Jak dostat pořádnou depku - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

25. října 2001, 00.00 | Způsoby jsou různé, třeba přenést se do labyrintu unifikovaných dveří, požárních hydrantů, vypínačů, ústředních topení, rozbitých luxferů. A to pomocí snímků Jakuba Peršína, studenta FAMU, jenž do ročníkové výstavy před dvěma lety přispěl vlastními, expresivně laděnými akty!

Výstava, o níž chci dnes psát, pro mne představuje jakýsi soubor mnoha „pro a proti“. Tak především jsem zastáncem dnes spíše pronásledovaného názoru, že umění je tady především proto, aby do našich většinou nepříliš pestrých životů vnášelo představu určité harmonie, krásy, zkrátka ideálu. A to právě tím více, čím méně se s tímto ideálem setkáváme v denním životě. Má však mít i vypovídací hodnotu – což představuje leckdy opravdový střet s postulátem předchozím.

DOOM 9.FL/9.NP HOUS (už jenom ten název) přesně naplňuje výše řečené. Postavil-li by vás někdo doprostřed galerie kavárny Velryba a řekl, dívej se, uvidíš výstavu fotografií, asi byste měli problémy. Hydranty, hydranty, hydranty, vypínače, vypínače, vypínače, nekonečná řada zdánlivě stejných dveří, různě porozbíjené luxfery, všudypřítomná čísla. A také pohledy z balkónů a oken, bez známek života. Vše viděno černobílým okem fotoaparátu. Co si o tom myslet?

Autor Jakub Peršín (*1972 v Liberci) bydlí v krátkometrážním bytě, jenž kdysi býval součástí podnikové ubytovny. Je jasné, že v takovém prostředí nebude nikdo očekávat přepych. Tisícům lidí je domovem právě podobný dům. Pouze podobný? Nikoli, spíše stejný, a to jen s drobnými detaily, například tím, že každý je umístěn v jiné lokalitě. Vzhledem a stavem zachovalosti jsou pak téměř identické.

Jakub Peršín však, protože se dívá na svět očima umělce, zachytil to, co 999 lidí z tisíce pouze denně „přetrpí“: neosobnost a odlidštěnost současné masové architektury, svádějící k vandalismu, jehož neodstraňované stopy přetrvávají celá desetiletí. Je to nevzhlednost účelové budovy, jejíž účelovost je mimochodem někdy též slovem do pranice, naprostá absence estetična, která je ovšem nakažlivá: kolika lidem už vůbec nepřijde, že takhle bydlí?

Fotograf nás zve k návštěvě a nabádá: dívejte se se mnou, ale pořádně! Takže, pokud se rozhodnete věnovat jeho snímkům čas, začnete chápat. Zdánlivě stejné dveře nejsou stejné, nýbrž každý kousek je originál! Peršín prošel všech 9 pater (odtud 9FL. v názvu) domu a v každém vyfotografoval jedny dveře. Totéž učinil s požárními hydranty, hlásiči, topnými tělesy, vypínači … A už je to tady – hrůza jako v začarovaném zámku: v každém patře (skoro) totéž, není podle čeho se orientovat, všude samá okna, samé dveře, jak se dostat ven? Výsledek – deprese.

A to je přesně, čeho chtěl Peršín dosáhnout. K podpoře účinku využil i technické prostředky: unifikované provedení stejně velkých snímků, nainstalovaných těsně vedle sebe, někde letmé pohození záběrů na ploše, střízlivost kvalitní černobílé fotografie (původně diapozitivů), opakující se čísla s označením pater. Odlišnosti objektů jednotlivých fotografií pak uniformitu spíše umocňují. V několika případech se autor dopustil větší pestrosti, například na řadě snímků výhledu z okna, shodně umístěného, ale vždy o patro výš. Takže vespod vidíme ještě tak silnici s autem, nahoře už zase jen střechy nižších domků a koruny stromů v pozadí. Nebo luxfery v různém stádiu destrukce. Tady napětí mezi uniformitou a jedinečností přímo cítíme, avšak jedno ani druhé není nikdy schopno konečného vítězství.

Jakub Peršín je zajímavá osoba naší fotografické scény. V letech 1987-90 studoval v Americe, v devadesátých letech pak na katedře fotografie pražské FAMU, v současné době je posluchačem magisterského studia tamtéž. Vladimír Birgus, který je také kurátorem výstavy, vzpomíná, že u přijímacích zkoušek zaujal invenčními ilustracemi ke Kunderovým Směšným láskám. Pokračoval stejně osobitým způsobem – sugestivním dokumentárním způsobem o hráčích kulečníku, na ročníkové výstavě 1999 předložil vlastní akty v expresivní poloze, a za cyklus „Míjená“ obdržel 1. cenu v oboru fotografie na Festivalu FAMU 2000. K fotografování se dostal nepříliš tradiční cestou, totiž od tlumočnictví, které ho neuspokojovalo minimálním prostorem pro uplatnění vlastních názorů.

Nynější výstavou v galerii Velryba silně prolíná Peršínův názor, citlivě zformulovaný Vladimírem Birgusem, pod který se podepisuji i já: varování před ztrátou individuality a smyslu pro krásu v současném světě. (Jakub Peršín: DOOM 9.FL/9.NP HOUS, Galerie Velryba, Praha 1, Opatovická 24, vstup volný, po-pá 12 – 21, so, ne 17 – 21, do 4. 11.)