Jiří Moravec - sedm výprav do pouště - Fotografovani.cz - Digitální fotografie v praxi

6. září 2002, 00.00 | Jeho atraktivní povolání - je vědeckým pracovníkem zoologického oddělení Národního muzea - jej během deseti let sedmkrát přivedlo do syrské pouště. Zjistil, že v drsné a nehostinné krajině existuje unikátní fauna, zejména plazi, kteří byli objeveni teprve nedávno. Díky jeho fotoparátu můžeme zajímavosti Blízkého východu vidět i my, kteří tak daleko nemáme namířeno...

Od kraba. Takto jsou směrováni návštěvníci Národního muzea, chtějí-li si prohlédnout výstavu barevných fotografií Jiřího Moravce, nazvanou Na prahu syrské pouště. Nalézá se totiž v galerii Pokoutník, která není žádnou skutečnou galerií, ale využívá volných stěn v prostorách zoologických sbírek ve 2. patře. Ač je nápad představovat tvorbu jednotlivých pracovníků, působících jako zoologové v Národním muzeu, jistě sympatický, zdá se umístění fotografií přece jen jako řešení z nouze. Snímky se zde musí podřídit prostoru, čímž nutně utrpí koncepce výstavy, a také s osvětlením to není nijak slavné.

Jak naznačeno výše, patří RNDr. Jiří Moravec, CSc., k vědcům, činným v zoologickém oddělení Národního muzea. Uskutečnil zatím sedm výprav do oblasti Blízkého východu a nejzajímavější fotografické „úlovky“ prezentuje na čtyřech tematicky jednotných panelech se svým vlastním, velmi poutavém komentářem. Už z něj poznáte, že mu příroda této části světa učarovala, a že mimoto našel společnou řeč i s mnoha obyvateli zemí oblasti, o níž se v novinách již dlouho dočítáme pouze v souvislosti s ozbrojenými konflikty. Podle Moravcových vlastních slov má výstava představit zlomek neobyčejných rozmanitostí přírody Blízkého východu a unikátního prostředí syrské pouště na pomezí Sýrie, Jordánska, Iráku a Saúdské Arábie, jimž vévodí pozoruhodní obratlovci, z nichž mnozí byli donedávna dokonce neznámí.

Nutno říci, že detailní záběry plazů se fotografovi skutečně podařily ze všeho nejvíc. Dokáže je snímat z vynalézavých úhlů, které zdůrazňují leckdy bizarní krásu toho či onoho tvora (chameleona, různých druhů žab, ještěrky, gekona, agamy sinajské), po stránce kompozice jsou tyto detailní snímky také nejvydařenější. Horší už je to v případě, kdy fotografuje zvíře z dálky, jako součást krajiny. Příkladem může být snímek vodní želvy, který je kompozičně značně roztříštěný, a živočich není příliš zřetelný.

Dalším tematickým okruhem Moravcovy výstavy 0jsou krajiny. I tady kvalita kolísá (špatná barevnost a plochost v případě záběru skupiny cedrů i údolí Bekáa). Fotografující vědec však přesto dokáže svým snímkům zdařile vdechnout atmosféru, která jistě při osobním setkání s touto částí Země ovanula i jeho. Přesvědčuje nás: tady se zastavil čas. A skutečně – například krajina s dřevěným kolem (Araby zvaným „noria“), které čerpá vodu z bažinatého Orontu (milovníci historie, jistě znáte!), od dob biblických sotva doznala změny. Nebo snímek vysoké rostliny na pozadí kamenité pouště; ač to na první pohled není patrné, není bylina tím nejdůležitějším objektem, spíše dotváří syrový charakter neplodné krajiny, která jako by se vynořila z šerého dávnověku planety Země. Nejsou to však jen liduprázdné končiny, které fotografa zajímají. K nejlepším fotografiím kolekce patří pohled na tři arabské ženy, odpočívající na vrchu, pod nímž se jako obrovský bělavý labyrint doširoka dodaleka táhne město Damašek.

Moravcovy fotografie osob však pohříchu patří mezi ty nejméně kvalitní. Přes profesionální kvalitu výše zmíněných detailních snímků živočichů nemilosrdně prozrazují, že fotograf je přece jen amatér. Asi nejvíce se to odráží na záběru beduína a jeho obydlí, který svou nekoncepčností a roztříštěností, jež je, zdá se, Moravcovou častou a největší chybou, vykazuje kvalitu pouze turistické momentky. Hned vedle se však nachází obraz, jehož nesporná fotografická kvalita je obohacena o silnou emotivní výpověď, a kterým Jiří Moravec mnohé zachraňuje: je to nic víc a nic míň než vybělená spodní lidská čelist, spočívající na vyprahlém kameni v horách syrské pouště.

Zhlédnutí většinou přírodních fotografií z Blízkého východu, viděného očima zoologa, rozhodně není ztraceným časem. Přes mnohé nedostatky technického rázu, které lze přičíst na vrub autorovu amatérství, můžete vycítit jeho zaujetí a cit pro fotografovaný objekt, všímavost k zajímavým detailům, u nejzdařilejších detailních fotografií pak schopnost předvést živočicha v celé jeho leckdy bizarní kráse. Moravec je především pozorovatel, který upozorňuje na důležitost zdánlivě neužitečných biotopů – i pustina je obydlena malými skvosty, které si zaslouží zájem člověka.

(Jiří Moravec: NA PRAHU SYRSKÉ POUŠTĚ, galerie Pokoutník, zoologické sbírky Národního muzea – vstup od kraba, Václavské náměstí 68, Praha 1, do konce září 10– 18, do konce listopadu 9–17, zavřeno první úterý v měsíci, do 30. 11.)