Jan Svoboda: Fotografie ze sedmdesátých let - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

10. listopadu 2014, 09.29 | Jan Svoboda (27. července 1934 Bohuňovice – 1. ledna 1990 Praha) je dnes považován za jednoho z nejosobitějších českých fotografů 20. století, který byl s osudem i tvorbou v mnohém propojen s Josefem Sudkem.

Uměleckoprůmyslové museum v Praze zakoupilo od Svobody roku 1970 soubor prací z padesátých a šedesátých let. Jeho pozdější tvorba se do sbírky nedostala - v letech 1971 až 1983 pracoval v muzeu jako fotograf-dokumentátor a kupovat díla vlastních zaměstnanců nebylo tehdy zvykem. Roku 1983 ještě připravil vedoucí oddělení užité grafiky a fotografie UPM Zdeněk Kirschner v Galerii výtvarných umění v Roudnici nad Labem významnou výstavu Komparace I. - Fotografie Josefa Sudka a Jana Svobody. V té době již byla v našich sbírkách uložena podstatná část Sudkovy pozůstalosti. 

V osmdesátých letech se Jan Svoboda podílel na několika muzejních výstavách, nápaditě interpretoval kubistický nábytek nebo sochařská díla Jaroslava Horejce. Jeho zdravotní stav se však postupně horšil, hluboké deprese léčil alkoholem. Svobodovo působení v muzeu nakonec skončilo nešťastným odchodem. Zemřel v osamění, datum úmrtí bylo úředně stanoveno na 1. ledna 1990. K autorovým nedožitým šedesátinám připravil výstavu Antonín Dufek, kurátor Moravské galerie v Brně, a v roce 1995 ji uvedlo pražské Uměleckoprůmyslové museum. Svobodovo dílo rovněž připomněly výstavy v Praze (2005) a v Bonnu (2009) a publikace Česká fotografie 20. století, ale i jiné podniky.

Sbírce UPM se nedávno podařilo zakoupit Modrý obraz (1972), jednu z nejvýznamnějších kompozic z počátku sedmdesátých let, a darem získat Předobraz XVIII (1972). Obě práce mají velmi exkluzivní provedení - velké zvětšeniny jsou montovány na sololitových deskách, jsou Svobodou signovány, opatřeny názvy i datacemi. Dalším ziskem byla dosud neznámá varianta z cyklu Stůl (1970) - přísně komponovaná fotografie odkazující na umělcovu fascinaci Giottem a raně renesančními mistry. Čekání na rozednění (1976) diváka zavádí do vyprázdněného autorova bytu s oknem otevřeným do tmavé noci. Velká muzejní zvětšenina je navíc podložena fotografií parketové podlahy - ve výsledku se prolínají dva prostoty. Obdobné práce známe i ze Sudkovy pozůstalosti, i když ve skromnějším formátu: takzvaná puřidla, fotografie montované mezi dvě skla, vytvořené spolu s architektem Otto Rothmayerem na počátku šedesátých let.

Z klasiků české fotografie byli Sudek a Svoboda snad nejvíc propojeni s výtvarnou a hudební, tedy nefotografickou scénou. Oba měli přátele mezi malíři, sochaři, básníky a muzikanty. Oba byli členy výtvarných skupin a sdružení. A na oba, alespoň v určitých obdobích, někteří jejich fotografičtí kolegové pohlíželi s odstupem, dokonce s pohrdáním (mimo jiné pro staré nemoderní fotoaparáty a kontaktní techniku u Sudka, „šedivé zvětšeniny" u Svobody). Větší soubor Svobodových prací získalo muzeum od českého exulanta z Vídně a slavnou kompozici Obraz, který se nevrátí XVI darem od dalšího výtvarníka, vyhnaného komunisty až do Kanady.

Výstava je připomínkou Jana Svobody, který nemalou část svého díla vytvořil právě v době působení v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze. Vystaveny jsou zde také práce z umělcova košířského bytu poodhalující jeho privátní svět.

Výstava se koná od 15.10. 2014 do 18. 1. 2015 v Galerii Josefa Sudka, Úvoz 24, 118 00 Praha 1

Návštěvní doba - středa- neděle 11-17 h

Vstupné - plné: 20 Kč, snížené: 10 Kč

Koncepce výstavy, texty: Jan Mlčoch