Brilantní záběry Josefa Sekala otevřely ráj fotografů - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

28. února 2003, 00.00 | Fotografové amatérští i ti, kteří se svým kumštem živí, jistě minulý týden zaznamenali významnou událost pražského fotografického života – otevření Centra FotoŠkoda ve Vodičkově ulici. Někdejší prodejna „Fototechnika a video Milan Škoda“ se pouze přestěhovala do protějšího, moderně zrekonstruovaného Langhansova domu, zato nyní zaujímá podstatně větší plochu – celkem 1120 m². Kromě nabídky širokého spektra fotografických nezbytností a rozsáhlého fotobazaru tu zákazníci nově najdou například i digitální minilab.

Rozšíření rovněž doznal prostor někdejší Malé galerie, věnované výstavám kvalitních fotografií. Prvním tvůrcem, jehož práce si na několika plochách, situovaných v „bojových“ podmínkách přímo uvnitř nového obchodu, můžete prohlédnout, je Josef Sekal (*1936). Autoři expozice nabízejí několik desítek brilantních záběrů tohoto průkopníka velkoformátové barevné fotografie u nás, pořízených na nejrůznějších místech naší planety (úvodní slovo k výstavě podává informaci, že dosud navštívil 114 zemí). Jak jsme u Josefa Sekala zvyklí, jedná se převážně o snímky krajinné, ale najdeme mezi nimi rovněž ukázky jiných žánrů. Posloužím zajímavým příkladem: záběr svatovítské katedrály, pořízený z ruky ze země a bez sbíhavých linií.

Josef Sekal je proslulým tvůrcem kalendářových snímků. To, že bezezbytku ovládl řemeslnou stránku fotografického umění, mu umožňuje vytvářet obrazy, které jsou po technické stránce dokonalé, což je také nezřídka laťka, u níž leckterý z jeho kolegů končí. Neopakovatelnými činí Sekalovy snímky to, co se naučit nedá, neboť je to část kumštýřského instinktu. Mám na mysli například cit pro atmosféru krajiny. Když si dobře prohlédnete umělcovu fotografii Teotihuacanu, snímaného z Měsíční pyramidy, nemáte pocit, že se díváte na jedno z mnoha neznámých, odosobněných míst ve vzdáleném Mexiku. Záběr je krásný, ale není prázdně efektní. Pohled, jehož dominantní část tvoří plocha stupňů pyramidy, dlážděná kameny různého tvaru a barvy, na náhorní plošinu s vystouplinami rituálních staveb, otevírající se majestátní cestou široce do krajiny, aby skončil až kdesi u horských vrcholů na obzoru, má v sobě cosi impozantního a přece důvěrně známého. Pro další příklad nemusíme chodit až tak daleko: chitussiovsky laděný záběr jihočeského rybníka u Albrechtic rovněž věrně vyzařuje charakter krajiny, ale zároveň jej umocňuje niterným imaginativním prožitkem. To souvisí také s pověstnou „umanutostí“, která Josefa Sekala nutí čekat třeba celé hodiny na světlo, jež pro příslušný záběr považuje za nejvhodnější. A také s dalším umělcovým tvůrčím principem: strávit ve fotografované krajině tolik času, aby se v ní vnitřně necítil cizincem.

Každý, kdo fotografování nepojímá jen jako nahodilé mačkání spouště a hloubá i nad technickou stránkou věci, ocení kromě vynikající kvality vystavených exponátů i jejich vzorné popisky, zahrnující nejen název obrazu, ale i značku přístroje a typ objektivu, jimiž byl příslušný snímek pořízen, a rovněž jeho formát. Ve srovnání s nevalnou úrovní popisků ve výstavních síních, která je v naší době smutným pravidlem, je to věc velmi vzácná.

Expozice skrývá rovněž jedno překvapení, připravené pro pozorného diváka. Je známo, že Josef Sekal se ve snaze dosáhnout co nejlepšího vizuálního účinku svých fotografií, mimo jiné volbou optimálního formátu, zabývá i vlastními konstrukčními návrhy fotoaparátů. Mezi nimi je nejznámější ten, který fotograf něžně nazývá Kafemlejnek. Zájemci mají v Centru FotoŠkoda vzácnou příležitost obeznámit se s „tajnými ingrediencemi“, z nichž je přístroj složen. Čtenářům portálu Fotografování prozradím, že se jedná o rotační panoramatický přístroj, zkonstruovaný dle přání Josefa Sekala roku 1984. Je osazen širokoúhlým objektivem zn. Rodenstock, jenž lze vysunout o 12 mm i sklopit optickou osu. Formát snímku má neobvyklý rozměr 55 x 142 mm (tj. 5 záběrů na svitek 120). Fotograf mimoto dodává, že lze exponovat „tmavou oranici“ dole 1/30 sec a oblohu 1/125, a to bez použití filtru. Na výstavě můžete vidět několik panoramatických snímků, pořízených právě tímto přístrojem, například brilantní plastický záběr tatranských vrcholů a údolí Turce, půvabnou serpentinu, kterou tvoří řeka Mosela uprostřed viničních svahů v Německu, či obraz členité skotské krajiny se středověkým hradem v ostré záři šikmého slunce pod zlověstnou oblohou.

Obrazy, citlivě zachycující jemné nuance nálad zcela různorodých typů krajiny, vnímaných fotografem Josefem Sekalem s pokorou před jejími zvláštnostmi, ale zároveň i s originálním přístupem k ní, jsou skutečným zážitkem. V kvalitě, na jakou jsme u tohoto tvůrce zvyklí, a přesto znovu překvapujícím.

(JOSEF SEKAL, Centrum FotoŠkoda, Palác Langhans, Vodičkova 37, Praha 1)