Američané a Středoevropané: více podobností či rozdílů? - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

23. dubna 2003, 00.00 | Dobře koncipovaná výstava. Takto jednoduše bych charakterizovala výstavu The View from Here, Pohledy ze střední Evropy a amerického Středozápadu, ve staroměstském domě U Kamenného zvonu. Ačkoli představuje 84 fotografických prací od 22 autorů, je její rozsah úměrný divákově schopnosti vstřebat vjemy, takže výsledkem je kvalitní zážitek, a nikoli únava a zahlcenost informacemi.

Idea výstavy, vytvořené na základě mezinárodního programu spolupráce mezi Arts Midwest a Ohio Arts Council a Ludwig Museum Budapest – Museum of Contemporary Arts, je představit podobnosti a rozdíly dvou vzdálených geografických prostorů, a to na ukázkách z fotografické tvorby vybraných současných umělců, kteří zde žijí a pracují. Toto vcelku velmi vágní předsevzetí, ohraničené stejně neurčitým tematickým rozčleněním na přírodu, zastavěné oblasti, sociální problematiku z perspektivy jednotlivých autorů a již vůbec efemérní kategorii „úvahy o kulturních hodnotách“, umožnilo organizátorům zařadit do expozice díla s širším spektrem námětů.Tak můžeme porovnat styl a pojetí tvůrců, a to i těch ze zahraničí, jejichž jména jsou širší veřejnosti v Čechách zcela neznámá.Většina vybraných děl je zajímavá a má velkou výpovědní hodnotu. V neposlední řadě se musím zmínit o výborně vypravených titulcích, na nichž najdete všechny základní údaje o vystaveném artefaktu včetně techniky, jakou byl zhotoven, rozměru v centimetrech a o současném majiteli.

Čeští autoři Lukáš Jasanský a Martin Polák nabízejí čtyři obrazy české krajiny. Jejich pojetí je však zcela oproštěné od romantiky, civilní a spíše popisné, pokaždé se jedná o syrovou předjarní scenérii, nepřikrášlenou ani světelnými kontrasty. Dva snímky Toma Bambergra s nestandardními rozměry (91,4 x 279,4 a 30,5 x 129,5 cm) v nastoupeném kursu pokračují; pastviny v Milwaukee a hlína v Nebrasce disponují nanejvýš střízlivou barevností a spíše zdůrazňují než zakrývají fádnost krajiny. V porovnání s nimi vypadají záběry Gregory Conniffa, plné působivé nálady, jako staré piktorialistické fotografie. Unikátem je mezi nimi noční snímek úzkého proužku obzoru, který byl umožněn osvětlením několika blesků současně.

Poetické, lehce provokující, mezi imaginací a kýčem se pohybující, takové jsou obrazy Robo Kočana z devadesátých let. Fotograf za pomoci montáže vytváří surrealistické, hravé až ironické mystifikace, které ve třech vystavených exemplářích působí neotřele; dojem z většího počtu si však nedokážu představit. Silný účinek vyvolává výseč šesti snímků z barevného cyklu Rodné město Krzysztofa Zielińského (rok vzniku 2000), který ukazuje zkušenost, společnou obyvatelům všech postkomunistických států: neutěšená scenérie městské periférie, otlučené paneláky a zdevastované, špinavé ulice jsou důkazem, že společenské a kulturní ovzduší, poznamenané desetiletími úpadku v reálném socialismu, se ještě dlouho nevrátí do normálu. Podobně pojala své monumentální dílo Éva Kövesová. Ačkoli nese název „Zátiší“, jedná se o celek o velikosti 250 x 360 cm, vytvořený technikou tónovaného želatinového stříbrotisku a oleje na plátně, jenž tvoří třicet různých záběrů s jednotícím prvkem. Je jím opět značně zdevastovaný městský dům ve starší zástavbě: detaily vybydlených místností, pohledy ze střechy, do dvora a na další domy, poskládané jako chaotický kaleidoskop. Osobně jsem ocenila černobílé fotografie Stephena Szoradiho, pravda, z prostředí dosud umělecky nedoceněného. Szoradi na nich objevuje estetičnost detailů částí městské čističky vody v Chicagu. Za pomoci důvtipného osvětlení zdůrazňuje ušlechtilé tvary a linie, a přesvědčuje nás, že krása se může skrývat prakticky kdekoli – jen si jí všimnout.

Citlivý žánr sociální problematiky, jenž v jednom extrému hrozí suchopárností a v druhém voyeurstvím, je na této výstavě zastoupen s překvapivou vyvážeností. Nechybí netradičně pojatá evokace bolestivé komunistické zkušenosti; snímky z cyklu Nepřetržitá minulost Csaby Nemese z roku 1996 jsou zobrazením pokaždé dvou či tří tematicky podobných ilustrací ze starších tiskovin (horníci, schůzující muži versus pánský pěvecký sbor, rybáři, apod.). Stinný aspekt budování nového kapitalismu naznačuje András Bozsó v Bezdomovcích (z roku 2000): zbídačelé společenstvo je na snímcích stejně jako v reálu anonymní – postavy až na ošuntělé boty, igelitky, položené na chodníku, či spodky berlí jsou záměrně rozostřené. Ale i druhá strana má k tématu co říci. Tyagan Miller (Soumrak v Arkádii) vytvořil černobílé, výtvarně krásné snímky, dokumentující neradostný život dělníků na plantážích, které navazují na nejlepší tradice americké sociální fotografie. Zaujmou však i velkoplošné barevné záběry, které pořídil Paul Stramhoorn při schůzích magistrátu ve třech zcela nevýznamných amerických městečkách, a jež dokazují, že není rozhodující, jak velké území úředníci spravují – všichni jsou ustaraní a cítí se důležití.

Pregnantní porovnání specifik životního stylu nabízejí dvě autorky: velkoplošné barevné momentky ze života amerických dětí pojala Melissa Ann Pinneyová jako ukázku výchovy, která lidi odmalička vede ke vnímání konzumního způsobu života jako samozřejmosti. Na příkladě snímku finalistek volby Little Miss Coppertone, která aplikuje kritéria soutěže dospělých žen na děvčátka předškolního věku, výstižně demonstruje morbiditu tohoto počínání. Jiná úchylka je zachycena na fotografiích Míly Preslové s názvem Ženy v domácnosti: osoba, postupně oblékaná do tří různých nevkusných „modelů“ představuje typ středoevropské femina domestica, jež má své pevné místo ve společnosti již od dob Rakousko-Uherska.

Společná přehlídka fotografických prací autorů ze střední Evropy a amerického Středozápadu splňuje, co si předsevzala: poskytuje českému divákovi možnost velmi civilního a neokázalého srovnání tvorby obou geografických oblastí. Je dobře, že nám konání takovéto akce v Praze připadá přirozené. Vzpomeňme však zároveň, že z historického hlediska ještě zcela nedávno, před pouhými čtrnácti lety, by to nepřipadalo v úvahu – komunikace by musela ustoupit ideologii.

(THE VIEW OF HERE, Pohledy ze střední Evropy a amerického Středozápadu, dům U Kamenného zvonu, Staroměstské náměstí 13, Praha 1, út–ne, 10-18, vstupné 60/30, do 4. 5., pro výstavu platí zákaz fotografování)