Jaromír Funke - Fotogenie 20. Let - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

Jaromír Funke - Fotogenie 20. Let

Jaromír Funke - Fotogenie 20. Let

16. června 2016, 10.18 | Pouto Josefa Sudka s Jaromírem Funkem vzniklo počátkem 20. let v Kolíně, kde měli oba

rodinné zázemí a odkud vyráželi fotografovat romantické krajiny Polabí. Časem se ovšem přeneslo do Prahy, lákající příležitostmi k širšímu uplatnění. Jakkoli obestřely jejich vztahy legendy a nikdo už nespočítá, kolikrát Funke stejně starého přítele v dřevěném ateliéru pod Petřínem navštívil, zůstává zdejší galerie místem vhodným k zpřístupňování odkazu nejenom Josefa Sudka, nýbrž i jeho vrstevníků.

Jaromír Funke (Skuteč, 1. 8. 1896 - Praha, 22. 3. 1945) fotografoval od dětství. Na začátek vážného díla nicméně umístil nezvěstný Zjednodušený prostor z roku 1922. Během následujícího pětiletí se propracoval k abstraktnímu fotogenismu. Novotvarem dal najevo částečně vnucenou, leč z velké části také chtěnou, ba přímo pěstěnou výlučnost.

Funke neměl oficiální fotografické školení a coby samouk se k profesionalitě prodíral nástrahami dobové legislativy. Do poloviny 20. let se prosazoval v řadách zájmového hnutí. Bylo štědré na výstavní a tiskové možnosti, jenže za nemalou cenu kolektivismu a setrvačnosti jak fotografování, tak uvažování o jeho výsledcích. Není divu, byl-li progresivní Funke v červenci 1924 amatérskými kruhy vyloučen (za kritiku souboru snímků jedné z mimopražských organizací). Spolu s potrestanými kolegy, Josefem Sudkem a Adolfem Schneebergerem, zakládal hned téhož roku Českou fotografickou společnost. Byla otevřená fotografům z povolání, neboť sami jmenovaní o profesionalizaci usilovali. S daným spolkem pak Funke vystavoval a obesílal mezinárodní salony, jak je ostatně patrné ze zadních stran některých exponátů.

Sbírka investiční skupiny PPF neobsahuje natolik systematický funkovský fond, aby mohla ilustrovat přerod tvůrce v avantgardistu krok za krokem. O to dramatičtěji však vyznívá překonání žánrových nálad, nalézajících fotogenii v odvozených impresionistických tradicích. Malebnou předmětnost hmot rozpouštěných světelným fluidem každopádně střídají stínohry, signalizující úvahy o skrytých možnostech média fotografie. „Ano," napsal Jaromír Funke roku 1928, „nová fotogenická generace jinak vidí! Vidí dle čistého, fotografického purismu. A toto vidění jest výsledkem fotografování zátiší."

Vystavená díla naznačují rapidní zkratku cesty k svrchovanému výrazu originálních autorských vizí, Ateliérem Josefa Sudka samostatně uvedených roku 2010 pod názvem Abstraktní kompozice (1927-1929). Jimi dosáhl Jaromír Funke nepopisnosti, připomenuté nyní jen několika příklady, která reprodukcím jeho opticky vytříbených kreací otevírala stránky avantgardních tiskovin. Další souběžné tvůrčí a pedagogické směřování sice obracelo Funkovu pozornost zpět k věcnosti, k funkcionalismu a k sociální kritice, záhy se ale stejně suverénně chopil jevů tíhnoucích k nadreálné poetice a k metafyzické působivosti.

Výstava se koná od 25. 5.-25. 6. 2016 v Ateliéru Josefa Sudka, Újezd 30, Praha 1, 110 00.

Zdroj: Ateliéru Josefa Sudka /www.sudek-atelier.cz/