František Drtikol: Akty z let 1923-1929 - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

Fotografoval: František Drtikol

Fotografoval: František Drtikol

26. února 2014, 15.10 | Poslední příležitost shlédnout unikátní díla Františka Drtikola před ukončením výstavy v Opavě.
Mimořádná možnost shlédnout díla tohoto světoznámého českého fotografa.
Výstava prodloužena už jen do 5. 3. 2014

František Drtikol

František Drtikol: Akty z let 1923-1929

Místo konání výstavy: Dům umění, Opava, Pekařská 12.

Vernisáž 9. 1. 2014 v 17 hodin.

Proslouženo do 5. 3. 2014

Otevřeno: denně od 10 do 17 hodin. Výstavu připravil Institut tvůrčí fotografie FPF SU ve spolupráci s Opavskou kulturní organizací.

Kurátor: Vladimír Birgus

František Drtikol (1883-1961) byl prvním českým fotografem světového významu. Nejtalentovanější student fotografické školy v Mnichově, potom slavný fotograf, pozvedávající českou fotografii z provincionalismu na evropskou úroveň a získávající nejprestižnější ocenění na výstavách po celém světě, ale také osamělý tvůrce, jehož odmítala většina představitelů avantgardy, o němž se mnoho let nepsalo a který zemřel téměř zapomenut. Úspěšný podnikatel, v jehož reprezentativním ateliéru v centru Prahy se dávali portrétovat prezidenti, ministři a přední umělci, a současně člověk, který dvakrát zbankrotoval a mnohokrát zažil nouzi. Svobodomyslný oslavovatel pohlavního pudu a autor odvážných aktů, které někdy bývaly úředně ničeny, a současně introvert stěžující si na nezájem žen a smůlu v lásce. Filozof, mystik, jogín a vizionář i místopředseda uličního výboru komunistické strany. Autor prvního promyšleného návrhu na zřízení fotografické školy v Praze i neúspěšný pedagog, jehož vyučovacím metodám i archaickým fotografiím se studenti po druhé světové válce vysmívali. To všechno - a mnohé další - byl František Drtikol.

            Výstava v Domě umění v Opavě představuje prostřednictvím pigmentových a bromostříbrných kontaktů z originálních negativů díla z  Drtikolova vrcholného období v letech 1923-1929, kdy se postupně vzdaloval od piktorialistických a symbolistických východisek ze své předchozí tvorby a osobitě reagoval na podněty řady avantgardních uměleckých směrů od kubismu, futurismu a expresionismu až po abstraktní umění, aniž by se přímo to některého z nich zařadil. V jeho dílech, často realizovaných v technice pigmentu (uhlotisku), vzrůstal význam světelné modulace, těla modelek a občas i modelů někdy bývala zachycována jenom v detailech, akcentujících krásu elementárních tvarů. Vznikly monumentálně jednoduché fotografie. Významné místo v řadě snímků měl pohyb. Drtikol akcentoval dynamické pózy pomocí napjatých lan, jichž se modelky přidržovaly a které byly na výsledných fotografiích většinou vyretušovány nebo odstraněny výřezem, jindy zase zdůrazňoval expresivní gesta rukou nebo vytvářel iluzi pohybu v řadě modifikací detailů nakročených nohou, nezřídka kompozičně působivě doplněných zkříženými lany, válcovitými tyčemi i výraznými stíny vrženými na pozadí. Dynamičnost zvýrazňovaly ovšem i samotné konfrontace oblých tvarů těl s ostrými tvary schodů, desek, kvádrů a dalších geometrických dekorací. Zatímco dříve Drtikol fotografoval ženy jako symbolické literární postavy, teď ve svých snímcích tanečnic a gymnastek oslavoval antický ideál fyzického zdraví a oduševnělé krásy.

            Stále výraznější místo v jeho aktech ovšem měla i erotika. Mnohé modelky, jejichž půvab odolal všem dobovým proměnám vkusu a je stejně intenzivní jako před osmi desetiletími, byly zachyceny v sexuálně vyzývavých pózách. Pro Drtikola ovšem byla fotografie především prostředkem symbolického zobrazení základních filozofických, náboženských i psychologických otázek. Proto se ani ve druhé polovině dvacátých let nevzdal symbolistických témat, obvyklých na přelomu století. V závěrečném období své tvorby v letech 1930-1935 začal fotografovat především buddhismem ovlivněné výjevy s dřevěnými figurkami éterických tvarů. Fotografii potom zcela opustil a až do konce života se věnoval především buddhismu, mysticismu, józe a malířství. I když se ve 20. letech těšil mezinárodní slávě, jeho dílo zůstávalo později po celá desetiletí zapomenuto a teprve dlouho po jeho smrti začalo být postupně oceňováno jako jeden z vrcholů české i světové fotografie.

Vladimír Birgus