Elektrografie - prolínání techniky a kumštu - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

10. června 2003, 00.00 | Fax, xerox, počítač – to jsou pracovní nástroje výtvarníků, kteří se zabývají elektrografií. V Praze nyní probíhá – poněkud utajená - výstava artefaktů, vytvořených členy Maďarského elektrografického sdružení, která nabízí zajímavé pohledy na výtvarné využití této původně grafické techniky. Sedmnáct umělců, žen i mužů, představuje práce velmi široké výrazové škály, jež jako by měly jeden výchozí bod - neklidné a rychlé tempo současného života.

Asociace byla založena v srpnu roku 2001 v Budapešti jako sdružení maďarských výtvarných umělců a teoretiků umění. Podle „vzorku“, jenž vystavuje v Praze, se většinou jedná o evidentně silné kumštýřské individuality. Přestože tento žánr nemusí zaujmout každého a pro řadu konzervativněji založených ctitelů výtvarného umění může být výstava hůře stravitelná, nedá se dílům jako celku upřít ponor pod povrch, originalita pohledu i zpracování a působivost. Samoúčelná atraktivita zde naštěstí téměř nenašla uplatnění.

Již sama technika elektrografie, která přenáší obraz pomocí toneru, směřuje způsob výtvarné výpovědi k abstrakci. Někteří autoři tíhnou výhradně ke grafice, jiní pracují rovněž s různými fotografickými technikami. Celkově lze vycítit ovlivnění médii, sci-fi a moderní komerční tvorbou jako jsou plakáty, reklamy a počítačová grafika. Najdeme zde však rovněž reminiscence na staré tisky a rytiny, vkládané ovšem do nových souvislostí. Uhrančivost současného světa, jeho kontrasty, stres, dvojsečnost technické vyspělosti, váznoucí komunikace mezi lidskými bytostmi ve věku rozvinuté komunikační techniky, pokračující vytlačování „nepodstatného“ a „zatěžujícího“, jímž je často i schopnost citu a empatie, člověk v soukolí monstra světové politiky, ale i nostalgická a nenaplnitelná touha po idylické minulosti - o tom všem vyprávějí obrazy, dáme-li si práci s rozklíčováním jejich poselství. Jsou to bezpochyby jakési „otisky“ naší doby, jak ji můžeme cítit všichni, avšak ztvárnit jen někteří. Nic není řečeno přímo, ale útok na naši představivost je, myslím, dostatečně silný.

Jednotliví autoři jsou v expozici zastoupeni nanejvýše čtyřmi pracemi, výjimkou však nebývá ani to, že si divák může od některých tvůrců prohlédnout pouze jedno dílo, což poněkud ztěžuje jejich individuální charakteristiku. Jedná se převážně o díla, vytvořená již v novém tisíciletí, výjimkou je pouze telefotografická série Překrytí autora Bálinta Szombathye, která vznikla již roku 1986.

Obecně se dá říci, že s fotografií pracovala zhruba polovina z nich. Péter Herendi je například autorem obrazu Černé světlo (z roku 2002), jehož obsah odpovídá názvu: je to střídmě působící kompozice, jejíž nesporné charisma je však zřetelné na první pohled. Mystikou kruhu, který může symbolizovat nekonečnost, ale zároveň z ní vyděluje určitou uzavřenou částici se nechala inspirovat Ágnes Haász. Zejména obraz Uvnitř jako by vyjadřoval rozpolcenost moderní doby: touhu po komunikaci, která je však zároveň potlačována neschopností současné individuality překonat své odcizení. Mezi nejzajímavější exponáty z této kategorie patří série Vlny, jejímž autorem je István Stark. Za pomoci pruhů tkaniny zde vytváří esteticky působivé černobílé studie vzájemné ovlivněnosti světla a struktur. Inspirativním impulsem pro obraz Bálinta Szombathyho s názvem Překrytí byla pravděpodobně (tehdy) aktuální politická situace, která už je pro mnoho čtenářů tohoto článku jen odstavcem z učebnic dějepisu: závěr studené války, jehož hlavní aktéři USA a SSSR nakonec ústy svých nejvyšších představitelů dohodli koexistenci, která byla počátkem konce starého bipolárního světa. Ze Szombathyho „překrytí“ Nancy Reaganové Raisou Gorbačovovou na pamětníky zavane plakátová tezovitost atrapy tehdejší oficiální politiky.

Výstava Maďarského elektrografického sdružení není sice zásadní událostí pražské výtvarné scény, je však zajímavou ukázkou tvorby, která symbolizuje vzájemné ovlivnění techniky a umění. Navíc se jedná o pozoruhodnou sondu do současné umělecké produkce našich někdejších sousedů.

(ELEKTROGRAFIE – výstava tvorby Maďarského elektrografického sdružení, foyer klubu Maďarského kulturního střediska, Rytířská 25-27, Praha 1, vstup volný, do 12. 6.)