Jen se do ní položit - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

25. března 2002, 00.00 | ... tak šťavnatá a hebká je tráva na fotografiích Jiřího Hellera. Již druhá výstava tohoto tvůrce v roce 2002 představuje citlivé detaily přírodnin i působivé snímky krajinářské. Ostatně, budete-li dostatečně vnímaví, ucítíte třeba i vůni vody a půdy a odněkud k vám dolehne ptačí zpěv ...

Mám slabost pro určitý typ lidí. Jsou to ti, kteří se ve společnosti nederou dopředu, nehovoří hlučným hlasem a vcelku na sebe neupozorňují. Zatímco jiní na životním jevišti permanentně provozují své tanečky, aby se pokusili zapsat své jméno do pomíjivé paměti lidstva, oni v klidu přemýšlejí a zdokonalují to, co umějí. Pak v určitém okamžiku, kdy nastane jejich chvíle, vstoupí se samozřejmostí do světla ramp, zazáří, a než se ctěné publikum pořádně dohodne, koho má před sebou, uklidí se zpět. Ale ten záblesk už tady zůstane.

Mezi fotografy je takovouto osobností Jiří Heller. Nepodléhá módním trendům, naopak fotografie je pro něj natolik srdeční záležitostí, že se věnuje jen tématům, která jej osloví. A z nich je na nejpřednějším místě příroda, zvířata, rostliny, krajina. Po nedávné minivýstavě v Malé galerii prodejny FOTO VIDEO ve Vodičkově ulici prezentuje nyní velkoplošné barevné zvětšeniny svých snímků v prostorách Blue Velvet Café v Čerchovské ulici na Vinohradech.

Pod názvem „Návraty k přírodě“ se skrývá zhruba desítka fotografií. Najdeme mezi nimi záběry krajinářské, ale převažují detaily přírodnin. Ty dělá fotograf evidentně s chutí, přičemž se nikdy nespokojí s pouhým popisem krásného objektu, nýbrž vždy se snaží o objevný pohled. Vystavené fotografie, ač bez popisků, byly velmi pravděpodobně pořízeny v našem podnebném pásmu, takže Jiřímu Hellerovi se nenabízela žádná pomocná berlička v podobě exotických barev a tvarů. Přesto nám nabídne netušenou krásu zdánlivě obyčejných krajinných prvků, jež možná často míjíme zcela bez povšimnutí.

Dá se vysledovat, čím že příroda fotografa tak vábí. Jistě i svými podivuhodnými strukturami, někdy pravidelně se opakujícími, jindy zcela nahodilými. Sleduje je na svých záběrech trav všech možných barev i tvarů i třeba na snímku zasněženého jehličnatého lesa, kde pravidelné střídání dvou barev v identickém uspořádání vyvolává po chvíli až zrakový klam. Analytickým pohledem zkoumá přírodní zákonitosti a vazby, žádá po divákovi, aby neviděl pouze výsledek přírodního dění, efektní bylinu či zajímavě osvětlený zákrut potoka, ale zamýšlel se i nad průběhem jeho vzniku. Protikladem tohoto pojetí je fascinace krajinou, třeba tajemným západem slunce, kde zaútočí na naše smysly, na naši schopnost vcítění.

Hellerovy fotografie nejsou v pravém smyslu slova atraktivní. Můžeme z nich vyčíst hodně o osobnosti jejich tvůrce: jsou plné úžasu nad tajemstvím přírody, pohled na ně uklidňuje i vzrušuje, neboť v sobě slučují zkoumavé oko analytika i vášeň obdivovatele, dokazují zároveň fotografskou zkušenost a mistrovství, ale především – je v nich opravdovost. Fotograf je pořizoval s chutí a zájmem, aniž by měl na mysli svou nebo jejich mediální atraktivitu. Zatímco se jiní jen o něco snaží, on (zase jednou) zazářil.

(Jiří Heller: NÁVRATY K PŘÍRODĚ, Blue Velvet Café, Čerchovská 4, Praha 2, po-pá 10-23, so a ne 15-23, do konce března)