec má občas právo na recesi. Jenže chtít s neprofesionálními modelkami realizovat náročné aranžované akty, jak měla Tereza v úmyslu, je tvrdý oříšek. Málokterá „přírodní“ žena totiž dokáže ovládat své tělo tak, aby (přece jen) poněkud nepřirozená pozice působila lehce a samozřejmě (trochu komicky působící dívka na záběru 8, snímek 20). Proto asi nejlépe vyznívají záběry, na nichž své objekty snímala co nejpřirozeněji (překrásný snímek č. 10, zdařilý glamour portrét 22). V neposlední řadě je třeba vzít ohled i na vzhled fotografované ženy, a to i přes chvályhodnou snahu nepracovat jen s dokonalou krásou. Například snímek č. 29 je v tomto ohledu přece jen spíše parodií na akt.

Smím-li udělat ještě jedno srovnání, pak rovněž s fotografující ženou, která shodou okolností nedávno prezentovala své snímky ve virtuální galerii, Petrou Skoupilovou. Tereziny obrazy jsou efektnější a syrovější, Skoupilové fotografie naopak decentnější. Přesto mi právě ony připadají zajímavější a v jistém smyslu i více erotické, neboť jejich smyslnost je rafinovaně potlačena. V čem mi Tereza z Davle připadá opravdu dobrá a originální, jsou některé nečekané nápady, jakoby z „jiné kapsy“: například opravdu skvostný detail chodidel v síťovaných punčochách a sexy sandálkách, z nichž čouhá palec, nebo zajímavě seshora nasnímaný portrét dívky s lilií ve stylu starých fotografií.

Celkově mě ale výběr fotografií Terezy z Davle ve virtuální galerii příliš nenadchnul. Když jsem si doprohlédla poslední fotografii expozici, nemohla jsem se zbavit pocitu: a dál? Co dál? Jako by fotografiím něco scházelo. Přesněji řečeno, jako bych od této nadané autorky čekala víc než zaměnitelné, občas trochu křečovitě aranžované a snímané záběry. Možná, že Tereze uškodilo trochu rychlé uznání, které ji připravilo o potřebu jisté sebereflexe a o tvůrčí ukázněnost. Kvůli jejímu talentu si ale můžeme jen přát, aby se vše časem dostavilo.

(Tereza z Davle: ŽENY OČIMA FOTOGRAFKY TEREZY Z DAVLE, World Webphoto Gallery na adrese www.wwg.cz, do 3.8.)